Téma |
Po povodních provádějí správci ve vodních tocích četné práce, zaměřené na odstranění povodňových změn koryt a niv a na posílení ochrany před dalšími povodněmi. Zejména odůvodněná a účinná opatření k obnovení či zajištění potřebné průtočnosti a stability koryt v zastavěných územích jsou žádoucí či nezbytná. Tato opatření zpravidla probíhají ve třech kolech –nejprve je třeba odstranit přímé následky povodně, jako jsou bariéry naplaveného materiálu, blokující průtok, nejčastěji ucpáním mostů a propustů. Podle zkušeností většinu tohoto materiálu tvoří předměty antropogenního původu, od drobného odpadu po automobily a celé rekreační chalupy. Zvláštní schopností vytvářet bariéry vyniká řezivo, které bývá ve významných množstvích splaveno ze složišť na příbřežních pozemcích. Ve druhém kole se opravují poškozené objekty vodního toku, přilehlých komunikací a jiných staveb. Ve třetím kole jsou prováděna opatření, která proti dřívějšímu stavu zvyšují úroveň protipovodňové ochrany, jako výstavba ochranných hrází a zdí. V rozvinutějších zemích znají podstatně širší rejstřík těchto opatření, jako například výstavbu ochranných obtokových koryt, revitalizaci vodních toků ve volné krajině, které podporují tlumivé rozlivy povodní v nezastavěných nivách, různá opatření k posílení plošné retence v krajině.
Nutno ovšem konstatovat, že ne všechna opatření, jaká byla prováděna například po povodních roku 2002, jsou plně efektivní a představují optimální způsob vynakládání veřejných prostředků. Zřejmě nejproblematičtější jsou takzvaná popovodňová pročišťování či prohrábky koryt vodních toků ve volné krajině. Při takovém zásahu často korytem potoka nebo řeky, kterým proběhla povodeň, postupuje zemní stroj a systematicky vyhrnuje materiál ze dna do břehů. Přetváří koryto do více či méně geometrizovaného tvaru, s urovnaným dnem a napřímenými liniemi břehů. Bohužel se takto často postupuje bez rozlišování rozdílných podmínek v různých úsecích toku – důrazné technické přetváření koryta, jaké by mohlo být opodstatněné třeba uvnitř obce nebo v dotyku s nějakými důležitými inženýrskými stavbami, se bez rozmyšlení aplikuje třeba i v úseku ve volných lukách nebo v lese. Ve volné krajině často nemá takový postup věrohodné vodohospodářské opodstatnění, naopak bývá nejen z hlediska ekologického, ale též vodohospodářského, chybný.
Tyto zásahy mají řadu nepříznivých dopadů:
Do pravidelných tvarů upravené, hydraulicky hladké koryto způsobí, že příští povodeň bude soustředěnější a bude protékat rychleji, což se může dál po toku projevit nepříznivě.
Zvětšení hloubky a průtočné kapacity koryta se projeví tím, že za příští povodně bude v menší míře využito tlumivého rozlivu v nezastavěné nivě, což rovněž přispěje ke zhoršení podmínek v níže ležících částech povodí.
Dno zbavené hrubého kameniva je více ohroženo hloubkovou erozí.
Běžné průtoky se na urovnaném dně odehrávají s velmi omezenou hloubkovou a rychlostní členitostí (voda teče v tenké vrstvě po urovnané ploše). To je základní faktor ekologické degradace toku. Poznají to i rybáři – rybám chybějí hloubky a úkryty.
Břehy zahrnuté kamenivem nabývají rumištní ráz. Potlačuje se obnova přirozených břehových porostů a naopak se vytvářejí dobré podmínky pro nežádoucí invazní rostliny, jako jsou křídlatky nebo bolševník.
Často jsou při těchto zásazích likvidovány i kořenové systémy pobřežní vegetace. To již nelze pokládat za nic jiného než za vyslovené vodohospodářské pochybení, neboť tyto kořenové systémy zásadním způsobem přispívají ke stabilitě koryt.
V přírodních a přírodě blízkých úsecích vodních toků mají takovéto zásahy vysloveně devastační účinky. Likvidují přirozenou členitost koryt. Jejich původci přehlížejí skutečnost, že povodně ve většině případů zanechávají přírodní úseky vodních toků v poměrně dobrém stavu. Průchod povodní zpravidla posílí příznivou členitost koryta, odplaví bahenní usazeniny, obnaží “čisté” kamenité dno. Teze o nutnosti “obnovit stabilitu” takovéhoto koryta, kterým prošla povodeň, jsou zpravidla scestné, neboť povodně po sobě ve většině případů zanechávají dosti stabilní, kamenitá koryta (co bylo nestabilní, to odnesla právě povodeň). Vyhrnování hrubého kamenitého materiálu ze dna do břehů je naprosto protismyslné zejména z hlediska stability proti hloubkové erozi.