Konzultace |
Výroba elektrické energie prostřednictvím větrných elektráren představuje v dnešní době vhodnou alternativu k fosilním palivům a dalším neobnovitelným zdrojům. Nejdůležitější přínosy využívání větrných elektráren jsou zejména v absenci emisí skleníkových plynů a ostatních škodlivin (oxidy síry, dusíku, uhlovodíky, prachové částice apod.), v krátké době energetické amortizace, dále v nevyčerpatelnosti, snadné instalaci a v neposlední řadě přinášejí i vznik nových pracovních míst. Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) proto podporuje úsilí o zvýšení podílu vyrobené elektrické energie obnovitelnými zdroji. Větrná energie je však z hlediska využitelnosti pro výrobu elektrické energie na území České republiky zdrojem velmi omezeným. Snahou MŽP je tedy optimální využití částí území s nejvyšším klimatologickým potenciálem větrné energie, koncepční usměrňování umisťování jednotlivých větrných elektráren, včetně jejich výkonových parametrů.
Státní energetická koncepce schválená vládou v roce 2004 předpokládá, že do roku 2010 bude prostřednictvím větrných elektráren vyrobeno zhruba 1,03 TWh elektrické energie za rok. Dosažení uvedeného objemu výroby bude vyžadovat na území České republiky instalaci asi 260 velkých elektráren o výkonech 1,5 až 3 MW a výškách 80 až 120 metrů. Velké větrné elektrárny (dále jen VVE), přes své nesporné klady, však představují určité nebezpečí pro krajinu ve formě nevhodně umístěných staveb o vysokých koncentracích.
Je nesporné, že realizace staveb VVE je nepřehlédnutelným zásahem do krajinného rázu. VVE dosahují i s vrtulí běžně až sto dvaceti metrů a jsou vidět na desítky kilometrů.
Nevhodná výstavba větrných elektráren může znamenat negativní zásahy do volné krajiny, které se mohou dotýkat mnoha ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Není však nutné se stavět ke stavbám již od počátku negativně. Mnozí lidé mohou stavbu větrné elektrárny vnímat jako moderní prvek, který krajinu oživuje, na rozdíl od uhelných a jaderných elektráren, a dává ji nový rozměr. Harmonická krajina je a byla vždy založena na rovnováze lidského působení a přírody, a vhodná lokalizace může vstup do krajiny tohoto alternativního zdroje energie usměrnit a vytvořit základ k nové kulturní krajině. V souvislosti s reálnými riziky špatně realizovaných VVE je nutné na druhou stranu poznamenat, že se ve společnosti šíří mnohá nepodložená fakta a mýty o negativních projevech větrných elektráren, které mohou ve vhodných oblastech pro umístění těchto zařízení výstavbu oddálit popřípadě nerealizovat. MŽP proto vydává metodický pokyn, který by měl pomoci k lepší orientaci v problematice umísťování větrných elektráren do krajiny.
Tři cíle metodického pokynu
1. Vymezení vhodných území pro stavbu VVE
Aby stavební činnosti, spojené s umísťováním a instalací VVE, probíhaly v souladu s ochranou přírody, bylo prvním cílem metodiky vymezit území, která jsou vhodná jak z pohledu využití větrné energie, tak z pohledu minimalizace negativního ovlivnění krajiny.
K naplnění tohoto cíle vznikla mapa České republiky, která obsahuje zákres významných území, jež jsou klimatologicky vhodná pro umístění velkých větrných elektráren. Vhodnost území je zde chápána ve smyslu trvale udržitelného rozvoje, tedy v souladu ekonomických a ekologických zájmů. Mapa obsahuje výsledek rozboru závažnosti střetů zájmů na ochraně přírody a krajiny se zájmy na využití klimatologického potenciálu území ČR větrnými elektrárnami. Podklad je tedy určený nejen pro orgány ochrany přírody, ale i pro budoucí investory jako první vstupní informace o zájmovém území.
Pro umístění VVE jsou považována za bezproblémová území s průměrnými ročními rychlostmi větru přes 5 m/s, kdežto s rychlostmi od 4 m/s do 5 m/s za podmíněně vhodná. Zájmy ochrany přírody a krajiny dokumentuje orientační zákres chráněných území ochrany přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb. v rozsahu uvedeném v legendě. Barevná stupnice odlišuje chráněná území podle počtu překryvů shodných území různými formami ochrany. Shodnou barvou jako území s maximálním počtem překryvů (pět a více) jsou vyznačena území s nejpřísnější ochranou (NP, NPR, NPP, CHKO-I.). Z mapy lze orientačně odvodit minimální počet výjimek či souhlasů podle zákona č. 114/1992 Sb., které by bylo nutné získat v případě požadavku na umístění větrné elektrárny v konkrétní lokalitě. Informativně byly vyznačeny trasy dálkových tahů čápů, na které by větší skupiny VVE, často nazývané jako farmy VVE, mohly mít vliv.
Grafické výsledky z mapy jsme podrobili analýze, která zjistila, že z celkové výměry vhodných území pro umístění větrných elektráren (9560 km2) je ochranou přírody a krajiny vázáno 53,2 % (5082 km2). Zbývá tedy necelých 47 % vhodného území (4478 km2). Pro umístění větrných elektráren s výrobou stanovenou ve Státní energetické koncepci k roku 2010 bude potřebné zajistit zhruba 350 km2 území. Je třeba upozornit na to, že neobsahuje dlouhou řadu menších lokalit s vhodnými podmínkami pro umístění větrných elektráren, které nesporně existují, ale lze je zjistit pouze detailním sledováním. V těchto lokalitách však zřejmě nebude možné umístit soustavy velkých větrných elektráren.
Jak využít tuto mapu ve správním řízení? Při hodnocení záměru výstavby VVE by měl v prvé řadě orgán ochrany přírody s její pomocí určit a popřípadě vyčlenit citlivá a nevhodná území pro výstavbu VVE z pohledu ochrany přírody a krajiny. Na nevhodných lokalitách, kde je přednostně veřejným zájmem ochrana přírody a krajiny (především je předmětem ochrany na tomto území ochrana krajinného rázu), by orgán ochrany přírody neměl tyto stavby akceptovat (území s více překryvy v tmavých barvách). Je nutné však upozornit na to, že mapa je zpracována pouze ve velkém měřítku a slouží k orientaci příslušného orgánu ochrany přírody. Proto ke každému záměru výstavby VVE musí orgán ochrany přírody provést podrobnější posouzení ovlivnění dané lokality stavbou VVE. K vyčlenění nevhodných území metodika dále doporučuje využít i další koncepční materiály, které se ochranou krajinného rázu zabývají jako například Územní plánovací podklady, Územní plány velkých územních celků, Koncepce ochrany přírody jednotlivých krajů popřípadě odborné posouzení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) či jiných expertů.
2. Způsob vyhodnocení jednotlivých aspektů ovlivnění krajiny při výstavbě VVE
Druhým cílem tohoto metodického pokynu je především nabídnout jednotný postup vyhodnocení záměru stavby větrné elektrárny v rámci platné legislativy. Jde zejména o utřídění podkladů pro správní řízení a vyhodnocení záměru z pohledu ochrany krajinného rázu. Metodika chce upozornit orgány ochrany přírody zejména na to, že k posouzení těchto staveb je potřebné si uvědomit čtyři základní aspekty ovlivnění krajiny.
Především je nutné vědět, že míra vlivu těchto staveb záleží zejména na:
1. lokalitě k umístění VVE,
2. počtu umísťovaných VVE,
3. technickém provedení VVE,
4. způsobu výstavby VVE.
Metodický pokyn klade velký důraz na hodnocení lokality, do které je umístěný záměr výstavby VVE. Po prvním vyhodnocení z pohledu nevhodných území (viz výše) je potřeba i nadále věnovat vybrané lokalitě náležitou pozornost. Místo má totiž zásadní význam nejen z pohledu ochrany krajinného rázu, ale i z hlediska zásahu do významného krajinného prvku, zvláště chráněného území popřípadě biotopu zvláště chráněného druhu rostliny či živočicha (například z praxe známe případ narušení biotopu silně ohroženého druhu tetřívka obecného výstavbou VVE). Metodický pokyn k hodnocení lokalit dále uvádí způsoby hodnocení. Popisuje, že je nutné se zaměřit na hodnocení stavby jednak z pohledu vizuálního (modelové vizualizace – včlenění do krajiny, světelné disko efekty), dále vzít v potaz hlukové ovlivnění – zde se zejména jedná o ovlivnění těch organismů, které biotop pod vlivem hluku opouštějí. Nakonec je třeba posoudit lokalitu z pohledu negativních jevů, které bezprostředně mohou ovlivnit okolí během procesu výstavby elektrárny a příjezdových komunikací.
Metodika se dále podrobněji zabývá i dalšími aspekty, které nastávají při stavbách VVE a mají vliv na krajinu. Mezi ně patří počet umísťovaných VVE, technické provedení a způsob výstavby VVE.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 29/2005.