Téma

Vladimír Heger

Spojené království: umění vládnout

Systém britského vládnutí v praxi možná nejlépe vystihuje vývěsní štít z restaurace v městečku Chepstow, na němž se praví, že voják bojuje za všechny, biskup se za všechny modlí, král všem vládne, soudce všechny obhajuje a řadový občan k tomu dodává: ”Já všechny platím”.Sociologické nakladatelství Slon zahájilo edici Politické systémy, v níž chce seznamovat čtenáře se správními a politickými systémy různých zemí, publikací Lenky A. Rovné Kdo vládne Británii? (Praha 2004, 280 stran). Z hlediska významu této země i přístupu k tématu je to jistě dobře zvolený první krok. Autorce, známé i z hostování na zahraničních univerzitách, se podařilo skloubit erudici se srozumitelným a přitažlivým výkladem, což nebývá u vysokoškolských pedagogů vždy samozřejmostí. Přes politologický pohled nepoužívá ideologických klišé, což je cenné zejména u vyváženého výkladu posledních dvou desetiletí, která byla ve znamení přechodu od tchatcherismu k politice New Labour. Čtenáře z řad veřejné správy v knize nepochybně zaujmou nejen kapitoly o místní správě a průběhu decentralizace. Tyto pasáže není možné chápat zcela samostatně, bez jejich začlenění do bohaté historie politických a správních institucí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Další vlastností příručky je převaha praktického přístupu s uváděním konkrétních příkladů rozhodovacích procesů na úrovni parlamentu a vlády nad teoretizováním, přestože jsou britské ostrovy ohromnou líhní politických a sociálních myslitelů. Jako u mnoha dalších ani v této publikaci nesmí chybět úvahy o geografické, náboženské a kulturní specifičnosti Spojeného království ve vztahu ke kontinentální Evropě. Panovník tu kraluje, ale nevládne (The Monarch reigns, but not rules) a vláda je vládou Jejího Veličenstva. Méně známou zvláštností britského politického systému je skutečnost, že v parlamentu mají klíčové postavení členové vlády. Předseda vlády stojí i v čele dolní komory parlamentu a často má více práce se zkrocením opozice uvnitř vlastní strany, která sedává v zadních lavicích, než s politickým rivalem z protikladné strany politického spektra. Role předsedy vlády v Británii natolik posílila, že připomíná roli amerického prezidenta. Slavná Sněmovna lordů byla v posledních letech zásadně reformována a její složení již není zcela závislé na starých šlechtických rodech. Nově je do ní umožněn vstup také ženám a různým etnickým skupinám, které odrážejí pestré složení britského obyvatelstva v postkoloniální éře. Horní sněmovna však stále zůstává nejvyšší soudní instancí pro oblast občanského a trestního práva. Dějiny britského království jsou spojeny s centralismem, který se přenesl i do vlád v demokratické éře. Přitom se zachovávají významné regionální rozdíly, které koření až ve středověké éře: Anglie a Wales mají společný správní systém, Skotsko a Severní Irsko systémy specifické. Kapitola o místní správě či o místních vládách upozorňuje zejména na tradičně silnou závislost na centralizovaném státu. "Místní vlády jsou odpovědné místním občanům a často je tvoří jiná strana než vládní. Na druhé straně jsou ale prodlouženou rukou vlády a musí činit rozhodnutí shodná s její politikou. Kvůli této ambivalenci docházelo a dochází ke konfliktům." Výrazně se to projevilo za vlády premiérky Margaret Tchatcherové, která například zrušila příliš levicově naladěnou Radu Velkého Londýna, k jejíž obnově došlo až v devadesátých letech. Její silná ruka se projevila i při regulaci ekonomiky místních správ. "Vláda Tchatcherové zavedla penále pro místní správy za překročený rozpočet, jednalo se především o správy vedené labouristy.” Konfliktní se stala daňová reforma, která změnila daň z nemovitostí na daň z hlavy (pool tax). Vybírání této nepopulární daně bylo velmi drahé, především v chudších čtvrtích se utratilo více za administraci než se vybralo a nakonec byla nespokojenost s touto daní důvodem k odstoupení premiérky. Členové místního zastupitelstva (radní) na místní úrovni jsou neplacení úředníci, placená je pouze jejich účast na zasedání. Rozvoj samosprávy za New Labour Tonyho Blaira vede podle Lenky Rovné k větší profesionalizaci na jedné straně a na straně druhé k politizaci místní správy. Opravdovou znalost britského prostředí autorka osvědčuje při používání specifických britských institucí a jejich slangového pojmenování. Například slovo mandaríni označuje asi tisíc nejvýše postavených úředníků v nejvyšších funkcích, kteří mají pravidelný kontakt se svým ministrem, představují asi dvě procenta z celkového počtu zaměstnanců státní správy a jejich činnost silně připomíná hrdiny televizních seriálů BBC Ano, pane ministře a Ano, pane premiére. Reforma státní správy je v Británii při vší stabilitě "královských” úřadů permanentním procesem, byť by se názor profesora Parkinsona na toto téma v mnohém lišil. Důležitým krokem připravujícím reformy byla Fultonova zpráva již v roce 1968, negativními rysy se naopak vyznačovaly některé neorganické zásahy do správního systému v éře tchatcherismu, kdy náhradou za radikální snižování počtu úředníků vznikly Quango (quasi-autonomous non-governmental organization), polonezávislé nevládní organizace placené vládou, aby nabízely veřejné služby, přitom však stojící mimo přímou vládní kontrolu. Jak dodává Lenka Rovná "právě oblast veřejných služeb patří k hlavním tématům politického dialogu dvou hlavních politických odpůrců."

Proces vzniku samostatných parlamentů ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku, typický pro Velkou Británii v éře New Labour, bychom asi z hlediska veřejné správy nazvali decentralizací. Autorka ho politologicky definuje jako devoluci, přičemž tento proces zařazuje do širších evropských souvislostí: "Důležitým fenoménem v procesu devoluce je posun pravomocí nejen dolů směrem k místním orgánům státní správy, ale i nahoru na evropskou úroveň. Většinou se regionální snahy o větší samostatnost opírají o ideu Evropy regionů. Každopádně tento proces oslabuje moc britského parlamentu, na straně druhé by mu to mohlo pomoci při zefektivnění jeho práce." Kapitola o vztahu Británie k Evropské unii přerůstá ve stručný celkový výklad evropské integrace. Specifičnost britského přístupu k Evropské unii autorka podrobněji vysvětluje až na vývoji posledních let, zejména z hlediska zaměření Margaret Tchatcherové, Johna Majora a Tonyho Blaira. "Pro Brity je stále důležitější rozhodnutí jejich místních správ, možná ještě legislativa přijatá ve Westminsteru, než vzdálený Brusel. Mezi britskými občany má evropská integrace vedle Dánů nejmíň zastánců, což se projevuje i rekordně nízkou účastí ve volbách do Evropského parlamentu." Lenka Rovná zdůrazňuje, že v diskusi o směřování Evropy se britské návrhy "vyznačují intergovernmentálními prvky, velkou snahou zachovat Evropskou unii jako společenství především ekonomického charakteru, které potřebuje i politické instituce, ale ne příliš přebujelé." Kniha je doplněna přehlednými tabulkami, slovníčkem anglických výrazů a seznamem literatury, v němž nechybí ani upozornění na důležité webové stránky o Spojeném království. K vadám na kráse patří pouze některé dílčí nepřesnosti (např. francouzský myslitel René Descartes je zařazen mezi anglické racionalisty) nebo opomenutí významných změn v britské správní kultuře, které se odehrávají v nejnovější době (včetně rozvoje e-governmentu). Tradiční pohled Čechů na Británii je tvořen Anglickými listy Karla Čapka, z nichž autorka rovněž cituje. Ale dnes již před námi stojí jiná Británie než v době gentlemanů s buřinkami, více evropská a s modernizovanou monarchií.

Po slibném britském vykročení pro nás nakladatelství Slon připravuje v edici Politické systémy obdobné publikace o Francii a Slovinsku.

Další informace [nápis]
Číslo 28/2005
Časopis Veřejná správa č. 28/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail