Téma |
Evropská komise podpořila částkou šedesát tisíc eur projekt Evropská strategie sociálního začleňování v ČR, který od ledna 2005 společně realizuje konsorcium sdružující Informační centrum neziskových organizací, Spolek oborové konference nevládních organizací, Nadace rozvoje občanské společnosti a společnost MEPCO. Zbývajících šestnáct tisíc eur pro informační aktivity o Evropské strategii sociálního začleňování poskytne Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Projekt v délce osmnácti měsíců má dva hlavní cíle.
Především jde o seznámení české veřejnosti s obsahem Evropské strategie sociálního začleňování a jejími hlavními nástroji – NAPSI (Národní akční plán sociálního začleňování). V rámci projektu budou představeny zajímavé programy, které originálními formami řeší problémy lidí, jež se ocitli na hranici sociálního vyloučení.
Hlavním zdrojem informací a souvisejících akcí bude MPSV a nezisková organizace Evropská síť na odstranění chudoby (EAPN-European Anti-Poverty Network) sídlící v Bruselu.
Druhým cílem je zapojení osob a skupin, jichž se otázka chudoby bezprostředně týká, do rozhodovacích procesů, ovlivňujících odpovídající sociální politiku.
Prvním konkrétním výstupem projektu bylo uspořádání celostátní konference s mezinárodní účastí na téma Sociální služby jako nástroj sociálního začleňování. Páté oborové konference, která se uskutečnila v Novém Adalbertinu v Hradci Králové, se zúčastnilo zhruba dvě stě padesát poskytovatelů sociálních a zdravotně sociálních služeb. Na organizaci se podílelo osmnáct pořadatelů v čele se Spolkem oborové konference nevládních organizací (SKOK), za významné podpory představitelů Královéhradeckého kraje.
Sociální služby a Evropská síť proti chudobě
Peter Herrman z European Social Action Network (ESAN), Organisational and Science Consultancy University of Cork, Irsko hovořil o sociálních službách z evropské perspektivy. Vzhledem k osobní zkušenosti se vyjádřil k otázce sociálního vyloučení nejen z hlediska výzkumu, ale také z možností výzev “zdola”. K rizikům chudoby patří především multidimenznost (existenční chudoba, nižší životní standard po ztrátě zaměstnání, neuznávání určitých způsobů života). Zmínil se o problému, který představuje pro Irsko romská komunita, jež má odlišný přístup ke vzdělání, k hodnotám, k právům.
Účastníci byli seznámeni s pozitivy i negativy různých typů sociálních modelů – liberálního, kooperativního, sociálně-demokratického. Významnou úlohu představuje přesné definování sociálních termínů, koncipování sociálních služeb a norma vyloučení ze společnosti. Podstatnou roli pro evropskou strategii sociálního začleňování hraje rodina a malé ekonomické sítě.
Anita Morhard, European Anti Poverty Network (EAPB), Brusel seznámila přítomné s činností evropské EAPN. Organizace vznikla v roce 1990 jako nezávislá síť nestátních neziskových organizací a jiných subjektů zapojených v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení v členských státech EU. Tvoří ji síť 19 národních sítí dobrovolnických organizací, které působí uvnitř každého členského státu, a 26 evropských organizací. EAPN je zakladatelem Platformy evropských sociálních NNO. Patří k hlavním partnerům Evropské komise v oblasti Evropské strategie proti sociálnímu vyloučení. Organizace prosazuje integraci boje s chudobou do všech politik Evropských společenství, počínaje strukturálními fondy, politickou zaměstnanosti a konče ekonomickými a monetárními politikami. Na svých webových stránkách publikuje příslušné dokumenty EU. Dále poskytuje přístup do databáze více než tisíce členských organizací (www.eapn.org). Krokem vpřed je Lisabonská strategie, rozvíjející sociální kohezi a předpokládající zmobilizování všech dotčených subjektů – rodiny i veřejnosti.
Problémem se jeví nedostatečná statistika o reálné situaci osob ohrožených sociálním vyloučením. Předpokládá se, že v současné době žije v EU šedesát osm milionů lidí na hranici chudoby.
Národní EAPN ČR představila Ilona Sniegoňová ze Slezské diakonie, Český Těšín. Cílem sítě organizací EAPN ČR, která byla přijata do evropské sítě v roce 2004, je dosáhnout řešení problematiky sociálního vyloučení veřejností a veřejnou správou v ČR a odstraňování společenských a politických bariér vůči osobám ohrožených sociálním vyloučením. K prioritám patří šíření informačních technologií a vzdělávání pro osoby ohrožené sociálním vyloučením nebo již sociálně vyloučené a důsledné dodržování standardů kvality sociálních služeb jako východiska k dodržování lidských práv osob ohrožených sociálním vyloučením.
Sociální začleňování v ČR
Kritické analýze podrobila nový zákon o zaměstnanosti Milena Johnová z České unie pro podporované zaměstnávání, Praha. Na rozdíl od EU, kde je trend zpřístupnit stejné služby všem lidem, se v ČR například vyčleňují lidé se zdravotním postižením a vytvářejí se speciální skupiny na posouzení jejich zdravotního stavu. K pozitivům pro zaměstnavatele patří sleva na dani z příjmů při zaměstnávání osob s invalidním důchodem či možnost krátkodobého zaměstnání “na zkoušku” se současnou registrací na úřadu práce. K 31. prosinci 2004 působilo v ČR 32 poskytovatelů podporovaného zaměstnávání; sedmdesát procent klientů představují osoby se zdravotním postižením.
K sociálnímu začleňování se vyjádřili zástupci šesti pracovních skupin. V oblasti sociálních služeb na místní a regionální úrovni chybí strategické koncepce na vládních a krajských orgánech, které by přihlížely k demografickému vývoji. Je nutné definovat rozměr služeb, vyřešit tok jejich financování a zajistit podmínky pro další nástroje, například z EU. V budoucnu je nutné zapojit do řešení tématu obce, uživatele a poskytovatele.
K účinným nástrojům kvality sociálních služeb patří garance standardů, zajištění dostupnosti, cílené zjišťování zpětné vazby u uživatelů, definování principů přispívajících k sociálnímu začleňování, rekonstrukce a transformace služeb, stanovení limitů pro rezidenční služby. Standardy kvality sociálních služeb jsou většinou neúčinné tam, kde přesahují do jiného resortu, například do zdravotnictví nebo školství, nebo když se více než s obsahem pracuje s formou.
Nedostatkem Národního akčního plánu je především absence jeho praktického začlenění do státní i regionální politiky a vymezení finančního rámce. O existenci NAP ví jen poučená veřejnost, chybí mu větší osvěta a prezentace, zatím nefunguje ani meziresortní spolupráce.
Sociální vyloučení je jedním z důsledků přílišné ekonomizace, absence dostupného bydlení i nedostatečné terénní práce. Chybí komplexnost přístupu státních i krajských orgánů, obce i poskytovatele služeb. Na druhou stranu nikoho nelze zachránit proti jeho vůli a každý uživatel je spoluzodpovědný za svůj osud.
Z hlediska sociálního začleňování lidí se zdravotním postižením a seniorů je nutné zefektivnit alokaci finančních zdrojů a zprůhlednit přístupnost k jejich rozdělování.
Ohrožení celé rodiny představuje sociální vyloučení dětí a mládeže. Ke klíčovým důvodům patří nedostatečné vzdělání, kriminalita rodičů, institucionalizovaná péče, nedostatečné kompetence rodičů. Zde by měly větší odpovědnost převzít obce a kraje. Chybí nabídka malých místních flexibilních služeb, například respitní péče. Ve srovnání s EU je v České republice nejvíce dětí vyrůstajících v dětských domovech a zařízeních náhradní rodinné péče. Z legislativního i společenského hlediska je žádoucí kvalitativně přehodnocený obraz rodiny a tvorba nové prorodinné politiky.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 29/2005.