Zahraničí

Doc.JUDr.Olga Vidláková, CSc.

Budoucnost rozvoje venkova

MaastrichtPosílení politiky rozvoje venkova se stalo celkovou prioritou Evropské unie. Je tomu tak zřejmě proto, že nyní žije ve dvaceti pěti členských státech EU více než polovina jejich obyvatelstva (přes 223 milionů osob) ve venkovských oblastech, které tvoří devadesát procent jejich celkového území. Právě vzhledem k svému územnímu rozsahu se stal rozvoj venkova důležitou politickou sférou Evropské unie. Zemědělství a lesnictví jsou pak rozhodující pro využití půdy a řízení přírodních zdrojů a rovněž jako platforma pro ekonomickou různorodost venkovského společenství. Evropský institut pro veřejnou správu - EIPA Maastricht - organizoval v dubnu ve svém vzdělávacím centru v Maastrichtu dvoudenní seminář na téma “Budoucnost rozvoje venkova z hlediska jeho zjednodušení, větší koherentnosti a efektivnosti”.

Rozpravy o návrzích reformy

Semináře se účastnilo přes třicet zástupců celkem z patnácti států, z toho z třinácti členských států Unie a dvou států mimo ni (Rumunska a Turecka). Z členských států jich devět zastupovalo původní patnáctku - Dánsko, Francie, Irsko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království - a pouze čtyři byly přítomny z nové desítky: Česká republika, Kypr, Polsko a Slovinsko. Přitom nejvyšší účast, po čtyřech osobách, měly pouze dva státy - Česká republika a Spojené království, z ostatních zemí bylo po jednom až dvou účastnících. Z Evropské komise se účastnili rovněž dva zástupci, jeden z generálního sekretariátu a jeden z generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova.

Dva základní referáty, jež se týkaly zejména posledních návrhů reformy rozvoje venkova EU, přednesli docentka z Institutu pro zemědělskou politiku University v Bonnu, v současné době lektorka EIPA Maastricht Dr.Bettina Rudloff a vedoucí pracovník z generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise v Bruselu T. Christidis. Jejich vystoupení byla doplněna referáty o praktických zkušenostech rozvoje venkova z několika zemí (Německa, Francie, Nizozemska a Spojeného království); z nových členských států byl předložen jediný referát z polského ministerstva zemědělství a rozvoje.

Jak je obvyklé u seminářů EIPA, mělo i maastrichtské jednání interaktivní charakter, s živou diskusí k jednotlivým referátům plenárního zasedání a s třemi souběžnými workshopy, do nichž byli účastníci předem rozděleni a v nichž se dialog točil kolem dvou hlavních otázek. První otázka se týkala posouzení současného systému rozvoje venkova s ohledem na to, v čem kdo vidí největší problém tohoto tématu ve vlastní zemi, druhá otázka sledovala návrhy reformy a v odpovědi měli účastníci navrhnout, které prvky v připravovaných reformách by se měly posílit anebo přidat.

V referátech bylo vysvětleno, že nová politika rozvoje venkova není něčím zcela novým, neboť vychází z historických zkušeností. Již od počátku devadesátých let byl zahájen jistý reformní postup, jehož cílem bylo zpomalit vylidňování zemědělství a venkova. V polovině devadesátých let již měla Evropská unie řadu nástrojů pro dosažení restrukturalizace zemědělství, územního/místního rozvoje a integrace životního prostředí. Na summitu představitelů vlád na zasedání Evropské Rady v Berlíně v roce 1999 byl z těchto nástrojů vytvořen koherentní rámec 22 opatření, na němž se Rada dohodla jako na programu reformy 2000, spolu s finanční perspektivou pro rozpočet na období 2000-2006. Tento program, Agenda 2000, byl předmětem právní úpravy, jíž se stalo nařízení Rady č. 1257 ze 17.května 1999, kterým byl založen druhý pilíř Společné zemědělské politiky (CAP), tzv. pilíř rozvoje venkova jako doprovodná akce další reformy tržní politiky (tzv. prvního pilíře). První pilíř se soustředí na poskytování základní podpory formou plateb zemědělcům, kteří mohou vyrábět podle požadavků trhu, zatímco druhý pilíř podporuje zemědělství jako poskytovatele veřejného zboží v jeho environmentálních a venkovských funkcích a venkovské oblasti v jejich rozvoji.

Hlavní oblasti vyžadující pozornost příští politiky rozvoje venkova byly shrnuty v závěrech Druhé evropské konference o rozvoji venkova, konané v Salcburku v listopadu 2003, v nichž se počítalo již s rozšířením Evropské unie. Zde byla stanovena celá řada priorit, týkajících se zemědělství a lesnictví, kvality a bezpečnosti potravin, zlepšení přístupu k veřejným službám ve venkovských oblastech, rozšíření místního partnerství s využitím zkušeností iniciativy Leader, a zejména výrazného zjednodušení evropské politiky rozvoje venkova, která by měla být založena na jednotném systému programování, financování a kontroly, který by odpovídal potřebám venkova.

Zaměření na tři oblasti

Následující analýza vývoje společné zemědělské politiky a situace venkovských oblastí potvrdila, že budoucí politika rozvoje venkova EU by měla být zaměřena na tři hlavní oblasti, jimiž jsou tyto prioritní osy:

Mezi těmito třemi osami politiky je třeba nalézt náležitou rovnováhu, jakož i přesně stanovit cíle jednotlivých politik.

Cílem osy 1 je konkurenceschopnost. Zatímco zemědělství ztrácí v rostoucím počtu venkovských oblastí postupně na důležitosti jako dominantní aktivita, je stále důležité pro řízení území Evropské unie, pro svůj příspěvek k hospodářství venkova a pro zásobování potravinami, veřejným zbožím a službami. Proto účinnost a konkurenceschopnost zůstávají klíčovými cíli. Konkurenceschopnost vyžaduje, aby byla nalezena rozumná rovnováha mezi životností farem, ochranou životního prostředí a společenskou dimenzí rozvoje venkova. Úsilí o dosažení konkurenceschopnosti znamená zdokonalení ekonomické výkonnosti zemědělství, například snížením výrobních nákladů, zvýšením ekonomického významu farem, prosazováním inovací a větší orientací na trh. Rovněž je zapotřebí, aby opatření podporující fyzické investice (na zlepšení výroby, do struktur zpracování a odbytu a do zemědělské infrastruktury) i opatření týkající se lidského kapitálu (jako předčasného odchodu do důchodu, začínajících mladých farmářů, školení a poradních služeb) byly efektivnější.

Cílem osy 2 je, aby platby byly zaměřeny na zajištění poskytování environmentálních služeb agro-environmentálními opatřeními ve venkovských oblastech a péčí o obhospodařování území (včetně oblastí s fyzickými a přírodními nedostatky). Tyto činnosti přispívají k trvale udržitelnému rozvoji venkova tím, že podporují farmáře a lesníky, aby dbali o obhospodařování území tak, aby byl zachován a zdokonalován přírodní prostor a krajina. To znamená ochranu a zlepšování přírodních zdrojů a zabezpečení trvalého využívání lesních zdrojů. Tato opatření také napomáhají k tomu, aby se předešlo opuštění využívání zemědělské půdy pomocí plateb na kompenzaci přírodních nedostatků nebo nevýhod vyplývajících z environmentálních omezení. Spolufinancované činnosti by měly být jasně zaměřeny na priority EU, jakými jsou například boj s klimatickými změnami, zlepšení kvality vody nebo omezení rizik či dopadů živelních pohrom.

Ústředním cílem osy 3 je mít živou krajinu a napomáhat k udržení a zlepšování společenské a ekonomické struktury, zejména v odlehlejších venkovských oblastech čelících vylidňování. Investování do širší ekonomiky venkova a do venkovského společenství je životně důležité ke zvýšení kvality života ve venkovských oblastech prostřednictvím zlepšeného přístupu k základním službám a infrastruktuře a k lepšímu životnímu prostředí. K tomu, aby se venkovské oblasti staly atraktivnějšími, je též potřeba prosazovat trvale udržitelný růst a generovat nové příležitosti zaměstnání, zejména pro mladé osoby a pro ženy, stejně jako usnadňovat přístup k novým informačním a komunikačním technologiím. Důležitou roli v tom hraje posílení vazeb mezi zemědělstvím a ostatními sektory hospodářství venkova.

Velký počet programů, systémů programování a různých systémů finančního řízení a kontroly v současném programovacím období značně zvýšil administrativní břemeno pro členské státy a Evropskou komisi a snížil soudržnost, transparentnost a viditelnost politiky rozvoje venkova. Proto prvním důležitým krokem je vytvoření jednotného fondového a programového rámce pro budoucí rozvoj venkova. Nový fond bude fungovat podle pravidel přizpůsobených víceletému programování a bude využívat organizačních struktur a procedur, s nimiž mají členské státy již dlouholeté zkušenosti. Komise předložila 14.července 2004 návrh nařízení Rady o podpoře rozvoje venkova pomocí Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), v němž se klade za cíl strategičtější přístup, jeho zpevnění a současně i zjednodušení jeho implementace. Nový fond rozvoje venkova bude fungovat podle pravidel přizpůsobených víceletému programování. Návrh regulace financování společné zemědělské politiky počítá s vytvořením dvou nových fondů v roce 2007, z nichž každý bude financovat jeden ze dvou pilířů společné zemědělské politiky:

Jednotný finanční návrh pro společnou zemědělskou politiku představuje právní základnu pro financování všech opatření, činností a programů v rozsahu této politiky, společná a specifická pravidla pro oba nové fondy, jakož i pravidla o rozpočtové disciplině. Pokud jde o výšku fondů, návrh předpokládá, že Evropský zemědělský fond rozvoje venkova bude mít k dispozici 56 miliard EUR, což odpovídá současné “Záruční (Guarantee)” sekci rozpočtu, 33 miliard EUR ze stávající sekce “Vedení (Guidance)” a 7 miliard EUR z aplikace systému modulace. To by činilo za období 2007- 2013 celkem 96 miliard EUR v cenách 2004.

Členské státy budou muset zajistit, aby řídící a kontrolní systémy odpovídaly různým detailním požadavkům, mimo jiné:

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 24/2005.

Další informace [nápis]
Číslo 24/2005
Časopis Veřejná správa č. 24/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail