Téma |
Bývalá kasárna raketového pluku na kraji Rokycan začala v polovině devadesátých let sloužit novému účelu - stala se sídlem Vojenského historického muzea na demarkační linii. Jeho zakladatelem se stal sběratel vysloužilé vojenské techniky František Koch. Sbírky muzea jsou zaměřené hlavně na výstroj a výzbroj prvorepublikové československé armády,
československé lidové armády do roku 1989 a také armád, které se potkaly na
konci druhé světové války na demarkační čáře u Rokycan. Návštěvníky muzea uvítá hned na začátku expozice "Divíšek" – socha rudoarmějce, která stála mnoho let na rokycanském náměstí. V expozici jsou k vidění některé velmi zajímavé kousky - například velitelský automobil Škoda 903 Superb, nákladní automobil Studebaker, vyráběný pro východní frontu,
americké vozy Jeep, Dodge WC 51, britské Ford Canada, Bedford a německý náklaďák Opel Blitz v evropském i tropickém provedení. Své obdivovatele si určitě najdou dva vozy Phänomen i ruský "džíp" GAZ 67, proslavený pod jménem Čapajev.
Bohatá je sbírka nákladních vozů, které používala tehdejší ČSLA - Tatry 805,138 a 813, Pragy V3S, ZILy, Uraly, GAZy i UAZy. Zájemci o těžkou pásovou techniku mohou obdivovat sovětské střední tanky T-34/85 a T-55 AM2,samohybná děla SU-100 i dělostřelecký tahač ATS-2 MAZUR. Zvláštní pozornost si zaslouží replika německého tanku Pz. Kpfw. VI Tiger,
který je vybavený nátěrem "Zimmerit", který sloužil jako ochrana proti magnetickým minám.
Exponáty z rokycanského muzea dostaly role v mnoha filmech i seriálech a obdivovatelé historické vojenské techniky je dobře znají z pravidelné akce Bahna, kam členové Klubu vojenského muzea zapůjčují a obsluhují techniku do statických i bojových ukázek.
Soukromé letecké muzeum ve Zruči
Muzeum Karla Tarantíka se nachází na louce nedaleko Zruče u Plzně. Velkou atrakcí se stalo v roce 1993, kdy jeho majitel dostal živnostenský list,podle kterého se stal "majitelem leteckého technického lunaparku." Prvním kusem v jeho sbírce byl vyřazený Delfín L-29. Starosta jedné obce ho chtěl prodat za metr piv, nakonec ho dal za dva tisíce korun. Ve sbírce už není,byl vyměněn za dvousedadlového miga.
K některým exponátům Tarantíkova muzea se vztahují zajímavé osudy. Například stříbrný Iljušin Il-14 si zahrál v americkém válečném filmu Neuvěřitelné příhody. "Odtáhli jsme letadlo na okraj lesa a tam ho nakamuflovali jako zřícenou dakotu. Sám jsem celou noc na něj maloval americké výsostné znaky.
Odmontovali jsme křídlo a motor a vše pohodili opodál. Iluze letecké havárie byla dokonalá." vzpomíná Karel Tarantík. Ten se stal odborníkem i na dopravu nadměrných nákladů. Letadlo Il-14 dopravil na Plzeňsko z Ostravska a stíhačku Mig-19 z Kroměříže. Velký sen si majitel muzea splnil, když získal
letoun Iljušin 18. "Sháněl jsem jej pět nebo šest let. Nakonec se mi podařilo získat vyřazený iljušin v Seči u Chrudimi, kde sloužil jako restaurace." Sedm jízd kamionem a nový exponát byl na louce. K vidění v soukromém muzeu není jen několik desítek letadel, ale i několik ukázek pozemní bojové techniky (tank T-34) a například taková kuriozita jako socha Stalina, která několik let "zdobila" jeho památník na plzeňském nábřeží.
-ib-