Znak
Starší farní ves v Otavské kotlině je poprvé přímo zmiňována roku 1284 a v roce 1320 je již označována jako městys. V roce 1359 odkázal pan Vilém Bavor ze Strakonic s chotí Radomyšl johanitskému řádu (později označovanému jako maltézští rytíři), který zůstal zdejší vrchností i v pozdějších staletích. Privilegia městečka v roce 1483 obnovil zemský převor Jan ze Švamberka a v roce 1688 mu císař Leopold I. potvrdil a rozšířil tržní práva. Obci dominují dva kostely. Gotický farní sv. Martina skrývá zachovalé románské jádro. K baroknímu hřbitovnímu a poutnímu kostelu sv. Jana Křtitele na návrší vede zajímavá kamenná křížová cesta. Rozvoj Radomyšle, která je v současnosti domovem téměř dvanácti set obyvatel, byl oceněn v soutěži ”Jihočeská vesnice roku”. V roce 2004 byla obec ohodnocena za podporu podnikání a snahu o zapojení mládeže do kulturního dění. V loňském roce obsadila v soutěži celkově třetí místo a zároveň obdržela čestné uznání za organizaci setkání přátel obce.
Znak obdržela Radomyšl roku 1605 od velkopřevora Matouše Děpolta z Lobkovic. V červeném štítě je orlice převzatá z lobkovického rodového erbu, stříbrným zbarvením ovšem přizpůsobená řádovému znaku maltézských rytířů. Má zlatou zbroj a korunu, zlaté perizonium přes prsa a křídla a nad hlavou stříbrný maltézský kříž. Obdobně připomíná johanity stříbrný kříž v červeném poli například ve znaku blízkých Strakonic.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR