Příloha

Dr. Radim Bureš,
Odbor prevence kriminality MV ČR

Evropský projekt k prevenci násilí

Závěrečná konference projektu se uskutečnila v listopadu 2004 v norském hlavním městě OsloV letech 2001–2004 probíhal v Radě Evropy tzv. Integrovaný projekt Odpověď na násilí v každodenním životě v demokratické společnosti a kontaktním bodem pro tento projekt za Českou republiku byl odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra. Co to znamená "násilí v každodenním životě". Nemusí se jednat přímo o závažné trestné činy, jako je vražda, loupežné přepadení či znásilnění. Může se jednat o násilí v partnerských vztazích (domácí násilí), násilí spojené se sportovním utkáním, násilí ve školách ve formě šikany, o různé menší inzultace či rvačky v dopravních prostředcích, zábavách a podobně až po fenomén násilí, který se na nás valí z televize. Míněno je tím právě toto násilí na rozdíl od organizovaného násilí, to znamená válek, politického teroru nebo terorismu. Rozsah násilí se liší od země k zemi a v celosvětovém měřítku se jedná o velká čísla. V rámci vlastního projektu Rady Evropy statistický či sociologický průzkum prováděn nebyl, byla však navázána úzká spolupráce se světovou zdravotnickou organizací (WHO) a jejím projektem prevence násilí. Podle tohoto výzkumu se například v roce 2000 stalo na celém světě obětí vraždy 520 tisíc osob, což je 8,8 vražd na sto tisíc obyvatel. Naproti tomu v ozbrojených konfliktech zahynulo odhadem 310 tisíc osob. Rozsah násilí v Evropě je daleko nižší než v rozvojovém světě, v USA či v Rusku, ale i tak je považováno za významný faktor snižující kvalitu života. Česká republika vyznívá ze všech srovnání výrazně lépe. Podíl násilných trestných činů tvořil v roce 2004 pouze 6,7 procent z celkové kriminality, i když ve srovnání s rokem 2003 tento podíl mírně narostl. Navíc vzniká otázka, nakolik tato statistika odráží skutečný stav věcí. Dá se předpokládat, že velká část násilných činů není ohlašována, mimo jiné i proto, že trestní zákon socialistického Československa dlouhá léta trestal přísněji hospodářské trestné činy, než činy násilné povahy. Skutečnost, že o rozsahu násilí víme v Evropě velmi málo, byla vzata jako východisko projektu a jedním ze závěrů se stal návrh na zřízení Evropské observatoře (myšleno studijního a dokumentačního střediska) na problematiku násilí a jeho prevence. Vlastní aktivity v rámci projektu se proto soustředily spíše na rozbor politik, aktivit a projektů, pomocí kterých se vlády evropských států snaží násilí předcházet či je omezovat. Bylo identifikováno 12 principů evropské politiky v úsilí o potlačování násilí.

Integrovaný přístup

Jedná se o zejména o tématickou integraci přístupů k jednotlivým typů násilí, založeného na například cílových skupinách (ženy, děti, staří lidé, homosexuálové, cizinci), na místech jejich projevování (škola, sportovní stadión, centra měst) nebo podle jejich příčinných vazeb (například násilí zapříčiněné alkoholem či drogami). Dále jde o horizontální integraci mezi jednotlivými složkami veřejné správy, orgánů činných v trestním řízení či občanské společnosti. Např. násilí mezi mládeží či na mládeži nejde řešit bez spolupráce policie, sociálních pracovníků, učitelů a lékařů. Vertikální integrace zahrnuje spolupráci mezi jednotlivými úrovněmi státu a společnosti – ústřední, regionální a místní úrovní. Konkrétní problémy lze řešit zejména na lokální úrovni, ale další úrovně veřejné správy mají svoji roli ve vytváření podmínek. Cílem integrovaného přístupu je funkční koordinace k zajištění ekonomické efektivnosti, ale i trvanlivosti procesu.

Systematické využívání partnerství

Násilí se netýká pouze obětí, pachatelů či systému trestní justice. Ovlivňuje nepřímo celou komunitu, kde k němu dochází, protože ovlivňuje kvalitu života. Proto při prevenci násilí je důležité zapojit do preventivních aktivit různé složky společnosti včetně občanů samých. Tvorba partnerství není samozřejmá. Efektivní partnerství musí překonávat různé skupinové zájmy, tradice či slovníky různých skupin. Jako smysluplné se jeví nejen vytváření legislativních a organizačních předpokladů pro tvorbu a fungování partnerství na různých úrovních, ale také jejich efektivní řízení. Jako vhodné řešení se ukazuje zapojit do řízení partnerství externího koordinátora či moderátora, který není identifikován s žádnou jednotlivou organizací či skupinou. Partnerství také často nejprve vyžaduje vynaložení dodatečných prostředků, než se dostaví jeho synergický efekt. Partnerství tak nepředstavují pouhou schůzi či jednání, které je jednoduché svolat a výsledek je zaručen, ale jedná se o specifický nástroj řízení procesů, který je potřeba pečlivě plánovat, podporovat zvenku či z pozice vyšších orgánů a jeho činnost vyhodnocovat. Není proto překvapující, že k problematice tvorby a využívání partnerství vydala Rada Evropy specifickou publikaci.

Demokratická odpovědnost a participace občanské společnosti

Princip, že problematika bezpečnosti je záležitostí celé společnosti a všech jejích segmentů, patří k nejdůležitějším v celé teorii prevence kriminality a násilí. Spoléhat se pouze na vnější síly, jako je stát či policie, je nejen ne zcela účinné, ale může být v extrémních případech i společnost ohrožující. Hrozit může jednak vytváření totalitní společnosti, kdy bezpečnost je budována na úkor svobody. Může také dojít k přehnaným zásahům vůči jedincům, kteří jsou vytipování jako potencionálně delikventní (není v této souvislosti překvapující, že jedna z rezolucí jiné mezinárodní organizace - OSN, z roku 1998, zdůrazňuje lidsko-právní aspekt prevence kriminality). Jako východisko Rada Evropy zdůrazňuje otevřenost a odpovědnost při formulování politik reakce na fenomén násilí. Nástrojem je například jednak transparentnost a veřejná dostupnost informací o fenoménu násilí a opatření směřujících k jeho předcházení a potlačování. Význam přitom mají jak webové stránky – ústředních i místních orgánů, tak klasická média včetně místních.

Preventivní přístup

Význam prevence je dán především obrovskými náklady, které násilí a jeho důsledky přináší. Jedná se o náklady na zdravotní péči a sociální služby pro oběti, náklady na činnost orgánů činných v trestním řízení a náklady na soudní řízení a v neposlední řadě náklady spojené se sníženou produktivitou. Preventivní přístup musí identifikovat a ovlivňovat rizikové a ochranné faktory. Rovněž sekundární prevence prováděná formou včasné a efektivní pomoci obětem tvoří důležitou součást preventivního úsilí. Zmíněno je také dlouhodobé osvětové působení směřující ke změnám postojů, chování či sociálních norem směrem k méně násilné společnosti.

Orientace na oběť

Oběti každodenního násilí by měly obdržet adekvátní podporu a péči, aby se minimalizovala zranění, trauma a další konsekvence násilí, které zakusily, a předešlo se sekundární viktimizaci (viktimizaci způsobené průběhem trestního řízení) a opakované viktimizaci. Při pomoci obětem se často zapomíná na tzv. sekundární oběti, totiž rodinné příslušníky a blízké oběti, kteří také mohou důsledky násilného aktu velmi negativně zakoušet. Koordinované úsilí musí být vynaloženo na ochranu obětí v trestním řízení, včetně důkladného proškolení pracovníků orgánů činných v trestním řízení.

Preventivní působení na pachatele

Zásadním cílem udělovaného trestu je napravení pachatele a jeho opětovné zařazení do společnosti. Vysoká míra recidivy, která se vyskytuje všude v Evropě, ukazuje na nedostatky současného systému trestání a na to, že standardní udělování trestů odnětí svobody neprokázalo svoji efektivitu v omezování recidivy. Soudy musí mít k dispozici široký vějíř vhodných trestních a dalších doprovodných opatření, aby mohly reagovat na specifické situace jednotlivých pachatelů. Samotný výkon trestu by pak měl být více zaměřen na poskytování vzdělávacích a léčebných opatření směřujících k opětovnému zařazení odsouzeného do společnosti.

Rozvoj používání mediace

Mediace je nenásilný způsob řešení konfliktů a zahrnutí různých stran do odpovědnosti za hledání řešení. Umožňuje například předejít eskalaci konfliktu do vypuknutí násilí. Úspěch mediace při odbourávání tenzí mezi různými skupinami či při nastolení rovnováhy mezi pachatelem a obětí může výrazně přispět sociální kohezi a působit jako ochranný faktor proti násilí. Zavádění mediačních procedur do prevence a zvládání konfliktů by mělo být podporováno prostřednictvím speciálních programů, jak v trestní oblasti, tak v oblasti školství, sportu, rodinných či sousedských záležitostí. Mediace, jako relativně nová metoda řešení konfliktů, by měla být podporována státem, zejména například vytvářením normativního rámce či poskytováním školení a výcviku.

Priorita preventivním programům na místní úrovni

Efektivita a úspěšnost preventivní politiky závisí na realizaci preventivních programů na místní úrovni. Na místní úrovni se rozhoduje o přijímání vhodných metod situační prevence (městské kamerové dohlížecí systémy, osvětlení, pulty centralizované ochrany, úprava prostředí). Na místní úrovni a s přispěním místních orgánů se také nejefektivněji navazují vazby spolupráce mezi různými institucemi (policie, školy, sociální služby, komunální služby). Národní politika by měla směřovat k podpoře preventivních aktivit na místní úrovni, ale musí i zabezpečovat sběr, výměnu a využití dat a zkušeností s preventivními opatřeními, která na místní úrovni vznikají.

Plánování a průběžné vyhodnocování

Pravidelné vyhodnocování je podmínkou dalšího plánování a rozvoje. Potřebné údaje a statistiky jsou někdy obtížně získatelné i na národní úrovni, prakticky neexistují na mezinárodní úrovni. Jasné cíle se společně dohodnutými a doložitelnými evaluačními kritérii musí být formulovány na samém začátku preventivní aktivity. Vlastní evaluace je třeba považovat za integrální součást prevence násilí a měla by zahrnovat všechny partnery a prokázat tak svoji legitimitu i užitečnost. Evaluace se také stává základem pro šíření kvalitních projektů a výměnu zkušeností. Spolu s požadavkem na evaluaci směřovaným na lokální realizátory projektů musí jít i podpora evaluačních postupů včetně nezbytného tréninku.

Udržitelnost

Opatření zaměřená k prevenci násilí by měla být zaměřena na krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé cíle. Transparentní a aktivní mediální politika může přispět k získávání dodatečných zdrojů. Jasná vládní politika může přispět k tomu, že jsou vytvořeny předpoklady jak pro vznik nových projektů, tak pro pokračování a šíření již ověřených projektů.

Vzdělávání všech partnerů

Efektivní prevence násilí často znamená, že různé profese přistupují k aktivitám, které k jejich práci tradičně nepatřily. Policisté chodí do škol, učitelé se musí naučit orientovat v drogové problematice, zastupitelé se musí orientovat v oblasti, která tradičně patřila do domény policie. Nové dovednosti, jako jsou například metody evaluace, si musí osvojit všichni manažeři projektů. Stále více se volá po vytvoření nabídky na celoevropský vzdělávací program v oblasti prevence kriminality a násilí.

Interdisciplinární výzkum

Teoretická a poznatková základna o problematice násilí je stále značně omezená. Cílem výzkumných aktivit by mělo být zejména:

Příčiny násilí

O příčinách násilí by se dalo psát dlouho. Zmiňme stručně pouze několik aspektů. Na prvním místě bylo zmíněno sociální vyloučení. Společnost blahobytu se v principu dokáže postarat o zajištění základních životních potřeb i neúspěšných skupin obyvatelstva, ale problémy vznikají s jejich faktickým i symbolickým vyřazením ze společnosti. Tato skupina je fragmentována, je otřesena jejich víra, že vlastními silami se znovu zařadí do společnosti. V takovéto situaci zvláště mladí lidé nemají k násilí daleko. Zároveň bylo poukázáno i na úspěšné integrační projekty. Důležitou podmínkou je, že pomoc nemůže být přinášena zvenčí pasivním konzumentům, ale naopak vyloučená mládeže musí dostat šanci ke změně svého postavení. O tuto změnu však musí usilovat oni sami. Problém kulturní a náboženské diversity jako spouštěč konfliktů a násilí byl podtržen nedávným konfliktem v bývalé Jugoslávii i incidenty islámského terorismu. Velké úsilí je věnováno hledání cest, jak právě kulturní různorodost a její uznání může přispět k předcházení konfliktů. Obrovský vliv na míru násilí mají bezesporu média a je to vliv protikladný. Mezi negativní vlivy jsou nejčastěji uváděna “desensitivizace”, kdy zejména děti častým sledováním násilných scén citově otupí a berou násilí jako samozřejmou součást života, či “nápodoba”, kdy děti přijímají agresivní vzorce chování jako svůj vzor. Projekt upozorňuje, že vlastní sledování násilí v médiích nevede nutně k násilnému chování, ale může k němu vést, pokud zároveň dojde k souběhu dalších rizikových faktorů, například špatná sociální situace či nevhodné rodinné zázemí. Méně často se hovoří o tom, že média mohou vytvářet, záměrně či mimoděk, pokroucené vidění světa. Typickým příkladem je strach z kriminality či násilí. Mediálně vytvářený strach z kriminality tak může významně ovlivňovat naši kvalitu života, i když skutečné riziko, že se staneme obětmi násilí, je malé.

Závěr

Cílem textu je prezentovat názory a doporučení, které vznikly na půdě Rady Evropy během zhruba dvou let projektu. S potěšením je možné říci, že zkušenosti s deseti lety realizace programu prevence kriminality v České republice umožnily, že patříme k zemím, které projekt spíše obohacovaly, než že by z něj pouze čerpaly. Většina v textu zmíněných doporučení se v České republice začala realizovat. Autor však chce zdůraznit, že prevence násilí se musí stát trvalou součástí úsilí všech složek společnosti.

Další informace [nápis]
Číslo 19/2005
Časopis Veřejná správa č. 19/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail