Rozhovor

s Ing. Jaroslavou Přibylovou,
náměstkyní ministra obrany ČR

Odkaz válečných veteránů je stále platný

Ing. Jaroslava Přibylová

Každé výročí lze vnímat víceznačně. V čem, paní náměstkyně, spatřujete podstatu oslav šedesátého výročí ukončení druhé světové války?

Šedesáté výročí ukončení druhé světové války je nepochybně událost, kterou si připomíná většina světa. V tom, co válce předcházelo, i v proměnách, které nezbytně přinesla po svém ukončení, se skrývá stále mnoho bílých míst a mnoho nezodpovězených otázek, ovlivňujících i nynější politiku a ekonomiku. Žádná válka nikdy nevyřeší naráz všechno. Rozhodne především o vítězi a poraženém. A mír, který z ní vzejde, je počátkem pro dlouhý proces náprav příčin a důsledků války. Bohužel, po druhé světové válce byl tento proces díky studené válce na více než čtyřicet let přerušen. Teprve od devadesátých let minulého století se obnovil. Jeho dokončení bude o ta dlouhá léta “zmrazení” složitější. Jsem přesvědčena, že oslavy šedesátého výročí tomuto procesu přispějí. To je jeden z pohledů, mohla bych říci globální, kterým tyto oslavy vnímám. Velký význam nynějších oslav spatřuji také v tom, že se jich účastní ti, kteří toto velké vítězství vybojovali – váleční veteráni. Máme tak možnost se s nimi setkat, osobně s nimi mluvit, máme možnost jim poděkovat. Snad nám zbývá ještě trochu společného času, protože skutečný mír, který před šedesáti lety vybojovali, pro většinu z nich začal teprve před patnácti lety. Zde je na místě zdůraznit další dimenzi těchto oslav – je to jejich svátek. My jsme zde hlavně od toho, abychom jim při této příležitosti vzdali hold.

Ve chvíli, kdy rozhovor dorazí ke čtenářům, bude již podstatná část oslav minulostí. Můžete je stručně rekapitulovat?

V minulém roce byla na jednání vlády svěřena příprava programu oslav ministerstvu obrany, přesněji řečeno, kanceláři pana ministra a náměstkovi ministra Pavlu Maškovi. Podstatná část úkolu se týká také mnou řízeného úseku ministerstva, v jehož gesci je odbor mimorezortní spolupráce. Velký podíl na přípravě akcí pro veterány mají ředitel odboru generál Josef Prokeš a paní Yveta Hlásecká. Spolupracujeme s celou řadou občanských sdružení, především s Českým svazem bojovníků za svobodu a Československou obcí legionářskou. Samotný plán akcí ministerstva obrany doma i v zahraničí, které přímo organizovalo nebo se na nich podílelo, má 119 položek. Připomenu především ty stěžejní. Patřilo k nim zejména pozvání zahraničních veteránů do České republiky. Bylo mezi nimi dvacet rumunských válečných veteránů, kteří se zúčastnili oslav osvobození Brna a pietního aktu v Kroměříži. Dvacet válečných veteránů Polské republiky přijelo na oslavy výročí osvobození Ostravy. Čtrnáct ruských a osm ukrajinských veteránů bylo na oslavách v Brně a Praze, po slavnostech, pořádaných velvyslanectvími jejich zemí na Olšanských hřbitovech, odjeli do Karlových Varů, kde je pro ně do 16. května připraven program ve Vojenských, lázeňských a rekreačních zařízeních Ministerstva obrany. K ruským a ukrajinským veteránům se po oslavách v Plzni připojilo v Praze deset válečných veteránů Spojených států a také s nimi odjeli na pobyt do Karlových Varů. Další akcí bylo slavnostní shromáždění, které uspořádal ministr obrany 4. května pro ministerstvo obrany a občanská sdružení. 8. května odpoledne se konal čestný akt na Vítězném náměstí před Generálním štábem za přítomnosti prezidenta republiky, ministra obrany, válečných veteránů, zástupců Československé obce legionářské, vojenských a leteckých přidělenců několika zemí. Při této slavnostní příležitosti byla do schránek památníku na Vítězném náměstí vložena prsť z bojišť dalších třech států. V červnu již poosmé přiletí delegace příslušníků R.A.F., kteří byli státními příslušníky Československé republiky. Uskutečnila se také, a ještě uskuteční, celá řada slavnostních přijetí veteránů, kterým zdravotní stav neumožňuje cestovat na delší vzdálenost, na našich zastupitelských úřadech. K důležitým akcím v republice patří také Den ozbrojených sil České republiky, který vlastně všechny hlavní oslavy ukončí.

Uděluje se při letošním výročí nějaká pamětní medaile?

Na základě našeho návrhu bylo vyrobeno dvanáct tisíc kusů Čestných pamětních odznaků k ukončení 2. světové války. Výtvarné ztvárnění odznaku zajistil Vojenský historický ústav. K jeho prvním udělením došlo již v minulém roce u příležitosti šedesátého výročí bojů v Dukelském průsmyku. Mohu říci, že se setkal s velkým ohlasem ze strany jak veteránských organizací, tak i ze strany ostatních občanských sdružení. Předpokládáme, že poslední odznaky by měly být uděleny 11. listopadu 2005, kdy je slaven Den válečných veteránů.

Jak je v České republice zajištěna péče o válečné veterány?

V Ústřední vojenské nemocnici máme Dům péče o válečné veterány s 18 lůžky. Jeho služeb využívají všechny kategorie veteránů včetně účastníků domácího odboje a někdejších politických vězňů. Na přelomu května a června otevíráme v Karlových Varech druhý Domov péče o válečné veterány. Má 28 lůžek, dvě třetiny na jednolůžkových pokojích, zbytek jsou dvoupokojové byty s kuchyňským koutem. Ministerstvo obrany tím naplňuje zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech. Kromě toho je vytvořen Dotační program Ministerstva obrany, jehož prostřednictvím již rozvinutou síť sociální péče ministerstvo dotuje. Kterýkoli veterán na kterémkoli místě České republiky může na základě žádosti, kterou podá zařízení, ve kterém je umístěn, dostat od ministerstva obrany dotaci 10-15 tisíc korun měsíčně na osobu pro umístění ve vhodném zařízení sociální péče. V této oblasti spolupracuje Ministerstvo obrany jednak s jednotlivými občanskými sdruženími, ve kterých jsou váleční veteráni organizováni, a samozřejmě i s příslušnými orgány státní správy a samosprávy a rovněž s nestátními neziskovými organizacemi. Samostatnou kapitolou je poskytování příspěvků na lázeňskou rekreační péči pro válečné veterány, účastníky národního boje za osvobození a vojenské důchodce starší 70 let a jejich manžele či manželky. V uplynulém roce poskytlo ministerstvo tuto sociální dávku téměř čtyřem tisícům osob v úhrnné výši 39 milionů korun. Samozřejmostí je, že ministerstvo obrany úzce spolupracuje s občanskými sdruženími, ve kterých jsou organizováni váleční veteráni a bojovníci za svobodu. Těmi nejdůležitějšími jsou Československá obec legionářská, Český svaz bojovníků za svobodu a Asociace vojáci společně. Se všemi vrcholnými představiteli nejenom výše zmíněných sdružení se pravidelně setkává nejen ministr obrany a já osobně, ale většina práce leží zejména na Odboru mimoresortní spolupráce, který má tuto činnost, jak se říká, v popisu práce. Jedná se zejména o spolupráci v oblasti zajištění sociální péče, poskytování příspěvků na lázeňskou léčbu a rekreační pobyty, organizaci pietních a zvlášť významných akcí, zápůjček místností pro činnost sdružení.

Samostatnou kapitolou je jistě správa pietních míst, válečných hrobů a památníků…

Zmíněnou problematiku upravuje a příslušné pojmy definuje zákon číslo 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Ministerstvo obrany nenaplňuje zákon samo. Jsou v něm také úkoly pro města a obce udržovat válečné hroby a pietní místa na svém katastru v důstojném stavu. Ministerstvo má ve svém rozpočtu každoročně určitý objem financí, které může, při splnění dotačních podmínek, městům a obcím na podporu tohoto účelu poskytnout. Zatím ovšem není dotvořena ucelená databáze všech válečných hrobů a pietních míst na území České republiky. Potřebě takové databáze vychází zákon vstříc, neboť z jeho dikce plyne povinnost obcí popsat do konce roku všechna taková místa na svém katastru a informaci předat rovněž do konce letošního roku ministerstvu obrany prostřednictvím krajských úřadů. Existence dokonalého přehledu zjednoduší a zpřehlední dotační politiku, umožní stanovit priority. Válečné hroby a pietní místa máme také v zahraničí. Jedná se zejména o hroby z 1. světové války. Leckdy je obtížné rozlišit, jestli padlí vojáci byli Čechy, Rakušany nebo Slovinci. Ve Slovinsku jsme zjistili, že tamní velmi typická příjmení jsou například Horáček a Novák, včetně diakritiky. V červnu bude dokončena obnova památníku československých legionářů ve Vladivostoku, slavnostně odhalen by měl být v září. Podporujeme rovněž obnovu hrobů našich padlých krajanů ve Velké Británii a ve Francii. Stále dochází k překvapením, například na podzim bylo v Holandsku objeveno v naplavené vrstvě dosud pohřešované sestřelené letadlo R.A.F. a ostatky letců byly identifikovány jako Čechoslováci.

Jak je tomu s hroby německých vojáků?

Evidenci válečných hrobů jsme převzali od ministerstva vnitra, zpracována byla začátkem šedesátých let. To byla jiná situace, mnohé údaje v evidenci chybí. Snažíme se samozřejmě zjistit, kde jsou pohřbeni vojáci němečtí. Podle našich dosavadních zkušeností má o hrobech padlých německých vojáků nejlepší přehled německé velvyslanectví. Připravovány jsou exhumace a soustředění ostatků mrtvých na jednom z Olšanských hřbitovů. Sdělili nám také, že jsou schopni identifikovat tři čtvrtiny padlých německých vojáků na základě známek nebo na základě údajů z archivů, které mají k dispozici. V Maďarsku a ve Slovinsku nás naši kolegové informovali o své spolupráci s vídeňským archivem, který se stává střediskem studia válečného období a vyhledávání údajů o národnosti padlých vojáků.

Zdá se mi, že se poněkud utlumil význam hrobu Neznámého vojína, který byl za první republiky po francouzském vzoru základní součástí oslav padlých bojovníků a zároveň připomínkou nutnosti neustále obhajovat státnost. Není to proto, že nad areálem na Vítkově se stále vznáší přízrak totalitních oslav?

Ne, není tomu tak. Na Vítkově se konala ústřední oslava šedesátého výročí ukončení druhé světové války za účasti prezidenta republiky. Ministerstvo obrany tam běžně pořádá akce ke Dni ozbrojených sil a 11. listopadu ke Dni válečných veteránů. Vojenská policie mívá na Vítkově slavnostní nástupy před odchodem na mise nebo při návratu z nich. V areálu blízkého Vojenského historického ústavu náčelník Generálního štábu slavnostně povyšuje vyšší důstojníky do hodnosti plukovníka. Vyznamenání ministra obrany se udělují slavnostnějším způsobem na Vítkově, na nástupišti před památníkem, za účasti vojsk. Ať už je areál na Vítkově vázán k různým historickým momentům, jde o místo téměř ve středu Prahy, monumentální a pro slavnostní účely velice vhodné. Legionáři spojují svoje slavnosti také s novým památníkem na Vítězném náměstí. Byl odhalen k poctě těch, kteří bojovali na frontách druhé světové války a pod deskami je uložena prsť z bojišť.

Přesto, že oslavy se soustřeďují do května a června, je jimi ovlivněn celý rok…

Významným dnem roku je také Den válečných veteránů, 11. listopad. Předpokládáme, že v letošním roce se stane vyvrcholením akcí věnovaných výročí ukončení druhé světové války. V tento den také budou, jak už jsem se zmínila, uděleny poslední pamětní odznaky ministra obrany. Ministerstvo chystalo k tomuto dni dárek, Bílý kříž, neboli další dům pro válečné veterány v Karlových Varech. Nakonec byly práce na jeho dokončení urychleny a bude otevřen již počátkem června. Vycházeli jsme z přesvědčení, že v péči o ty, kteří tolik obětovali pro svoji vlast, nemá být promarněn byť jediný den. Při této příležitosti musím připomenout i naše novodobé veterány, kteří se stávají ve stále větší míře důstojnými pokračovateli tradic Československých legií a válečných veteránů, účastníků bojů 2. světové války.

Jiří Chum

Další informace [nápis]
Číslo 19/2005
Časopis Veřejná správa č. 19/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail