Památky

Vladimír Soukup

Krašov: Smutný konec mizery Miseroniho

Na obou březích Berunky vyrostla ve středověku řada hradů, kdysi pyšných panských sídel, dnes už většinou jen romantických zřícenin. K nejhezčím a nejnavštěvovanějším patří Krašov na Kralovicku, jeden z nejstarších šlechtických hradů v Čechách. Na strmém skalním ostrohu nad ústím Brodeslavského potoka do Berounky jej založil před rokem 1232 Jetřich z rodu Hroznatovců, synovec blahoslaveného Hroznaty. Jeho potomci, kteří se psali z Krašova, drželi hrad až do poloviny čtrnáctého století. Za husitských válek vlastnil Krašov Hanuš z Kolovrat, stejně jako jeho bratr Bedřich, majitel blízkého Libštejna, horlivý katolík a vůdce katolické strany na Plzeňsku. Oba pomáhali králi Zikmundovi a získali za to řadu výnosných statků. Husité si to však nehodlali nechat líbit. Kosa na kámen padla v roce 1430, kdy kališnické vojsko vytáhlo proti oběma bratrům. O dobytí dobře opevněného Krašova se nepokusilo, zato oblehlo Libštejn. Když Bedřich s Hanušem viděli, že hrad neudrží, dohodli se s husitským vůdcem Prokopem Velikým a přešli na stranu husitů. Hanuš pak věrně sloužil kalichu a často doprovázel Prokopa na vojenských taženích. Po Kolovratech se majitelé Krašova často střídali, byli mezi nimi většinou členové významných českých rodů. Během šestnáctého století byl kdysi pevný hrad postupně přestavěn na pohodlný renesanční zámek. I když při tom přišel o větší část svého opevnění, odolal na konci třicetileté války švédskému obležení Švédové pouze vypálili krašovské předhradí. Po polovině sedmnáctého století vlastnili zdejší panství Miseroniové z Lisonu, kteří prosluli jako krutí utlačovatelé poddaných. O tragickém osudu posledního z nich, Norberta Miseroniho, vypráví balada básníka Jana z Hvězdy. V roce 1678 prý sedláci ze vsi Bohy prokopali hráz rybníka u dvora Rohy a divoká voda odplavila seno z přilehlých panských luk. Když se o tom Norbert dozvěděl, nic nedbal proseb své mladé ženy, držící na rukou malého synáčka, zaslepený vztekem vyskočil na koně a odcválal potrestat viníky. Z houfu ustrašených sedláků, kteří již litovali ukvapenosti svého činu, vystoupil stařec a se sepjatýma rukama prosil pána o shovívavost. Zuřivý rytíř jej však udeřil důtkami přes obličej tak prudce, že mu vyrazil oko. Než se lidé z hrůzné podívané vzpamatovali, vyskočil před pána syn nebohého starce a vystřelil na surovce z pistole. Kůň se splašil a uháněl se smrtelně zraněným jezdcem domů, na Krašov. Když zámecká paní spatřila bezvládného, zkrvaveného manžela, omdlela, dítě, které držela na rukou, jí vyklouzlo a spadlo ze skály, o jejíž úpatí se roztříštilo. Také pan Norbert záhy zemřel – a to byl konec rodu Miseroniů. Truchlící vdova prodala v roce 1678 hrad i celé panství plaskému klášteru, který jej pak užíval jako letní sídlo. Opati dali budovy přestavět barokně a zřídili nový vstup. Po zrušení kláštera v roce 1785 získal hrad Náboženský fond, z jehož příkazu byl zámek zbořen a získaný materiál použit na opravu dvora Rohy, část staveb rozebrali sedláci z blízkých vesnic. Během několika málo let se tak Krašov změnil na zříceninu, která se v devatenáctém století stala oblíbeným cílem výletů. V roce 1862 se tady konal velký tábor lidu, proklamující svébytnost českého národa a jeho jazyka. V roce 1931 byl založen Spolek pro záchranu hradu Krašova, který zříceninu v roce 1937 zakoupil a postupně vyčistil od sutin, po druhé světové válce byl jeho zásluhou zastřešen i jižní palác. Hradní areál spravuje i dnes, podle možností tu zajišťuje i průvodcovské služby a prodej suvenýrů. Hrad byl během staletí několikrát přestavován a rozšiřován. V nejstarší době tvořil jeho jádro jen palác a brána střežená věžicí s břitem, ve druhé polovině třináctého století byl rozšířen na západní straně, ve čtrnáctém století přibyl další palác na skále nad řekou. Renesanční a barokní úpravy opticky spojily jednotlivé části do jednoho celku. Mnohem rozsáhlejší než vlastní hradní jádro bylo předhradí, položené o něco výš směrem na západ, které dnes návštěvníkům většinou uniká, přestože patří k nejlépe zachovaným u nás. V bezprostředním okolí hradu je přírodní rezervace Krašov, která zahrnuje příkré skalnaté stráně nad Berounkou i nad jejími bočními přítoky. Dochovala se tu teplomilná rostlinná společenstva s porosty skalních stepí, přecházejícími do světlých lesů, svahy místy pokrývají sutě. U Berounky hnízdí ledňáček říční, na vrcholcích skal výr velký.

Další informace [nápis]
Číslo 17/2005
Časopis Veřejná správa č. 15/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail