Rozhovor |
Jitka Seitlová, členka Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí Senát navrhuje otevřít lhůtu pro navrácení občanství |
![]() |
Senátní plénum schválilo senátní návrh novely zákona o státním občanství některých bývalých československých občanů a postoupilo ho k projednání Poslanecké sněmovně. V zásadě ruší již proběhlou lhůtu pro znovunabytí českého občanství a umožňuje činit prohlášení o státním občanství ČR od 1. června 2005 bez časového omezení. Poslanci se k novele vyjádří zřejmě na únorové schůzi, stanovisko vlády k této novele je negativní. Co bylo motivem k předložení zmíněné úpravy?
V zahraničí žije dlouhodobě kolem dvou milionů lidí, kteří se oficiálně hlásí k českému původu, byli českými občany nebo jejich potomky. Do exilu odcházeli pod tlakem náboženských, rasových, válečných a politicky neudržitelných podmínek. K našim krajanům patří také lidé, jejichž místo domova se stalo díky geopolitickým změnám a posunům hranic států v minulých letech součástí jiné země. Asi 250 tisíc zahraničních Čechů má české občanství. Lidem, kteří odešli do zahraničí po vzniku Československé republiky, bylo až na výjimky umožněno ponechání českého nebo československého občanství a pro jejich děti jeho nabytí za předpokladu, že to bylo v souladu s právem státu jejich nového pobytu. Desítky tisíc českých občanů odešly z donucení do exilu také v době totalitního režimu minulého století. Opuštění republiky proti vůli komunistické moci bylo ale trestáno odebráním českého občanství takzvaným propuštěním ze státního svazku, nebo byly pro odnětí občanství využity mezinárodní smlouvy o zamezení vzniku dvojího občanství, které měla Česká republika uzavřené s některými státy. V zájmu alespoň částečného odstranění křivd doby nesvobody došlo proto už v roce 1990 k přijetí zákona č. 88, který umožňoval těmto bývalým státním občanům, aby prohlášením učiněným před příslušnými orgány našeho státu znovu získali české státní občanství. Přestože byl tento zákon bezesporu snahou o alespoň minimální zmírnění křiv způsobených minulým režimem, nevyrovnal se zcela se všemi problémy, které v souvislosti s navracením státního občanství bývalým občanům nastaly. V roce 1999 byl proto přijat samostatný zákon č. 193, o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. Podle tohoto nyní platného zákona je však právo učinit prohlášení pro znovuzískání českého občanství časově omezeno. Ve smyslu §5 zákona skončila tato možnost 2. září 2004. Skupina senátorů podala v září 2004 již druhý návrh na změnu zákona č. 193/1999 s cílem, aby právo učinit prohlášení o nabytí českého státního občanství bylo možné opětovně uplatnit, a to bez časového omezení. Z množství dopisů a setkání s bývalými občany, kteří odešli do zahraniční v době nesvobody, jsou zřejmé vážné důvody, pro které nemohli ve stanovené lhůtě své právo na znovu nabytí občanství uplatnit. Často opouštěli Českou republiku v časové tísni, bez dokumentů, které jsou dnes pro prohlášení potřebné. Podání a vyřízení prohlášení bylo možné na zastupitelských úřadech České republiky, které jsou však v zemích jako například Kanada, Austrálie nebo Spojené státy americké nezřídka vzdáleny tisíce kilometrů od bydliště našich bývalých občanů v těchto zemích. Komunikace s úřady na takovou vzdálenost a vyřizování prohlášení působí obtíže zejména lidem vyššího věku, kterých je ovšem ze skupiny emigrantů kolem roku 1968 dnes již většina. Ojedinělé nejsou ale ani případy, kdy se naši bývalí občané ve vzdálených oblastech o možnosti znovunabytí českého občanství dovídají až nyní, po uplynutí limitovaného termínu. Návrh senátní novely zákona byl podán také z podnětu a zkušeností zastupitelských úřadů a po konzultaci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
Jen ve USA bylo za dobu prvních pěti let od roku 1999 podáno a vyřízeno přes sedm tisíc českých občanství. Důvodem zájmu zahraničních Čechů o české občanství nejsou, jak bývá někdy neoprávněně argumentováno, majetkové nároky. Možnosti uplatnění majetkových křivd občanů z doby nesvobody byly ukončeny platnými zákony před více než 10 lety. České občanství je pro zahraniční Čechy především symbolem vztahu k naší zemi. Lidé, kteří byli nuceni odejít do exilu v době nesvobody, nám kladou oprávněně otázku, proč jim nyní demokratická a svobodná země odpírá nápravu křivdy, zapříčiněné minulým režimem. Ztráta českého občanství stále komplikuje mnohým z nich možnost návratu, ale i běžné návštěvy naší země, kterou přitom považují za svůj druhý domov.
Plénum Senátu PČR schválilo návrh novely v prosinci minulého roku a postoupilo jej k projednání Poslanecké sněmovně. Stanovisko vlády k návrhu z 12. ledna letošního roku je však opět negativní. Jako důvod je uváděna zejména nutnost obecné právní jistoty a potřeba širší diskuse o právní úpravě nabývání a pozbývání občanství. Rozhodnutí o znovunabytí občanství řady českých emigrantů z minulé doby nesvobody tedy nyní záleží na uvážení poslanců Sněmovny.
Alexandra Štefanová