Příloha

Vývoj v oblasti udělování azylu na území ČR v letech 2003 a 2004

I. Azylová problematika v roce 2003

(Ze Zprávy o situaci v oblasti migrace na území ČR za rok 2003, projednávané PS PČR v listopadu 2004)

1) Žadatelé o azyl

V období od 1. 1. do 31. 12. 2003 požádalo v České republice o azyl celkem 11 396 osob. Oproti roku 2002, kdy o azyl požádalo 8 484 osob, se počet žádostí zvýšil o 34 %. Z hlediska kritéria počtu žadatelů o azyl se tak Česká republika zařadila na desáté místo v Evropě. V roce 2003 se nepotvrdil sestupný trend ve vývoji počtu žadatelů o azyl započatý v roce 2002, dominantním rysem azylové problematiky v České republice byla výrazná sekundární migrace občanů Ruské federace čečenské národnosti. Pro vývoj počtu žadatelů o azyl v České republice od roku 1993 je charakteristický vzestupný trend. Výrazně nejvyššího počtu podaných žádostí bylo dosaženo v roce 2001, kdy celková suma 18 094 žádostí představovala více než dvojnásobný nárůst oproti předchozímu roku a byla nejvyšší v dosavadní historii České republiky. V roce 2002 sice v souvislosti s přijatou novelou zákona o azylu došlo ke snížení počtu podaných žádostí, tento pokles však v roce 2003 nepokračoval, především v důsledku zvýšené migrace osob čečenské národnosti. Celkový počet žadatelů o azyl v ČR dosáhl v roce 2003 vyšší hodnoty než v roce 2002. Pokud však nebude brán v úvahu migrační pohyb Čečenců (z celkového počtu žadatelů za rok 2002 i 2003 je odečten počet žadatelů z Čečenska), počet ostatních žadatelů se v roce 2003 naopak snížil o 12,2 %. Nejvýraznější změnou ve vývoji azylové problematiky v roce 2003 byl vysoký nárůst počtu žádostí o azyl podaných občany Ruské federace. Zatímco v roce 2002 požádalo v České republice o azyl 628 státních příslušníků Ruské federace, tak v roce 2003 jejich počet dosáhl hodnoty 4 851, což představuje meziroční nárůst o 672,5 %. Občané Ruské federace se z pozice šesté nejčastěji zastoupené státní příslušnosti mezi žadateli o azyl v roce 2002 přesunuli na první místo v roce 2003 a jejich podíl na celkovém počtu žadatelů se zvýšil ze 7,4 % na 42,6 %. Hlavní podíl mezi občany Ruské federace připadá na osoby čečenské národnosti. Zatímco v roce 2002 byl jejich podíl 66 %, v letošním roce je to již 93 %. Žadatelé o azyl z Ruské federace – Čečenska byli typickým příkladem sekundární migrace v České republice. Pro migrační tok těchto osob bylo v roce 2003 charakteristické, že postupně podaly své žádosti o azyl nejprve v Polsku, následně v České republice a Rakousku s cílem dostat se do vybraných zemí západní Evropy. Česká republika jako (tehdy ještě – pozn. red.) nečlenský stát EU neměla možnost na čečenské žadatele o azyl uplatnit tzv. dublinský mechanismus, jehož podstatou je určit zemi, která je v rámci členských států EU zodpovědná za vyřízení azylové procedury, a tak omezit negativní projevy sekundární migrace. Při hodnocení měsíčního vývoje počtu žadatelů o azyl v České republice v roce 2003 je patrný zásadní vývojový zlom, který byl zaznamenán v měsíci dubnu. V průběhu ledna až března 2003 pokračoval v roce 2002 započatý trend poklesu počtu žadatelů a měsíční hodnoty podaných žádostí se pohybovaly pod úrovní dosaženou v prvních třech měsících roku 2002. Od dubna 2003 však došlo v důsledku zvýšeného migračního toku žadatelů o azyl z Ruské federace – Čečenska k nárůstu počtu žadatelů a měsíční počty podaných žádostí výrazně převyšovaly hodnoty zaznamenané ve shodném období roku 2002. Maximální měsíční počet podaných žádostí byl zaznamenán v říjnu a následně se v posledních dvou měsících roku 2003 začal postupně snižovat. Mezi nejpočetněji zastoupené státní příslušnosti žadatelů o azyl v České republice v roce 2003 patřili občané Ruské federace (nárůst o 672,5 % oproti roku 2002), Ukrajiny (nárůst o 22,1 %), Slovenska (nárůst o 25,1 %), Číny (nárůst o 67,1 %) a Vietnamu (pokles o 36,5 % oproti roku 2002). Při hodnocení hlavních zemí původu u žadatelů o azyl lze konstatovat, že se v roce 2003 zvýšilo zastoupení státních příslušníků zemí bývalého Sovětského svazu na celkovém počtu žadatelů. Zatímco v letech 2001 a 2002 jejich podíl činil kolem 58 %, v roce 2003 to bylo již 70 % z celkového počtu žadatelů. Taktéž došlo k výrazné změně v rozdělení žadatelů podle kontinentu. Na rozdíl od roku 2002, kdy bylo zastoupení žadatelů přicházejících z Evropy (53 %) a Asie (42 %) téměř vyrovnané, v roce 2003 došlo ke změně. Z evropského kontinentu přišlo celých 76 % žadatelů, zatímco z Asie pouhých 22 %. Zastoupení žadatelů o azyl z ostatních kontinentů bylo z hlediska jejich počtu zanedbatelné. Hlavním důvodem výrazného zvýšení zastoupení státních příslušníků zemí bývalého Sovětského svazu na celkovém počtu žadatelů stejně jako důvodem změny procentuálního rozložení žadatelů podle kontinentu je již několikrát zmíněný migrační pohyb občanů Ruské federace čečenské národnosti. Státní příslušníci Ruské federace podali v roce 2003 v České republice 4 851 žádostí o azyl (tj. 42,6 % ze všech žádostí), přičemž 4 515 z nich se hlásilo k čečenské národnosti. Počet žadatelů z Ruské federace se výrazně zvýšil v dubnu 2003 (ze 62 na 731) a od tohoto měsíce představují trvale nejčetněji zastoupenou státní příslušnost žadatelů o azyl v ČR. Při sledování měsíčního vývoje v počtu podaných žádostí občany Ruské federace je však obtížné identifikovat jednoznačný vývojový trend. Hodnoty jsou nevyrovnané a dosahují výrazných nárůstů a následných poklesů. Rekordně nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v říjnu 2003 (1 040 žádostí), kdy došlo k nárůstu o 117,6 % oproti předchozímu měsíci. Druhou nejvýznamnější státní příslušností žadatelů o azyl v ČR v roce 2003 byla Ukrajina (17,9 % z celkového počtu žadatelů). Oproti roku 2002 se jedná o nárůst o 22,1 %. Do září se počty Ukrajinci podaných žádostí pohybují kolem hodnoty 150 osob měsíčně. Od října dochází k nárůstu (o 45,4 %), počty žádostí až do konce roku 2003 přesahují hodnotu 220 žadatelů za měsíc. Státní příslušníci Slovenska v roce 2003 pokračovali v migračním trendu započatém v druhém pololetí roku 2002, kdy se začal výrazně zvyšovat jejich počet mezi žadateli o azyl v ČR. Při meziročním srovnání se celkový počet slovenských žadatelů zvýšil o 25,1 %. Stejně jako v roce 2002 se občané Slovenska umístili na třetím místě v počtu žadatelů, přičemž představují podíl 9,3 % na celkovém počtu. Výrazná změna v roce 2003 byla zaznamenána v souvislosti se státními příslušníky Číny a Vietnamu. Zatímco v roce 2002 byli občané Vietnamu druhou nejčetnější státní příslušností žadatelů o azyl v ČR, v roce 2003 klesli na páté místo a jejich počet se snížil o 36,5 %. Opačný trend byl zaznamenán u občanů Číny, kteří se ze sedmého místa přesunuli na čtvrtou pozici, a jejich počet se zvýšil o 67,1 %. U čínských žadatelů o azyl nedošlo v roce 2003 k náhodnému zvýšení, naopak se jedná o trvalý trend. Počet žádostí o azyl podaných v České republice občany Číny se trvale zvyšuje již od roku 1999. Zatímco v roce 1998 požádal v ČR o azyl pouze jeden občan Číny, v roce 2003 to bylo již 854 osob. V případě občanů Arménie, Moldavska a Gruzie, kteří v minulých letech patřili mezi tradiční žadatele o azyl v České republice, pokračoval trend započatý v druhé polovině roku 2002. V průběhu roku 2003 došlo k dalšímu významnému poklesu v počtu žadatelů o azyl z těchto zemí. Nejmarkantnější pokles byl zaznamenán u státních příslušníků Arménie, kteří se ještě v roce 2002 s podílem 5 % na celkovém počtu žadatelů pohybovali mezi deseti nejpočetněji zastoupenými národnostmi žadatelů o azyl v České republice. V roce 2003 však tento jejich podíl nedosáhl ani 1 % a v první desítce nefigurují. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody nebo v průběhu výkonu vazby požádalo o azyl 95 osob a v průběhu léčby v nemocnici celkem 36 cizinců. Tyto osoby jsou zahrnuty do kategorie ostatní, kam v roce 2003 spadá celkem 284 žadatelů o azyl. Kromě výše zmíněných případů se jedná také o děti, které se žadatelům o azyl v ČR narodily v průběhu azylového řízení. V těchto případech (45) nemusí žadatelé cestovat do přijímacích středisek, ale mohou svou žádost o azyl pro nezletilé dítě podat i v případě pobytu na privátu. Na ostatní azylová zařízení připadá celkem 108 podaných žádostí o azyl.

2) Místa podání žádosti

V přijímacích střediscích (PřS) podalo v roce 2003 svou žádost o azyl celkem 9 836 cizinců. Naprostá většina (93,3 %) z těchto žádostí byla podána v PřS Vyšní Lhoty a podíl 5,8 % připadá na PřS Červený Újezd. V tranzitním prostoru mezinárodního letiště v PřS Praha-Ruzyně bylo podáno 86 žádostí (0,9 %). Podíl osob žádajících o azyl v zařízeních pro zajištění cizinců (ZZC) se trvale snižuje. Zatímco v roce 2002 v ZZC o azyl požádalo 18 % všech žadatelů, v roce 2003 byl tento podíl 11 %. V roce 2003 podalo v ZZC svou žádost celkem 1 276 cizinců, přičemž 46,7 % z těchto žádostí bylo podáno v ZZC Balková. Místa podání žádostí se výrazně liší také s ohledem na složení žadatelů o azyl podle státní příslušnosti. Z celkového počtu 4 851 žadatelů o azyl v ČR z Ruské federace jich 98,3 % podalo svou žádost v přijímacích střediscích (4 220 žádostí bylo podáno v PřS Vyšní Lhoty). Velmi podobná je situace u druhé nejčetněji zastoupené státní příslušnosti žadatelů o azyl v ČR. Občané Ukrajiny podali v roce 2003 celkem 2 044 žádostí, přičemž 89,8 % z těchto žádostí bylo podáno v přijímacích střediscích (1 821 v PřS Vyšní Lhoty). Za zmínku však stojí skutečnost, že na občany Ukrajiny připadá podíl 51,6 % z celkového počtu 95 žádostí podaných ve věznicích. V PřS Vyšní Lhoty podala svou žádost také naprostá většina žadatelů o azyl ze Slovenska (97,9 %). Značně odlišná je však situace u čtvrté nejčetněji zastoupené státní příslušnosti žadatelů o azyl v ČR. Občané Číny podali svou žádost v 711 případech (83,3 %) v ZZC, přičemž 363 z těchto žádostí (51,1 %) bylo podáno v ZZC Balková. 16,2 % žadatelů o azyl z Číny podalo svou žádost v PřS a pouze dva státní příslušníci Číny požádali o azyl ve věznici. Při hodnocení průběhu azylového řízení v roce 2003 lze konstatovat, že v první instanci azylového řízení bylo v roce 2003 vydáno o 10,2 % více rozhodnutí než v roce 2002, počet účastníků řízení se k 31. 12. naopak výrazně snížil (o 39,2 %).

3) Důvody k podání žádostí a jejich posuzování

V roce 2003 byl v obou instancích v rámci Ministerstva vnitra ČR azyl udělen 208 cizincům, což oproti roku 2002 představuje nárůst o 101,9 % a zároveň nejvyšší hodnotu udělených azylů v ČR od roku 1993. V 72 případech se jednalo o udělení azylu z důvodů pronásledování vymezených v Úmluvě o právním postavení uprchlíků (§ 12 zákona o azylu), v 88 případech byl azyl udělen za účelem sloučení rodiny (podle § 13 zákona o azylu) a zbývajících 48 azylů bylo uděleno z humanitárních důvodů (§ 14 zákona o azylu). Nejvyšší počet azylů byl v roce 2003 udělen občanům Ruské federace (62), Afghánistánu (30), Arménie (26) a Běloruska (20). Subsidiární forma ochrany ve formě překážek vycestování byla v obou instancích azylového řízení v rámci MV ČR udělena v 51 případech. Ve srovnání s rokem 2002, kdy bylo uděleno 27 překážek vycestování, došlo stejně jako v případě udělených azylů k výrazném zvýšení (o 88,9 %). Ve 47 % ze zmíněných 51 případů byla tato forma ochrany udělena občanům Ruské federace. V průběhu roku 2003 bylo v prvním stupni azylového řízení vydáno celkem 7 798 rozhodnutí o neudělení azylu (tento údaj nezahrnuje počet neudělených azylů doplněných překážkou vycestování). Z tohoto celkového počtu byla ve 2 526 případech žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná, to znamená, že ve 32,4 % byla využita možnost zrychleného řízení o azylu. Jako zjevně nedůvodné byly žádosti nejčastěji (ve 1 202 případech) zamítnuty proto, že žadatelé nebyli schopni uvést skutečnosti svědčící o pronásledování v zemi původu, přičemž největší podíl (62,5 %) na této hodnotě měli občané Ukrajiny. V 1093 případech došlo k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, protože se jednalo o žadatele přicházející ze státu, který ČR považuje za bezpečnou třetí zemi nebo bezpečnou zemi původu. Nejvyšší podíl v této kategorii připadá na občany Slovenska (70,2 %). Dalším důvodem pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné bylo podání žádosti o udělení azylu v ČR s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. V tomto případě byla žádost zamítnuta 138 žadatelům, přičemž polovina z nich pocházela z Ukrajiny (49,3 %). Žádost může být zamítnuta jako zjevně nedůvodná také v případě, kdy cizinec uvádí jako důvod své žádosti o azyl pouze ekonomické důvody. V roce 2003 bylo z tohoto důvodu zamítnuto celkem 80 žádostí, přičemž více než polovina z nich (57,5 %) se týkala občanů Číny. Rozhodnutí o zastavení řízení bylo v roce 2003 vydáno v 5 511 případech (5 332 rozhodnutí o zastavení řízení bylo uděleno v první instanci). Hlavním důvodem pro zastavení azylového řízení byla nespolupráce žadatelů při azylovém řízení (dle § 25d zákona o azylu), případně žadatelé sami brali své žádosti zpět (§ 25a zákona o azylu). Nejvyšší podíl zastavení řízení v první instanci připadá na občany Ruské federace (54,7 % z celkového počtu zastavení), dále na občany Číny (6,4 %) a Gruzie (5,9 %). Z celkového počtu 11 396 žádostí o azyl podaných v ČR v roce 2003 bylo v průběhu tohoto období rozhodnuto o 8 636 případech (75,8 %). Téměř polovina (40,2 %) z těchto rozhodnutí se týkala žádostí o azyl podaných občany Ruské federace. V dalších 18,7 % případů bylo rozhodnuto o žádostech ukrajinských občanů, a podíl 11,9 % připadal na občany Slovenska.

4) Podíl ČR na podaných žádostech o azyl v Evropě

Na rozdíl od vývoje v České republice, kde se v roce 2003, jak již bylo výše řečeno, počet žadatelů o azyl zvýšil, byl v celkovém počtu žádostí o azyl podaných v Evropě zaznamenán pokles (o 19,7 %). V roce 2003 bylo v Evropě evidováno celkem 373 570 žádostí o azyl. Česká republika, která byla v roce 2002 na dvanáctém místě v počtu podaných žádostí, je v roce 2003 již na místě desátém. Její podíl na celkovém počtu žádostí podaných v Evropě vzrostl z 1,8 % v roce 2002 na 3,0 % v roce 2003.

5) Migrační tok čečenských žadatelů o azyl

Počínaje dubnem 2003 zaznamenala Česká republika výrazný nárůst počtu žadatelů o azyl z Ruské federace – Čečenska, který byl způsoben sekundární migrací těchto osob přes Polskou republiku do České republiky. Podle poznatků polských, českých a rakouských migračních úřadu měl být tento migrační tok čečenských žadatelů o azyl organizován již v zemi původu, tj. v Ruské federaci. Jejich cesta vedla přes hranice Ruské federace do Běloruska a odtud pak do Polska, které v době, kdy byl v ČR zaznamenán nárůst čečenských žadatelů, nemělo vízovou povinnost s Ruskou federací (zavedena až 1. 10. 2003), čili přechod žadatelů do Polské republiky byl legální. Již v Polsku požádali tito žadatelé o udělení azylu a po vyčkání výplat sociálních dávek v polských uprchlických táborech opouštěli území Polska a odcházeli do České republiky. Z Polska vycestovali legálně, aby v ČR požádali o udělení azylu. Jak ukazují statistické údaje, tvořil počet udělených azylů žadatelům z Ruské federace – Čečenska téměř 19 % z celkového počtu azylů udělených za rok 2003 v České republice. Většina žadatelů o azyl z Čečenska však nevyčkala ukončení řízení v ČR a odešla do sousedního Rakouska. Z tohoto důvodu došlo k případům, kdy čečenští žadatelé ani nepřevzali rozhodnutí o udělení azylu v ČR. O skutečnosti, že Polsko, Česká republika ani Rakousko nejsou a ani v dubnu 2003, kdy byl zaznamenán zvýšený migrační tok žadatelů o azyl z Čečenska, nebyly cílovými zeměmi těchto cizinců, svědčí skutečnost, že tito žadatelé již v dubnu 2003 pokračovali dále přes zmíněné státy do zemí Evropské unie, aniž by jim byl znám postoj úřadů tranzitních zemí ve vztahu k jejich žádostem. Současná argumentace, že naděje na udělení azylu v Polsku nebo České republice je mizivá, což je uváděno jako důvod k pokračování do dalších zemí, nebyla v dubnu 2003 relevantní, a přesto čečenští žadatelé využili tyto země pouze k tranzitu do Rakouska a dalších zemí Evropské unie, aniž by vyčkali vydání rozhodnutí nebo převzali pozitivní vyjádření k jejich žádostem o udělení azylu. Rakouské údaje, které ukazují na to, že vysoké procento čečenských žadatelů o azyl pokračuje do dalších zemí EU, svědčí o tom, že ani Rakousko není pro čečenské žadatele o azyl cílovou zemí. Dosavadní praxe ukazuje, že migrační tok čečenských žadatelů o azyl, kteří využili Polsko, Česko a Rakousko pouze k tranzitu, směřuje do Belgie, Francie a Velké Británie. Podle informací rakouské strany jsou tito žadatelé na základě Dublinské dohody vraceni zpět do Rakouska, coby první evropsko-unijní země, na jejíž území vstoupili.

6) Nezletilí žadatelé o azyl bez doprovodu rodičů či zákonných zástupců

Počet příchodů nezletilých se za poslední roky stále snižuje bez ohledu na zvýšené příchody žadatelů obecně. V roce 1999 požádalo o azyl 7 220 osob, z toho 329 nezletilých bez doprovodu zákonných zástupců, v roce 2000 požádalo 8 788 osob, z toho 298 nezletilých, v roce 2001 požádalo 18 094 osob, z toho 280 nezletilých a v roce 2002 požádalo 8 484 osob, z toho 215 nezletilých. V roce 2003 z celkového počtu žadatelů 11 396 požádalo v České republice o azyl celkem 194 žadatelů uvedené kategorie nezletilých. Z tohoto počtu bylo 53 nezletilých doprovázeno rodinnými příslušníky nebo blízkými příbuznými, 162 požádalo o azyl samostatně. V přijímacích střediscích požádalo standardně o udělení azylu 89 nezletilých, z toho 12 na letišti v Praze-Ruzyni. V záchytných zařízeních pro zajištění cizinců využilo vstupu do azylového řízení 105 nezletilých, tj. kolem 55% z celkového počtu příchozích. Převážná většina nezletilých byla v době vstupu do azylového řízení ve věku 16 a 17 let, případy nezletilých mladších 15 let jsou stále ojedinělé, tyto děti cestují ze země původu vesměs spolu s některým z rodinných příslušníků nebo příbuznými. I přes to, že stále přetrvává trend neoznámených odchodů nezletilých dál mimo území republiky (Česká republika stále není pro některé cílovou zemí), počty resp. procento odchodů se ve srovnání s předchozími lety snižuje a v letošním roce byl počet svévolných odchodů na úrovni 48,5 % z celkového počtu příchozích. Nejvyšší počty nezletilých podle státní příslušnosti byly evidovány zejména z Číny, Indie, Ruska-Čečenska, Slovenska a Vietnamu. V roce 2003 nezaznamenalo Ministerstvo vnitra, resp. odbor azylové a migrační politiky, žádné poznatky o skutečnostech, které by vykazovaly porušování lidských práv v souvislosti s řízením o azylu nezletilých bez doprovodu zákonného zástupce. Praxe podle zákona o azylu dostatečně zabezpečuje jak právní asistence v řízení, tak i sociálně právní ochranu této kategorie, včetně nadstandardních služeb, které mohu být využívány zatím v azylových zařízeních. Spolupráce dotčených ministerstev probíhá například v oblastech zdravotní péče, sociálně právní ochrany, dále při vytváření adaptačních, vzdělávacích, integračních, repatriačních a dalších programů, s nestátním sektorem pak je zabezpečována například náplň volnočasových aktivit.

7) Azylová zařízení

Správa uprchlických zařízení MV zajišťuje služby žadatelům o udělení azylu a azylantům v celkem šestnácti azylových zařízeních, které se rozlišují na tři typy. Přijímací středisko (PřS), které slouží k ubytování cizince do doby provedení úkonů uvedených v § 46 nebo po dobu stanovenou zákonem o azylu. Pobytové středisko (PoS), které slouží k ubytování žadatele o udělení azylu do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o udělení azylu. Integrační azylové středisko (IAS), které slouží k přechodnému ubytování azylantů. Zřizovatelem azylových zařízení je podle § 80 zákona o azylu ministerstvo vnitra, které je rovněž výlučným provozovatelem přijímacích středisek. Provozovatelem pobytových středisek a integračních azylových středisek může být ministerstvo nebo právnická osoba v rozsahu pověření uděleného ministerstvem a za úplatu. Pro každé přijímací či pobytové středisko jsou na základě souhlasu hygienika stanoveny různé úrovně vytíženosti ubytovací kapacity. Správa uprchlických zařízení MV provozuje dvě přijímací střediska, a to přijímací středisko Vyšní Lhoty a přijímací středisko v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, které bylo zřízeno v souladu s novelou zákona o azylu, které nabyla účinnosti dne 1. 2. 2002. Dále je možno pro přijímání žadatelů o azyl využít přijímací část azylového zařízení Červený Újezd. Uvedená část je využívána v mimořádných situacích, a to dle nutnosti buď v přijímacím či pobytovém režimu. Jak je již výše uvedeno, část azylového zařízení Červený Újezd je využívána v mimořádných situacích, a to dle nutnosti v přijímacím či pobytovém režimu. Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že celková základní kapacita přijímacích a pobytových středisek, včetně dodatečné kapacity, je 2 802 lůžek. Tuto kapacitu lze v období zvýšeného příchodu nových žadatelů o azyl navýšit na 4 517 lůžek. Integrační azylová střediska slouží jako první etapa integrace pro dočasné ubytování osob, kterým byl přiznán azyl. V současné době jsou provozována celkem čtyři integrační azylová střediska s celkovou kapacitou 138 lůžek. Na základě velkého počtu azylantů v počátku roku 2003 byla provedena změna v rámci pobytového střediska Havířov, která spočívala v tom, že bylo zřízeno jako pobytové a integrační středisko.

9) Vytíženost ubytovacích kapacit v roce 2003

Žadatelé o azyl ubytovaní v pobytovém středisku mají možnost na základě žádosti toto středisko dlouhodobě opustit. V roce 2003 tuto možnost využívalo průměrně 58 % evidovaných žadatelů o azyl. Celkově byla v poměru k základní kapacitě přijímací a pobytová střediska vytížena na 99 %, přičemž do tohoto údaje jsou počítány pouze osoby fyzicky pobývající v azylových zařízeních.

10) Žaloby a kasační stížnosti podané k soudům

Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č.150/2002 Sb., soudní řád správní, který s novelami zákona o azylu, jež na tento zákon navazují, přinesl zásadní změnu do azylového řízení. Správní řízení ve věci azylu je podle těchto zákonných úprav pouze jednoinstanční, rozhodnutí správního orgánu se stává doručením pravomocným a lze se proti němu odvolat podáním žaloby ke krajskému soudu, který o věci jedná a rozhoduje podle soudního řádu správního. Proti rozhodnutí krajských soudů o žalobách ve věci azylu mohou podat cizinci ještě i kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně. Výkonem správního soudnictví jsou pověřeny jednotlivé krajské soudy a pobočky krajských soudů (osm krajských soudů a dvě nově zřízené pobočky - pobočka Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci a pobočka Krajského soudu v Hradci Králové v Pardubicích), jejichž místní příslušnost v azylových věcech je dána místem hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu v době podání žaloby. Pro krajské soudy a jejich pobočky byla azylová problematika zcela nová, neboť do konce roku 2002 byl jediným správním soudem, který přezkoumával na základě podaných žalob zákonnost vydaných rozhodnutí ministerstva vnitra o žádostech o udělení azylu, Vrchní soud v Praze, přitom z tohoto soudu přešlo na krajské soudy a jejich pobočky kolem 3 000 nevyřízených věcí. V roce 2003 bylo ke krajským soudům a jejich pobočkám nově podáno 12 135 žalob ve věci azylu. Krajské soudy vydaly v tomto období celkem 5 643 rozhodnutí (46,5 %), zbývajících 6 492 žalob (53,5 %) je stále v řízení. Ve více než polovině případů (58 %) vydaných rozhodnutí soudy bylo řízení zastaveno, ve třetině případů (31,2 %) pak soudy žaloby zamítly a v 9,2 % byla žaloba soudem odmítnuta. Pouze v 1,5 % případů (87 případů) soudy zrušily rozhodnutí ministerstva vnitra a vrátily případ k novému projednání. Zcela nečekaně vysoké bylo množství podaných kasačních stížností. K Nejvyššímu správnímu soudu podalo v roce 2003 kasační stížnost proti rozhodnutí krajských soudů celkem 720 žadatelů o azyl. Ze 78 vydaných rozhodnutí Nejvyšší správní soud v 72 případech (tj. 92,3 %) kasační stížnost zamítl, ve zbylých 6 případech rozhodnutí krajského soudu zrušil. Tento stav vznikl využíváním právní úpravy zákona o azylu ve znění zákona č. 217/2002 Sb., kdy podání kasační stížnosti s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti opravňuje cizince požádat cizineckou a pohraniční policii o udělení víza za účelem strpění pobytu na území České republiky s platností 365 dní. Platnost víza zaniká nabytím právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti nebo o nepřiznání odkladného účinku této stížnosti.

II. Vývoj azylové problematiky v České republice za období leden až říjen 2004

(Informace Odboru azylové a migrační politiky MV ČR)

1) Podané žádosti

V období od 1.1. do 31.10. 2004 požádalo v České republice o azyl 4 784 osob, což ve srovnání se shodným obdobím roku 2003 představuje pokles o 50,4 % (z hodnoty 9 638 žadatelů o azyl). Počty žadatelů o azyl v roce 2004 začaly klesat po vstupu České republiky do Evropské unie. Po 1.5. 2004 bylo podáno pouze 2 053 žádostí (42,9 % z celkového počtu žádostí o azyl podaných k 31.10. 2004). Tento pokles je zapříčiněn především změnou migrační trasy žadatelů o azyl z Ruské federace – Čečenska. Vzhledem k současnému vývoji v této oblasti však nelze zatím tento stav považovat za trvalý.

2) Žadatelé o azyl

Mezi nejčetněji zastoupené státní příslušnosti žadatelů o azyl v České republice za období prvních deseti měsíců roku 2004 patří Ruská federace. Nicméně zde je nutné zdůraznit, že 81,3 % z celkového počtu žádostí podaných těmito osobami bylo evidováno v období leden až duben 2004.

Druhou nejčetněji zastoupenou státní příslušností žadatelů o azyl byla ve sledovaném období Ukrajina (27,8 % z celkového počtu podaných žádostí), přičemž počty žadatelů o azyl z Ukrajiny dosahují trvale vysokých hodnot překračujících 100 žadatelů za měsíc. Na dalších místech se umístili žadatelé z Vietnamu, Číny a Běloruska. Za poslední tři měsíce došlo k poklesu počtu žadatelů o azyl z Gruzie. Zatímco do července se jejich počty pohybovaly v desítkách, od srpna se jedná pouze o jednotlivé případy.

3) Vyřizování žádostí

V období leden až říjen 2004 bylo v České republice uděleno celkem 114 azylů. Překážky vycestování byly uděleny v 36 případech. 39 azylů bylo uděleno státním příslušníkům Ruské federace a 22 státním příslušníkům Běloruska. Mezi další četnější státní příslušnosti žadatelů, kterým byl azyl v České republice v roce 2004 udělen, patří Arménie (6), Afghánistán (7), Ukrajina (4), Kyrgyzstán (4) a Irák (4). K 30.9. 2004 žilo v České republice 1 603 azylantů.

Z celkového počtu 4 784 žádostí o azyl podaných v roce 2004 (k 31. 10. 2004) bylo v tomto období v první instanci vyřízeno cca 83 % žádostí a řízení trvalo v průměru 40,7 dne.

III. Aplikace předpisů ES

(Informace z Odboru azylové a migrační politiky)

1) Určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl

V souvislosti s přijetím České republiky a dalších sousedních států do Evropské unie je aplikováno Nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v jednom z členských států a Nařízením Komise (ES) č. 1560/2003 stanovujícím podrobná pravidla pro provádění již citovaného Nařízení Rady. Na základě uvedených nařízení je možno cizince, kteří požádají o azyl v České republice a předtím, po 1. 5. 2004, požádali nebo měli možnost požádat o azyl například v Polsku, jako žadatele odmítnout a vrátit je na území tohoto státu.

Snížení počtu osob, zejména těch, kteří v rámci pobytu v postavení žadatele o azyl na území ČR neoprávněně, mnohdy opakovaně, překračovali státní hranice České republiky do Rakouska nebo SRN, lze odůvodněně spatřovat právě v aplikaci uvedených nařízení.

2) Systém EURODAC, DubliNET, Dublinské středisko

Ministerstvo vnitra v roce 2003 pokračovalo v přípravných pracích na vytvoření národní části systému EURODAC a jeho následnému připojení k Ústřední databázi umístěné v Luxembourgu. Důvodem vzniku systému EURODAC je snaha států Evropské unie o účinnou aplikaci Úmluvy o určení státu odpovědného za přezkoumávání žádosti o azyl podané v jednom ze členských států Evropské unie (tzv. Dublinská úmluva). Právní základ pro vytvoření systému EURODAC tvoří Nařízení Rady č. 2000/2725/ES ze dne 11. prosince 2000, které je ze své povahy pro členské státy přímo závazné. Celý systém je založen na povinném snímání otisků prstů žadatelů o udělení azylu
a cizinců nelegálně překračujících vnější hranici Evropské unie, které jsou po určitou dobu uchovávány v Ústřední databázi k dalšímu využití. Na úvaze členského státu je, zda bude snímat otisky prstů i třetí kategorii daktyloskopovaných osob, do které patří cizinci zadržení při nelegálním pobytu na území členského státu. Otisky prstů osob první a třetí kategorie jsou v Ústřední databázi porovnávány s již nahranými daty a výsledky těchto porovnání jsou zasílány příslušnému členskému státu. Tyto výsledky tak představují významný podklad pro určení, který stát je podle kritérií zakotvených v Dublinské úmluvě odpovědný za přezkoumání konkrétní žádosti o azyl. Data o druhé skupině cizinců jsou členským státem do Ústřední databáze zasílána a tam uchovávána výhradně pro účely budoucího porovnání se zaslanými daty první a třetí kategorie. Všechna data je nutno do Ústřední databáze zasílat v elektronické podobě a při zpracování je nezbytné dbát na zajištění ochrany osobních údajů. Věcným gestorem projektu EURODAC v rámci České republiky byla určena Policie České republiky. Pro systém EURODAC ČR bude využit existující daktyloskopický systém AFIS, který rovněž pracuje s daty v elektronické podobě. V roce 2003 byla dokončena přestavba prostor Kriminalistického ústavu Praha v Bartolomějské ulici, určeného pro umístění pracoviště EURODAC ČR. Potřebná technika byla nainstalována a pracoviště bylo připravené na provoz ke dni vstupu České republiky do Evropské unie. Bezpečné intranetové prostředí určené pro přenos dat v souvislosti s aplikací Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. 2. 2003 – neboli DubliNET, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v jednom z členských států) je v České republice, stejně jako v ostatních přistupujících zemích, vytvářen v přímé souvislosti se zřizováním systému EURODAC. Přípravy byly dokončeny ke dni vstupu České republiky do Evropské unie. Oddělení Dublinské středisko, které je organizačně začleněno do Odboru azylové a migrační politiky MV ČR, ke dni 30. září 2004 řešilo 401 dublinských případů. Za prvních pět měsíců fungování EURODACu v České republice (květen - září) bylo zaznamenáno 178 případů shod (tzv. “hitů”), to znamená, že uvedené pracoviště našlo shodu s jiným státem.

Zpracovala Alexandra Štefanová

Další informace [nápis]
Číslo 3/2005
Časopis Veřejná správa č. 3/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail