Rozhovor

RNDr. Petrem Pospíšilem,
starostou Zastávky u Brna

Obce by přivítaly vyšší příspěvek na veřejné služby

V Zastávce u Brna funguje pobytové středisko pro žadatele o azyl. Co všechno musí řešit zastupitelstvo obce, na jejímž území je provozováno azylové zařízení?

ilustrační obrázekAzylové středisko, které se nachází na katastrálním území obce, je především ubytovacím zařízením, které poskytuje žadatelům o azyl, případně i azylantům, základní potřeby, to znamená především ubytování, stravu a ochranu. Život těchto lidí se však z velké části odehrává i za zdmi tohoto dočasného domova. Z tohoto pohledu je velice obtížné sdělit, co musí obec řešit, protože žadatelů o azyl a případně i azylantů se s výjimkou účasti ve volbách dotýká celá problematika života obce. Problémy, které se vyskytují, jsou velice závislé na složení žadatelů o azyl v příslušném středisku. Obecně lze bohužel říct, že výrazně narůstá přestupková agenda, zejména v souvislosti s drobnými krádežemi v obchodech či likvidací úrody v zahrádkách. V azylových střediscích, která se nachází uprostřed zastavěné části obce, je občas nutné řešit i problematiku rušení nočního klidu.

Stačí obcím, na jejichž území jsou střediska, příspěvek vyplácený podle zákona o azylu?

Podmínky pro místní integrační zázemí dotovaly obce do roku 2000 zcela. V souvislosti s přijetím nového zákona o azylu byl uzákoněn příspěvek státu stanovený ve výši sedm korun na jednoho žadatele o azyl a den. V podstatě lze konstatovat, že pokud je žadatel o azyl ubytován po celý rok v azylovém středisku, tak za něj obec obdrží 2 555 korun. Účastní se všech oblastí života obce, využívá kanalizační síť, veřejné osvětlení, chodníky a místní komunikace, účastní se sportovního a kulturního života. Žadatelé o azyl navštěvují školská zařízení, využívají služeb obecních úřadů, přičemž nadprůměrná bývá například účast v přestupkovém řízení. Z hlediska rozpočtu obce tedy není žádný rozdíl mezi obyvatelem obce a žadatelem o azyl. Místní občan totiž rovněž nedostává žádné finanční prostředky na stravování, ubytování, úhradu elektrické energie, plynu a dalších médií. Zatímco však finanční příděl z daňového výnosu na občana přesahuje pět tisíc korun, příspěvek na žadatele o azyl je pouze poloviční. Naší snahou je, abychom neuvažovali o azylových zařízeních, ale o lidech, kteří v nich žijí. Jsme proto připraveni i nadále integrační proces v multikulturním prostředí dotovat, ale uvítali bychom, kdyby rozdíl mezi příspěvkem na žadatele a přínosem z daní na místního občana nebyl tak veliký.

Komunikují nějak obce, na jejichž území jsou střediska, mezi sebou?

V roce 1998 byly zahájeny pravidelné kontakty těchto obcí a měst. Nejdříve se scházela pouze města a obce, na jejichž území se nachází azylová střediska v majetku státu. Tato společná komunikace měla významný vliv na podobu azylového zákona, neboť mimo jiné i po našich intervencích se v něm objevil závazek státu stanovující příspěvek na veřejné služby, ale i na výdaje obcí při plnění školní docházky dětí žadatelů. Vzniklo Sdružení občanů a měst s azylovými zařízeními, jehož aktivita se od roku 2002 rozšířila i na obce a města, v jejichž území jsou provozována střediska nestátními subjekty na základě smluvního vztahu se Správou uprchlických zařízení – za úplatu.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2005.

Alexandra Štefanová

Další informace [nápis]
Číslo 3/2005
Časopis Veřejná správa č. 3/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail