Informace

Pobyt v azylovém zařízení není obligatorní povinností

ilustrační fotoZřizovatelem azylových zařízení – míst, kde dobrovolně pobývají žadatelé o azyl, azylanti i cizinci, kterým bylo uděleno vízum za účelem strpění (podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je Ministerstvo vnitra České republiky. Jde o přijímací střediska, v současnosti provozovaná ve Vyšních Lhotách, v Praze-Ruzyni a částečně v Červeném Újezdě, pobytová střediska (Bělá-Jezová, Bruntál, Červený Újezd, Havířov, Kašava, Kostelec nad Orlicí, Seč, Stráž pod Ralskem, Zbýšov a Zastávka u Brna) a integrační střediska (Havířov, Hošťka, Jaroměř,Předlice a Zastávka u Brna). Azylová zařízení provozuje Správa uprchlických zařízení (SUZ) Ministerstva vnitra České republiky, případně jiná právnická osoba na základě smlouvy se SUZ.

přijímacím středisku jsou provedeny identifikační úkony, zajišťované Cizineckou policií, úkony týkající se řízení o udělení azylu prováděné Odborem azylové a migrační politiky ministerstva vnitra a lékařská vyšetření zajišťovaná Správou uprchlických zařízení, která zajišťuje i všechny ostatní služby týkající se zdejšího pobytu žadatelů o azyl. Žadatel je zde povinen zůstat do doby, než jsou uvedené vstupní procedury ukončeny. Musí strpět všechny identifikační i zdravotnické úkony a areál střediska nesmí ani krátkodobě opouštět.

Pobytová střediska slouží k ubytování žadatelů o azyl do doby, než rozhodnutí ve věci jejich žádosti nabude právní moci. Pobyt zde není obligatorní povinností. Bezplatné využití služeb pobytového střediska(výjimka z nároku na bezplatné poskytování služeb – viz níže) - poskytnutí ubytování, stravy, zdravotních a jiných služeb, je naopak deklarováno jako právo žadatele o azyl, za podmínek, že plní povinnosti, které pro něho ze zákona vyplývají. Po opuštění přijímacího střediska se tedy může žadatel o azyl ubytovat i v soukromí, ale za podmínek, že to Odbor azylové a migrační politiky, na základě informací policie, povolí. Adresa musí být známa a poskytovatel ubytování musí potvrdit souhlas. Na pobyt mimo středisko může žadatel získat za podmínek daných zákonem jednorázový finanční příspěvek.

Integrační azylová střediska slouží k přechodnému ubytování cizinců, kterým byl udělen azyl. Ubytovací smlouva bývá uzavíraná na šest měsíců. Azylanti zůstávají ve středisku do doby, než se jim podaří najít bydlení v rámci státního integračního programu. Náklady na ubytování si zde hradí sami a stravují se individuálně.

Zřizovatelem všech středisek je ministerstvo vnitra. Provozovatelem je Správa uprchlických zařízení, nebo jiná právnická osoba (zpravidla obec), a to na základě smlouvy se SUZ. Správa uprchlických zařízení zabezpečuje v tom případě specializované služby zejména směrem ke klientům - (sociální, zdravotní, psychologické, organizační) a ostatní služby (provozně-technické, dodávku stravy) zajišťuje daná právnická osoba. Obecní nebo městský úřad je provozovatelem pobytových středisek například v Kašavě, v Seči a ve Stráží pod Ralskem, středisko ve Zbýšově provozuje společnost Pamír s.r.o.

Klienti všech středisek mají, jak už bylo řečeno, právo na bezplatné poskytnutí lékařské péče, ubytování, stravování a jiné služby spojené s pobytem v azylovém zařízení, pravidelně dostávají kapesné, využívají služby nevládních organizací a jsou v kontaktu s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Praze. Pokud má žadatel o azyl vlastní finanční prostředky, podílí se, podle jejich výše, určitým poměrem na úhradě služeb poskytovaných azylovým zařízením, a to v souladu se zákonem o azylu. Zaměstnanci Správy uprchlických zařízení plní ve střediscích funkce ve vedení střediska, pracují zde sociální pracovníci, zdravotní sestry, vychovatelky i pracovníci stálé služby. Vnější i vnitřní ostrahu objektu nepřetržitě zajišťují pracovníci Soukromé bezpečnostní služby, na základě smlouvy se Správou uprchlických zařízení. Nejdůležitějším úkolem ostrahy je chránit bezpečí žadatelů o azyl a zaměstnanců SUZ, jejich majetek a majetek státu.

Ve všech střediscích má žadatel k dispozici lůžko a místo na uložení osobních věcí, je snahou respektovat rodinné vazby například vyčleněním pokojů pro rodiny s dětmi, na každém patře ubytoven jsou kuchyňky a sociální zařízení, objekty jsou vybaveny prádelnami a sušárnami. Stravování je poskytováno třikrát denně ve společné v jídelně. Výjimkou je pobytové středisko Havířov, kde ubytovaní žadatelé dostávají finanční příspěvek a stravu si připravují sami. Děti do 15 let dostávají navíc dvě svačiny, těhotné ženy, kojící matky a klienti s předepsanými dietami dostávají speciálně připravené jídlo. Ve všech jídelnách si lze vybrat ze tří jídel – standardní jídlo, jídlo s vyloučením vepřového masa a vegetariánské jídlo. Běžné zdravotní ošetření bývá zajištěno ve středisku, ambulantní, odborné a nemocniční ošetření je zpravidla smluvně zajištěno se zdravotnickými zařízeními v nejbližším okolí.

Při příchodu do střediska jsou klienti seznámeni s ubytovacím řádem. Sociální pracovnice provádějí s nově příchozími vstupní pohovory, pomáhají jim překonat počáteční jazykovou bariéru a poskytují jim potřebné informace. Zvýšená pozornost je věnována ohroženým skupinám – samotným ženám a matkám s dětmi, dětem a mladistvým bez doprovodu rodičů nebo zákonného zástupce a lidem fyzicky, psychicky nebo sociálně handicapovaným. Pro tyto skupiny žadatelů jsou v přijímacím středisku Vyšní Lhoty a v pobytových střediscích zřízeny takzvané chráněné zóny, které jsou pod zvýšeným dohledem pracovníků Soukromé bezpečnostní služby a kam mají přístup pouze klienti zde ubytovaní. Česká katolická charita a její organizační složky provozují ve střediscích takzvané humanitární šatníky, kde mají žadatelé možnost pořídit si za symbolický poplatek ošacení nebo obuv.

Pro využití volného času uvnitř středisek slouží zpravidla tělocvična, hřiště, umělecké dílny, knihovna či společenská místnost s televizí. Pobytová střediska mohou ovšem ubytovaní kdykoliv krátkodobě opustit a zúčastnit se i sportovních nebo kulturních akci, pořádaných většinou v přilehlém okolí, nejrůznějšími subjekty a organizacemi, které se v těchto aktivitách angažují.

Děti mohou navštěvovat dětské centrum, kde se o ně stará vychovatelka. Učí se novým sociálně kulturním návykům a prostřednictvím her také českému jazyku. Děti, které splňují věkovou hranici pro povinnou školní docházku, navštěvují nejprve vyrovnávací třídu a potom jsou podle výsledků přeřazovány do jednotlivých tříd základní školy v místní obci nebo městě. Na povinnou docházku dětí do základní školy dohlíží sociální pracovnice, pomůcky děti dostanou prostřednictvím dětského centra.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2005.

Alexandra Štefanová

Další informace [nápis]
Číslo 3/2005
Časopis Veřejná správa č. 3/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail