Znak
Ves ve středním Povltaví zmiňovaná od roku 1220 byla zprvu vladyckým majetkem. Nejstarší dějiny Kovářova dokládá raně gotický kostel, jehož spolupatronem býval premonstrátský klášter v Milevsku. V roce 1592 připadl poslední samostatně spravovaný zbytek zdejšího zboží k panství hradu Orlíku. Z osmnáctého století pochází kovářovská fara a kostelní věž a rovněž vrcholně barokní sousoší Kalvárie a socha sv. Jana Nepomuckého. Obecní úřad v Kovářově spravuje řadu menších okolních osad s mnohdy bohatou vlastní historií – Březí, Dobrou Vodu, Hostín, Chrást, Kotýřinu, Onen Svět, Radvánov, Řenkov, Vepice, Vesec, Vladyčín, Zahořany, Záluží, Zlučín či Žebrákov. Například v místních částech Lašovice a Předbořice byly již ve třináctém století vybudovány kostely. Od roku 1996 je v Kovářově každoročně pořádán Jihočeský folklórní festival. V obci, která v roce 2004 zvítězila v soutěži o vesnici roku, žije v současnosti okolo půl druhého
Dekret opravňující k užívání znaku a praporu předal 19. února 1999 zástupcům Kovářova předseda PS PČR. V modrém štítě je obloukem dolů obrácená stříbrná podkova, z níž vyrůstají zlaté obilné klasy. Zatímco podkova je ve vztahu k názvu obce mluvícím znamením, klasy připomínají její původně převážně zemědělský charakter.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR