Příloha |
Přípravu nové formy meziobecní spolupráce vyvolala nepříznivá situace, která se v průběhu minulých let vytvořila zejména u obcí venkovského charakteru (venkovskými obcemi se rozumí obce do 1500 obyvatel). V České republice došlo po roce 1990, na rozdíl od trendů v západoevropských zemích, k dezintegračním procesům, které vrcholily v letech 1992 a 1993. Jejich výsledkem je, že v současné době dosáhl počet obcí 6 244, přičemž v roce 1989 jich bylo jen 4 100. Kromě vysokého počtu obcí je dalším charakteristickým rysem sídelní struktury vysoký podíl obcí s malým počtem obyvatel (v kategorii do 1500 obyvatel je 5 391 obcí, tj. 86 % z celkového počtu obcí, ve kterých žije 23 % z celkového počtu obyvatelstva České republiky). Demografická a sociálně ekonomická situace v obcích s menším počtem obyvatel není příznivá a s klesajícím počtem obyvatel v obci se ještě zhoršuje. Působení negativních faktorů (např. rychlého úbytku pracovních míst, snižování úrovně dopravní obslužnosti veřejnou dopravou, ztížené podmínky pro výkon veřejné správy atd.) snižujících možnosti využívání přírodně–ekonomického a lidského potenciálu se projevuje zvláště nepříznivě právě u velikostní kategorie obcí do 1 500 obyvatel.
Též státem vytvořené podmínky pro ekonomický rozvoj venkovských obcí zejména prostřednictvím rozpočtového určení daní z roku 2001 nelze považovat za optimální. Rozhodující část daňových příjmů obcí tvoří daňové výnosy z podílových daní, které jsou obcím v současné době rozdělovány na základě velikostní kategorie obce a počtu obyvatel v obci. Tento přerozdělovací proces rozpočtového určení daní měl především splnit funkci stabilizace hlavní části daňových příjmů pro obce, což na druhé straně umožnilo to, že v systému financování obcí nemusely být zavedeny žádné dotační zdroje typu “vyrovnávací dotace” (vertikálního a horizontálního charakteru), které by kompenzovaly (vyrovnávaly) zdroje obcí s velmi nízkými daňovými příjmy na určitou standardní (minimální) úroveň. Tento aspekt přerozdělení má však na druhé straně i slabou stránku, která se ukrývá ve způsobu přerozdělení daní jednotlivým obcím. Při konstrukci stávajícího rozpočtového určení daní byl za základ zvolen mechanický přístup vytvoření velikostních skupin obcí. Nebyly brány v úvahu počty obcí v jednotlivých velikostních kategoriích a nebyly brány v úvahu ani jednotlivé funkce, které obce z hlediska své působnosti musí nebo by měly plnit. Způsob rozdělovaní daňových výnosů byl založen na zprůměrování daňových příjmů dřívějšího způsobu rozpočtového určení daní (tj. systém, který platil před rokem 2001) a konkrétně pak je založen na výsledcích hospodaření obcí v roce 1999. To zejména u kategorií obcí s malým počtem obyvatel způsobuje značné finanční znevýhodnění.
Snaha vlády řešit výše uvedené problémy a vytvořit podmínky pro harmonický rozvoj venkovských oblastí a zlepšení kvality života na venkově ji vedla k tomu, že do svého Programového prohlášení ze srpna roku 2002 zařadila jako jednu z priorit “vytvoření příznivého právního a ekonomického prostředí pro rozvoj malých obcí”. Též v Programovém prohlášení vlády ze srpna roku 2004 je “zlepšování podmínek pro kvalitní život na venkově” zařazeno mezi priority vlády.
Pro řešení daného úkolu byla při Ministerstvu vnitra zřízena pracovní skupina pro řešení problematiky malých obcí. Je složena ze zástupců Svazu měst a obcí, Spolku pro obnovu venkova, výzkumné sféry, zástupců mikroregionů, starostů obcí, Asociace krajů.
Pro zpracování základních východisek pro řešení nové formy meziobecní spolupráce byla provedena analýza současného postavení venkovských obcí ve stávající struktuře osídlení, zejména se zřetelem na možnosti řešení nepříznivé situace v podmínkách platné legislativy. Je možné konstatovat, že jsou využívány především možnosti sdružování, a to zejména na základě:
zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (§§ 46, 48- 50)
ve smyslu § 48 obce mezi sebou uzavírají smlouvy za účelem splnění konkrétního úkolu (z činností vymezených v § 50 výše citovaného zákona). Tyto monofunkční svazky jsou relativně nestabilní a po splnění úkolu, pro který byly zřízeny, např. pro realizaci stavby vodovodu nebo budování kanalizace, se často rozpadají. Přesto tuto formu využívá téměř 48 % obcí. Tendence vytvářet svazky tohoto druhu má však klesající úroveň, protože dobrovolné svazky obcí či jiné formy meziobecní spolupráce se považují za vhodnější,
ve smyslu § 49 obce vytvářejí víceúčelové “svazky obcí” za účelem rozsáhlejší spolupráce (tj. ve všech, nebo téměř všech činnostech vymezených v § 50 výše citovaného zákona) a za účelem realizace složitějších “integrovaných” projektů. Tyto svazky jsou relativně stabilní. Této formy spolupráce využívá kolem 39 % obcí.
Občanského a obchodního zákoníku
obce zakládají zájmová sdružení právnických osob se soukromoprávními subjekty (§ 20f až §20j) občanského zákoníku,
obec jako společník a.s. či spol. s.r.o (zajímavostí je, že žádné ustanovení jakéhokoliv právního předpisu výslovně nezakazuje, aby i svazek obcí vstupoval do obchodních společností jako společník, naopak dle § 1 odst. 2 ve spojení s § 23 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů lze tuto možnost dovodit – zákon č. 250/2000 Sb.,),
dle zvláštních zákonů (zákon č. 227/1997 Sb., nadační zákon, zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech).
Vyskytují se však, byť v mnohem menší míře, i jiné formy meziobecní spolupráce, případně svazky obcí fungující bez jakéhokoliv právního ustavení.
Na základě výše uvedených zákonů vzniklo do roku 2005 celkem 474 svazků obcí (z nichž však některé nevyvíjejí činnost), které pokrývají přibližně dvě třetiny území České republiky. Hranice správního obvodu obce s rozšířenou působností přesahuje 137 mikroregionů, hranice kraje pak 32 mikroregionů. Do mikroregionů je zapojeno přibližně 4680 obcí (tj. přes 70 % z celkového počtu obcí) a jejich počet se zvyšuje. Minimální počet obcí v mikroregionu jsou dvě obce, maximální je 47 obcí. Průměrný počet obcí v mikroregionu je jedenáct obcí, průměrný počet obyvatel je přibližně 13,3 tisíc osob, největší mikroregion má 262,8 tis. obyvatel.
Ke zlepšení výkonu přenesené působnosti využívají obce možnost uzavírat veřejnoprávní smlouvy dle příslušných ustanovení (§ 63 odst.1, § 66a odst 1, § 66c odst.1) zákona č.128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.
K 1.1 2005 je v platnosti 30 veřejnoprávních smluv potvrzených Ministerstvem vnitra. Jsou uzavírány na výkon přenesené působnosti mezi obcemi s rozšířenou působností ve správním obvodu jednoho krajského úřadu převážně na úseku civilní služby, státní památkové péče, sociálně právní ochrany dětí, dopravně správních agend. Četnost uzavírání veřejnoprávních smluv se snižuje.
Kromě toho existují ještě veřejnoprávní smlouvy, které uzavírají obce vykonávající přenesenou působnost ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností. K uzavření
této veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu krajského úřadu.
Pro úplnost byly posouzeny i přístupy používané v zahraničí (Německo, Rakousko, Francie, Slovensko) k řešení obdobné problematiky. Z nich vyplývá, že nejvíce zkušeností lze čerpat z Francie, neboť i oproti celoevropskému trendu snižovat počet obcí, se francouzská veřejná správa snaží o jejich zachování. Zákonnými normami jsou zde obce vedeny k zakládání jednoúčelových či i víceúčelových sdružení. Jedná se o dobrovolnou formu spolupráce, při které není vytvářen nátlak zákonem. Také je zde uplatňována finanční motivace sdružování a zásada kontrolovatelných povinných úkolů. V Rakousku může spolková země ze zákona vytvořit i sdružení obcí s povinnou účastí.
Z uskutečněných rozborů a průzkumů vyplývá, že stávající legislativa umožňuje určitým způsobem problémy řešit, ale požadované rozsáhlejší a hlubší spolupráci obcí jsou zejména překážkou
roztříštěnost a nekomplexnost stávající právní úpravy sdružování obcí,
ekonomické faktory (vytváření svazku obcí není finančně podpořeno),
historicko–sociální faktory; nejvýznamnějším faktorem z této skupiny je vzájemná rivalita obcí plynoucí z potřeby zdůrazňování individuálního rozvoje.
Z provedených průzkumů též vyplývá, že větší spolupráce obcí je nutná pro optimalizaci výkonů veřejné správy i pro posílení jejich ekonomického postavení. Této optimalizace lze dosáhnout buď sloučením malých obcí (podle provedeného průzkumu Sociologickým ústavem AV ČR v roce 2003 se pro tuto variantu vyslovilo 12 % dotázaných), nebo vytvořením nové formy spolupráce (přibližně 40 % dotázaných). Zachování stávajícího stavu (20 % dotázaných) problém neřeší.
Z nových forem spolupráce je na úseku výkonu samostatných působností jednoznačně preferován (přibližně 48 % dotázaných) vznik dobrovolných svazků obcí s ohledem na zachování identity obcí nebo před spojením obcí a dalšími formami, např. obecně prospěšnou společností.
2. Charakteristika navrhovaného modelu společenství obcí
2.1 Obecná ustanovení
Z výše uvedených nedostatků forem spolupráce mezi obcemi vyplývá skutečnost, že je potřebné vytvořit nový model meziobecní spolupráce obcí, tzv. společenství obcí, který zvýší efektivitu místní správy a samosprávy. V rámci zákonné úpravy bude mít tento typ spolupráce stanoveny obligatorní úkoly, které budou podporovat jednak hospodářský a sociální rozvoj mikroregionu tvořeného členskými obcemi a jednak budou spojeny se závazně stanoveným rozsahem společného výkonu působnosti obcí a určeného rozsahu přenesené působnosti. Pro plnění těchto úkolů bude společenství obcí disponovat vlastním rozpočtem s pravidelným příjmem z daňových výnosů garantovaným zákonem. Nezbytnou součástí pro stabilní funkci společenství je vhodné stanovení orgánů, jejich kompetencí a nastavení účinných kontrolních mechanismů. Při zpracování konkrétních návrhů je snaha uplatnit řešení analogicky ze zákona o obcích. Společenství obcí se zásadně odlišuje od dobrovolného svazku obcí již nyní upraveného zákonem o obcích. Dobrovolný svazek obcí je vhodný především pro součinnosti v konkrétních otázkách výkonu samostatné působnosti. Může postihnout pouze omezený okruh činností a v žádném případě není použitelný pro účely společného výkonu veřejné správy vůči dalším subjektům. V rámci dobrovolného svazku mohou obce spolupracovat samozřejmě s určitými odlišnostmi a především v otázkách, kde mohou spolupracovat i soukromoprávní subjekty. To je také příčinou skutečnosti, že podstatnou část právních vztahů dobrovolných svazků obcí upravuje občanský zákoník.
Společenství obcí má zejména umožnit spolupráci obcí tam, kde formy dobrovolného svazku obcí nevyhovují účelu spolupráce. Společenství obcí má tedy umožnit spolupráci v komplexních otázkách samostatné působnosti, jako je program hospodářského a sociálního rozvoje, spolupráce obcí při řešení zákonem stanovených povinností obcí, spolupráce ve výkonu rozhodovací pravomoci vůči fyzickým a právnickým osobám v samostatné působnosti a spolupráci v přenesené působnosti. Společenství obcí proto může na rozdíl od dobrovolného svazku obcí převzít i výkon působností, který je zákonnou působností obcí. Dá se však očekávat, že po vzniku institutu společenství obcí bude mít řada svazků tendenci transformace k výkonu i ostatním činnostem v rámci společenství obcí a to především z důvodu finančního zvýhodnění spolupráce ve společenství. Těmto úkolům společenství obcí je přizpůsobena i jejich povaha a organizační struktura. V obou případech je zřetelně vyjádřena veřejnoprávní povaha společenství. I s tím ovšem souvisí i intenzivnější zákonná regulace a finanční podpora ze strany státu, zainteresovaném jak na vyváženém územním rozvoji, tak na kvalitě a efektivnosti výkonu veřejné správy. Činnost společenství obcí se proto může uskutečňovat pouze v zákonem určených územních, kompetenčních i organizačních formách se zajištěnými finančními zdroji tak, jak je to obvyklé při výkonu veřejné správy všeobecně. Z kompetenčního hlediska jsou stanoveny povinné úkoly, které společenství obcí musí plnit, pokud má být jako takové zřízeno. Sem patří především sestavení a schválení programu hospodářského a sociálního rozvoje, vybrané okruhy samostatné působnosti podle skupin činností, z nichž si obec může zvolit a úkoly přenesené působnosti, vykonávané jinak všemi obcemi s výjimkami stanovenými zákonem.
Z územního hlediska je potřebné respektovat komplexnost funkcí společenství obcí samostatné působnosti i výkon přenesené působnosti. V obou případech se jedná o zásadní problém územní struktury veřejné správy, která nemůže být dále komplikována vytvářením nových územních obvodů, které by nebyly skladebné se základní strukturou s výjimkou zvlášť specializovaných oborů státní správy. Rozsah úkolů i funkce výkonu veřejné správy proto vyžadují respektování obvodů obcí s rozšířenou působností při územním vymezení společenství obcí, jinak by docházelo k nepřehledné struktuře výkonu samostatné i přenesené působnosti. Nejde ostatně o nový princip, neboť již dosavadní zákon o obcích respektuje v souvislosti s úpravou veřejnoprávních smluv obcí tento princip.
Pro finančně motivovanou meziobecní spolupráci jsou jako vhodné navrhovány obce do velikosti 10 tis. obyvatel, které mohou v procesu zintenzivnění meziobecní spolupráce na bázi společenství obcí hrát rozhodující úlohu. Výběr této velikostní kategorie obcí vychází z analýzy existujících mikroregionů. Průměrná velikost mikroregionu je 13,3 tis. obyvatel, přičemž 80 % všech mikroregionů má velikost do 20 tis. obyvatel. Územní celek s počtem obyvatel 15-20 tis. obyvatel je schopen vykonávat činnosti daleko racionálnějším způsobem, bez vážných ekonomických či společenských dopadů, než obce s menším správním obvodem.
Mezi hlavní důvody pro finanční motivaci vzniklých společenství obcí prostřednictvím rozpočtového určení daní patří zejména zajištění paralelního vývoje ekonomické situace malých obcí a měst prostřednictvím nejvýnosnějších finančních zdrojů a tím jsou sdílené daně. Sdílené daně by měly být územně rovnoměrně rozloženy, aby umožnily zabezpečovat veřejné statky pro občany a to bez větších disproporcí v jejich struktuře, kvalitě, kvantitě mezi obcemi. Z toho vyplývá, že podíl daňových zdrojů, kterým se každá obec podílí na celostátním výnosu daní a kterými obec financuje potřebné veřejné statky, by měl odpovídat velikosti obce do počtu obyvatel.
Tento způsob financování by měl zajistit, aby podíly na výnosech ze sdílených daní byly srovnatelné pro obyvatele koncentrované v jednom městě, stejně jako při roztříštěnosti stejného počtu obyvatel do více obcí. Podíl na sdílených daňových výnosech by měl být pro obě skupiny obyvatel srovnatelný. V souvislosti se založením a vznikem společenství obcí je důležité stanovit určité podmínky, jejichž splnění předpokládá vlastní realizaci spolupráce obcí. Jedním z významných kritérií je to, že subjekty meziobecní spolupráce ve společenství obcí mohou být vždy jen obce a to v minimálním počtu tří nebo více. Jeho velikostní faktor bude mít značný vliv na výši finančních prostředků pro zabezpečení jeho činnosti. Další zásadní skutečností je to, že území společenství obcí, které musí tvořit jeden souvislý celek, vznikne spojením území jednotlivých členských obcí. Důležitou podmínkou, která musí být dodržena, je to, že tato nová spolupráce nesmí přesahovat hranice správních obvodů obcí s rozšířenou působností, z výše odůvodněné vazby na výkon přenesené působnosti. Na rozdíl od běžných dobrovolných svazků obcí nemůže být obec členem více než jednoho společenství obcí.
2.2 Právní postavení
Společenství obcí je právnickou osobou, která je založena na základě smlouvy a jejímž hlavním úkolem je prosazování společných zájmů členských obcí tak, aby byla v souladu s veřejným zájmem. Toto společenství bude mít právní subjektivitu a bude tak moci vystupovat v různých právních vztazích. Jedná se o právnickou osobu veřejnoprávního charakteru s tím, že v zákoně a v zakladatelské smlouvě budou stanovena všechna její práva a povinnosti. Jako právnická osoba bude mít stanovené své sídlo, které se bude nacházet na území jedné z členských obcí.
2.3 Úkoly a činnosti společenství obcí
Společenství obcí bude plnit úkoly a činnosti spadající do samostatné i přenesené působnosti obcí, jež nepatří mezi úkoly ze zákona vyloučené k výkonu, v rámci činnosti společenství obcí. Základní povinností společenství obcí bude vypracovat a schválit program hospodářského a sociálního rozvoje. Projednání a schválení tohoto programu přísluší shromáždění zástupců.
Program hospodářského a sociálního rozvoje společenství obcí je základním koncepčním dokumentem, který s ohledem na vyvážený rozvoj územního obvodu společenství stanovuje základní rozvojové cíle a způsoby jejich dosažení, tj. priority a opatření v rozmístění a rozvoji jednotlivých druhů aktivit společenství. Program se zpracovává na dobu nejméně čtyř let.
Schválený program hospodářského a sociálního rozvoje společenství je jednou z podmínek, která musí být splněna při předkládání projektů spolufinancování “z národních programů” i ze strukturálních fondů, neboť v souladu s vyžadovaným principem programování jsou při hodnocení a výběru projektů preferovány projekty vycházející ze schválených programových dokumentů a projekty “integrované”, to je takové, jejichž realizace se dotýká více obcí a většího počtu aktivit. Tyto projekty přispívají podstatnějším způsobem k posílení ekonomického postavení společenství obcí i jednotlivých obcí a též k vyváženějšímu územnímu rozvoji.
Program hospodářského a sociálního rozvoje by měl zejména obsahovat:
analýzu hospodářského a sociálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry rozvoje,
vymezení území, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj územního obvodu, spolu s uvedením oblastí a zásadních věcných problémů, na něž má být podpora zaměřena, včetně navrhovaných opatření,
priority a opatření v podpoře aktivit v jeho samostatné působnosti,
finanční zajištění navrhovaných opatření.
V navrhovaném zákoně budou stanoveny volitelně povinné činnosti, ze kterých si musí společenství vybrat alespoň dvě, jejichž výkon bude zařazen do zakladatelské smlouvy a bude pro společenství obcí závazný. Jedná se o okruhy činností:
dopravní obslužnost,
školství,
cestovní ruch,
vodní hospodářství,
odpadové hospodářství,
sociální a zdravotnické služby,
kulturní rozvoj,
provádění účetnictví pro obce, které jsou členy společenství.
Rovněž v navrhovaném zákoně budou taxativně stanoveny činnosti, které nebudou moci obce svěřit pro výkon společenství. Jedná se o :
schvalování územního plánu,
vydávání obecně závazných vyhlášek,
schvalování rozpočtu obce a závěrečného účtu obce,
rozhodování o vyhlášení místního referenda,
navrhování změny katastrálních území uvnitř obce, schvalování dohody o změně hranic a o slučování a připojování,
rozhodování o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství,
volba starosty, místostarosty a dalších členů rady obce a jejich odvolání z funkce,
udělování a odnímání čestného občanství obce a ceny obce,
nabytí a převod nemovitých věcí včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, převod bytů a nebytových prostorů z majetku obce.
Návrh zákona stanoví činnosti v přenesené působnosti, které nebude možné v rámci společenství obcí vykonávat. Stanovená delegace výkonu přenesené působnosti na společenství obcí bude mít povahu veřejnoprávní smlouvy, kdy obce svým vstupem do společenství automaticky převedou předem určený výkon přenesené působnosti. Společenství obcí, jako společný obecní úřad, vykonává jemu svěřený výkon přenesené působnosti, čímž může od členských obcí požadovat příslušně úměrnou částku z příspěvku na výkon státní správy, který obce získávají na pokrytí nákladů s vlastním výkonem.
3. Financování společenství obcí
3.1 Odůvodnění navrhovaného řešení
V návrhu na finanční zabezpečení činností společenství obcí je předpokládáno zajištění základního finančního zdroje odvozeného z objemu sdílených daňových příjmů sdružených obcí.
Tato varianta se jeví jako optimální také z důvodu její variability směrem k podpoře meziobecní spolupráce zejména u malých obcí. Tento způsob umožňuje podporovat společenství o žádoucí velikosti (10-15 tis.obyv.) a naopak omezovat nežádoucí efekty způsobené vstupem velkých obcí (nad 20 tis. obyv.) do společenství obcí.
Postup stanovení procentního podílu na objemu sdílených daní pro společenství obcí se zásadně neliší od způsobu stanovení procenta, kterým se každá obec podílí na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní.
Odhady finančních nákladů při konkrétním počtu společenství:
při 25 spol. jsou odhadované náklady kolem 150 mil. Kč
(0,16 % z výnosu sdílených daní odhadovaných v roce 2005)
při 50 spol. jsou odhadované náklady kolem 285 mil. Kč
(0,30 % z výnosu sdílených daní odhadovaných v roce 2005)
při 100 spol. jsou odhadované náklady kolem 513 mil. Kč
(0,55 % z výnosu sdílených daní odhadovaných v roce 2005)
při 556 spol. – v případě, že se sdruží všechny obce do 10 tis. obyvatel jsou odhadované náklady kolem 2800 mil. Kč (3 % z výnosu sdílených daní odhadovaných v roce 2005).
3.2 Možné zdroje financování společenství obcí
Při počítání celkové finanční bilance nároků na daňové příjmy společenství obcí lze v principu rozlišovat následující případy:
3.2.1. Financování společenství obcí prostřednictvím podílu na výnosech sdílených daní bez územní vazby bez dopadu na státní rozpočet
Dojde k přerozdělení stávajícího objemu finančních prostředků se stejným dopadem na všechny obce. V prvním roce po schválení právní úpravy lze očekávat finanční dopad u obcí přibližně do 1 % (při max. počtu společenství kolem 3 %) objemu sdílených daní. V tomto případě je uplatněn prvek tzv. horizontální solidarity, který v současném systému finančního přerozdělení chybí. O územní rozvoj by se zasloužily všechny obce včetně velkých měst. Dalším zdrojem financování společenství obcí by se také staly ostatní veřejné rozpočty, zejména Státní účelové fondy a rozpočty krajů (program obnovy venkova).
3.2.2. Financování společenství obcí ze státního rozpočtu
V případě maximálního předpokládaného počtu společenství obcí se jedná o 3 % výnosů ze sdílených daní bez územní vazby, tj. přibližně 2,8 mld. Kč, které by bylo třeba vyčlenit ze státního rozpočtu ve prospěch podílu na sdílených daních, aby nedocházelo k žádným finančním dopadům na územní rozpočty. Dalším zdrojem financování společenství obcí by se také staly ostatní veřejné rozpočty, zejména Státní účelové fondy a rozpočty krajů (program obnovy venkova).
3.2.3. Kombinované financování společenství obcí (např. 50 % státní rozpočet a 50 % výnosy ze sdílených daní bez územní vazby), což je způsob, který Ministerstvo vnitra považuje za optimální.
Je třeba však zdůraznit, že žádný z těchto přepokládaných nároků se nebude realizovat v prvních letech po nabytí účinnosti navrhovaných změn, ale postupně v horizontu tří až čtyř let.
Poznámka:
Text je výňatkem z materiálu předneseného na semináři, který připravil Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 10. března 2005. Plné znění naleznete na www.mvcr.cz
Rozdělení sdílených daní podle velikostních kategorií obcí stanovených zákonem č. 243/2000 Sb.
Koeficient velikostní kategorie obcí | obce s počtem obyvatel od - do | Počet obcí | Počet obyvatel | Sdílené daně (v tis. Kč) | Podíl sdílených daní na obyvatele v Kč |
0,4213 | do 100 | 561 | 40 392 | 129 759 | 3 212 |
0,537 | 101 -200 | 1 106 | 166 490 | 683 259 | 4 104 |
0,563 | 201 - 300 | 901 | 222 181 | 966 096 | 4 348 |
0,5881 | 301 - 1500 | 2 833 | 1 854 138 | 8 564 575 | 4 619 |
obce do 1500 obyv. | 5401 | 2 283 201 | 10 633 759 | 4 657 | |
0,5977 | 1 501 - 5 000 | 587 | 1 506 011 | 7 043 511 | 4 677 |
0,615 | 5 001 - 10 000 | 130 | 896 863 | 4 334 531 | 4 833 |
obce do 10000 obyv. | 6118 | 4 686 075 | 21 721 731 | 4 635 | |
0,7016 | 10 001 - 20 000 | 68 | 961 888 | 5 269 014 | 5 478 |
0,7102 | 20 001 - 30 000 | 27 | 675 620 | 3 918 153 | 5 799 |
0,7449 | 30 001 - 40 000 | 10 | 354 678 | 1 891 233 | 5 332 |
0,8142 | 40 001 - 50 000 | 4 | 184 887 | 1 179 475 | 6 379 |
0,8487 | 50 001 - 100 000 | 17 | 1 225 713 | 8 132 259 | 6 635 |
1,0393 | 100 001 - 150 000 | 1 | 102 246 | 830 370 | 8 121 |
1,6715 | 150 001 a výše | 3 | 853 050 | 11 166 834 | 13 090 |
obce bez Prahy | 6248 | 9 044 157 | 54 109 069 | 5 983 | |
2,7611 | hlavní město Praha | 1 | 1 160 118 | 25 650 338 | 22 110 |
celkem | Česká republika | 6249 | 10 204 275 | 79 759 407 | 7 816 |