Názor

Jana Smetanová,
členka Rady Pardubického kraje

Proměna školství bez vzdělávajících se učitelů?

To je přece nesmysl, napadne čtenáře hned, jak se podívá na titulek článku. A přece k tomu směřují všechny kroky, které ministerstvo školství v poslední době udělalo. Nový školský zákon přinesl povinnost vytvořit školské vzdělávací programy a proměnit českou školu od biflování k získávání potřebných kompetencí. Tomu se učitelé musejí naučit, a tak:

1. nejprve zanikla krajská pedagogická centra, která léta fungovala ke spokojenosti tisíců učitelů a kde si doplňovali své vědomosti a dovednosti a vyměňovali zkušenosti. Kraje si uvědomily chybnost tohoto kroku a buď zřídily vlastní vzdělávací centra nebo vstoupily do některého z těch, které učitelům vzdělávání nabízejí.

2. dalším velkým problémem, se kterým si už ale kraje neporadí, je školský zákon, který přinesl jiné placení suplovaných hodin. Za každou odsuplovanou hodinu musí ředitel školy zaplatit dvě stě procent a tak je dvakrát dražší než hodina odučená v úvazku učitele. Protože rozpočet školy není navýšen tak, aby ho drahé suplované hodiny neovlivnily, musí být omezena nepřítomnost učitelů ve škole.

Tudíž se nemohou stejně jako dříve zúčastnit vzdělávacích akcí - chyběli by na pracovišti a jejich zástup je velmi drahý. Ani akce pořádané vzdělávacími středisky v odpoledních hodinách problém zcela nevyřeší - jen málokde dnes učitel končí svou práci v poledne a zejména pro učitele dojíždějící ze vzdálenějších míst musejí akce končit tak, aby se také stihli vrátit domů. Vždyť problém ženy - učitelky a skloubení její práce s péčí o rodinu byl popsán už tisíckrát.

A tak pokud se ředitelům podaří najít vhodnou osobu učitele - suplenta, který bude pracovat na dohodu a podle potřeby škole se zástupy vypomůže, bude mít ředitel školy možnost, jak učitelům další vzdělávání umožnit. A splní také jednu ze svých hlavních povinností - dbát o zvyšování a prohlubování kvalifikace svých pracovníků. Pokud nikoho nesežene, je pro něho problém téměř neřešitelný - bez peněz to prostě nejde.

Bez vzdělávajících se učitelů je jakákoliv snaha o proměnu českého školství pouze cárem papíru. A tak kroky ministerstva jsou v takovém rozporu, že rozum zůstává stát a ředitelé škol by si zasloužili svatozář, pokud si dokážou (a musejí) s dnešními předpisy poradit. Zajistit proměnu školy, vytvořit školní vzdělávací program a neposílat učitele na vzdělávací akce - to už snad nikdo nemůže myslet vážně. Kromě ministerstva školství. A je to opravdu velmi špatný vtip.

Další informace [nápis]
Číslo 15/2005
Časopis Veřejná správa č. 15/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail