Památky

Vladimír Soukup

Kuks: Krása zakletá do kamene

Foto: Jiří BergerNejvětší vášní hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738) bylo (kromě nelásky k jezuitům) umění. Proto dal ve volné přírodě na svých panstvích vybudovat řadu letohrádků a eremitáží, doplněných o fontány, vodní hříčky a sochy, proto množstvím pozoruhodných plastik vyzdobil i bezprostřední okolí svých sídel. Podporoval i umělce, u kterých objevil tvůrčí invenci a nadání. Třešničkou na dortu jeho snah byl areál v údolí Labe ve východočeském Kuksu. Na tomto malebném místě při pramenech minerální vody dal v letech 1694-1724 vybudovat rozsáhlou šlechtickou rezidenci, kterou vodní tok dělil do dvou částí – levý břeh zaujaly objekty světské, pravý církevní, obě pak spojoval kamenný most. Jednotlivé stavby doplnily zahrady se sochami, kašnami a fontánami. Jako první byla dokončena v roce 1697 centrální kaple Nanebevzetí P. Marie, o dva roky později hostinec U zlatého slunce, kamenný most a pod schodištěm Dianina lázeň. V roce 1700 přibyl letohrádek a holubník, pak větrný mlýn a dřevěné divadlo, v roce 1704 zděná lázeňská budova s domy pro hosty. V roce 1707 se začal stavět špitální kostel a po něm i samotný špitál, v roce 1710 byl vybudován zámek, v první polovině dvacátých let lázeňský dům, Dům filozofů s knihovnou, správní budova a druhý hostinec. Škoda, že z tohoto unikátního areálu zůstalo do dnešní doby jen torzo. Po Šporkově smrti neměli majitelé velký zájem stavby udržovat. Již v roce 1740 se krajem přehnala velká povodeň, která napáchala značné škody a některé objekty proměnila v trosky. Zub času a lidská lhostejnost se nejvíce podepsaly na světské části. Z ní zůstalo zachováno jen torzo: několik lázeňských domů a schodiště k zámku, zbořenému v roce 1901. I přesto je však komplex Kuksu unikátní a je chráněn jako památková rezervace. Jeho výraznou dominantou je špitální kostel Nejsv. Trojice, dílo architekta G. B. Alliprandiho. Před jeho vstupním průčelím se zvedá terasa, zdobená osmi sochami Blahoslavenství, dvojicí andělů Blažené a Žalostné smrti a sochou Náboženství, jejichž autorem byl Matyáš Bernard Braun a jeho dílna (1712-18). Tento vynikající sochař vrcholného baroka vytvořil i soubory alegorických soch po stranách terasy – dvanáct Ctností a dvanáct Neřestí z let 1715-18, které odborníci považují za absolutní vrchol barokního sochařského umění v českých zemích. V řadě Ctností stojí za sebou Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost a Pravá míra, Neřesti symbolizují Pýcha, Lakomství, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost a Podvod. Poslední jmenovaná socha – tedy Podvod – však není Braunovým dílem, zhotovil ji v r. 1833 B. Seeling. Další plastiky M. B. Brauna a jeho dílny najdeme i v klášterní zahradě. Na kostel stavebně navazuje špitál (hospital) milosrdných bratří s dochovanými historickými interiéry a lapidáriem soch, mimořádně pozoruhodná je také špitální lékárna z r. 1711, v nedávné době nově rekonstruovaná. Ve veřejnosti přístupném objektu je také expozice Českého farmaceutického muzea, nazvaná Kouzlo apatyky.

Po naučné stezce, která z Kuksu vychází, můžeme za necelou hodinku dojít k jiné mimořádně významné vizitce barokního génia jménem Braun. Je jí místo zvané Betlém uprostřed Nového lesa. I tady se dochovala jen část původních staveb a uměleckých děl; to, co zůstalo, však patří mezi památky světového významu. Betlém vznikl v letech 1723-32 z popudu F. A. Šporka jako velký přírodní park s organicky zakomponovanými plastikami a drobnými stavbami, sloužící k meditacím. Veškeré plastiky zhotovil na drobných pískovcových skalkách M. B. Braun a sochaři jeho dílny. Časem bohužel zanikly poustevny, altány, fontány, kaple sv. Kříže, aleje i upravené studánky, ztratila se i část soch. Dnes tu můžeme vidět silně poškozenou Studnu Jákobovu se sochami Krista a samaritánky, jádro celého souboru – Betlém se známým narozením Ježíška a klaněním tří králů, skupinu Vidění sv. Huberta, ležící postavu sv. Maří Magdaleny, poustevníka Onofria, sklánějícího se nad lidskou lebkou, sv. Jana Křtitele na poušti a poustevníka Juana Garina, vylézajícího z jeskyně.

Další informace [nápis]
Číslo 15/2005
Časopis Veřejná správa č. 15/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail