Památky |
Právě tady, v malebném historickém městě nad Otavou, slýchával budoucí básník a spisovatel Fráňa Šrámek volání svého stříbrného větru, plného nadějí a očekávání, prvních lásek i prvních zklamání. Starobylá metropole Prácheňska bývala městem škol a studentů, ale i literátů, malířů a hudebníků, kteří tu ve starosvětských hospůdkách vedli nekonečné diskuse o smyslu umění i života, ale společně se i toulali překrásnou jihočeskou krajinou, věčnou inspirací jejich tvorby. Vždyť Pískem prošly v různém časovém období kromě již zmíněného Šrámka i takové osobnosti jako František Ladislav Čelakovský, Adolf Hejduk, Karel Klostermann, Ladislav Stroupežnický, Richard Weiner, Antonín Sova, Mikoláš Aleš, August Sedláček, Jan Mukařovský, Josef Holeček, Otakar Jeremiáš, Otakar Ševčík, Václav Krška a další.
Město založil kolem poloviny třináctého století zřejmě český král Václav I., o jeho vybudování a zvelebení se však převážnou měrou zasloužil až jeho syn Přemysl Otakar II., který tu také často pobýval a jehož stavební huť se podílela na výstavbě některých významných píseckých raně gotických objektů. Jak napovídá název, získávalo se tady zlato – nejprve rýžováním z písečných náplavů řeky Otavy a jejích přítoků, později hlubinnou těžbou v blízkých Píseckých horách. Písek byl významnou oporou královské moci na jihu Čech a sloužil i k ochraně frekventované Zlaté stezky, po které se do Čech vozila z Bavorska především v té době velmi vzácná sůl. Během staletí se přes něj přehnaly nejrůznější válečné události, které zanechaly mnoho jizev na jeho tváři. Za husitských válek se město přidrželo kalicha, později stálo na straně Jiřího z Poděbrad, účastnilo se i obou stavovských povstání proti Habsburkům. Zejména během tohoto druhého se v jeho držení několikrát vystřídaly armády obou bojujících stran. Ke skutečné tragédii však došlo 30. září 1620 – tehdy se Písku zmocnili císařští pod vedením hraběte Buquoye. Jeho žoldnéři domy dokonale vyrabovali, vypálili a navíc vraždili jako smyslů zbavení. Traduje se, že kromě žen a dětí přežilo jen třináct mužů, kteří se ukryli v řece pod jezem. V devatenáctém století zde bylo jedno z center vlasteneckého hnutí – vycházely tady české časopisy, vznikly české spolky, čeština postupně pronikla i do škol a úřadů. V r. 1887 Písek zavedl jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka.
Dodnes tu můžeme obdivovat velké množství památek. Z vysoké hradební zdi, která ve středověku obklopovala městské jádro, dosud stojí dlouhé úseky s baštami. Známá je především válcová bašta při bývalé Putimské bráně, o níž se zpívá i ve známé písni. V nedalekém domě U koulí čp. 131 se zbytkem renesančního sgrafita na fasádě prožil v letech 1885-94 krásná studentská léta Fráňa Šrámek. Dům je jedním z mnoha – gotických, renesančních i barokních – které dotvářejí atmosféru města na jeho náměstích i v půvabných úzkých uličkách. Z bývalého honosného královského hradu, vystavěného ve třináctém století na skalnaté výšině nad řekou, zůstalo jen torzo – část západního křídla s arkádou v přízemí a velkým gotickým sálem zdobeným nástěnnými malbami z roku 1479, dnes sídlo Prácheňského muzea. Ostatní části byly postupně zbořeny nebo přestavěny pro jiné účely, například na pivovar a kasárna. Mezi hradním nádvořím a Velkým náměstím stojí velká pozdně barokní radnice se dvěma věžemi. Z církevních staveb vyniká raně gotický děkanský kostel Narození P. Marie ze šedesátých až sedmdesátých let třináctého století na náměstíčku Bakaláře, dílo královské písecko-zvíkovské stavební huti, doplněné o sedmdesát metrů vysokou pozdně gotickou nárožní věž. Nejcennější a zřejmě i nejznámější píseckou památkou je však nesporně kamenný most přes Otavu, vystavěný rovněž královskou hutí ve druhé polovině třináctého století. Je nejstarším dochovaným mostem v České republice, zhruba o sto let starší než pražský Karlův most. Má šest klenutých gotických oblouků a jeho kamenné zábradlí zdobí čtyři barokní sochy. Při katastrofální povodni v srpnu 2002 zmizel prakticky celý pod vodou, nad rozbouřenou hladinu tehdy vyčnívaly jenom sochy. Utrpěl četné šrámy, řádění živlu však odolal a dnes – po opravě – se opět skví v plné kráse.