Názor

Arnošt Tabach

Místní akce hýbou světem

V době, kdy se ztrácejí mnohé ideály, blýská se na časy “dole” rozvojem Místní agendy 21 (www.ma21.cz), i když je u nás, ve srovnání se zbytkem světa včetně Asie a Jižní Ameriky toliko popelkou. Navzdory tomu, že obce mají mandát světového společenství už z Ria (1992) pro 21. století a Summitu starostů z Johannesburgu (2002) v hesle Místní akce hýbou světem a navzdory tomu, že Český ekologický ústav i Ministerstvo životního prostředí dlouhodobě usilují MA21 široce rozvinout. Naše i zahraniční zkušenosti ukazují, že rozhodující roli při iniciaci Místní agendy 21 mají místní úřady. Zejména proto, že zastupují místní společenství a pracují v jeho zájmu, mají právní nástroje k regulaci činnosti v území, mají takřka rozhodující úlohu při plánování, ovlivňují mnoho služeb, na kterých závisí kvalita místního (životního) prostředí, vlastní a spravují majetek, ovlivňují obyvatele i návštěvníky osvětou, poradenstvím, informacemi všeho druhu a příklady, mohou podněcovat spolupráci mezi organizacemi, mají přímý vliv jako spotřebitelé a zaměstnavatelé.

Strategie, akce, postupy

Při přípravě strategického plánu, když je již ustaven “řídící výbor” nebo jiná forma, třeba veřejné shromáždění občanů pod vedením koordinátora, se vytipují problematické oblasti v místě a regionu. Mohou to být doprava, nakládání s odpady, kvalita ovzduší, úroveň hluku a životní prostředí jako celek, sociální péče, úroveň bydlení a desítky dalších možných variant, které tíží občany. I když nejsou stanoveny žádné jednotné postupy, jak zavádět místní Agendu 21, protože tato aktivita je dobrovolná, osvědčuje se vybrat koordinátora z místní správy a jemu na pomoc ustavit příslušnou komisi. Koordinátorem může být také nezávislý odborník zvenčí. Je žádoucí pro vytipované oblasti stanovit buď celkové nebo dílčí strategické plány, obsahující cíle a postupy k jejich dosažení. Na nich by se mohl nebo měl podílet každý místní občan, nebo by měl být alespoň o nich informován. Při plném uplatňování místní agendy a při stanovení dílčích plánů a cílů by se měly vždy zohlednit sociální, ekonomické a ekologické oblasti nebo okolnosti. Akční plán má obsahovat jak a kdy budou akce provedeny, kdo má jakou zodpovědnost, jak budou výkony a výsledky oceňovány, jak a kdy bude strategie aktualizována podle dosažených výsledků.

Na počátku by měl být vybrán užší záběr na nejpalčivější problémy místa, postupně by se mělo zkvalitňovat řízení a rozšiřovat program akcí. Snažit se získávat prostředky z místa i zvenčí, případně ze zahraničních zdrojů (zejména z Evropské unie), zvyšovat spolupráci na regionální úrovni, zaměřit se také na osvětu a vzdělávání, přinejmenším o podstatě a principech trvalé udržitelnosti a přitom uplatňovat diferencovaný přístup k jednotlivým skupinám. V několika našich městech se například vytvořily dětské parlamenty, které nejen zastupovaly vlastní zájmy, ale pomohly i v monitorování problémů: počítaly automobily obsazené jednou osobou, kontrolovaly využití nádob na separovaný odpad, aby se změnilo jejich rozmístění, seznámily se s principy veřejné správy. V několika městech se samospráva “zbavovala” svých některých pravomocí, například na Kladně předala řízení a správu sociálních služeb zájmové organizaci, což lépe vyhovuje všem zúčastněným a přispívá k vytváření občanské společnosti.

Změna indikátoru určí směr

Úspěch postupu Místní agendy 21 by měl být vyhodnocován podle přijatých kritérií už v projektu nebo podle různých indikátorů, jejichž stanovení a měřitelnost jsou mnohdy problematické. Rada vlády pro udržitelný rozvoj připravuje Strategii udržitelného rozvoje pro ČR a její součástí by měly být i indikátory. Hlavní směry diskusí se točí kolem otázek jejich počtu, zda je lepší vybrat jich více či raději méně. Na druhé straně řada institucí pracuje s různými ukazateli, které se v praxi osvědčily, aniž by je označovala jako indikátory. Jsou sice také stanoveny obecné cíle, ale uváděné charakteristické znaky udržitelného společenství obce mohou znít na počátku jen jako zbožná přání:

Zdroje jsou využívány efektivně a odpad je minimalizován uzavřenými cykly. Znečišťování je omezené na stupeň, se nímž se přírodní systémy dokáží vyrovnat. Je oceňována a chráněna rozmanitost přírody (biodiverzita). Tam, kde je to možné, jsou místní potřeby uspokojovány z místních zdrojů.

Obyvatelé mají možnost získat pitnou vodu a jídlo v potřebném množství a dostatečné kvalitě. Lidé mají možnost získat odpovídající bydlení, místní ekonomika není závislá na několika málo provozovatelích, ale je různorodá. Zdraví člověka je chráněno vytvářením bezpečného, zdravého a příjemného životního prostředí a zajištěním zdravotních služeb, které zdůrazňují prevenci před nemocí, stejně jako řádnou péči o nemocné. Je podporován zdravý způsob života. Lidská sídla a krajina jsou harmonicky rozvíjeny v souladu s urbanistickými zásadami. Přístup k účelovým zařízením, službám, zboží a lidem není dosahován na úkor životního prostředí ani omezován pouze na ty, kdo mají automobil. Lidé žijí beze strachu z individuálního násilí, ze zločinu nebo z perzekuce kvůli jejich vyznání, rase, pohlaví nebo sexuální orientaci. Každý má přístup ke vzdělání, profesní přípravě, poznání a informacím, které jsou potřeba, aby zaujal svou úlohu ve společnosti. Občanům je umožněno podílet se na rozhodování. Jsou dostupné příležitosti k aktivnímu užívání volného času. Kulturní rozmanitost a místní zvláštnosti jsou ceněny a chráněny. Místní akce a aktivity respektují globální souvislosti. Vlastnická práva jsou stabilní a jsou vykonávána zodpovědně.

I když jde o velmi obecnou představu podobnou Ústavě, alespoň dílčí milníky těchto ušlechtilých cílů se dají nalézat.

Hledej, co tě spojuje

Koneckonců i Místní agenda 21 může mít Ústavu jako východisko k setrvalé udržitelnosti. Právně sice nevymahatelnou, ale spíše jako orientační dokument pro sebezpytování, zdali jsme se vydali správným směrem. Hodně mohou pomoci místní ekologické nebo i jiné organizace, které můžeme považovat za dostatečně erudované, pokud nám jejich názory “nejdou proti srsti”. Shodu můžeme najít buď v jednotlivostech předurčených k řešení nebo v obecných principech, které lapidárně vyjádřil před více než deseti lety Josef Vavroušek: “Trvale udržitelný rozvoj nebo přesněji snad způsob života je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejich formách a to v různých časových horizontech. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při uspokojování svých spotřeb neomezovali práva těch, co přijdou po nás.”

Další informace [nápis]
Číslo 13/2005
Časopis Veřejná správa č. 13/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail