Památky |
Jako hnízdo orlů – nespoutaných králů vzduchu – vyhlíží zámek ve Vranově nad Dyjí, v nádherné krajině Podyjí při jižní hranici našeho státu. Skála, na jejímž vrcholu stojí, je vysoká 76 metrů a spadá téměř kolmo do údolí řeky. Právě blízkost hranice, po staletí neklidné, znamenající neustále nebezpečí, byla zřejmě důvodem, proč si zdejší skalnatý ostroh vyhlédla již přemyslovská knížata a dala tu vybudovat hradiště, o němž se zmiňuje již Kosmas ve své Kronice české. Ve třináctém století je vystřídal raně gotický hrad, přestavěný a rozšířený ve čtrnáctém století. Jeho jméno Vranov zřejmě pochází ze slovanského slova vran – černý. Brzy se dostal do šlechtického držení a jeho majiteli byli postupně členové mnoha významných moravských rodů. Dietrichštejnové dali objekty po roce 1570 upravit a rozšířit renesančně. V následujícím sedmnáctém století však postihlo Vranov hned několik osudových ran: za třicetileté války jej celkem třikrát oblehli a zpustošili Švédové a dílo zkázy dokonal velký požár v roce 1665. Zpustlého hradu se pak zželelo novým majitelům Althanům, kteří se po roce 1680 rozhodli celý areál obnovit a honosně přestavět. Vypracováním projektu pověřili známého vídeňského architekta, činného i u nás – Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Přestavba na reprezentativní zámecké sídlo se nakonec protáhla na celých sto let. Jádrem nového komplexu se stala zámecká budova s kaplí, která vyrostla na místě původního hradního paláce. Nejkrásnější prostorou je tu bezesporu monumentální Sál předků na půdorysu oválu (o rozměrech 15 x 25 metrů, výška 15 metrů), jehož kupole, vyzdobená freskou J. M. Rottmayra, výrazně dominuje celému souboru staveb. Tři zámecká křídla obklopují nádvoří; zbývající stranu uzavírá terasa, z níž je nádherný pohled hluboko do údolí i na městečko v podhradí. Kromě kupole ční vysoko i dvojice věží zámecké kaple Nejsvětější Trojice, vrcholně barokní svatyně na centrálním půdorysu z let 1698-1700. Z původního hradu se dochovaly zbytky hradeb a tři hranolové věže, další objekty značného stáří najdeme i na bývalém předhradí, kterého se velkolepá barokní přestavba dotkla pouze minimálně. Stojí tu někdejší hospodářské budovy, v jádru renesanční, upravené novogoticky, nad které vystupuje velká hranolová gotická věž s renesanční atikou. Tudy, od západní strany, také vede jediný přístup do zámku – po 57 metrů dlouhém kamenném mostě přes bývalý hradní příkop.
Rozlehlý a umělecky hodnotný zámecký areál, národní kulturní památka, byl v letech 1971-79 nákladně rekonstruován. Dnes svítí do daleka červenými střechami i bělostí svých fasád. V bohatě zdobených interiérech, částečně upravených v klasicistním slohu, se můžeme seznámit se životním stylem a způsobem bydlení šlechty v osmnáctém a devatenáctém stoleltí. Zajímavým doplňkem jsou soubory místní vranovské keramiky, která byla svého času proslulá po celém Rakousku. Manufakturu, ve které se vyráběla, založil koncem osmnáctého století tehdejší majitel panství rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu. Jeho zásluhou vznikl v sousedství zámku také klasicistní park, parkovou úpravu dostal i přilehlý Růžový vrch, na kterém vyrostl antický chrámek, umělé jeskyně-grotty a letohrádek.
Zajímavé památky nabízí i podhradní městečko, položené při obou březích Dyje. O jeho značném stáří svědčí v jádru pozdně románský kostel Nanebevzetí Panny Marie z poloviny třináctého století, kolem roku 1717 přestavěný J. B. Fischerem z Erlachu barokně, a stejně starý přilehlý karner – rotunda sv. Ondřeje. Náměstí zdobí mariánský sloup z roku 1716, z domů vyniká renesanční Pážecí čp. 44, poblíž při silnici na Znojmo se dochoval barokní vodní mlýn z osmnáctého století.
Vranov nad Dyjí dal jméno i blízké Vranovské přehradě, jedné z nejhezčích u nás, která spoutala silně meandrující řeku a zbavila ji jejích vrtochů – na jedné straně katastrofálních záplav, na druhé pak sucha, způsobeného nedostatkem vláhy. Vodní nádrž byla dokončena v roce 1934. Má rozlohu 765 hektarů a její jezero dosahuje délky asi třiceti kilometrů.