Zahraničí |
Když v roce 1957 založilo šest evropských států Evropské hospodářské společenství, ze kterého se postupně vyvinula dnešní podoba pětadvacetičlenné Evropské unie, vytyčily tehdejší zakládající státy jako hlavní cíl postupně navzájem propojovat svoje národní hospodářství. V průběhu doby se spolupráce a integrace ze sféry ekonomické rozšiřovala i do dalších oblastí společenského života a dnes zahrnuje prakticky všechny oblasti lidské činnosti. Jednou z nich je také činnost sportovní. I když sport není součástí žádné speciální unijní politiky a není přímo řízen právními předpisy evropské legislativy, přesto se jej nepřímo dotýká řada nařízení, směrnic a doporučení některých komunitárních politik. V rámci Evropské komise, výkonného orgánu Unie, pracuje Generální ředitelství pro vzdělání a kulturu, v jehož působnosti se nachází odbor, který má sportovní agendu na starosti.
Evropská komise uspořádala v roce 2003 průzkum veřejného mínění mezi občany tehdejších patnácti členských států, ve kterém zjišťovala jejich vztah ke sportu. Obdobný průzkum uskutečnila také o rok později. To již došlo k rozšíření Unie o desítku nových členských států a konaly se rovněž dvě vrcholné sportovní akce: v Portugalsku se uskutečnilo Mistrovství Evropy ve fotbale (EURO 2004) a následně XXVIII. letní olympijské hry v Aténách. Je zřejmé, že pořádání těchto významných sportovních událostí ovlivnilo i názory občanů pětadvaceti členských států Evropské unie.
Nejvíce sportují ve Skandinávii
V průzkumu, který se konal v září a říjnu loňského roku, celkem 38 % občanů uvedlo, že alespoň jedenkrát týdně praktikují nějaký sport. To znamená pozitivní trend, neboť o rok dříve odpověděli kladně tři z deseti dotázaných. Z jednotlivých členských států se nejvíce věnují sportu občané Skandinávie: 75 % Finů a 72 % Švédů provozují sportovní aktivity alespoň jedenkráte za týden. Z nových členských států Evropské unie se alespoň jednou týdně věnují sportu nejvíce občané Kypru (43 %), Slovinska (42 %) a Malty (42 %). Na druhém konci tohoto srovnání se ocitli občané především států jižního křídla Evropské unie a některé nové členské státy. Pouze každý pátý Maďar (20 %), 22 % Portugalců a 24 % Slováků sportují alespoň jedenkráte týdně. O velmi dobrém vztahu ke sportu lze hovořit především u Finů, kde 45 % respondentů uvedlo, že se věnují sportu alespoň třikrát týdně. Na druhém místě skončili občané Švédska, kde se dva z pěti občanů (40 %) minimálně třikrát týdně věnují sportu.
Míra sportovní aktivity občanů se v řadě zemí zvýšila na základě konání vrcholných sportovních událostí. Názorným příkladem může sloužit Řecko, kde v roce 2003, tedy rok před konáním olympijských her 75 % občanů přiznalo, že se vůbec nevěnují sportu. Po ukončení XXVIII. letních olympijských her v Aténách však jejich počet poklesl na 57 % občanů (Tabulka).
Z hlediska sociodemografického lze konstatovat, že se sportu věnují ve větším měřítku muži než ženy. Více než dva z pěti mužů (41 %) provozují sport alespoň jedenkráte týdně, kdežto u žen je to pouze 35 %. Podle věkových kategorií se nejvíce sportu věnují příslušníci mladé generace; s postupujícím věkem podíl sportovně aktivních občanů klesá. Ve věkové kategorii 15-24 let praktikují sport tři z pěti respondentů (60 %), kdežto u nejstarší monitorované věkové skupiny nad 55 let se zabývá sportem pouze 28 občanů.
Určité rozdíly můžeme pozorovat také z hlediska vzdělání občanů. Jednoznačně lze konstatovat, že s vyšším dosaženým vzděláním také roste záliba občanů aktivně se věnovat sportu. Ukázalo se, že každý druhý z dotázaných, který dokončil svoje studia po dosažení dvaceti let, což znamená, že se většinou jedná o vysokoškoláky, se věnuje sportu, kdežto u občanů se základním vzděláním je to pouze jeden z pěti dotázaných.
U respondentů, kteří v průzkumu přiznali, že se vůbec nevěnují sportu, se zjišťovalo, jaké příčiny je k tomu vedou. Více než jedna třetina (34 %) z nich nemá na sport vůbec čas. Tento důvod uváděli nejvíce občané Kypru (66 %), Malty (56 %) a Portugalska (50 %). Nedostatek času je zdůvodněním také pro 31 % sportovně neaktivních Čechů. Plná čtvrtina (25 %) z těch, kteří vůbec nesportují, uvedla prostý důvod, že se jim sportování nelíbí. Pro každého pětadvacátého respondenta Evropské unie je sport tak finančně náročný, že si ho prostě nemůže dovolit. Pouze tři procenta dotázaných zdůvodňovala absenci sportu ve svém životě tím, že v blízkosti bydliště není odpovídající sportovní infrastruktura nebo vhodné podmínky pro sport.
Pozitivní a negativní aspekty sportu
Více než polovina občanů Evropské unie (51 %) se podle průzkumu věnuje sportu spontánně, aniž by byli organizováni ve sportovním klubu nebo pravidelně navštěvovali sportovní zařízení. Druhou největší skupinu sportujících (16 %) tvoří občané, kteří jsou registrováni ve sportovních klubech. Patnáct procent respondentů provozuje sportovní aktivity ve fitness střediscích a jedenáct procent dotázaných uvedlo sportovní střediska. Nejmenší skupinu (6 %) tvoří mladí lidé, kteří se věnují sportu na školách nebo univerzitách.
Část dotazů se týkala také motivace občanů a toho, co jim sport přináší. V odpovědích se vyskytovaly nejčastěji následující důvody:
zlepšení zdraví (78 % respondentů),
vylepšení vzhledu a zlepšení fyzické kondice (46 %),
forma odpočinku (43 %),
zdroj zábavy (39 %),
možnost pobytu s přáteli (31 %),
zvýšení sebeúcty (24 %),
navázání nových přátelství (19 %),
dosažení vytyčených cílů (18 %),
rozvoj nových schopností (16 %),
budování charakteru (15 %).
Respondenti se také vyjadřovali k tomu, jaké hodnoty sport pomáhá u lidí vytvářet. Největší část (52 %) zastává názor, že sport podporuje utváření “týmového ducha”. Druhou nejčetnější odpovědí bylo, že sport posiluje disciplínu, napomáhá navazování přátelství, upevňování cílevědomosti, sebekontroly, respektování druhých, dodržování “fair play”, respektování pravidel, zvyšuje vzájemnou toleranci, solidaritu a porozumění.
Takřka tři čtvrtiny respondentů (73 %) považují sport za významný prostředek integrace cizinců do společnosti. Zajímavým faktem je zjištění, že nejméně zastávají tento názor občané střední Evropy – Slováci (45 %), Maďaři (50 %) a Rakušané (53 %). V České republice prezentovalo takový názor 57 % občanů. Nejvíce jsou nakloněni myšlence integrace cizinců prostřednictvím sportu občané Malty (85 %) a Švédska (84 %). Čtyři z pěti dotázaných občanů Evropské unie zastávají názor, že by se měla zlepšit spolupráce mezi vzdělávacím systémem jednotlivých států a sportovními organizacemi. Nejvíce nespokojeni se současným stavem spolupráce jsou Malťané (92 %) a Poláci (93 %). V České republice považuje tuto spolupráci za nedostatečnou 77 % dotázaných.
Občané Evropské unie také jednoznačně souhlasí se zařazením sportu do školních osnov. Velká část respondentů (77 %) se však domnívá, že počet hodin tělocviku či sportovní výchovy na školách a univerzitách není postačující. Největší nespokojenost v tomto směru projevili občané Řecka (93 %), Malty (91 %) a Švédska (89 %). V České republice se 82 % respondentů domnívá, že by se počet hodin tělocviku v programech škol měl navýšit.
I když o jednoznačně pozitivním přínosu sportu pro občany Evropské unie nikdo nepochybuje, v rámci průzkumu se mohli občané vyjádřit i k negativním stránkám, které sport doprovázejí. Za nejvíce sportu škodlivé byly považovány tyto aspekty:
doping (72 % považují doping za škodlivý pro sport),
příliš velká spojitost s penězi (55 %),
korupce (41 %),
násilí (32 %),
sexuální zneužívání dětí (29 %),
vykořisťování dětí (25 %),
nadměrná konzumace potravinových doplňků (22 %),
diskriminace (18 %),
přetrénovanost (18 %),
využívání sportovců z rozvojových zemí (14 %),
V souvislosti s bojem proti dopingu většina respondentů (v pětadvacítce zemí EU – 80 %) zastává názor, že by orgány Unie měly mít v dané oblasti větší pravomoci a měly by být aktivnější. Zajímavý je fakt, že největší podporu měl tento názor mezi občany Řecka (93 %), což zřejmě souvisí se skutečností, že dva přední řečtí atleti se kvůli pozitivnímu dopingovému testu nemohli zúčastnit loňské athénské olympiády.
Průzkum prokázal, že sport je velmi podstatnou složkou života občanů Evropské unie a tvoří důležitou náplň jejich volného času. Pro 86 % občanů, kteří aktivně provozují sport, je tato činnost dostatečnou náhradou za domácí oddechové činnosti jako je sledování televize, počítačové hry nebo surfování po internetu. Pro polovinu mladých občanů, kteří aktivně sportovali a tuto činnost z různých důvodů ukončili, bylo velmi obtížné najít alternativní činnost, která by jim nahradila sport a přinášela stejné sebeuspokojení a radost.
Tabulka: Občané, kteří vůbec nesportují (2004)
Pořadí | Stát | Sportovně neaktivní občané (v %) |
1. |
Finsko |
4 |
2. |
Švédsko |
7 |
3. |
Dánsko |
17 |
4. |
Slovinsko |
24 |
5. |
Irsko |
28 |
6. |
Velká Británie |
31 |
7. |
Nizozemsko |
31 |
8. |
Česká republika |
34 |
9. |
Rakousko |
34 |
10. |
Francie |
35 |
11. |
Slovensko |
36 |
12. |
Německo |
36 |
13. |
Belgie |
36 |
14. |
Estonsko |
40 |
15. |
Lucembursko |
40 |
16. |
Malta |
43 |
17. |
Polsko |
46 |
18. |
Kypr |
47 |
19. |
Španělsko |
47 |
20. |
Litva |
48 |
21. |
Lotyšsko |
48 |
22. |
Řecko |
57 |
23. |
Itálie |
58 |
24. |
Maďarsko |
60 |
25. |
Portugalsko |
66 |
EU 25 |
40 |
Pramen: Eurobarometer č. 213