Konzultace |
Vliv státní, regionální a lokální moci na vývoj urbanizace (1961–2001)
Urbanizační proces není jen spontánním přerodem vesnické populace v městskou a rozvojem městského osídlení, ale i procesem, jehož vývoj se dá usměrnit nebo dokonce naplánovat.
Ani pro Ostravsko devatenáctého století, kdy se zakládaly hutě, rozvíjela těžba uhlí a železnice, nebyl rozvoj spontánní záležitostí, nýbrž zde převládalo většinou dobře připravené projektování. Po druhé světové válce bylo pro území kraje největším zásahem rozhodnutí o vysídlení sudetských Němců. Nové dosídlení navazovalo na starý stav osídlení, a tak by se mohlo zdát, že pro urbanizační vývoj nebylo tak zásadní, což je mylné. V nově dosídlených oblastech se vytvořila velmi progresivní věková struktura obyvatel (např. Bruntálsko) a hospodářství si muselo vytvářet nové vazby. Komunistická vláda po roce 1948 prosazovala systém centrálně plánovaného rozvoje. Pro vývoj městského osídlení Ostravska to mělo zcela zásadní význam, který spočíval v masivním rozvoji těžby černého uhlí, hutnictví a těžkého strojírenství, čímž se vytvořila neefektivní hospodářská struktura. Těžební a průmyslový rozvoj si žádal nové kapacity bydlení. V roce 1951 byl ostravskými architekty zpracován Krátkodobý územní plán jádra Ostravského kraje, v němž se razila myšlenka důsledného oddělení bydlení od výroby. V tomtéž roce se vláda usnesla, že na Ostravsku budou do dvanácti let postavena “nová socialistická města” a výrazně se rozvinula města Karviná a Frýdek-Místek. Po tomto usnesení byl zpracován “Generální plán výstavby nových socialistických měst”. Na Ostravsku tak vznikaly do konce šedesátých let první generace sídlišť. Šlo většinou o sídliště špatně vybavená, která se stávala v prvních letech spíše jen noclehárnami. V sedmdesátých letech následovala druhá generace sídlišť. Šlo o panelovou výstavbu, která zasáhla v podstatě všechna města nynějšího Moravskoslezského kraje. Přetrvával problém s vybaveností těchto sídlišť. V osmdesátých letech začala vyrůstat poslední generace centrálně plánovaných sídlišť, ale proti sedmdesátým létům vznikala již mnohem menší sídliště, s lepší občanskou vybaveností.
Výše zmíněná socialistická výstavba probíhala na základě územních plánů rajónů:
Územní plán rajónu OKR (schválen vládou ČSSR v r. 1961) (obr. 1).
Územní plán rajónu OKR (schválen vládou ČSSR v r. 1973)
Územní plán rajónu Ostrava–Paskov–Frýdek-Místek (schválený radou Severomoravského KNV v r. 1962)
Územní plán VÚC Nový Jičín–Frýdek-Místek–Rožnov pod Radhoštěm (schválený radou Severomoravského KNV v r. 1983)
Územní plán VÚC “Ostravské sídelní regionální aglomerace” (zpracování bylo započato již v r. 1983, ale plán byl dokončen až v novém režimu v r. 1991).
Dalšími významnými plánovacími dokumenty byly například Asanační plán OKR (1964), Generel odvalového hospodářství OKR, Generel zahlazení důsledků důlní činnosti v OKR, Generel rekultivace OKR.
Během celého socialistického centrálního plánování platily v územním plánování postupně tři odlišné zákony:
zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, zákon č. 84/1958 Sb., o územním plánování a zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Tento zákon je v platnosti dodnes, již se však připravuje nový.
Další významné kroky, které ovlivňovaly urbanizaci za socialismu, byly řízené administrativní změny. V roce 1949 byla zrušena Moravskoslezská země, kterou nahradilo pět krajů (mimo jiné i Ostravský kraj). V roce 1960 byl vytvořen velký Severomoravský kraj se sídlem v Ostravě a velké okresy. V šedesátých až osmdesátých letech probíhala integrace malých obcí ve větší celky. Nejrozsáhlejší byla integrace v sedmdesátých letech, kdy vznikla středisková soustava (po roce 1989 byla zrušena). Nicméně tyto integrace se podílely na zvětšení měst a zvýšení míry urbanizace.
Významnými institucemi pro rozvoj měst za socialismu byly Ústav pro výzkum rozvoje měst (Ostrava) a TERPLAN – státní ústav pro územní plánování (Praha).
Na sídelní vývoj také silně působila sociální politika státu, obzvláště v sedmdesátých letech, kdy se pomocí pronatalitních opatření zvyšovala porodnost. Šlo o různé formy sociálních přídavků, zlepšení práv matek, přidělování nových bytů.
V roce 1989 se v České republice zhroutil systém centrálního řízení společnosti a zároveň došlo k výraznému omezení veřejných investic, které přineslo velký pokles bytové výstavby. Územní plánování jako významný nástroj rozvoje osídlení se octlo počátkem devadesátých let v odlišných podmínkách. Na počátku hospodářské a sociální transformace považovali mnozí jakékoliv institucionalizované plánování za pozůstatek komunistické éry a tedy za něco nevhodného. V roce 1990 však nově ustanovené samosprávné orgány obcí shledaly právní nástroje územního plánování jako potřebné a užitečné pro svoji činnost. Záhy nato také stát podpořil poptávku po místních územních plánech tím, že požadoval územní plány pro udělení podpory z postupně zakládaných státních rozvojových a regeneračních programů. Změnila se také metodika plánování. Obecně docházelo k posunu od normativního k regulativnímu plánování. Územní plány se začaly pečlivě věnovat rozlišení mezi veřejným a soukromým majetkem a investicemi. Nejvíce projednávanými oblastmi u měst Moravskoslezského kraje v územním plánování byly od začátku devadesátých let problémy s umisťováním supermarketů a hypermarketů v prostoru města, nové průmyslové plochy nebo problematika brownfields. V současné době jsou na území Moravskoslezského kraje platné čtyři plány velkých územních celků (na období 2000–2015). Jde o ÚPN VÚC Ostrava–Karviná, ÚPN VÚC Beskydy (okresy Nový Jičín, Frýdek-Místek, Vsetín), ÚPN VÚC Jeseníky (okres Bruntál, Jeseník, Šumperk) a ÚPN VÚC okresu Opava. Dva z těchto dokumentů řeší společně i části území sousedních krajů (ÚPN VÚC Jeseníky – okresy Jeseník a Šumperk; ÚPN Beskydy – okres Vsetín).
V devadesátých letech proběhly opět velké administrativní změny. Již v roce 1990 byly zrušeny krajské úřady a nové vznikly až v roce 2001 (Ostravský, posléze Moravskoslezský kraj). Začátkem devadesátých let zanikla středisková soustava obcí a byl započat proces dezintegrace obcí. Z důvodů funkčních, podpory venkovského osídlení vznikaly již začátkem devadesátých let svazky a sdružení obcí. Tyto “mikroregiony” se postupem času začaly přetvářet z neformálních seskupení na formální.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 7/2005.