Rozhovor

s Evženem Tošenovským,
hejtmanem Moravskoslezského kraje

Obce by přivítaly vyšší příspěvek na veřejné služby

hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský

Předseda Asociace? Jsem hlavně koordinátorem jednání hejtmanů

Hejtman Evžen Tošenovský byl v polovině prosince na ustavujícím zasedání Asociace krajů České republiky již potřetí zvolen do jejího čela. Jako minulý i budoucí předseda hovoří o smyslu založení Asociace i významu její činnosti.

Asociace byla ustavena bezprostředně po vzniku krajů. Vycházeli jste při jejím založení ze zahraničních zkušeností, nebo její vznik vyplynul z potřeby vzájemné spolupráce nových regionů?

Podnět k vytvoření Asociace vycházel trochu ze zkušeností ze Svazu měst a obcí. Věděli jsme, že v situaci, která vznikem krajů nastala, je vzájemná výměna informací nezbytná. Hledali jsme proto určitou platformu - nějaký způsob, jak spolu komunikovat a domlouvat se. To byl hlavní důvod, proč Asociace vznikla. Jsem přesvědčen, že kdybychom ji oficiálně nezaložili, tak by z nějakého jiného podnětu časem stejně vznikla. Hejtmani by se určitě scházeli a jak už se třikrát sejdete, tak z toho nějaká struktura vznikne. Myslím si tedy, že založení Asociace bylo v tom velmi nejasném prostředí utváření krajů jenom ku prospěchu věci. Objevila se pochopitelně určitá nevraživost okolí - bylo to bráno tak, že zase vznikne nějaký další “nátlakový odborový svaz”. Já jsem však přesvědčen, že jsme dokázali, že nejsme žádní “rozdělovači”, ale jde nám o věcná řešení.

Asociace má za sebou čtyři roky působení. Čím byl podle Vás její vznik důležitý, čeho se vám společně podařilo dosáhnout?

Význam ustavení Asociace bych rozdělil do dvou etap. V prvním období bylo důležité hlavně to, že se hejtmani setkávali a Asociace jako organizace fungovala. Nešlo jenom o setkávání hejtmanů, ale také mnoha pracovních komisí, v nichž se scházeli a pracovali naši náměstci, takže vzájemná informovanost krajů byla vysoká. A to bylo v prvním období, kdy se kraje utvářely, zvlášť významné. Vše teprve vznikalo - do nových funkcí přišlo mnoho lidí bez zkušeností, úřady jsme stavěli na zelené louce. Předávali jsme si proto zkušenosti jak kdo dělá výběrová řízení, jak se přijímají lidé, jaké vyhlášky se musí udělat, jaké jsou jednací řády. Tuto ohromnou administrativu bylo třeba dát dohromady a v tom jsme si pomáhali. Někdo byl dál v jedné oblasti, někdo v jiné. Velmi rychle došlo k tomu, že si každý z hejtmanů vzal za svou nějakou oblast a o tu se staral. V tomto období tedy měla existence Asociace význam hlavně dovnitř krajů, i když jsme už společně komentovali některé kroky ministerstev nebo vlády a snažili jsme se upravovat určitá rozhodnutí, která byla nerealizovatelná.

Postupně se stabilizací činnosti krajů jsme tak dospěli ke druhé etapě práce Asociace a tou byla snaha řešit společně problémy krajů, které vyplynuly z nově přijímané legislativy. Mnohé se nám v této oblasti díky spolupráci také podařilo. Významné bylo například řešení dofinancování záchranných služeb. Před dvěma roky se na čas zdálo, že se pro nedostatek prostředků zastaví letecké a rychlé záchranné služby. Toto nebezpečí se hejtmanům společně podařilo zažehnat. Další důležitou záležitostí, na jejímž řešení jsme se podíleli, byla kontrola hospodaření obcí, která by se přesunem na ministerstvo vnitra nebo financí posouvala do velmi centralistické polohy, což by byla obrovská změna pojetí demokracie jako takové. Myslím, že se tento trend podařilo zastavit. Určitě se také povedlo jednání o dofinancování zdravotnictví. Můžeme na to mít jakýkoliv názor, ale znamenalo to určitou stabilitu ve velmi složitém zdravotnickém prostředí. Kdyby neprobíhala dramatická jednání, tak by už asi mnohé nemocnice nebo zdravotnická zařízení měly vážné problémy. To si myslím, že je jednoznačný úspěch společného postupu - dohoda všech krajů mezi sebou. Vždyť zkoordinovat třináct krajských zastupitelstev s různým politickým zastoupením je opravdu těžké a v našem politickém prostředí velmi nezvyklé.

Málokdo si také při pohledu na uplynulé čtyři roky uvědomí, že přes ohromné převody majetku - organizací, škol, zdravotnických zařízení - ze státu na kraje v objemu desítek miliard korun, bylo zásadních problémů zcela minimálně. A k tomu si myslím, že Asociace, díky níž se kraje naučily vzájemně komunikovat, výrazně přispěla. Asociace krajů není mediálně příliš známá, ale pro standardní život v republice a stabilitu prostředí učinila víc než si mnozí uvědomují.

Řekl jste, že kraje – jejich představitelé i zastupitelstva - dospěly v zásadních otázkách, týkajících se jejich činnosti, k dohodě napříč politickým spektrem a dokázaly tak dosáhnout určitých výsledků. Je však pravděpodobné, že vám při jednání s vládou a ministerstvy pomáhalo právě politicky různorodé zastoupení hejtmanů. Neobáváte se, že v současné době, kdy mají na základě výsledků voleb všechny kraje, s výjimkou Jihomoravského, ve svém čele hejtmany z Občanské demokratické strany, bude jednání a prosazování cílů složitější?

Komplikovanější to bude ze dvou důvodů. “Jednobarevnost” hejtmanů je jedním z nich. Dovedu si představit, že by mohla být pro vládu argumentem, pokud některé otázky nebude chtít řešit. Na druhou stranu to bude těžší i v tom, že se letošním rokem dostáváme do volebního období. Myslím si proto, že komunikace bude v každém případě složitější. Bude ale záležet samozřejmě na nás, nakolik budeme schopni věcného, ne ideového řešení, a zda to takto bude brát i vláda. Zda jí půjde o věcné, nikoliv zástupné problémy. Bude záležet na vládě, stejně jako na hejtmanech. Nechtěl bych předbíhat, ale dosud se komunikace dařila dobře. Já jsem často vedl jednání za hejtmany, nebylo to jednoduché, ale neměl bych z toho příliš velké obavy.

Prosincové ustavující jednání Asociace bylo prvním setkáním hejtmanů v novém složení, řešili jste na něm zejména organizační záležitosti. Přesto už určitě máte představu, jaká jsou nejdůležitější témata, kterými byste se v nejbližší době chtěli zabývat.

Já každopádně nepovažuji - a teď to říkám sám za sebe, nemohu mluvit za všechny - v žádném případě za ukončenou debatu o financování krajů. To není otázka většího objemu peněz, ale především struktury financování. To je jedna oblast. Druhá oblast, kterou jsme začali řešit hned začátkem ledna ve výboru pro veřejné finance, je záležitost legislativního postupu. Jedná se o to, že pokud budou přijímány některé legislativní úpravy, tak by u takovýchto materiálů mělo být povinně uváděno, jaký dopad mají na jiné rozpočty. Prozatím platí, že se u nich musí vyčíslovat dopady na státní rozpočet. Vyjádření dopadů na veřejné rozpočty obecní či krajské není podmínkou. Já to považuji za velmi zásadní problém, protože legislativní úpravy mohou způsobovat obrovský nárůst administrativy. Jeden návrh pro nás může znamenat, že na jeho zajištění musíme mít na úřadech třeba dalších deset lidí. Dohodli jsme se proto s ministerstvem financí, že připravíme návrh takovéto legislativní úpravy. Další věcí, která se ale posunula spíš do politické roviny, takže si myslím, že dohoda bude komplikovanější, je zdravotnictví. Do tohoto sporu budeme muset vstoupit, protože se nás jako zřizovatelů zdravotnických zařízení bezprostředně dotýká.

Toto jsou tři oblasti, které vidím jako zásadní. Čtvrtou je školství. Nový školský zákon mnoho věcí změnil, ale nedotáhl a my se už teď začínáme potýkat s jeho dopady. Navíc tím, že bylo rozhodnuto o pokračujícím financování školství z centrální pozice ministerstva školství, bude pro nás tento prostor velmi zúžený a určitě bude zdrojem mnoha těžkostí. Poslední, pátou oblastí, budou naše aktivity do zahraničí – do Bruselu. Týkají se jednak fondů a komplikací, spojených s velmi složitou administrativou, a dále zejména přípravy nového programovacího období od roku 2007. Již jsme také zahájili určitá jednání a snažíme se, aby se snížil počet fondů, které Brusel vypisuje, zjednodušil celý proces přidělování příspěvků a snížila se tak administrativa.

Zmiňujete se o vztazích s Bruselem - jedním z bodů programu prosincového zasedání Asociace bylo zastoupení ve Výboru regionů a v Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy (CLRAE). Zajímalo by mě jaká je vaše zkušenost s členstvím v těchto orgánech a v čem vidíte význam zapojení krajů do jejich činnosti.

Výbor regionů je sice jedním z orgánů Evropské unie, ale není tím stěžejním. Byl vytvořen po určitém tlaku regionů a není největším oblíbencem Evropského parlamentu. Vyjadřuje se však k některým připravovaným právním úpravám a velmi důležitý je právě jeho tlak na zjednodušování agendy strukturálních fondů, jejichž příjemci jsou zejména regiony, které zase mají vliv na své vlády. Myslím si proto, že v této otázce bude role Výboru regionů velmi významná.

Zabývali jste se v souvislosti se zvolením nových hejtmanů i změnami zastoupení ve Výboru regionů a v Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy?

Delegatura zůstává stejná, protože podle pravidel dochází v těchto orgánech ke změnám pouze pokud dojde ke změně mandátu. Není proto důvod zastoupení měnit a nemyslím si ani, že by to bylo vhodné. Nejsme v těchto orgánech tak dlouho – řádnými členy jsme od vstupu země do Evropské unie, a pozice české delegace je velmi dobrá. Bohužel nyní vláda přijala rozhodnutí, že do delegace budou začleněni ještě zástupci Sdružení pro obnovu venkova, určité podskupiny Svazu měst a obcí, což bude určitě přinášet nejasnosti a komplikace. Velice těžko se také tato změna vysvětluje v Bruselu. Na prosincovém zasedání jsme proto připravili společný dopis předsedů AKČR a SMO ČR premiérovi, aby pravidla nominace zástupců samospráv do Výboru regionů zůstala stejná.

Již delší dobu hovoří Asociace o uzavření smlouvy o spolupráci se Svazem měst a obcí. Co by mělo být smyslem smlouvy, čeho se bude týkat?

Tato smlouva by vlastně ani nemusela vznikat, protože spolupráce se Svazem je již nyní velmi úzká. Je to i dáno tím, že nějakou dobu jsem byl předsedou Svazu já i kolega Dohnal, bývalý hejtman kraje Vysočina. Asociace a Svaz jsou organizace, které jsou v mnoha ohledech těsně provázány a svými činnostmi na sebe navazují. Se současným předsedou Svazu Oldřichem Vlasákem jsme velmi úzce spolupracovali například už při přípravě zákona o rozpočtovém určení daní. Smlouva mezi Asociací a Svazem tedy bude jenom potvrzením současného stavu.

Za čtyři roky existence se Asociaci podařilo mnohé, hodně práce ji ale ještě čeká. Co podstatného se podle Vás dosud nepodařilo a rádi byste to co nejdříve změnili?

Já vidím jako potíž, že se Asociaci ještě nepodařilo najít formu lepší spolupráce s Parlamentem. Je to celkem pochopitelné, my jsme tak trochu v konkurenční pozici. Parlament také není jednolité těleso, jsou to politické individuality, které si navzájem “šlapou v rybníce”. Myslím si ale, že by bylo potřeba to změnit. V rámci legislativního procesu jsme taková zpětná vazba - hlas, upozorňující, že něco není na legislativní úrovni v pořádku. Proto doufám, že bude názor Asociace brán z Parlamentu vážněji.

RADANA MRÁZKOVÁ
FOTO: RADOSLAV BERNAT

Další informace [nápis]
Číslo 7/2005
Časopis Veřejná správa č. 7/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail