Týdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Jaroslav Pulkrábek

Na Staré Vltavě

Vyšlo v čísle 49/2005

Řeka a brod. Místo jako stvořené k odpočinku na dlouhé cestě. Vítaná zastávka po několikakilometrovém klesání, kdy je vůz i koně potřeba neustále brzdit. A teď čeká cestujícího na necelých pěti kilometrech převýšení téměř dvě stě metrů! Nejprve tedy vypřáhnout, napojit koně a sebe. Zkontrolovat vůz, zda nepřišel k úhoně při brodění Vltavy. Možná se i utábořit na noc. Zprvu jen ohniště a pár větví na natažení plachty, po letech se narychlo vystavěná chýše promění v první stavení. Staví se rychle a u jednoho stavení nezůstane. Brzo každý poutník ví, že na Vltavě, na Staré Vltavě je místo odpočinku. Šumavskou stezku přes Vimperk, a tedy i přes Horní Vltavici, používali lidé odedávna, i když první zmínka o ní pochází až z roku 1312, kdy se Bavor ze Strakonic a Jindřich z Leubelfingu dohodli zajistit bezpečný doprovod mezi Vimperkem a Pasovem. 20. července 1359 pak dává Karel IV., v té době již tři roky císař, do léna Petrovi z Janovic hrady Vimperk, Kunžvart a Hus, sídliště Husinec Záblatí, Vimperk a dalších 36 vesnic. V tomto louhém seznamu jsou uvedena i místa Na stare Wultavie a Nazatony. Jenže to už lidé u brodu přes Vltavu žili nejméně stovku let.

Mapa z roku 1720 je velice strohá. Od onoho roku 1359 moc lidských obydlí nepřibylo. Před sto či dvěma sty lety se v kraji začali objevovat skláři a vznikala nová sídla. V samotné Horní Vltavici stojí huť na výrobu zrcadlového skla v roce 1618. Na Havránku přišli skláři o devět let později. Pak byl nějakou dobu klid. V roce 1719 získávají šumavské lesy dědictvím Schwarzenbergové. Nekonečné lesy a s nimi nekonečné bohatství ukryté ve dřevě. Na jeho zhodnocení bude třeba spousta dělníků. Ještě v roce 1720 vzniká osada Račí a Mergart, o pár let později Borová Lada a jako houby po dešti přibývají další. Lidé zblízka i daleka si přinášejí svou víru, jenže do kostela je daleko. Nejbližší ve Vimperku, kam obec spadá, je vzdálen třináct kilometrů. A to je na Šumavě mnohem dál, než dole v kraji. Nový pán, majitel panství Adam František se zdá vstřícný a často bývá v Zátoni na lovu. Zbývá tedy vybrat vhodné zástupce a doufat v úspěch. Jak vše dopadlo, dokresluje fakt, že od roku 1724 se začíná psát historie hornovltavické fary. O půl století dříve, než se začnou na základě josefínské reformy stavět kostely ve Strážném, Novém Světě, Knížecích Pláních, Žlebech, Korkusově Huti, Vydrovicích.

Kostel Panny Marie, sv.Josefa a sv.Jana Nepomuka

Prvním zdejším svatostánkem byla kaple Panny Marie, postavená v roce 1714 na místě, kde se do té doby sloužila mše svatá pod širým nebem. Ta však již nemohla stačit. Její přestavbou začal vznikat v roce 1724 kostel. Základní kámen položil P. Matthies Schlapach, děkan z Prachatic a 9. června toho roku vysvětil biskup Daniel Josef von Mayern oltář s ostatky mučedníků Valentina a Theodora. Kostel byl vysvěcen vodňanským děkanem P. Václavem Antonínem Vokounem v neděli před sv. Václavem, tedy 24. září 1724. Zároveň s přestavbou kostela byla péčí knížete vystavěna i fara a škola. Rok 1724 je i rokem prvního zápisu do hornovltavické matriky.

Po vysvěcení se však budovalo dál. Oltářní obraz patronů kostela sv. Jana z Nepomuka a Svaté rodiny, stejně jako obraz sv. Ducha nechal zhotovit Adam František Schwarzenberg od Pietra von Roye v letech 1724 a 1725. Varhanář Jiří Dvorský staví v roce 1727 za 150 zlatých pozitiv a o rok později je dokončena i věž kostela a osazena dvěma zvony. Kostel je dostavěn a kaplanství povýšeno na farnost. V roce 1829 byla podlaha pokryta prkny. V letech 1833-1841 byly zavedeny poplatky z každého místa v lavici a později i z účasti na bohoslužbě. Na pomocníka si místní farář musel počkat až do roku 1853, kdy pro velký počet farníků byla zřízena dotace na kaplana, jímž byl od 12. července toho roku Wenzel Bayer. Pomalu se začalo přemýšlet o dalším zvětšení kostela, ke kterému došlo v roce 1859. Pseudobarokní kazatelna pochází rovněž z doby rozšíření kostela. V té době byl ve dřevěné vížce kostela třetí zvon (od roku 1770) a od roku 1842 ukazovaly čas věžní hodiny. Současný hodinový stroj pochází z roku 1914 a byl vyroben ve vídeňské dílně Richarda Liebinga. První, čeho si návštěvník kostela všimne, je křišťálový lustr, který je připomínkou slavných dob sklárny v blízké Lenoře. První křišťálový lustr daroval kostelu v roce 1862 majitel sklárny Kralik. Lustr se však po čtyřiceti letech zřítil a tak roku 1902 byl ve stejné dílně vyroben ten dnešní. Z lenorské sklárny pocházejí i oba okenní obrazy znázorňující sv. Jana Evangelistu a sv. Matouše. Nezachovaly se ani varhany. Dnes se kostel pyšní nástrojem, který byl prohlášen za kulturní památku a je dílem tachovského varhanáře Gartnera z roku 1812. I křížová cesta je druhá v pořadí. První pocházela z roku 1758, novou později darovala dcera hajného z Lenory Klara Janowská. Zhotovil ji vimperský Josef Bock.

Vltavický kostel byl svědkem mnoha zajímavých událostí. V roce 1957 zde byli církevně oddáni Vladimír Ráž a Alena Vránová, hlavní hrdinové klasické filmové pohádky Pyšná princezna. Na svatbě oddávajícímu faráři P. Kohoutovi ministrovali Martin a Petr Štěpánkovi ze slavné herecké rodiny. Ostatně, vždyť jejich otec Zdeněk přijížděl na hornovltavickou faru po dlouhou řadu let s celou rodinou. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník Jaroslav Seifert, věnoval vltavickému hřbitovu jednu ze svých básní. Zdejší kostel, stejně jako jiné kostely, byl a je svědkem zrození i smrti, lásky, štěstí i utrpení, zoufalství i víry. Přečkal období nenávisti a devastace šumavských sídel, jemuž padly za oběť například kostely ve Strážném a Českých Žlebech. K těm méně slavným událostem poslední doby patří skutečnost, že v devadesátých letech byl dvakrát vykraden.

Jako většina katolických kostelů je i ten vltavický orientován na východ. Jde o prostou jednolodní stavbu s čtyřstranným presbytářem odděleným od lodi vítězným obloukem. K presbytáři jsou souměrně přistavěny sakristie a depozitář. Hudební kůr zasahuje hluboko do lodi a je podepřen dvěma páry železných litých sloupů. Dřevěná věž s cibulovitou střechou je umístěna nad středem lodi. Kostel prochází kompletní rekonstrukcí, neboť před několika lety hrozilo jeho zřícení, z důvodu napadení dřevomorkou. Do financování oprav se velkou měrou zapojili němečtí rodáci a společnou přeshraniční spolupráci bývalých i současných rodáků, která se neomezuje pouze na opravu kostela, ocenil Fond budoucnosti, který přispěl tři čtvrtě miliónem korun.