Týdeník Veřejná správa


Téma


Daniela Řeřichová

Pravdivý obraz života předků

Vyšlo v čísle 47/2005

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm ve spolupráci s Evropským svazem muzeí v přírodě a Folklorním sdružením ČR uspořádalo vědeckou konferenci, nad níž převzal záštitu Český výbor UNESCO. Zúčastnily se delegace domácích i zahraničních paměťových institucí, ministerstva kultury a představitelé subjektů zaměřených na péči o kulturní dědictví. Ředitel hostitelského muzea Vítězslav Koukal informoval o výstupech z mezinárodních konferencí, předal medaili prezidentovi Evropského svazu muzeí a přiblížil historii rožnovského muzea založeného před osmdesáti lety. První etapu výstavby nazvanou Dřevěné městečko obohatil v šedesátých letech nejrozsáhlejší areál Valašské dědiny, do vesnického urbanismu byly pak citlivě začleňovány technické objekty Mlýnské doliny zpřístupněné v roce 1982. Muzeum ročně navštíví více než tři sta tisíc návštěvníků zajímajících se o oživování tradičních technik i rekonstrukci života předků.

Nevytvářet falešné povědomí

Jaroslav Štika, jehož mnohaleté působení v čele Valašského muzea v přírodě významnou měrou ovlivnilo záběr působnosti této unikátní instituce, připomněl, že rozvoj muzeí v přírodě podpořila svým doporučením z roku 1956 Mezinárodní rada muzeí ICOM navazující na cíle UNESCO. Prostřednictvím ukázek zahraničních programů byly specifikovány dva klíčové přístupy prezentace. Nemělo by docházet k idealizování života předků – limitujícím faktorem je pravdivost a vkus. Josef Jančář, celoživotně spjatý s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, odkázal na důsledky rychle postupující industrializace počátkem dvacátého století, jež smazávala rozdíly mezi městem a venkovem. Pro každou zemi se proto stalo morální povinností vybudovat systém uchovávající architektonické dokumenty doby. Samotný translokovaný originál nezaručuje autenticitu. Uměle přenesené objekty, jejichž instalace interpretuje tvůrčí rukopis autora, představují v současnosti symboly, které je nutné doplnit komentářem. Muzea v přírodě nejsou kopií, nýbrž komplexní informací o životě lidu a způsobu života regionu, a proto vědecké poznatky musí být interpretovány v širších historicko společenských souvislostech. Účastníci byli seznámeni s činností Muzea slovenské dědiny, které zajišťuje nabídku pracovních, kalendářních a zvykoslovných pořadů, prezentuje tradiční svatební obřady, křtiny, koledy, rituály spojené s magií i ukázky dětských her. K významným aktivitám patří festival hudebních tradic romské komunity, Dřevěná, Hliněná a Železná neděle či ukázky tradičních řemesel, které již zanikly.

Autentický prostor je k prezentaci folkloru a zvykosloví využíván také Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, jehož projekty představil Martin Šimša. Do programů jsou systémově zapojováni diváci, osvědčily se projekty ve spolupráci se školami. Přestože se jedná o etnicky velmi zachovalý region, návštěvnické zázemí je spíše mimostrážnické.

NÚLK jako centrální pracoviště pro naplňování úkolů Koncepce účinnější péče o tradiční kulturu vydává publikace, sborníky, elektronické nosiče; zvláštní postavení má videodokumentace lidových tanců a lidových řemesel a v součinnosti se zřizovatelem vybudované portály www.kultura.cz či www.lidovaremesla.cz. O zkušenosti se statickými a dynamickými programy Souboru lidových staveb Vysočina se podělila Ilona Vojancová. Mezi determinanty aktivních ukázek obyčejů patří korigování délky programu folklorních souborů a jejich přenesení do jiného prostoru, změna kalendáře obyčejů či vnímání prezentace zvykosloví jako divadla. Ukázky zhotovování zvykoslovných předmětů vyžadují znalost jejich primární funkce. K aktuálním poznatkům z etnicky nedochovalého prostoru se vyjádřila Vladimíra Jakouběová z Muzea Českého ráje v Trutnově. V regionu nastal útlum folkloru již na začátku dvacátého století, a proto snahy o oživení některých tradic představují dlouhodobý úkol. Do programů se daří zapojovat různé alternativní skupiny a své místo si od roku 1999 našly tzv. dílny. V současné době se stírá hranice mezi řemeslem a lidovým řemeslem (vysokoškoláka nelze označit za lidového umělce), v regionu došlo k renesanci řezbářství. Zástupci Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech Ivana Sieberová a Luboš Smolík představili semináře tradičních rukodělných technik, dobrovolnický projekt Expozice lidové architektury v Chanovicích a popsali nové zvykoslovné jevy. Velmi se osvědčila spolupráce se školami (Mládež na pomoc kulturnímu dědictví) a s místní samosprávou.

Využívání autentického prostoru

Ze zahraničních účastníků zaujal Jan Mackowiak, Muzeum Narodowe Rolnictva i Przemyslu Rolno-Spozywczego Szreniawa, jenž filmovou dokumentací zprostředkoval originální záměr předvádění tradičního užití zemědělských zvířat. Úsilí Liptovského múzea v Ružomberku o mezigenerační výměnu názorů, zabránění unifikace světa a respektování jiných kulturních hodnot přiblížila Iveta Zuskinová. Po reformě veřejné správy existuje na Slovensku deset muzeí v přírodě, z nichž několik je zřizováno ministerstvy, jedno je ve správě obce a většina spadá pod krajský úřad. Nejednotný přístup ke zřizování limituje finanční, provozní i koncepční podmínky, v nichž muzea pracují. Složitá hospodářská situace se výrazně promítá také do činnosti folklorních souborů. Mnoho lidí dojíždí za prací mimo místo svého pobytu, soubory zanikají a ztrácejí podporu tradičních zřizovatelů a donátorů. V poslední době se spíše aktivizují místní zemědělská družstva a užší je také spolupráce s obecními úřady. Tento trend se projevuje například při organizování slavnosti dožínek, které se stávají aktivizujícím prvkem v obci. Oblíbené jsou naučné programy s ochutnávkami národních kuchyní, obřad vyhánění ovcí a setkání bačů. Etnografski muzeum na otkrito Etar je od roku 1971 prohlášeno kulturní památkou. Ve třech tematických sekcích zahrnuje čtyřicet objektů s dílnami, kde jsou předváděna tradiční bulharská řemesla, především výroba prýmků a výroba zvonů. Muzeum od svého počátku dílny pronajímá, avšak monitoruje řádnou registraci nájemců u ministerstva kultury. Rossitsa Binkova Bineva představila bohatý fond muzea, které je organizátorem soutěží mezi řemeslníky, pořadatelem mezinárodního řemeslného trhu i konferencí, jejichž předmětem jsou otázky komercializace lidové kultury. Součástí odborného programu konference byl pietní akt odhalení náhrobku druhého ředitele Valašského muzea v přírodě Jana Rudolfa Bečáka na Valašském Slavínu, projekce archivního filmu O budování skanzenu, ukázka svatebního obřadu v podání ženského pěveckého sboru Polajky a exkurze na Jurkovičovy stavby na Poustevnách, které byly prohlášeny národní kulturní památkou.