Týdeník Veřejná správa


Téma


Ing. Karel Vodička,
Praha

Nezabudice: Rodáci, chataři, chalupáři

Vyšlo v čísle 47/2005

ilustrační fotoModelem pro článek o rozvoji ještě “také obce”, tedy malého sídla o desítce obyvatel, o chatařích, chalupářích a rodácích, je obec Nezabudice na Křivoklátsku. Do stavu občanů a rozvoje obce nebudou uvažovány stovky turistů, kteří katastrem obce projedou (proplují) na loďkách po malebném toku Berounky a zřídka si při prázdninovém nicnedělání všimnou na břehu řeky i tak významného solitéru - muzea spisovatele Oty Pavla.

Ochrana přírody ukázňuje vývoj obcí

Orgány chráněné krajinné oblasti, ekologové a zástupci péče o kulturní památky jsou na jednu stranu pro obce nevítanými partnery, na stranu druhou fungují jako regulativ proti tuposti investorů, proti exploataci krajiny, proti přenosu divokého ekonomického boje v zónách ekonomického rozvoje do přírody. Namístě je poděkování všem porevolučním vládám, že pozapomněly na privatizaci vojenských lesů, vojenských cvičišť a dalších vojenských prostor. Obdobně jako v chráněných oblastech i tam doposud panuje hluboký přírodní klid pro podržení a záchranu zbytků současné flóry a fauny. Ochrana přírody je realita. Za jeden den jsme s dětmi právě v uvedené modelové obci napočítali na jednom poli čtyřicet druhů ptáků, plazů, hlodavců a dalších živočichů. Dobrá práce ochránců přírody zcela jasně “lajnuje” hřiště pro rozvoj obce. U těchto obcí odpadá hlubokomyslné bádání nad vyhodnocováním projektů rozvoje matematicko ekonomickými modely, přetváření rozvojových plánů do naturálních a fyzikálních jednotek a vytváření variant při stanovení společenských nákladů a užitků (efektivnosti rozhodnutí). Z řady nápadů se mohou realizovat pouze ty, které neubírají životní prostor pro chráněné i ostatní druhy zvířat.

Vstupní data, informace a znalosti

Podstatný rozdíl v činnosti malé a velké obce je rozměr a zpracovávání dat a informací a získávání znalostí o konkrétní problematice. V naší modelové obci se mezi kmenovými občany, chataři a chalupáři najdou téměř všechny profese. Elektrikář, lékař, právník, investor, umělec, řemeslník, úředník, zedník, pojišťovací agent, policista, učitel, podnikatel, farář.

Dále je tu komunita malých dětí, z nichž přibližně deset má trvalý pobyt v této zapomenuté obci se dvěma autobusovými spoji za den. Desítky dětí obývají vesničku o víkendech a prázdninách. Tato informace je pro další výklad rozvoje obce rozhodující. Výhoda analogového (ústního, ručního, osobního) zpracování dat o obyvatelích obce má na rozdíl od digitálního zpracování velké výhody. Především vytváříme rejstřík osobnostních, psychologických a komunikačních (komunitních) vazeb, na které nejsou v žádném statistickém sledování kolonky. V obci, na chatách a chalupách se sdružují jednotlivci pro každý “obecní” případ do jiných zájmových skupin napříč sociálními podmínkami. Jestliže domorodí obyvatelé jsou povětšině “na penzi”, přechodně bydlící občané jsou v produktivní fázi života. Jedni druhé mají možnost doplňovat.

Předpoklady rozvoje

Odborné veřejnosti mohu z hlediska studia rozvoje malé obce předložit vlastní pojetí exogenního a endogenního rozvoje. V odborných kruzích probíhá boj, zda pro dynamickou akceleraci společenského rozvoje je důležitější využívání externích faktorů (exogenní zdroje) či vnitřní síly, vnitřních rezerv, tedy lidských zdrojů.

V pochopení této premisy shledávám rozhodující strategii rozvoje. Malé obce jsou nositelky neuvěřitelných integrujících podnětů, je zde ukládána moudrost a vytrvalost věků jako velmi silné zázemí pro pokračování přirozeného vývoje člověka v sounáležitosti s přírodou. Jde o kvalitativně jinou (sociální a kulturní) podstatu (zázemí) pro bydlení a rozvoj osobnosti než v nových satelitních městečkách. Nebudeme nyní myslet na utopistickou vizi, kdy obyvatelé nových, moderních, sociálně frigidních satelitních městeček zoufale o víkendech jezdí na chaty, chalupy, do chatrčí u řek a rybníků opět vyhledávat potlachy s primárně upřímnými lidskými vztahy.

Nacházíme tím vysvětlení velmi silného vzedmutí duchovně kulturních aktivit v této malé obci. Města a velkoměsta se bleskově přeměňují v technologicko byrokratická (úřednická) centra s vysoce sofistikovanými technologiemi a řízenými procesy. Proto se není co divit, že jako protipól těmto tendencím se obyvatelé vesnic a vesniček angažují v humanitních činnostech. Herci, podnikatelé, umělci, kteří mají ve vesnici ustájeny koně, jezdí za známými si na vesnici odpočinout, se zúčastňují společenských akcí v obci. Není také možné obcházet v obci roli církve a to pro vlastní identifikaci občanů. V obci není nutné oddělovat samotnou kulturní památku kostela (hřbitova, soch, rozcestníků a kapliček) od činnosti církve a například kostela jako víceúčelového kulturního stánku. Cesta občana v malé vesnici za kulturou přes kostel je také na prvopočátku. Například nedávné vystoupení světového kytaristy v kostele ve Skryjích nemohlo nechat na pochybách odborníky o vynikající akustice těchto staveb pro obdobná hodnotná umění. Kromě vynikající akustiky diskrétnost, intimita prostředí splývají (integrují) dojmy do kulturních (částečně i duchovních) prožitků, které jsme ani nemohli předpokládat, protože jsme již dávno pochovali naši historickou paměť. Naše předsudky jsou nadále hlavní svěrací kazajkou rozvoje těchto malých obcí.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 47/2005.