Rozhovor
s Jaroslavem Beránkem,
šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství, Vojenský historický ústav Praha Neznámý vojín? Prostý akt vlastenectvíVyšlo v čísle 45/2005 |
![]() |
Položení věnce u hrobu Neznámého vojína je součástí oficiálního programu státních delegací v mnoha zemích. Kde vzala tato tradice počátek?
O jedenácté hodině jedenáctého dne jedenáctého měsíce roku 1918 nastal v Evropě klid zbraní. Příměří bylo podepsáno v pět hodin ráno v železničním vagónu v Compiegneském lese ve Francii a o šest hodin později byla válka u konce. První den, určený ke vzpomínce na padlé, byl ustanoven pro Británii a země Commonwealthu v roce 1919.
Hroby Neznámého vojína byly zřízeny v listopadu 1920 v Paříži, kde byly pod Vítězným obloukem uloženy ostatky francouzského vojáka od Verdunu, a v Londýně ve Westminsterském opatství. Obdobně postupovaly i další vítězné státy. V britské metropoli byl zároveň jako součást pohřebních obřadů uložení ostatků Neznámého vojína odhalen 11. listopadu 1920 také Cenotaph (z řeckého slova “kenotaphion” - prázdný hrob) uprostřed třídy Whitehall podle návrhu architekta Edwina Lutyense. Nahradil provizorní památník vybudovaný o rok dříve pro slavnostní přehlídku armád Dohody. Dnes je Památníkem Britského impéria a Commonwealthu i jejich Spojenců, věnovaný těm, kteří položili životy v obou světových válkách i dalších válečných konfliktech.
Jaký průběh mají listopadové oslavy?
V Británii platí, že každý rok, vždy v neděli nejbližší 11. listopadu (Remembrance Sunday), položí v 11 hodin královna Alžběta II. a řada zástupců všech součástí ozbrojených sil i představitelé civilistů u Cenotaphu věnec vytvořený z papírových vlčích máků. Podobné věnce položí též předsedové parlamentních politických stran. Nikdo z nich nezneužije tuto příležitost k jakýmkoli projevům, jediné slovo má anglikánský duchovní. Ceremoniál je ukončen pochodem válečných veteránů – výrazné gesto respektu k jejich padlým spolubojovníkům. Podobné vzpomínky se tuto neděli ve stejnou dobu uskutečňují po celé Británii. Zahajovací dvě minuty ticha mají zajímavou historii: tímto způsobem uctívali vojáky již v průběhu světové války v jižní Africe. V dopise, publikovaném v Londýnském večerníku 8. května 1919, navrhl australský žurnalista E.G.Honey projevit úctu chvílí ticha těm, kteří položili životy v první světové válce. Návrhu se dostalo pozornosti krále Jiřího V. a 7. listopadu 1919 vydal král prohlášení, které vyzývalo k dvěma minutám ticha: veškerý pohyb by měl ustat, aby se v dokonalé tichosti mohly myšlenky lidí soustředit k uctivé vzpomínce na hrdinně padlé.
Od čeho bylo uctívání Neznámého vojína odvozeno v nově vzniklém Československu?
Úspěchy francouzských, italských a ruských legií dávaly československým představitelům oprávnění řadit se k vítězům války. Naše armáda vlastně vznikala podle francouzského vzoru a tak se začalo o zřízení hrobu Neznámého vojína uvažovat i v Československu. Neznámý vojín nebyl vybrán – celkem pochopitelně – z řad padlých v rakousko-uherské armádě, ale z těch 131 vojáků, kteří padli při útoku československé legie 2. července 1917 u ukrajinského Zborova. V ČSR bylo “vítězství u Zborova” oslavováno jako den vzniku čsl. Armády, 2. červenec byl považován za velmi významný svátek řazený hned za oslavy 28. října. V červnu 1922 byla na zborovské bojiště vyslána komise ministerstva národní obrany, která měla zjišťovat totožnost hrobů. Dne 22. června byly exhumovány ze společné mohyly ostatky jednoho z pohřbených – podle dobového protokolu se jednalo o "druhého od kraje ze strany východní". Ostatky vojína byly uloženy do cínové rakve, ta pak do rakve dřevěné. Rakev převezli ve zvláštním železničním vagónu do Prahy – na cestě vlak doprovázela čestná stráž. V Praze pak byla rakev vystavena na jeden den v Pantheonu Národního muzea. Fotografií z tohoto obřadu se bohužel zachovalo velice málo.
Pohřební obřad se konal 1. července za účasti premiéra Edvarda Beneše, členů vlády, poslanců, diplomatického sboru, legionářů. V odpoledních hodinách byla rakev převezena na Staroměstské náměstí a uložena do kaple Staroměstské radnice. Ve slavnostních projevech zdůrazňovali vystupující kontinuitu nové republiky s boji legionářů. 2. července se zde konala slavnostní vojenská přehlídka. Umístění hrobu Neznámého vojína v kapli Staroměstské radnice bylo od počátku považováno za provizorium. Výběr nebyl jednoduchý. V úvahu přicházelo například místo před sochou sv. Václava na Václavském náměstí, třetí hradní nádvoří Pražského hradu či hora Říp. Ale od chvíle, kdy bylo rozhodnuto o stavbě monumentální budovy na Vítkově, bylo jasné, že hrob Neznámého vojína bude umístěn zde. Projekt Památníku národního osvobození, Pantheonu legionářů, zahájil 8. listopadu 1928 prezident Masaryk slavnostním výkopem. Hrubá stavba byla ukončena v roce 1932, dotváření a doplňování umělecké výzdoby pokračovalo až do počátku druhé světové války. Památník měl být slavnostně otevřen 28. října 1938…
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 45/2005.
Věra Hloušková