Týdeník Veřejná správa


Konzultace

Mgr. Ondřej Vít,
Brno

Nový zákon o veřejných zakázkách:
Co nás pravděpodobně čeká po prvním lednu

Vyšlo v čísle 41/2005

Vláda České republiky schválila 20. července 2005 svým usnesením č. 925 návrh zákona o veřejných zakázkách, podaný ministrem pro místní rozvoj, a 17.srpna 2005 jej na své 46. schůzi schválila v prvním čtení Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Poslanci tak učinili první a důležitý krok k tomu, aby byl zákon přijat v požadovaném termínu. Osobě hlouběji nezasvěcené do problematiky veřejného zadávání musí vyvstat na mysli otázka: proč nový zákon, když nynější platný zákon byl schválen sotva před rokem a půl?

Odpověď je velmi jednoduchá. V oblasti zadávací legislativy EU došlo k zásadním změnám, které představuje přijetí dvou zcela nových směrnic. Tyto směrnice byly schváleny Radou ministrů 2. 2. 2004, vyhotoveny byly 31. 3. 2004 a konečně, k oznámení v Úředním věstníku ES došlo dne 30. 4. 2004 pod číslem L 134.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES ze dne 31. 3. 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby nahradila tři dosavadní směrnice (směrnice pro koordinaci zakázek na stavební práce, směrnice pro koordinaci zakázek na dodávky a směrnice pro koordinaci zakázek na služby). Kromě formální přestavby směrnice č. 2004/18/ES obsahuje množství obsahových změn a inovací, které mají zefektivnit proces veřejného zadávání. Pokud jde o “novinky”, tak na prvním místě je nutné uvést změnu finančních limitů, jež stanovují hranici pro aplikaci evropských zadávacích směrnic. Konečná podoba finančních limitů je výsledkem velmi složitého vyjednávání (1). Nicméně, zvýšení finančních limitů lze hodnotit jako krok velmi problematický, ne-li přímo kontraproduktivní. Svým důsledkem toto navýšení povede k tomu, že už beztak nevysoký počet celoevropsky vypisovaných výběrových řízení (2) se ještě více, a to velmi výrazně, sníží. Mezi další, a lze říci, že zásadní, novinky řadím

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/17/ES ze dne 31. 3. 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětvích vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb obsahuje v mnohém úpravu obdobnou, jako směrnice č. 2004/18/ES. Rovněž počítá s možností dynamických nákupních systémů, elektronickými aukcemi, ústředními nákupními orgány. Směrnice také počítá se zohledňováním sociálních a ekologických kritérií. Oproti směrnici č. 2004/18/ES je upuštěno od zakotvení soutěžního dialogu a to z důvodu rovnocenného postavení mezi jednacími řízeními a výzvou k veřejné soutěži v oblasti sektorového zadávání (3).

Ne všechny “novinky” je však nutné transponovat. Zůstává však na úvaze každého členského státu, nakolik svou vnitrostátní legislativu v oblasti veřejného zadávání přiblíží té komunitární. Tento postoj EU plně koresponduje s obecně uznávaným faktem, že povaha a forma evropských zadávacích směrnic neusiluje o celoevropskou harmonizaci, ale toliko o koordinaci vnitrostátních zadávacích postupů, v jejichž rámci by dosavadní postupy členských států v oblasti zadávání veřejných zakázek měly zůstat zachovány.

Stávající zákon (zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění) byl v době svého vzniku něčím zcela novým a zásadním způsobem změnil celou oblast zadávání veřejných zakázek. Po uplynutí “doby hájení” a seznamování se s novou normou v českém právním řádu, se začaly množit nejasnosti, zejména aplikačního a interpretačního charakteru, které ve svém důsledku velmi závažně zasahovaly, a de facto stále zasahují, do současné praxe. Některé problematické body se podařilo vyřešit jednotným a ustáleným výkladem odborné veřejnosti, některé otázky pomohl vyřešit svými rozhodnutími orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, tj. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ČR (dále jen “Úřad”). Mezi nejdiskutovanější problémy řadím následující otázky:

Tyto problematické otázky se pak odrážely v ryze praktických problémech:

Již v srpnu roku 2004 (tedy něco málo přes tři měsíce po nabytí účinnosti zákona) byla plánována tzv. “malá novela” zákona, která měla odstranit největší nejasnosti, zejména pak problémy týkající se lhůt v námitkovém řízení. Návrh “malé novely” však vypracován nebyl, místo toho se začal velmi usilovně připravovat zcela nový zákon, jehož hlavním úkolem je transpozice evropských směrnic a s tím související:

Vzhledem k tomu, že připravovaných změn a budoucích novinek je poměrně velké množství, rozhodl se zákonodárce pro realizace všech těchto změn formou nového zákona, namísto pouhé novelizace stávajícího zákona. Tento správný krok lze odůvodnit poměrně výrazným zásahem do systematiky i věcného obsahu stávající právní úpravy. Vzhledem k pevně stanovené lhůtě pro transpozici, je nutné, aby shora uvedené změny byly do české legislativy včleněny nejpozději k 31. 1. 2006.

Pokud jde o konkrétní změny, respektive novinky v navrhovaném zákoně, považuji za účelné, vzhledem ke stavu jeho vývoje, o nich pojednat pouze rámcově a obecně.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 41/2005.

Poznámky:

  1. Dle návrhu Komise mělo navýšení finančních prostředků nastat pouze u veřejných zakázek na stavební práce, u veřejných zakázek na dodávky a služby mělo dojít dokonce ke snížení limitních částek. Evropský parlament však naproti tomu navrhl velmi výrazné zvýšení, a to, v případě veřejných zakázek na dodávky 200.000 €, 300.000 € u veřejných zakázek na služby a 7.000.000 € u veřejných zakázek na stavební práce. Vzhledem ke zjevně odlišnému pohledu na celou problematiku byla nutná účast Rady, jakožto zprostředkovatele, výsledkem pak bylo stanovení finančních limitů v dnešní podobě. Konkrétní stanovení limitních hodnot však upravuje čl. 78 směrnice č. 2004/18/ES, že Komise hraniční hodnoty každé dva roky po vstupu směrnice v platnost přezkoumá a v případě potřeby je nově stanoví. Komise takto již učinila a pro období 2004/2005 stanovila a lze konstatovat, že došlo k plošnému navýšení o přibližně 20 %.

  2. Podle studie Komise je v Úředním věstníku EU uveřejňováno pouze přibližně 16 % všech veřejných zakázek.

  3. Čl. 40 odst. 2 Směrnice č. 2004/17/ES