Týdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

Při březích říčky Doubravy

Vyšlo v čísle 41/2005

Jezírko v národní přírodní rezervaci Radostínské rašeliništěK nejpůvabnějším přírodním partiím na rozmezí Železných hor a Vysočiny patří údolí říčky Doubravy. Při jejím téměř sto kilometrů dlouhém toku najdeme nejen spoustu romantických zákoutí, většinou dostupných po turistických cestách, ale i hodnotných chráněných území. Pozornost zasluhuje už horní tok Doubravy se třemi národními přírodními rezervacemi: Dářko, Radostínské rašeliniště a Ransko. Pramenná oblast je součástí rozlehlého rašeliniště mezi hladinami známých rybníků - Velkého a Malého Dářka – a prochází jí naučná stezka od Radostína nebo z rekreačního střediska u Velkého Dářka. U osady Borky cesta míjí Radostínské rašeliniště, kde v řídkém porostu borovice blatky zaujme několik rašelinných jezírek. Z nich se voda rozlévá na dvě strany - do povodí Doubravy a Sázavy. Jde o jeden z mála známých příkladů říční bifurkace (což je “rozdvojení” toku) na území naší vlasti. Horní tok Doubravy pak přijímá několik levostranných přítoků ze zalesněného návrší Ranský Babylon, jehož mokřinové loučky v NPR Ransko jsou neobyčejně hodnotnou botanickou lokalitou.

Z krajinně estetického a turistického hlediska je nepochybně nejpřitažlivějším úsekem toku Doubravy “divoká” rokle, nedaleko Chotěboře. Chráněna je v přírodní rezervaci Údolí Doubravy a běžně se jí říká též Doubravský důl. Mezi obcí Bílek a osadou Horní mlýn se jí vine červeně značená cesta, provázená informačními tabulemi naučné stezky. Na asi pět kilometrů dlouhém úseku se zde říčka prodírá mezi rulovými skalisky se spoustou zátočin, kaskád a malým vodopádem. Pod soutěskou Koryto se bystřina přiblíží k nejvýraznější skalní stěně v údolí, která je součástí úzkého a členitého hřebene Sokolohradů. Kromě upravených vyhlídek do údolí nese stopy po středověkém hrádku. Vyhlídková je také bizarně tvarovaná skalní věž Čertův stolek, vystupující z protějšího údolního svahu. K tomuto skalisku, protnutému úzkou slují Čertovou dírou, se vztahují dávné lidové pověsti. Skály v údolí patří k vyhledávaným horolezeckým terénům.

Spoustu malebných zákoutí skrývá také méně známá část údolí pod strmým svahem Železných hor, zahrnutá do území Přírodního parku Doubrava. Úsek k přehradní nádrži Pařížov je dostupný například z Úhrova, obce známé i z dějepisu. V únoru roku 1469 se tu po obklíčení uherského vojska sešel k jednání král Jiří z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Mírový “summit” prý proběhl ve vyhořelém stavení pod statnou lípou, které se pak říkalo Jiříkova. Z kmene tohoto památného stromu však nyní zbývá už jen torzo.

Údolní nádrž Pařížov patří k nejstarším přehradám na východě Čech. Její kamenná hráz byla postavena v letech 1909-1913 bezprostředně po ničivé povodni, která po průtrži mračen v květnu 1908 zaplavila několik desítek obcí.

Následující, asi tři kilometry dlouhé partii mezi Mladoticemi a Ronovem nad Doubravou se často říká Chittussiho údolí. Přilehlé městečko Ronov je totiž rodištěm malíře Antonína Chittussiho (1847-1891), který se prý rád údolím procházel a v jeho romantických zákoutích nacházel tvůrčí inspiraci. K místním pamětihodnostem patří dva starodávné kostely. Nad pravým svahem při silnici z Ronova do Třemošnice vystupuje kostel sv. Kříže, na protější stráni se ve stromoví skrývá kostel sv. Martina, jediná upomínka na dávno zaniklou osadu Stusyni. Také na břehu Doubravy se skrývá jedno tajemné místo. Skalním útesem zde prochází úzká a několik desítek metrů dlouhá štola, odvádějící vodu z náhonu směrem k nedalekému Korečnickému mlýnu. Podle pověsti byla kdysi vyražena v tvrdém kameni dvěma trestanci, kteří se touto namáhavou a nebezpečnou prací “vykoupili” z doživotního žaláře…

Od Ronova směřuje říčka Doubrava do nedalekého městečka Žleby, kde údolní zátočině dominuje působivá scenérie hojně navštěvovaného stejnojmenného zámku.