Lexikon evropského práva
Sportovní sázky a svoboda podnikání
Kazuistika (Piergiorgio Gambelli)
Na základě italské právní úpravy bylo zahájeno trestní řízení proti panu Gambellimu a 137 dalším osobám. Šlo o spolupracovníky liverpoolského bookmakera - společnosti Stanley International Betting Ltd. Činnost Italů spočívala v tom, že bez příslušné licence pomocí internetu komunikovali s anglickým bookmakerem. V případě, že se sázkař rozhodl vsadit určitou sumu peněz na sportovní výsledek, inkasovali tito zprostředkovatelé peněžní částku, kterou pak internetovým způsobem převáděli na bookmakera.
Protože italská vláda uznala, že podmínky licenčního řízení jsou konstruovány tak, že nezaručují rovné zacházení s domácími a cizími žadateli o licenci v oboru sportovních sázek, která je základní podmínkou pro legální podnikání, a že národní úřady mají v tomto ohledu možnost velmi široké úvahy, musel Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. listopadu 2003 především posoudit, zda vnitrostátní legislativní opatření představuje překážku pro výkon svobody podnikání.
Restriktivní opatření jsou v podobných oblastech podnikání často vedeny snahou jednotlivých států o prevenci daňových úniků. Nutno však opakovat, že pouze takovýto důvod by podle ustálené judikatury ESD výhradu z důvodu veřejného zájmu neospravedlňoval. Jak Evropský soudní dvůr dovodil již v rozsudku ve věci Zenatti, restrikce v této oblasti mohou do určité míry sledovat fiskální účel, určitě však nestačí pouhý záměr financovat některé sociální aktivity na základě dávek placených provozovateli sázek a loterií, není-li takovýto záměr spojován i s dalšími obecně prospěšnými záměry, jako například s omezováním nebezpečných důsledků hazardních her, ať již s ohledem na ochranu spotřebitele, či s ohledem na ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti.
Italská vláda uvedla, že má zájem na stimulaci kontrolovaného rozvoje sportovních sázek, neboť příjmy z těchto her tvoří významnou součást financování národních sportovních aktivit. Pokud by tento záměr byl skutečným, převážil by patrně nad obecným zájmem ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti. Tuto otázku však musí blíže prozkoumat a rozhodnout vnitrostátní soud. Stejně tak musí národní soud jasně dospět k závěru, zda je či není sporné legislativní opatření diskriminativní vůči cizím operátorům sázek. Mají-li být trestněprávně postiženi spolupracovníci cizího provozovatele sportovních sázek, je nutno mít za prokázané, že se podílejí na podvodném chování.
Vnitrostátní legislativní opatření, které pod hrozbou trestní sankce zakazuje provozovat bez zvláštní licence aktivity související s uzavíráním sázek na sportovní výsledky, je překážkou svobody podnikání a volného pohybu služeb ve smyslu ustanovení článků 43 a 49 Smlouvy o založení ES. Je úkolem vnitrostátního soudu posoudit, zda podrobná pravidla pro uplatnění takovéhoto legislativního opatření jsou takové povahy, aby mohly ospravedlnit výjimky, které jsou v souladu s účelem, pro nějž lze omezit svobodu podnikání a volný pohyb služeb.
Doc. JUDr. Richard Pomahač,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy