Poradna
Zastupitelstvo města schválilo přijetí daru (fotbalového stadionu i se závazky) od tělovýchovné jednoty. Jedním ze závazků je i dofinancování dobudování rozestavěných šaten (cca za 2 mil. Kč). Stavební firmu vybrala ještě před předáním stadionu tělovýchovná jednota. Majitel stavební firmy, která rozestavěné šatny staví, je zastupitel města a účastnil se hlasování o přijetí daru do majetku města. Jedná se v daném případě o střet zájmů daného zastupitele?
RNDr. Miloš Petru, Břeclav |
Odpovídá:
Mgr. Jan Břeň
Právní úprava střetu zájmů u členů zastupitelstev obcí je zakotvena v ustanovení § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Povinností člena zastupitelstva obce ve smyslu cit. ustanovení zákona o obcích je vyvarovat se střetu zájmů. Pokud u zastupitele skutečnosti nasvědčují tomu, že jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti
v orgánech obce může znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného, osobu blízkou nebo pro osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci, je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce projednávajícího danou záležitost. O tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán obce.
Povinností zastupitele – majitele stavební firmy bylo tedy před zahájením projednávání o přijetí daru (fotbalového stadionu) oznámit zastupitelstvu obce, že jeho firma realizuje výstavbu šaten k fotbalovému stadionu. Tímto oznámením by dostál svoji zákonné povinnosti. Z hlediska ústavních principů je však problematické ustanovení poslední věty § 83 odst. 2 zákona o obcích, podle kterého je v kompetenci příslušného orgánu obce (v daném případě zastupitelstva obce) rozhodnout o vyloučení zastupitele z projednávání a rozhodování v předmětné věci. Podle mého názoru není tato kompetence v souladu s ústavním pořádkem České republiky (viz např. čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, kdy občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, přičemž přístup k voleným a jiným veřejným funkcím mají za rovných podmínek). Mandát zastupitele je svojí povahou reprezentativní (tzn. že zastupitel není vázán žádnými příkazy, řídí se pouze svým nejlepším vědomím a svědomím); zastupitel získal svůj mandát na základě rozhodnutí voličů a rozhodně není při výkonu své veřejné funkce odpovědný ostatním zastupitelům. Právo člena zastupitelstva práva rozhodovat na zasedání zastupitelstva lze “odejmout” pouze tím, že bude zákonem stanoveným způsobem “zbaven” mandátu. Znemožnění hlasování v zastupitelstvu obce (byť na základě rozhodnutí tohoto orgánu obce) řádně zvolenému členu je v rozporu s výše uvedenými ústavními principy. Ostatně lze v této věci poukázat na obdobná znění zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (§ 34 odst. 3) a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (§ 51 odst. 5), která nepřiznávají zastupitelstvům pravomoc zbavení práva hlasovat proti vůli jakéhokoliv zastupitele.
V posuzovaném případě měl zastupitel – majitel stavební firmy oznámit zastupitelstvu (možný) střet zájmů a zastupitelstvo se mohlo maximálně usnést na tom, zda tento střet zájmů podle jeho názoru je dán či nikoliv. V žádném případě by se však zastupitelstvo nemohlo usnést o vyloučení tohoto zastupitele při projednávání a rozhodování o přijetí daru. Zastupitel se mohl v tomto bodě zdržet dobrovolně hlasování, ale pokud přesto hlasoval, nelze rozhodně konstatovat neplatnost rozhodnutí zastupitelstva pouze pro (možný) střet zájmů jednoho z hlasujících zastupitelů ve smyslu § 83 odst. 2 zákona o obcích.