Téma
Dne 2.10.2006 se uskutečnil seminář v Senátu Parlamentu České republiky k aplikaci zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vystoupil jsem zde s příspěvkem, ve kterém jsem se snažil postihnout tuto problematiku z pohledu policistů.
V aplikační praxi Policie České republiky znamenala novela zákona č. 411/2006 Sb. poměrně rozsáhlou změnu v činnosti především uniformované policie. Krátká legisvakanční doba zákona znamenala značnou zátěž pro policejní informatiky a další pracovníky resortu Ministerstva vnitra při zajištění funkčnosti bodového systému i při sběru a zpracování dat pro jejich předání na pověřené obce s rozšířenou působností opatřené elektronickým podpisem. Současně bylo nutné proškolit značné množství uniformovaných policistů, vydat interní akty řízení k jednotnému provádění zákona a naplnit v praxi očekávání zákonodárce zmírnit následky dopravních nehod a zajistit budoucí ověření způsobilosti řidičů k řízení motorových vozidel.
Přes všechny časové, organizační a provozní problémy Policie ČR svůj úkol zvládla a datové předávání informací o dopravních přestupcích pro orgány obcí je provozováno téměř bezporuchově. Právní norma takového významu a dopadu by ale měla mít větší časovou dotaci pro zvládnutí celé materie a nemám ani tak na mysli policisty a státní úředníky,jako spíš dopravní veřejnost, účastníky silničního provozu.
V několika příspěvcích odezněla na semináři asi oprávněná kritika směrem k Policii ČR o nedostatečném výkonu služby v terénu při dohledu nad silničním provozem, zejména v nehodových úsecích, nebo pro nedostatečné měření povolené rychlosti. Odpovědní funkcionáři Policie ČR znají řešení. Zpracování rozsáhlé agendy dopravních nehod a dopravních přestupků v Policii ČR je realizováno v informačním systému Lotus Notes již po dobu téměř deset let, ale do dnešních dnů prakticky ani fakticky nefunguje datová komunikace směrem ke správním orgánům. Až na bodový systém není dodnes možné předávat tyto spisy (textové soubory) od policejních orgánů směrem ke správním orgánům obcí s rozšířenou působností. Racionalizace zpracování nezbytné administrativy policejními orgány a využití datové komunikace s vnějšími subjekty je jednou z mnoha možností, jak omezit neproduktivní činnosti a vytvořit větší prostor pro činnost při dohledu nad silničním provozem. Rozvoj informačních a komunikačních technologií je tak rozsáhlou oblastí, že je třeba zintenzivnit její rozvoj a velmi žádoucí a potřebnou je i legislativní změna k usnadnění datové komunikace, především procesních ustanovení přestupkového zákona, jako normy lex specialis ke správnímu řádu.
Nutné je také technicky vybavit policisty. Policie používá k měření rychlosti přístroje, kdy jeden policista obsluhuje vlastní radar a nejméně dvoučlenné policejní hlídce o několik set metrů dál hlásí případné překročení rychlosti. Nejméně tři policisté jsou tedy “zaměstnáni” řešením jednoho dopravního přestupku. V Evropě jsou přitom běžně používány přenosné, jednoduché měřiče rychlosti, které mohou policisté nosit u sebe a případný přestupek vyřešit na místě. Asi je snadnější vyhledávat důvody, proč něco nejde, než vytvořit podmínky pro snadnější a účinnější formu zjišťování a vyřizování těchto přestupků. Některé problémy bude muset řešit a vyřešit Policie ČR sama, k řešení některých problémů potřebuje podporu legislativní, ale i rozpočtovou.
V několika příspěvcích odezněla při semináři problematika určení výše sankcí za porušení dopravních přestupků, počtu evidovaných bodů za dopravní přestupky a mnohdy naprosto neodpovídající svislé a vodorovné značení komunikací v protikladu s potíráním korupce. Zákonodárce pravděpodobně záměrně vypustil institut správního uvážení z této právní normy se záměrem eliminovat projevy korupce nejen v řadách policie, ale i u správních orgánů. Boj proti korupci a záměr dodržovat mezinárodní normy, kterými je Česká republika vázána v této oblasti, je však v určitém protikladu v projevech určité šikany účastníků silničního provozu ze strany státní či městské policie, na kterou také poukazovali někteří účastníci semináře. Je na úvaze zákonodárce, zda vytvoří určitý prostor pro správní uvážení při řešení některých dopravních přestupků. Je přece značný rozdíl, když například zaparkuje řidič vozidlo na vyhrazeném parkovišti pro invalidy v noci u hypermarketu, nebo na stejném vyhrazeném parkovišti v době jeho běžného provozu. Mohl bych uvádět další příklady, ale to není smyslem této úvahy. V zákoně není žádný prostor pro možnost jiného vyřízení dopravního přestupku než tak, jak stanoví zákon. V opačném případě se policista vystavuje přinejmenším kázeňské nebo dokonce trestní odpovědnosti.
V rámci semináře byla diskutována i problematika úpravy bodového systému v zákoně, ale především změny bodového ohodnocení evidovaných dopravních přestupků uvedených v příloze zákona. Navrhuje-li se novela zákona, je třeba vidět věcnou stránku problému. Když změnu, tak systémovou, podloženou skutečnými dopady. Zahraniční zkušenosti ovšem ukazují, že například bodový systém celkově příznivě ovlivnil bezpečnost silniční dopravy, zmírnil následky dopravních nehod a pozitivně působí na právní vědomí řidičů. Úpravy a změny jsou ale jistě žádoucí a potřebné, a domnívám se, že je čas a prostor o nich naprosto kvalifikovaně diskutovat a novelu kvalitně propracovat a připravit.