Informace
V průběhu září – ”Měsíce biopotravin”, otevřelo několik desítek ekologicky vedených farem v celé republice svá vrata i dvířka návštěvníkům, kteří chtěli poznat blíž dodavatele biopotravin, seznámit se s jejich produkcí a s postupy praktikovanými v kontrolovaném režimu ekozemědělství, a třeba i osobně poznat ”svého” současného nebo potenciálního ekofarmáře. To vše mělo přispět i k propagaci a vyššímu zastoupení biopotravin v nákupním košíku českých hospodyněk.
Nabídka i prodej biopotravin – tedy produktů kontrolovaného ekologického zemědělství – v našich obchodech meziročně roste v desítkách procent, jenže výchozí pozice minulého roku byla velmi skromná: průměrná roční spotřeba biopotravin na jednoho obyvatele Česka je ve finanční hodnotě jen 35 korun, což jsou pouhá 3 – 4 procenta v porovnání s obyvateli zemí EU-15.
V Praze vyvrcholil měsíc biopotravin v polovině září v areálu vzdělávacího ekologického centra Toulcův dvůr v Praze – Hostivaři tradičním, v pořadí již 13. biojarmarkem a dožínkami. Během dvou dnů se tam vypravilo kolem tří tisíc zájemců, mezi nimiž měly nemalé zastoupení rodiny s dětmi. Ty tak mohly za humny panelového sídliště poznat některá hospodářská zvířata, projet se v sedle huculského koně a prohlédnout si v areálu Toulcova dvora starou sýpku – špýchar – s výstavkou tradičních nástrojů a zařízení, sloužících ke zpracování lnu na vlákno a plátno.
Všichni pak měli možnost ochutnat i zakoupit ve stáncích tří desítek ekofarmářů čerstvou zeleninu, ovoce, koření, čaje, mošty, víno, ale například i ”bio-uherák”, vejce, sýry z kravského i kozího mléka i pečivo s označením ”Bio”. Probíhaly ochutnávky a testování moštů a hospodyňky mohly v několika stáncích nalézt i bioprodukty jako suroviny pro domácí přípravu jídel. Řada zúčastněných farmářů se mohla pyšnit tím, že v minulých letech získali prestižní ocenění Biozemědělec roku. Nabídka byla pestrá, farmáři odjížděli s prázdnými přepravkami a s vírou, že zase trochu stoupl zájem o jejich produkty.
Při hlubším ponoru do problematiky našeho ekozemědělství, o němž se diskutovalo při ”kuloárních” setkáních (a také v týdnu před biojarmarkem na půdě Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky) však zaráží nepoměr mezi farmami, které svou činnost omezují jen na pastvu skotu, přičemž jejich produkce končí buď v zahraničí, nebo se rozplyne mezi konvenčními produkty, protože v republice jsou jen dva zpracovatelé masa s ”bio” kvalitou a český spotřebitel přece jen (zatím?) více hledí na cenu zboží na pultu prodejny, než na jeho původ a deklarovanou kvalitu. Snahou organizátorů ”Měsíce biopotravin” i pořadatelů konkrétních akcí bylo přilákat k bioproduktům další spotřebitele, jejichž zájem by mohl vyprovokovat i vyšší nabídku nejen ve specializovaných prodejnách, ale i v koutcích biopotravin v běžné síti.
Břetislav Koč