Lexikon evropského práva
Pravidla trestněprávní odpovědnosti
Kazuistika (Silvio Berlusconi)
26. listopadu 1999 zahájil milánský vyšetřující soudce řízení proti S. Berlusconimu, jemuž bylo kladeno za vinu, že v letech 1986 až 1989 falšoval údaje týkající se ročních účetních závěrek skupiny společností Fininvest SpA., čímž chtěl vytvořit tajné rezervy určené k financování jiných nelegálních operací. Podobná obvinění byla vznesena v jiném trestním řízení v Miláně proti pánům Dell’Utrimu, Luzimu, a Cominciolimu. Konečně Sergio Adelchi byl uznán vinným z trestného činu uvádění nepravdivých údajů týkajících se společností La Nuova Adelchi Srl a Calzaturificio Adelchi Srl a proti tomuto rozsudku se odvolal. Všechny tyto případy spojovalo podezření z porušení trestních ustanovení týkajících se falšování údajů o obchodních společnostech, které obsahuje italský občanský zákoník. Berlusconi, jak známo, prosazoval v roce 2003 kontroverzní zákon o beztrestnosti politiků, který však byl prohlášen za protiústavní. Někteří pozorovatelé italské politické a právní scény spatřovali Berlusconiho vliv i v případě novelizace občanského zákoníku, která v roce 2002 výrazně moderovala postih osob odpovědných za falšování účetnictví v obchodních společnostech. Italští soudci dospěli k závěru, že je nutné, aby Evropský soudní dvůr zjistil, zda jsou nové podmínky trestnosti falšování účetních dokladů v souladu s komunitárním právem. Z řady položených otázek jsou nejdůležitějšími ty, které se týkají požadavku komunitárního práva na přiměřenost a efektivnost právní sankce a zásady retroaktivního použití mírnějšího trestu. Pro objasnění požadavku na přiměřenost sankcí stanovených článkem 6 první směrnice o společnostech lze využít ustálenou judikaturu Soudního dvora vztahující se k článku 10 SES. Členské státy, i když trestní sankce určují samostatně, mají dbát na to, aby porušení komunitárního práva bylo postiženo za hmotněprávních a procesních podmínek, které jsou obdobné podmínkám použitelným na porušení vnitrostátního práva podobné povahy s tím, že sankce si musí zachovat účinný, přiměřený a odrazující charakter. Uznáváme-li zásadu retroaktivního použití mírnějšího trestu jako součást ústavních tradic společných členským státům, je nesporné, že touto zásadou musí být veden vnitrostátní soud, když používá národní právo přijaté k provedení komunitárního práva. I tak však vyvstává otázka, zda se zásada retroaktivního použití mírnějšího trestu použije, ačkoli je tato zásada v rozporu s jinými pravidly práva Společenství. V předmětných trestních řízeních u italských soudů však není nutné tuto otázku řešit, protože dotčené komunitární pravidlo je obsaženo ve směrnici, které se soudní orgány dovolávají vůči jednotlivci. Pokud by nové články 2621 a 2622 italského občanského zákoníku musely zůstat nepoužity z důvodu své neslučitelnosti s uvedeným článkem 6 první směrnice o společnostech, mohlo by to vést k tomu, že bude použita zjevně přísnější trestní sankce, jako je sankce stanovená bývalým článkem 2621 tohoto zákoníku, za jehož účinnosti byly spáchány činy, které jsou základem trestních stíhaní v původních řízeních. Tento důsledek by byl v rozporu s omezeními, která vyplývají ze samotné povahy každé směrnice.
V tomto ohledu se rozsudek velkého senátu ESD rozešel se stanoviskem generální advokátky, která argumentovala tím, že lze sice obecně vyloučit možnost horizontálního přímého účinku směrnice, nelze však pouze na tomto základě paušálně odmítnout možnost, aby trestní soud vyloučil zmírnění potrestání v případech, kdy takováto moderace nepochybně oslabuje účinnost komunitárního práva. Evropský soud dal v odpovědi na předložené otázky přednost řešení, které ve spojení s uplatněním pravidla o tom, že směrnice nemůže sama o sobě přímo zakládat povinnosti soukromým subjektům, chrání jednotlivé osoby i před nepřímým dopadem směrnice do sféry trestní odpovědnosti. Orgány činné v trestním řízení nemohou vůči stíhané osobě aplikovat ustanovení směrnice za účelem, aby bylo možné rozhodujícím způsobem předurčit trestní sankci.
Doc. JUDr. Richard Pomahač,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy