Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Vladimír Soukup

Bouzov: Jasněnka a létající švec

Vyšlo v čísle 41/2006

Hrad BouzovDlouhý by byl výčet našich i zahraničních filmů, zejména pohádek, jejichž tvůrci využili vskutku pohádkového vzhledu hradu Bouzova. Tak například – Pyšná princezna, O Janovi a jeho podivuhodném příteli, Princezna Fantagiro… Divákům ale určitě utkvěl nejvíc v paměti příběh o princezně Jasněnce a létajícím ševci s Michaelou Kuklovou a Janem Potměšilem v hlavních rolích, který natočil režisér Zdeněk Troška. Jistě si všichni dobře vybavíme zejména scénu, kdy oba mladí hrdinové odlétají na křídlech z kůže (i na křídlech lásky) z ochozu velké věže vstříc neznámé, velmi dramatické budoucnosti… Hrad, vystavěný vysoko nad soutokem Třebůvky a Špraňku, založil počátkem čtrnáctého století pravděpodobně Búz z Búzova. Během staletí se pak jeho podoba rychle měnila. Původní skromné sídlo s kamennou věží, hradbou a dřevěnými obytnými budovami doplnily ve čtrnáctém a patnáctém století tři kamenné paláce, byl vystavěn nový hradební okruh s baštami a věžovitou branou a vnější hradba parkánová. Od roku 1396 do roku 1442 a pak ještě znovu na konci patnáctého století drželi Bouzov páni z Kunštátu. Prokazatelně tu sídlil i Viktorín, otec Jiřího z Poděbrad. Proto se někteří historici domnívají, že se právě tady český “husitský” král narodil. Důkazy pro to nejsou, tím spíš, když mnohá naše města si kladou za čest být Jiříkovým rodištěm. Od šestnáctého století ztrácel Bouzov funkci obrannou a měnil se na pohodlné obytné sídlo. Tento vývoj však skončil v roce 1696, kdy se stal majetkem řádu německých rytířů. Ten měl své hlavní sídlo v Bruntále a o vzdálený hrad moc zájmu nejevil. Bydleli tu jen vrchnostenští úředníci a to ještě v novějších budovách na předhradí. Vlastní hrad nezadržitelně chátral a měnil se ve zříceniny. To se radikálně změnilo koncem devatenáctého století, kdy místo i okolní kopcovitá krajina padly do oka velmistrovi řádu arcivévodovi Evženu Habsburskému. Rozhodl se, že dá rozpadlý hrad přestavět na reprezentativní letní sídlo, zejména pro sebe a svou matku Alžbětu. Architekti, kteří dali v letech 1895-1909 objektu současnou podobu, vcelku respektovali historickou věrohodnost i zásady stavebních slohů. Inspiraci však nehledali u nás, ale v cizině. Proto výsledek jejich práce zaujme, ale nezahřeje – hrad působí v našem prostředí poněkud cize a nepatřičně. Během přestavby byly nejvíce poškozené objekty strženy a postaveny znova, většinou na původním půdorysu, jiné zbořeny pouze zčásti a pak nově dotvořeny, zachované budovy zůstaly stát a dočkaly se jen opravy, stejně jako hradební zdi s baštami. Původní není ani dominanta hradu – mohutná velká věž. Ta vyrostla v letech 1897-1899 a pouze v její dolní části zůstala hladomorna z patnáctého století. V palácových křídlech jsou desítky krásně vyzdobených komnat a sálů, doplněných o historické, z různých míst dovezené umělecké předměty z doby gotiky, renesance i baroka. V severním křídle, na místě pozdně gotického sálu, je rytířská síň zdobená erby držitelů hradu a překrásnými dřevořezbami místních umělců. Sloužila k zasedání rady a významným aktům, jako bylo ustanovení velmistra a zemských komturů. V nově vystavěném jižním paláci bylo letní sídlo velmistra a jeho pobočníka, tzv. Alžbětino křídlo obývala velmistrova matka Alžběta, v křídle východním, které zůstalo zachováno, jsou původní knížecí pokoje. Hradní nádvoří doplnila po roce 1900 hradní kaple s gotickou sochou sv. Jiří, náhrobky velmistrů ze čtrnáctého až šestnáctého století a pozdně gotickým deskovým oltářem z patnáctého století. Pod novorenesanční kašnou se ukrývá původní hradní studna, hluboká 52 metry. V roce 1939 zabrali Bouzov němečtí okupanti. Hitler hrad daroval Himmlerovi, ten sem umístil přepadový oddíl SS, který na samém konci války 5. května 1945 vyhladil blízkou ves Javoříčko. Od roku 1945 je objekt v majetku státu, dnes ho spravuje Krajské vlastivědné muzeum Olomouc.