Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Konzultace

RNDr. Lucie Benešová,
MPSV ČR

Příspěvek na bydlení

Vyšlo v čísle 51-52/2006

Sociální dávka poskytovaná podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, přispívá na náklady spojené s bydlením. Vychází ze solidarity rodin s vyššími příjmy s rodinami s nižšími příjmy, smyslem příspěvku je informovat, za jakých podmínek může být poskytována.

Výchozí situace

Do konce roku 2006 jde o sociální dávku závislou na konkrétní výši příjmu rodiny a vztaženou k společensky uznaným minimálním nákladům na domácnost (daných částkami životního minima na nezbytné náklady na domácnost) diferencovaným podle počtu členů domácnosti. Na příspěvek má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v daném bytě hlášen k trvalému pobytu, za podmínky, že rozhodný příjem rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí nepřevyšuje částku 1,60násobku životního minima této rodiny. Za rodinu se pro účely příspěvku na bydlení považuje žadatel a členové domácnosti (tzv. společně posuzované osoby). Okruh společně posuzovaných osob je u tohoto příspěvku stanoven jinak, než u ostatních dávek státní sociální podpory. Společně jsou posuzovány všechny osoby, které jsou v daném bytě hlášeny k trvalému pobytu. Přitom není podstatné, zda všechny tyto osoby plní podmínku společné domácnosti.

Poskytování příspěvku na bydlení podléhá testování příjmu rodiny. Za rozhodný příjem se, vedle příjmu z výdělečné činnosti a dávek z pojistných systémů (nemocenské, důchodové pojištění a zaměstnanost), považují i některé dávky státní sociální podpory, a to přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Pokud rozhodný čistý příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení výše dávky, nedosahuje částky životního minima rodiny, započítává se pro stanovení výše příspěvku na bydlení jako rozhodný příjem rodiny částka odpovídající životnímu minimu této rodiny.

Výše příspěvku na bydlení činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou životního minima na domácnost (podle počtu společně posuzovaných osob) a podílem, v jehož čitateli je součin částky životního minima na domácnost a rozhodného příjmu rodiny a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,6. Tento výpočet vede k tomu, že s rostoucím rozhodným příjmem rodiny výše příspěvku na bydlení klesá.

Příspěvek na bydlení se poskytuje bez ohledu na to, v jakém bytě oprávněná osoba bydlí, zda jde o byt obecní, družstevní, v soukromém vlastnictví, ve vlastním domě, a bez ohledu na to, jaké jsou skutečné náklady na bydlení.

Skutečně sociálně slabým rodinám a jednotlivcům, kteří by nemohli náklady na bydlení uhradit ze svého příjmu (včetně příspěvku na bydlení), vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů, je možné pomoci i ze systému dávek sociální péče poskytovaných podle zákona o sociální potřebnosti. Dávky sociální péče jsou poskytovány k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Dávka buď dorovnává příjem domácnosti do úrovně životního minima, kde je započítaná i částka na domácnost, nebo může být poskytnuta i ve vyšší úrovni, pokud jsou uznány odůvodněné vyšší náklady rodiny, a to i odůvodněné skutečné náklady na bydlení. Posouzení sociální potřebnosti jednotlivých občanů je zcela v kompetenci pověřených obecních a městských úřadů, které individuálně posuzují konkrétní situaci občana.

Situace po 1. lednu 2007

Od 1. ledna 2007 nabude účinnosti zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kde dochází k zásadní změně konstrukce životního minima. Životní minimum, v současné době dvousložkové (zahrnující náklady na výživu a ostatní základní osobní potřeby a náklady na nezbytné náklady na domácnost), přejde na jednosložkové a část životního minima vyjadřující náklady na domácnost, tj. na bydlení, se ze životního minima vyloučí. Částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb budou odstupňovány podle pořadí osob v domácnosti a u nezaopatřených dětí ještě i podle věku. Současně se zavádí nová dolní hranice, a to existenční minimum.

Vypuštění částek na domácnost ze životního minima vedlo k tomu, že k výpočtu příspěvku na bydlení nelze použít dosavadní algoritmus, a proto došlo v konstrukci tohoto příspěvku k zásadní změně. Nově konstruovaný příspěvek na bydlení vychází ze zásady, že každá osoba či rodina může na bydlení vynaložit část svých příjmů. Za sociálně únosné se považuje, aby osoba či rodina vynakládala na náklady spojené s bydlením maximálně 30 procent (v Praze 35 procent) svých příjmů. Zároveň zákon pro výpočet výše příspěvku na bydlení zavádí tzv. normativní náklady na bydlení, které jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti. Tyto normativní náklady na bydlení zahrnují pro nájemní byty částky nájemného v souladu se zákonem o nájemném a pro družstevní byty a byty vlastníků obdobné náklady, které vychází z propočtů tzv. imputovaného nájemného. Dále u všech typů bydlení jsou do normativních nákladů zahrnuty ceny služeb a energií propočítané podle průměrné spotřeby na počet osob v domácnosti. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti bytů pro patřičný počet osob v nich trvale bydlících. Stanovení normativních nákladů podle velikosti obcí vyplynulo z potřeby promítnout do této dávky regionální rozdíly skutečných nákladů na bydlení.

Na příspěvek na bydlení tak bude mít nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení. Obě podmínky musí být splněny současně. Pokud by kterákoli z výše uvedených podmínek neplatila, nárok na příspěvek na bydlení nevzniká.

Stanovení okruhu společně posuzovaných osob a rozhodného příjmu zůstává stejné jako dosud. Náklady na bydlení u bytů užívaných na základě nájemní smlouvy představují skutečné náklady na nájemné a případně náklady za plnění poskytované s užíváním bytu (tzn. náklady za úklid společných prostor v domě, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, revize domovních rozvodů, čištění komínů) pokud nejsou součástí nájemného. Tyto náklady doloží žadatel nájemní smlouvou a platným rozpisem nákladů za plnění poskytované s užíváním bytu. U družstevních bytů, bytů vlastníků a nemovitostí se za nájem a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu započítávají tzv. srovnatelné náklady, které zahrnují imputované nájemné a náklady na drobné opravy a údržbu. Tyto náklady se neprokazují a částky, které se do výpočtu dávky započítávají jsou uvedeny v zákoně. K výše uvedené částce nájmu a nákladů za plnění poskytované s užíváním bytu, respektive k částce srovnatelných nákladů, se u všech typů bydlení do nákladů na bydlení započítávají náklady za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva. Tyto náklady doloží žadatel fakturou nebo rozúčtováním služeb od správce nemovitosti. U pevných paliv se částka neprokazuje a vždy se připočítá částka uvedená v zákoně. Náklady na bydlení se stanoví jako měsíční průměr nákladů za předchozí čtvrtletí.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 51-52/2006.