Knihovnička
Když mu bylo něco kolem sedmnácti let, objevil v časopisech snímky českých, moravských, slezských a slovenských památek. Od majstrštyků Sudkových nebo Plickových se lišily v jednom podstatném – byly to fotografie letecké. Tehdy si řekl – vidět tak shora Hlubokou! Začal hned spontánně rozvíjet představu, jak by krásu českých zemí pojednal shora on sám. Vyplnil dokonce jakési tiskopisy se žádostí o letecké fotografování. Netušil ovšem, že onen autor časopiseckých fotografií, a poté i tématických publikací, Eugen Vasiliak, byl prověřen možná až velením Varšavské smlouvy a na letecké snímky měl neotřesitelnou výsadu. Možná i proto na mladíkovy žádosti dodnes nepřišla odpověď. Následovaly desítky let každodenní fotografické práce, kdy se člověk moc na nebe ani nedívá, zvláště pak, když na ně nesmí. Chlapecký sen se nedával zaplašit, ovšem uskutečňovat jej bylo možné začít až od devadesátých let. Uviděl Hlubokou a nalétal pak stovky hodin v malých letadlech se svými přáteli z Aeroklubu Plasy, brzy k nimi přibyl i pražský pilot Miroslav Kovář. Učil se letecké fotografii úplně zgruntu, protože ona vyžaduje poněkud jiné náležitosti než pozemské čarování se světly a stíny. Zvykl si na prudký náklon křídel, při němž je třeba ve zlomcích vteřiny zachytit vše podstatné, na let bez dveří kvůli výhledu, na rozmary počasí. Odměnou se mu stal pohled, který je stále obohacován o nová překvapení. Dnes je Jiří Berger (1950) po desítkách let houževnaté práce na vrcholu. Ke knihám Plzeň z nebe (2004), Plzeňský kraj z nebe (2005) a Praha očima ptáků (2006), přibývají na sklonku roku tři další – Jihočeský kraj z nebe, Karlovarský kraj z nebe (obě nakladatelství Starý most, 2006) a Česko z oblak (Fraus, 2006). A projekt pokračuje. Když někdy sleduji česká potácivá masmédia, stále ještě žasnu, jak malého nadhledu jsou schopna. Předepsal bych všem pochybovačům o České republice povinné studium Bergerových knih. Aby si uvědomili, jaký obrovský potenciál české země mají. A že nejsme žádní evropští občané druhé kategorie. Je třeba velmi ocenit, jak výrazné morální podpory se Jiřímu Bergerovi při jeho poetickém “mapování” dostává od hejtmanů, primátorů a starostů. Bergerovy “zprávy shora” mohou tedy být jak podnětem k filozofické úvaze o vlasti a evropském kontextu, tak i “pouhou” cestou k radosti a hrdosti na zemský ráj ve střední Evropě.
-jch-