Furiant
O jejích obrázcích, plných laskavosti, nadhledu i hluboké duchovnosti kdosi prohlásil, že připomínají gotické oltáříky. Scénografické práce, návrhy divadelních kostýmů, něžné drobné obrázky a především knižní ilustrace. Letos dokončuje veliký projekt betléma, který mezi většinu betlemářských prací uvízlých ve vyhaslé estetice devatenáctého století vnáší světlo a novou energii. Malířka Eliška Peroutková (1951) má hluboký vztah k východním Čechám a stále více se vrací ke krajinám Českého ráje. Naslouchejme jejímu příběhu a potěšme se obrázky, k nimž musela ujít dalekou cestu.
Narodila jsem se v Praze, v jednom z nejkrásnějších měsíců roku, v máji. Kdybych mohla rozdělovat měsíce lidem podle povolání, tak malířům bych určitě přidělila květen a ještě nejspíš říjen. V dětství mě rodiče vodili hodně do divadel, četli mi pohádky a snad více než často jsme sedávali u rozhlasového přijímače a poslouchali krásné úpravy divadelních her. Svítící stupnice přijímače v setmělé místnosti a pak už jen hlasy přilétající zdálky a hudba. Nádherně to rozvíjelo představivost. K malování mě až v pozdním dětství přivedla náhoda. Profesor Karel Růžek, který nás učil kreslení, byl podmanivá osobnost. Seznamoval nás s malířskými technikami, vodil nás do plenéru. Ruka se mi náhle a rychle rozkreslila. Na Lidové akademii se mi dostalo dalšího povzbuzení, v šestnácti jsem na první pokus složila úspěšně zkoušku na Akademii výtvarných umění. Ocitla jsem se v nultém ročníku. Byl osudový rok 1968, země se zhoupla do dalšího temného období. Nově jmenovaný rektorát nultý ročník zrušil, dalšími zkouškami jsem úspěšně prošla až po ústní pohovor, odkud mě však i s mými obrázky s církevní tématikou rázně vyprovodili. Otevřely se přede mnou brány “univerzity života”. Dlouhá léta jsem pak pracovala v jedné z tiskařských profesí. Láska k divadlu mě přivedla mezi divadelní ochotníky. Báječní lidé a jejich prostředí měli hojivé účinky. Jako dnes existují soukromé školy uměleckého zaměření, byly takové i v minulé době. Založili je nadšenci, kteří dali prostor pro působení mnoha divadelníkům. Pod vedením předních divadelních odborníků jsem vystudovala školu scénografie. Posléze jsem vytvořila řadu scénografií pro mnoho souborů s profesionálním režijním vedením a několikrát vystavovala na pražském quadrienále. Z té doby mi zbyla četná ocenění, vzpomínka na kus zajímavého, kumštem naplněného života a pár přátel, kterých si vážím dodnes. Po dlouhé mateřské přestávce jsem se vrátila k vlastnímu intenzivnímu malování. Pro Městské divadlo v Mladé Boleslavi jsem vytvořila scénickou výpravu k několika inscenacím. V půvabné výstavní síni divadla doprovázely inscenace výstavy mých obrazů a kreseb. Věnuji se také knižní ilustraci a letos se pro mne stal velkou výzvou velký mnohovrstevný projekt betléma.
Ve svých obrazech se snažím přivolat svět, tak jak jsem ho vstřebala v mládí, ze svého bezprostředního okolí. Svět trvalých věrných citů směřovaných jak k rodině, tak k vlasti. Mám pocit, že zmíněný svět nás trvale opouští a stává se zbožím bazarovým. Věřím však, že o to víc záleží na každém z nás, kolik toho dobrého zachováme pro naše následovníky.