Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Furiant

Z Litomyšle do NASA

Vyšlo v čísle 51-52/2006

prof.RNDr. Zdeněk Kopal,Dr.Sc.Město Litomyšl může být pyšné na svého rodáka. Je jím nejvýznamnější český astronom - prof.RNDr. Zdeněk Kopal,Dr.Sc. (4.4.1914 - 23.6.1993). V roce 1991 bylo Zdeňku Kopalovi uděleno čestné občanství jeho rodné Litomyšle a slavný vědec si této skutečnosti velice vážil. Vědecká pozůstalost prof. Kopala nacházející se v litomyšlském archivu obsahuje nejen část osobních dokladů, rukopisy a tisky vědeckých prací, ale i fotografie z výzkumu Měsíce, rodinnou korespondenci a vyznamenání. Písemnosti jsou odborně zpracovány a zpřístupněny badatelské veřejnosti. Právě na 26. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie byl jeden z programů “Astronomie v Čechách”, který zahrnoval i cestu do rodiště našeho slavného rodáka. Profesor Kopal publikoval během svého života na 400 vědeckých prací a 50 knih. V anketě českých astronomů na sklonku dvacátého století byl s velkou převahou označen za nejvýznamnějšího českého astronoma uplynulého století. Mezinárodní astronomická unie po něm pojmenovala planetku (2628) Kopal, kterou objevil S.J.Bus v roce 1978 na observatoři Siding Spring v Austrálii. V příslušném oficiálním zdůvodnění se praví: "Pojmenována na počest astronoma Zdeňka Kopala (1914-1993), jenž se narodil v Čechách a působil jako vedoucí katedry astronomie Victoria University v Manchesteru v letech 1951-1981. Kopal byl světovou autoritou ve výzkumu zákrytových proměnných hvězd, Měsíce a terestrických planet a hrál vůdčí roli při výzkumech Měsíce v programu organizace NASA. Jméno navrhla E. Helinová a návrh podpořil E.M.Shoemake”.

Jedním z účastníků 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie byl i synovec profesora Zdeňka Kopala – PhDr.Miloš Kopal.

Jaká byla dráha vašeho strýčka v oblasti tak zajímavé, jako je astronomie?

Strýc vzpomínal na šťastná léta v Litomyšli, v městě, které pulzovalo bohatým kulturním životem a mělo velkou knihovnu, v níž se dostal i k románu Julese Verna “Cesta na Měsíc”. Právě četba spisů Julese Verna podnítila jeho zájem o astronomii. Když se stal účastníkem projektu Apollo a připravoval topografické podklady pro měsíční mise, ocenila NASA jeho zásluhy o projekt tím, že mu věnovala vzorek měsíční horniny, kterou američtí astronauti přivezli. Strýček při nejbližší návštěvě Paříže navštívil hrob J. Verna a ten vzorek tam vysypal.

Proč se rozhodl být astronomem?
Jako mladý student se nejprve amatérsky věnoval entomologii, pod vlivem svého dědečka, který ho v bádání velice ovlivnil. Když se vracel pěšky domů z návštěvy příslušného oddělení Národního muzea, došlo 31. července 1928 k náhodné události, jež zásadně předurčila jeho pozdější vědecké směřování: na nároží u mostu Legií spatřil člověka, jenž nabízel za úplatu pohled astronomickým dalekohledem na sluneční skvrny. Mého strýce to hluboce zasáhlo a tak se rozhodl, že si postaví vlastní dalekohled. To se mu během několika dnů podařilo a tímto přístrojem, jehož optické parametry se velmi podobaly Galileovu dalekohledu z roku 1609, prohlížel pilně oblohu a bylo rozhodnuto. V sedmnácti letech začal publikovat v odborných časopisech výsledky svého pozorování proměnných hvězd a ve dvaadvaceti odjel jako člen expedice České astronomické společnosti do Japonska, kde sledoval úplné zatmění Slunce. Na cestu si vydělal překladem knihy o vesmíru. V roce 1938 jako čerstvý absolvent Univerzity Karlovy získal stipendium na univerzitě v Cambridge.

Kopal a Česká astronomická společnost
Už na podzim roku 1928 se dozvěděl o existenci České astronomické společnosti (ČAS), jež právě budovala na Petříně Štefánikovu hvězdárnu, a začal na Petřín pravidelně docházet a ve věku necelých patnácti let byl přijat za člena ČAS. Kromě slušných dalekohledů měla tehdy ČAS na Petříně také velmi kvalitní knihovnu nejen s populárními, ale i odbornými spisy, a to bylo pro jeho zájem snad ještě cennější než okukování oblohy. Zaměřil se na výzkum proměnných hvězd, jenž měl u nás dlouhou tradici už od časů prof. Vojtěcha Šafaříka, začal s pravidelnými odbornými pozorováními a ta také ihned zpracovával. Ve svých šestnácti letech byl jmenován předsedou odborné sekce ČAS pro pozorování proměnných hvězd. V témže roce se mu přihodilo, že musel na členské schůzi ČAS bez přípravy zaskočit s přednáškou namísto onemocnělého předsedy ČAS váženého prof. Františka Nušla (1867-1951), a tehdy poprvé veřejně hovořil o svém pozdějším životním tématu: zákrytových dvojhvězdách, které se prozrazují přísně periodickými změnami jasnosti. Ve svých sedmnácti letech poslal svá pozorování a jejich interpretaci do zahraničních vědeckých časopisů a vydal populární spis o proměnných hvězdách. Začínal si dopisovat se zahraničními astronomy a někdy je uvedl v úžas svými zasvěcenými dotazy při jejich přednáškách v Praze. Nikdo z nich netušil, že hovoří se sextánem pražského gymnázia: považovali ho za mladého středoškolského učitele. A jak je u nás v Čechách zvykem, sklidil první plod závisti: do prestižního časopisu Astronomische Nachrichten přichází z Prahy udání, že Zdeněk Kopal je gymnazista, takže by jeho práce neměli publikovat.

A jaká byla jeho cesta z Litomyšle do zahraničí?

Jako dvaadvacetiletý se zúčastnil fotografování úplného zatmění Slunce v Japonsku 19. června 1936. A z domova do zahraničí odešel v předvečer druhé světové války – toto období strávil ve Spojených státech, jak v civilním astronomickém, tak ve válečném vojenském výzkumu. Po válce se chtěl jako správný vlastenec vrátit domů; proběhla již jednání, že se ujme vedení katedry astronomie na Karlově univerzitě, ale “Vítězný únor” vše zmařil. Později pracoval na univerzitách v Cambridge a na Harvardu a tři desítky let přednášel na katedře astronomie univerzity v Manchesteru, kterou po celou dobu vedl a kde aktivně působil i po svém penzionování v roce 1981. Pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír - NASA - připravoval podklady pro přistání prvního člověka na Měsíci. Publikoval na čtyři stovky odborných prací, především o dvojhvězdách. Jeho vášeň pro vědu byla ovšem neobyčejně nakažlivá, a tak si získával spoustu obdivovatelů i žáků. Byl však také tvrdohlavý a pln osobitých předsudků, takže třeba mladší specialisté v oboru s ním měli dost ostré konflikty. Já si ho však celkově pamatuji jako laskavého člověka. Měl také určitý odstup k počítačové technice – bližší mu byla rozhodně práce pomocí tužky a papíru.

Dějiny Čech přes astronomii...

V roce 1957 přijel strýc poprvé po válce do Prahy a přimlouval se u tehdejšího předsedy ČSAV Zdeňka Nejedlého, aby byl v Ondřejově vybudován dvoumetrový dalekohled. Během dalších návštěv v době zmírňování restrikcí pro zahraniční styky povzbuzoval kolegy k rozvoji modelových výpočtů pro dvojhvězdy na počítačích. Strýc si navzdory dlouhému pobytu v cizině uchoval skvělou – pak už lehce archaickou - češtinu a zůstal příkladným vlastencem. Nutil americké i britské tiskaře, aby na všech publikacích tiskli jeho křestní jméno i s patřičnou diakritikou. Často bylo patrné, že to tam ti nebozí tiskaři museli dosazovat ručně. S oblibou také “týral” své americké přátele, kteří se měli pokusit vyslovit jméno vesnice v Českém ráji, z níž pocházel jeho otec romanista prof. Josef Kopal - ta ves se totiž jmenuje Hřmenín. Když byl ještě vedoucím redaktorem časopisu Astrophysics and Space Science, tak ve své vášni po diakritických znaménkách dospěl tak daleko, že slovenského autora dr. Laca Hrice překřtil na Hříče, takže se mu teď tyto práce obvykle nepočítají při citační analýze... Byl zkrátka vždycky hrdý na to, že pocházel z Čech. Velice si vážil ocenění, která mu byla udělena u nás. Stejně tak se všude zmiňoval o čestném členství v České astronomické společnosti, které obdržel k padesátému výročí jejího vzniku. Členem Společnosti byl vlastně od svých čtrnácti let a v šestnácti letech už vedl jednu z odborných sekcí. Strýc doslova všude propagoval svůj původ – v jeho autobiografii o ”hvězdách a lidech”, která vyšla původně anglicky v polovině osmdesátých let, je rozsáhlá kapitola o kořenech našeho rodu, která průměrnému Britovi či Američanovi podává zhuštěné dějiny Čech od doby, kdy odtud odešli Keltové...

Děkuji za rozhovor a na závěr: jak byste charakterizoval hlavní myšlenky profesora Kopala?

Dovolím se citovat jeden jeho vzkaz: “Nastupující generaci mladých hvězdářů v Československu bych rád vzkázal, aby nedali na to, co jim říkají staří (často již životem zklamaní); z nich totiž život mnohokrát už vyprchal vzdor místům, která mohou ještě zastávat ze setrvačnosti; a dále, aby řídili svůj směr tam, kde cítí, že svým talentem dokáží naší vědě co nejlépe prospět. Nestarejte se příliš o budoucnost – která je stále ještě neextrapolovatelná – nýbrž nastavte svůj navigační kurz na hvězdy, nikoliv na poziční světla okolních lodí!”

Fotografický atlas Měsíce a především zásadní objevy při výzkumu dvojhvězd - to byly vědecké úspěchy, které zajistily českému astronomu Zdeňku Kopalovi světovou proslulost. Rodák z Litomyšle se stal jediným Čechem, který jako poradce amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír spolupracoval na projektu Apollo a vybíral místo pro přistání prvního člověka na Měsíci.


Právě sestupuji z lunárního modulu, říká Neil Armstrong. Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo. Je 21. července 1969, 3 hodiny, 56 minut a 21 vteřin středoevropského času. Po 21 hodinách a 36 minutách pobytu měsíční sekce Apolla 11 Měsíc opouští. Z Aldrinova magnetofonu zní Dvořákova Novosvětská symfonie.

Na žebříku sestupové části lunárního modulu zanechali astronauti plaketu, na které jsou dvě kresby Země (západní a východní polokoule), nápis a podpisy kosmonautů a prezidenta Richarda Nixona. Na plaketě je napsáno: Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec L.P. 1969. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.

Replika stopy, kterou na Měsíci zanechal Neil Armstrong je umístěná v Tranquility Parku v Houstonu; park byl slavnostně otevřen v roce 1979 u příležitosti desátého výročí prvního přistání na Měsíci.