Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Zahraničí

Doc. PhDr. Alena Vališová, CSc.,
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Společnost a vzdělání:
Vzájemné zrcadlení

Vyšlo v čísle 51-52/2006

Podzemní dráha v TorontuVzdělaná společnost je základním předpokladem ekonomického a sociálního rozvoje každé země. Vyspělé i méně rozvinuté země se podle svých ekonomických možností a kulturních specifik snaží vybudovat takové vzdělávací systémy, které mohou přispět k jejich dalšímu rozvoji. Mluví se o učící se společnosti (learning society), ve které nejen povinné školní vzdělávání, ale i veškeré další, formální i neformální vzdělávání nabývá na stále větší závažnosti. Vzdělávací systémy v různých zemích určitým podílem “utvářejí” jak osobnosti jednotlivců, tak osudy celých národů, a proto se odjakživa projevuje o vzdělávání tak velký zájem. Dochází k procesům sbližování a propojování na mezinárodní úrovni, vlády a tvůrci školské politiky stále výrazněji usměrňují vývoj vlastního vzdělávacího systému na základě zkušeností jiných zemí. Výrazná snaha zajišťovat, aby se vzdělávací systémy chovaly jako součást veřejných služeb, respektovaly potřeby klientů a vykazovaly kvalitu a zodpovědnost za výsledky svého fungování, je toho dobrým příkladem. Na straně druhé trvá situace, kdy vzdělávací systémy ve světě jsou velmi specifické, jedinečné, vzájemně odlišné. Jsou totiž tak silně závislé zejména na historických, kulturních a náboženských tradicích, že měnit jejich ustálená specifika je mnohdy skutečně obtížné. Filozofické, psychologické, sociologické i pedagogické kontexty problematiky “vzdělání a společnost” se promítaly v celkovém obsahovém zaměření mezinárodní konference Knowledge and its Communities. V červnu ji pořádala Společnost pro výuku a učení ve vyšším vzdělávání (Society for Teaching and Learning in Higher Education, STLHE) v Torontu, hlavním městě kanadské provincie Ontario. Odborné setkávání účastníků konference probíhalo na Victoria College v centru města, která tvoří důležitou součást jedné z nejvýznamnějších a nejstarších univerzit v Severní Americe – Torontské univerzity (University of Toronto).

Provincie Ontario

Toronto v nociPřibližně s deseti miliony obyvatel, žijícími převážně podél jižní hranice, zaujímá Ontario mezi kanadskými provinciemi prvenství v počtu obyvatel. Zároveň je také nejbohatší, protože produkuje téměř čtyřicet procent hrubého národního důchodu Kanady z výroby, stavebnictví, těžby nerostných surovin, z lesního hospodářství a zemědělství. Dominantou provincie je její hlavní město. Etnicky různorodé Toronto s asi 4,7 milionu obyvatel je největším městem Kanady. Pravděpodobně žádný z jeho obyvatel by nám neodpustil, kdybychom procházku po břehu jezera, od něhož provincie odvozuje svůj název, nezačali návštěvou věže CN Tower. Výškou 553 metrů drží zatím světový primát. Ze dvou vyhlídkových teras a střešní plošiny, i prosklenou podlahou se návštěvníkovi otevírá majestátní výhled na jezero, město i unikátní sportovní halu SkyDome s odklápěcí polokruhovou střechou. Torontské ostrovy nabízejí příhodný únik před městským ruchem. Najdeme zde příjemné pláže i vhodná místa pro piknik. Auta není dovoleno na ostrovy trajektem převážet, ale na mnoha místech si můžeme vypůjčit kolo či kolečkové brusle. Vlastenci podnikají návštěvy Kanadské sportovní síně slávy a Hokejové síně slávy, kde vzdávají hold sportovcům a hokejistům, z nichž mnozí pocházejí právě z Kanady. Vzhledem k řadě rozkolů mezi Anglokanaďany a Frankokanaďany, mezi protestanty a katolíky, má lední hokej velmi blízko k jakémusi státnímu náboženství. Mezi další významné budovy, které nelze v Torontu minout, patří budova Staré radnice s věžními hodinami z konce devatenáctého století. V blízkosti novogotické památky stojí atypická stavba Nové radnice, která je tvořena dvěma mírně zakřivenými bloky kanceláří (otevírajícími se jako ústřice a skrývajícími “perlu”, kterou je Sněmovní síň městské rady). V blízkosti jsou nákupní středisko a promenáda Eaton Centre, nabízející pestrou podívanou na galerii obchodů pod proskleným obloukem střechy. Univerzitní třída, široký a příjemný bulvár se stromořadím, vytváří důstojný přístup k pozdně viktoriánské budově parlamentu provincie z růžového pískovce, i k ostatním vládním budovám, které leží uprostřed elipsovitého Queen´s Parku. V neposlední řadě nelze opominout noblesní budovy komplexu Torontské univerzity. Většina je postavena v tradičním románském a gotickém slohu podle vzoru britských univerzit v Oxfordu a Cambridge. Zajímavou atrakcí je i nepřehlédnutelný hrad Casa Loma ze začátku dvacátého století s 98 místnostmi, mnohými terasami a masivními stěnami. Proslulé Královské ontarijské muzeum prochází právě velkou rekonstrukcí. Za sbírky čínského, egyptského, řeckého a římského umění a rovněž za sbírky umění severoamerických indiánů a Inuitů získalo mezinárodní uznání. Sochařské centrum Henryho Moora, které sám projektoval, zabírá celé křídlo Ontarijské umělecké galerie. Přibližně 600 exponátů sbírky, jejichž vystavování je založeno na rotačním způsobu, zahrnuje velká díla, bronzové modely v malém měřítku, skeče a obrazy. K vidění jsou také velké sádrové odlitky monumentálních děl, která zdobí veřejná náměstí či univerzitní nádvoří po celém světě. České návštěvníky Toronta zaujme nepochybně i Baťovo museum, s ukázkami vývoje obuvnictví, přehlídkou čínských bot a expozicí obuvi nejznámějších módních návrhářů. Přibližně 130 kilometrů jižním směrem je k vidění světově proslulý turistický magnet provincie Ontario - Niagarské vodopády. Řeka Niagara se rozděluje kolem ostrova Goat Islandu do dvou hlavních kaskád: Amerických vodopádů na východě a dramatičtějších kanadských Podkovovitých vodopádů na západě. Mohutná síla Niagarských vodopádů skutečně přitahuje řadu turistů, kteří ve svých žlutých (na americké straně) a modrých (na straně kanadské) pláštěnkách připomínají členy bizarního mnišského řádu.

Učit se je třeba učit – celoživotní proces

Vzdělávací systém v Kanadě je tvořen deseti provinčními a dvěma teritoriálními veřejnými systémy, které zahrnují: veřejné školy (public schools) a “oddělené” školy (separate schools). Dále pak v Kanadě existují i soukromé, nezávislé školy. Kanada utrácí kolem osmi procent svého hrubého produktu (HDP) právě za kapitolu školství a vzdělávání, což patří vůbec k jedné z nejvyšších hodnot v industrializovaných zemích. Dvoujazyčná politika Kanady se také odráží ve vzdělávacím systému většiny provincií a krajů. Existují zde školy seznamující s francouzštinou, kde se studenti učí půl dne francouzsky a druhého půl dne anglicky, nebo plně dvoujazyčné školy. Některé školy nabízejí program francouzského lycea, zatímco jiné školy mohou nabízet mezinárodní maturitní zkoušku. Proto při výběru základního nebo středoškolského vzdělání v Kanadě je nabídka bohatá z hlediska standardu i kvality. Všechny veřejné a soukromé školy musejí být zaregistrovány na ministerstvu školství v dané provincii. V některých provinciích mohou děti navštěvovat mateřské školy (kindergarten) ve věku čtyř let předtím, než nastoupí do základních ročníků (elementary grades) v šesti letech. V některých provinciích jsou dostupné i obohacené či zrychlené programy pro nadané děti, zatímco pomalí žáci a postižení studenti mohou získat umístění ve speciálních programech. Školní docházka je povinná od šesti nebo sedmi let do patnácti nebo šestnácti let. Děti navštěvují od šesti do dvanácti let základní školu zahrnující stupně 1 – 6. Ve věku zhruba třinácti let žáci přecházejí do prvního cyklu střední školy (stupeň 7-9), po kterém mohou vzdělání ukončit ve věku patnácti let. Druhý cyklus střední školy je nepovinný (stupeň 11,12 nebo 13 podle konkrétní provincie). Školní rok trvá od začátku září do poloviny června. Počet dní, po které student musí školu navštěvovat, se v jednotlivých letech liší, ale akademický rok obvykle má zhruba 180 dnů s vloženými svátky a prázdninami. Způsob, jak se akademický rok rozděluje na semestry nebo školní cykly, stanovuje každá jednotlivá provincie sama. Pro základní školství jsou charakteristické základní předměty jako jazyk, matematika a společenské vědy, i úvod do vědních disciplin a umění. V některých správních celcích je povinné náboženství a výuka druhého jazyka, známá jako seznámení s francouzštinou. Provincionální resorty školství (provincial departments of education) – v jejichž čele stojí ministři – určují standardy, vytvářejí učební osnovy a udělují dotace vzdělávacím institucím. Odpovědnost za řízení základních a středních škol je delegována na obecní volené školní úřady či komise. Tyto úřady sestavují místní rozpočet, najímají učitele a koncipují s nimi školní osnovy v rámci daných provinčních směrnic. Pro rodiče hledající alternativy k veřejnému systému jsou zde jak odloučené, tak i soukromé školy. Odloučené školy (separated schools) jsou většinou zřizované náboženskými skupinami (oddělený systém provozují převážně římskokatolické církevní školy, financované z veřejných rozpočtů). Soukromé či nezávislé školy (fungující mimo veřejné systémy podporované z daní) pak nabízejí obrovskou paletu výběru studijních programů, založených na bázi náboženství, jazyka nebo sociálního či akademického statutu. Typické je, že soukromé školy mají méně studentů ve třídě než veřejné školy, dobře definovanou filozofii vzdělávání a poskytují studentům podnětné studijní prostředí. Pro rodiny hledající pro své děti vzdělání v zámoří jsou kanadské soukromé školy přitažlivou alternativou. Mnoho kanadských vůdčích osobností ekonomického a politického života absolvovalo dobře zavedené soukromé školy. Školné na soukromých školách stanovuje provincie nebo škola sama. Veřejné školy na rozdíl od nich nevyžadují žádné školné. Ve většině provincií Kanady jednotlivé školy nyní už určují, organizují a klasifikují své vlastní zkoušky. V některých provinciích je zapotřebí, aby studenti obstáli v absolventských zkouškách z určitých klíčových předmětů – jedině tak mohou totiž získat přístup k post-sekundární úrovni vzdělávání. Vstup na univerzitu tedy závisí na výběru vhodného cyklu přednášek a známkách dosažených na střední škole. Požadavky se však v jednotlivých provinciích liší (například Ontario požaduje, aby studenti ukončili stupeň 13, neboli měli tzv. Ontario Academic Credit - OAC, než postoupí dále na univerzitu).

Středoškolské programy obecně sestávají ze dvou proudů. Ten první připravuje studenty pro studium na univerzitě, druhý pro post-sekundární vzdělávání na vyšší odborné škole (college of higher education) či technologickém institutu (institute of technology), nebo pro konkrétní pracoviště. Pomaturitní vzdělání v Kanadě je tedy možné získat na tzv. community colleges (neudělujících diplom) a na univerzitách (udělujících diplom). Vláda v každé provincii vyvinula svůj vlastní systém řízení a financování pomaturitního vzdělávání. Community Colleges označují typ českých vyšších odborných škol a vztahují se asi na 175 veřejně financovaných institucí, které obecně řečeno neudělují diplomy univerzitní úrovně. V Ontariu jsou instituce na úrovni vysokých škol také známy jako “uměleckoprůmyslové a technické vysoké školy” nebo technické instituty v Britské Kolumbii, Albertě a Yukonu. Vyšší odborné školy typicky nabízejí odborně orientované diplomové nebo certifikační programy v širokém rozsahu poloprofesionálních a technických branží, jazykové programy a programy pro přechod na druhý nebo třetí ročník univerzity. Také existují vyšší odborné školy orientované na zaměstnání. Jsou to školy v soukromém vlastnictví a soukromě provozované, které studenty připravují pro pracovní trh po krátkém výukovém období.

Univerzitní a další formy post-sekundárního vzdělávání jsou dotovány provinčními a federálními vládami, takže studentské univerzitní poplatky činí v průměru pouze 17,8 procenta provozních příjmů školy. Všechny tyto instituce nabízejí jak řádné denní, tak částečné vzdělávání dospělých. Většina univerzit je veřejně financována, i když je zde několik málo soukromých institucí. Pokud se jedná o studium ukončené diplomem, poskytují kanadské univerzity vysoce kvalitní vzdělání a s více než stovkou univerzit, nabízejících přes deset tisíc programů pro studenty i absolventy. Studium pro absolventy a studenty je nabízeno ve všech oblastech spolu s odborným výcvikem. Do studijních programů se nastupuje po ukončení stupně 12 na vyšší střední škole a obvykle trvají čtyři roky. Způsob výuky na kanadských univerzitách podporuje studenty k aktivní účasti. Podle daného studijního programu se má student účastnit velkých nebo malých přednášek, seminářů nebo konferencí nebo výukových programů, které poskytují cíleněji zaměřenou formu výuky. Je běžné, že studenti chtějící dosáhnout profesionální kvalifikace se zapisují do kooperujících programů, kde kombinují akademické studium s pracovními zkušenostmi, protože stráví jeden semestr na kampusu, po kterém následuje jeden semestr práce na plný úvazek v profesi související se studijním oborem.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 51-52/2006.