Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Furiant

PhDr. Josef Jančář

Folklorismus jako součást masové kultury

Vyšlo v čísle 51-52/2006

Tradiční lidová kultura, především folklór, je přijímána širokou veřejností jako kulturní dědictví a jako zdroj nových kulturních impulsů a aktivit. V čem je životnost lidových tradic, proč a koho v současné postmoderní době zajímají? Nepřináším žádné závěry, nýbrž kladu otázky, na něž bychom měli hledat odpověď. Především se musíme smířit s tím, že hledání původnosti a jakési hluboké lidovosti dnes nahrazuje zkoumání integrace prvků tradice do širších souvislostí soudobé kultury. Pro využívání prvků lidové kultury k soudobým kulturním aktivitám se od poloviny dvacátého století vžil pojem folklorismus. Jistě bychom měli dobře poznat, co jsme zdědili, co je z lidové kultury nepominutelnou částí národní paměti, ale především bychom měli přispět k objasňování vztahu folklorismu ke kulturnímu dědictví.

Vymezení pojmu kulturní dědictví

Pojem kulturní dědictví je v souvislosti s lidovými tradicemi používán často bez jeho přesnějšího vymezení. Z mnoha definic lze s určitým zjednodušením formulovat pro naše účely obsah tohoto pojmu jako souhrn hodnot, norem a kulturních vzorů, charakteristických pro danou společnost, které jsou touto společností všeobecně přijímány, reprodukují se v kulturních výtvorech, stabilizují se ve zvycích a obyčejích, a jako trvalé kolektivní vlastnictví jsou předávány potomkům. Avšak tato transmise v čase má selektivní charakter: kulturní prvky, které přestanou plnit svou funkci, přestávají být živým kulturním dědictvím a stávají se různě využitelnými historickými fakty. Z těchto premis vyplývá, že novodobé hudební a taneční soubory, označované jako folklórní, nelze chápat jako přímé pokračovatele lidových tradic, neboť představují zcela nové kulturní projevy, vyvolané zcela novými společenskými kontexty. Vždyť součástí novodobých kulturních zájmů ve městech i na vesnicích se stal film, fotografie, jazz. Ideálem mládeže se nestal tradiční rolník, nýbrž přední sportovci, herci nebo zpěváci populárních písní. Skupiny, využívající ke své kulturní aktivitě folklorní nebo jiný historický materiál, se postupně staly jednou ze součástí této moderní masové kultury. Jak bylo uvedeno, pro novodobé využívání subjektivně vybraných prvků kultury feudálních vesnic se vžil výstižný pojem folklorismus. Dnes se s ním setkáváme jako s folklorismem souborovým, festivalovým, výtvarným nebo turistickým. Folklorismus je pojem poměrně mladý. Vznikl z potřeby odlišit autentický folklór od jeho novotvarů, a z potřeby pojmenovat různé podoby využívání prvků lidových tradic pro nejrůznější účely. Zvlášť rozšířená jsou vystoupení novodobých folklorních souborů a skupin pro potřeby domácího i zahraničního turistického ruchu, jichž je na všech kontinentech tohoto světa stále větší počet.

Ekonomická hodnota folklorismu

Folklorimus má vedle své vnitřní hodnoty také hodnotu ekonomickou, která z něj činí předmět hry tržních sil. Národní ústav lidové kultury v roce 1997 uspořádal mezinárodní konferenci o problému komercializace lidové kultury, zahrnující jak její interpretaci prostřednictvím různých folklorních slavností a festivalů, tak její využívání prostřednictvím informačních technologií. Vlivem mezinárodního turismu se komercializace různých podob folklorismu stala problémem mezinárodním. Je provázena nejenom rozvojem folklorních slavností a festivalů, ale i rozvojem digitálních technologií při šíření kulturních informací, které násobí kontakty mezi kulturními vzory různých regionálních, národních nebo etnických společenství. Právě jejich vlivem dochází ke vzájemnému přizpůsobování a obohacování. Folklorismus přináší do kulturních aktivit regionální prvky, obohacující soudobou masovou kulturu specifickými vůněmi a barvami, i když nelze podceňovat ani možnost jeho vlivu na nebezpečný nacionalismus.

Regionální folklorní slavnosti

Sociologicko etnografický výzkum, provedený etnografem Václavem Frolcem a sociologem Tomášem Sirovátkou v roce 1983 ukazuje, že největší zájem o činnost folklorních souborů a o jejich vystupování na folklorních slavnostech má studující mládež a vzdělanější obyvatelé měst. Výzkum provedený na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici také potvrzuje, že k integraci folklorismu do moderní masové kultury přispívají nejvýrazněji novodobé regionální folklorní slavnosti a festivaly. I když o nich bylo napsáno mnoho recenzí a zpráv, o širších souvislostech a o dobové podmíněnosti jejich vzniku zatím máme poznatky jen velmi skromné. U zrodu většiny těchto novodobých folklorních slavností a festivalů v nejrůznějších prostředích stály u nás osvětové instituce, nověji také občanská sdružení a s nimi spolupracující osobnosti, často z řad profesionálních národopisců. V počátcích těchto slavností se kladl důraz na autentičnost projevu včetně autenticity krojů, o níž nerozhodovali ani tak jejich nositelé jako spíše národopisci nebo různí regionální znalci. Z mnohých se později stali návrháři souborových kostýmů, chápaných jako historické rekonstrukce. Mnoho národopisců se věnovalo a věnuje tvorbě pořadů folklorních souborů na nejrůznějších festivalech jako své zájmové činnosti, mnozí z nich jako pracovníci osvětových institucí. Národopis jako historická věda však nevzdělává specialisty pro žádný druh profesionální nebo amatérské umělecké tvorby. Národopisci v tvorbě folklorních pořadů pro festivaly však mají určitou výhodu před lékaři, inženýry nebo učitelkami, kteří rovněž tvoří folklorní pořady a jsou členy programových rad desítek folklorních festivalů. Úkolem národopisců – pokud si chtějí ponechat toto profesní stigma - je zabývat se vznikem a vývojem této novodobé části masové kultury v soudobých kulturně společenských a sociálních souvislostech.

Součást masové kultury

Folklorismus je nepochybně významným předmětem soudobého národopisného výzkumu. Proto profesionální národopisci musí své mimovědecké aktivity – stejně jako badatelé v jiných společenských vědách – měřit hledisky etiky vědecké práce. Měli by ozřejmovat, že pěstování lidových písní a tanců a jejich choreograficky upravené předvádění na veřejnosti není druhou nebo další existencí folklóru, nýbrž jedním ze specifických prvků soudobé masové kultury. Stejně jako pěstování renesančních tanců nebo barokních divadelních her není druhou existencí renesance nebo baroka. Právě nedostatek konfrontace obecného historického vývoje s vývojem kultury a způsobu života vesnice vede ke vzniku pseudohistorických a subjektivních konstrukcí norem původnosti či estetičnosti folklorních prvků, jejichž využívání v dnešní zájmové umělecké činnosti sice obohacuje soudobou masovou kulturu, avšak snahy o jejich oživování v jejich původních formách a funkcích patří do oblasti sentimentálního historismu. V této souvislosti mě zaujal bonmot Josefa Války v recenzi Kelerových Dějin sociologie, kde píše, že dnes by se Karel Marx divil, kam se poděla dělnická třída a Max Weber, kam se poděla etika.

Tak jak se vzdaluje tradiční lidová kultura člověku dnešní doby, tak roste zájem i nabídka projevů folklorismu. Není pochyb, že dalším generacím se bude tradiční lidová kultura vzdalovat tak, jak nám se odcizila každodenní kultura středověké společnosti a našim dávnějším předchůdcům kultura a způsob života časně historických společenství. Zájem o ně však trvá. Výrazem tohoto zájmu nejsou jen folklorní festivaly a různá historická představení, ale i muzea v přírodě všech druhů, včetně nejnovějších archeoskanzenů. Praktické zkušenosti z vývoje folklorismu v druhé polovině dvacátého století svědčí o tom, že se stal nezanedbatelnou součástí moderní masové kultury, zvláště její symbolické složky, k níž patří zejména různé rituály a slavnosti. Obecněji řečeno: folklorismus, především předvádění lidových písní, tanců a zvyků plní v současnosti určitou úlohu integrace vlastního společenství, podílí se na utváření historického vědomí a přispívá k žádoucím regionálním kulturním aktivitám. Ze všech těchto hledisek se jeví jako významná součást hodnotového systému společnosti, jež bývá nazývána postmoderní. Oproti soudobým internacionálním hudebním a jiným projevům, které jsou – jak trefně poznamenal sociolog Miloslav Petrusek - spíše průmyslovými výrobky s omezenou trvanlivostí, jsou zdroje folklorismu ve své regionální rozmanitosti nevyčerpatelné.

Referát z 22. strážnického sympozia