Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Vladimír Soukup

Kunštát: Jeden z nejstarších na Moravě

Vyšlo v čísle 51-52/2006

Kuna, drobná lesní šelma, bývala ve středověku symbolem chytrosti, mrštnosti a obratnosti. A tak není divu, že se stala i křestním jménem. Jeden z jeho nositelů založil nejpozději v polovině třináctého století na kopci nad potokem Petrůvkou na okraji Českomoravské vrchoviny jihozápadně od dnešních Letovic hrad, který po něm dostal i jméno – Kunštát.

Stal se zakladatelem jednoho z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodů – pánů z Kunštátu, z něhož vzešel i český král Jiří z Poděbrad. Kuna, syn Gerharta ze Zbraslavi u Rosic, zastával – stejně jako jeho bratři – důležité zemské úřady a hrál značnou roli v dějinách Moravy. Za zásluhy získal četná území v dosud málo obydlených oblastech, která pak začal kolonizovat. Mohl si vystavět i kamenný hrad, což byla výsada na tehdejší dobu mimořádná, náležející většinou jen členům panovnického rodu, případně biskupům.

Výsledky stavebního průzkumu v roce 1994 doložily, že kunštátský hrad byl vystavěn již jako románský, a tím poněkud opravily původní představy historiků. Za přízemní arkádou na průčelí starého paláce objevili odborníci čtyři románská okénka a portál na pavlač, románské jádro má i původní vstupní hranolová věž. Kunštát tak patří k nejstarším šlechtickým hradům na Moravě, býval mocenským centrem rozsáhlého panství, jehož hospodářské zázemí tvořila podhradní osada. Nevelký hrad se během čtrnáctého a patnáctého století dočkal přestavby a výrazného rozšíření. Zasloužil se o to i Jiří z Poděbrad. Právě on dal zvětšit palác a především zdokonalit hradní opevnění; z té doby pochází i mohutná hranolová věž zvaná Poděbradská, která dominuje předhradí. Práce dokončili až Jiřího dědici, v roce 1521 však své rodové sídlo prodali Pernštejnům a ti zase obratem Černčickým z Kácova. Za jejich držení byl hrad v první polovině šestnáctého století přestavěn renesančně, čímž získal podobu trojkřídlého zámku, na části zasypaného příkopu vznikla renesanční zahrada. V roce 1680 následovala raně barokní přestavba, při níž byl palác zvýšen o patro a doplněn arkádou, na přelomu osmnáctého a devatenáctého století dostal tzv. Dolní zámek klasicistní fasády, z počátku dvacátého století pochází romantická úprava, v jejímž rámci vznikla i nová brána s předbraním. Ze středověkého opevnění se dochovala část příkopu, překlenutého barokním mostem. Hrad-zámek, národní kulturní památka, se v posledních letech nákladně rekonstruuje. Od roku 2003 je zpřístupněn veřejnosti. Návštěvníky čekají zámecké interiéry s původním zařízením, portrétní galerie, expozice o dějinách objektu, jeho majitelích a regionu a také výstava, věnovaná Moravskému zemskému archívu. Připravit expozici ale nebylo vůbec jednoduché. V minulosti bylo totiž původní vybavení kunštátského zámku rozvezeno do mnoha moravských i českých památkových objektů. Díky mravenčí práci památkářů se však podařilo většinu historických exponátů dohledat a do Kunštátu vrátit. A tak tu dnes můžeme opět vidět mimo jiné někdejší zámeckou zbrojnici, portréty Josefa a Leopoldiny z rodinné galerie Couden-Honrichsů, stylový nábytek. Po šedesáti letech se sem vrátil i obraz sv. Maří Magdaleny, který pro Kunštát v aukční síni Dorotheum vydražilo za šedesát tisíc korun ministerstvo kultury. Kompletně zrekonstruován byl i terasovitě řešený zámecký park, doplněný drobnými klasicistními a romantickými stavbičkami. Jeho součástí je i unikátní psí hřbitov se šestnácti pomníčky. Nejstarší patří psu Luxovi, který zemřel v roce 1890.

Původní osada pod hradem, tvořící jeho hospodářské zázemí, se později stala městečkem a v roce 1994 městem. S ním spojil svůj život básník František Halas (1901-1949), jehož rod ze zdejšího kraje pocházel. Od roku 1938 sem jezdíval na letní byt, za okupace se sem uchýlil natrvalo. Tady se scházel se svými přáteli, většinou rovněž literáty, na toulkách po okolí sbíral inspiraci k některým svým pozdním básnickým sbírkám. V Kunštátě vzniklo mimo jiné i jedno z jeho nejznámějších děl – básnická próza Já se tam vrátím. A básník se sem opravdu vrátil: podle svého přání spí svůj věčný sen na kunštátském hřbitově.