Týdeník Veřejná správa

Rozhovor

s Ing. Petrem Mackem,
vedoucím Oddělení krizového řízení a obrany
Jihomoravského kraje

Bez informací a spojení není velení

Vyšlo v čísle 9/2006
Ing. Petr Macko

Jaký význam mají informační systémy pro krizové řízení?

Systémy informační podpory krizového řízení by měly ve správný čas poskytovat informace na příslušné řídící úrovní v žádoucí kvantitě a v optimální kvalitě, aby bylo umožněno rychlé a správné rozhodnutí. Data potřebná pro podporu krizového řízení vytvářejí různé soubory, ale není možné se obejít bez jejich centralizace v digitální podobě a následného umístění v komplexu vztahů, vazeb a technologií, kterými krizové řízení bezesporu je.

Jak jsou napojeny obce?

Většina malých obcí, zhruba devadesát procent, nedisponuje uvolněnými funkcionáři, kteří se zabývají veřejnou správou profesně. Tudíž není na místě obce zatěžovat dalšími byť užitečnými systémy. Systémy na úrovni kraje a na úrovni obcí s rozšířenou působností může ovládat jen člověk, pracující s nimi každodenně. Proto jsou pro starosty připravovány informační výstupy v tištěných dokumentech, což je v podstatě výstup ze systému. Budou pro ně obsahovat základní postupy v případě vzniku mimořádné události. Obce s rozšířenou působnosti mají přímo přístup do informačního systému a jsou zároveň tvůrci dat za jednotlivé obce vlastního území. Například, potřebujeme od nich informace o kontaktech na obce, sborech dobrovolných hasičů, o jejich vybavení, případně akceschopnosti. Důležité je propojení našeho informačního systému s databázemi dalších správních úřadů a zejména s databázemi Hasičského záchranného sboru, což platí i pro spolupráci s policií.

Začněme však po pořádku, jak systém vznikal a co vás konkrétně vedlo k jeho vytvoření?

Nejdříve byla provedena analýza dat a zjistili jsme, že zpracování dokumentace krizového řízení pouze v listinné podobě již není možné, vzhledem k množství zpracovávaných informací. Přibližně 2,5 GB dat v textech a číslech bez obrazového, třeba mapového doprovodu. Koncepce informační podpory krizového řízení byla schválena v roce 2002, kdy byly zpracovávány plány krizového řízení kraje.

Jakou technologii jste vybrali? Byla nějak limitována?

Pro nás byl hlavním důvode pro výběr technologie EMOFF nedostatek finančních prostředků a pracovníků. Největší položkou byl hardware a zajištění bezpečnosti systému, ostatní náklady byly zanedbatelné. Oddělení krizového řízení nejsou dostatečně personálně obsazena, proto jinak nelze plnit úkoly zadané stávající legislativou - a to mohu říct zcela zodpovědně. Nejen na krajských úřadech, ale i v obcích a dalších dotčených subjektech.

Není však levné nevýhodné?

Použitý systém EMOFF mohu charakterizovat jako prostředek pro řízení informací v krizové situaci. Je schopen široce komunikovat a to také s jinými softwary a je schopen “sbírat” data používaná pro potřeby krizového řízení. Základní databáze tvoří osoby, subjekty a události, které se navzájem prolínají a tvoří jeden kompaktní celek a vytvářejí plánovací prostředí. Naše představa o komunikaci byla limitována časy, které vyplývaly z analýzy rizik pro jednotlivé druhy jevů. Ve velice krátké době můžeme uvést do chodu celý systém, což představuje několik stovek lidí, kteří se podílejí na řešení krizové situace. Aktivací systému dostanou všichni potřebnou informaci.

Jak to však funguje v praxi?

Co se týče SMS serveru, je zcela nezávislý, ale zároveň je prvkem systému EMOFF, který lze podle jednotlivých plánů spouštět. Po příjmu určitého řetězce informací, systém je analyzuje jako spouštěcí mechanismus, a třeba do minuty pošle 300 až 600 SMS zpráv věcně příslušným subjektům zapojeným do krizového řízení. Je zajištěna obousměrná komunikace, můžeme zjistit, kdo zprávu přijal. SMS jsou posílány i na několik možných čísel volaného. Nezajímá nás, zdali byly doručeny všechny SMS zprávy na všechny telefony, zajímá nás pouze osoba, která z několika možných kontaktů zprávu přijala. Letos jsme prováděli tři prověrky, z 1556 volaných osob v průměru 91 % z nich zprávy dostalo. Podle jmenných seznamů jsme zjistili, kdo měl telefon vypnutý nebo jej nezvedl, nebo kdo neodpověděl na konkrétní podnět, celkem to činilo přibližně sto pochybení. Zpráva obsahuje identifikační klíč, případně odkaz na e-mailovou zprávu nebo přílohu e-mailu.

Nestačilo by “poplach” vyhlásit sirénou?

Například zvláštní povodeň na jednom území ohrožuje jedenáct a půl tisíce lidí a zasahuje několik zón havarijního plánování. Pokud by zazněla siréna, lidé se schovají do nejbezpečnějšího úkrytu a popřípadě mají připraveno evakuační zavazadlo. Netuší, že ohroženi nemusí být jen nebezpečnými chemickými látkami, ale přichází zvláštní povodeň, která je za několik desítek minut smete. Proto je třeba určité množství informovaných pracovníků, kteří pak řídí situaci v místech krizových situací, vznikají operativně štáby a operační pracoviště krizového řízení na nižší úrovni, pokud není nezbytné, aby mimořádnou situacu řešil přímo krizový štáb kraje.

Už dlouho se diskutuje o myšlence, že ústřední orgány státní správy by měly “nalajnovat” linii jednotné technologie, aby jednotlivé kraje byly schopny lépe se domluvit stejnými systémy. Jde stále jen o diskuse?

Věci se postupně vyvíjejí. Když shrnu vývoj za několik posledních let, ustoupilo se od myšlenky vytvoření komplexního informačního systému, který by zahrnoval veškeré procesy v oblasti krizového řízení, každý územní celek má svá specifika. Nyní je řešen problém, jak zabezpečit komunikaci jednotlivých systémů. Neexistuje síla ani v této republice, ani v tomto světě, která by byla schopna vytvořit univerzální systém, který by používali všichni. Bylo by to stejné, jako vyrábět jediný model automobilu.

Na druhé straně se digitální technologie takřka překotně vyvíjejí, nebylo by proto praktické získat tu nejlepší z nich?

Pokud by existoval kvalitní komplexní informační systém pro podporu krizového řízení v České republice, jsme schopni na něj přejít. V okamžiku, kdy stát dá krajům k dispozici informační systém, který bude splňovat standardní nebo lepší kriteria, tak jej uplatníme a našeho fungujícího systému se vzdáme. Především jde o to, aby orgány krizového řízení, jak na úrovni krajů, tak na úrovni obcí, měly k dispozici prostředek, který by mohly použít k podpoře svého rozhodovacího procesu při řešení krizových situací.

V současné době je cestou pro využití různých technologií datové propojení. Dnes je jediným problémem v krizovém řízení zajistit komunikaci jednotlivých technologií. Vývoj příslušné technologie rychle postupuje. Není důležitý výběr dodavatele technologie, ale její uzpůsobení našim požadavkům - komplexu vztahů, vazeb, technologií, které budou sloužit k podpoře krizového řízení. Do budoucna počítáme s dalším zkvalitněním datových přenosů, sdílením dat, pracovních ploch jednotlivých pracovníků – mohou být vzdálení stovky kilometrů, ale zabývají se stejným problémem ve stejný okamžik, což také může být předpokladem žádoucí spolupráce.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 9/2006.

Arnošt Tabach