Příloha
Vandalismus. Výtržnictví. Bitky na stadionech. Rasistické výpady. Divácké násilí spojené se sportovními zápasy bohužel patří k fenoménům dneška. Jedná se o historicky starší fenomén, který doznal nebývalého vzestupu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy došlo k aktivizaci chuligánských skupin. Nyní je mu proto nutně věnována rostoucí pozornost z hlediska činnosti bezpečnostních složek i z hlediska politického. Závažnost tématu potvrzuje skutečnost, že za účelem koordinovaného mezinárodního boje proti diváckému násilí byla v roce 1985 přijata v rámci Rady Evropy Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech, ke které Česká republika přistoupila v roce 1995 (viz sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 118/1996 Sb.).
Je na místě zmínit se o příčinách, které ke vzniku fotbalového chuligánství vedou. Ačkoli se o příčinách či klasifikaci fotbalového chuligánství vedou nekončící odborné spory a nepanuje v této otázce konsensus, pokusíme se v zájmu pochopení smyslu dalšího textu o prezentaci alespoň některých dílčích názorů.
Tradičně převládá názor, že divácké násilí představuje charakteristický způsob projevu skupin mladých mužů z nižších sociálních skupin, kteří chuligánstvím vyplňují svůj volný čas, prožívají extatický pocit z příslušnosti ke skupině a možná i revoltují proti společenskému establishmentu. Typickým rysem pro tuto skupinu je agresivita, vypjatá maskulinita a často také rasismus. Nezpochybnitelný fakt, že zejména britské chuligány nelze omezit jen na nižší společenské třídy, vedl k novému pojetí, že fotbalové chuligánství představuje vzrušující zábavu a únik z šedi všedních dnů, která se týká všech společenských skupin. Výtržnosti a bitky u příležitosti víkendového utkání oblíbeného týmu přinášejí vzrušení, které stojí v ostrém protikladu k nudnému pracovnímu týdnu. Navíc divácké násilí představuje relativně přijatelný způsob osvobození od systému sociálních kontrol. Tento názor je základem teorie, že fotbalové chuligánství je prostě způsob ventilace přirozené agresivity části mladé generace v moderní době. Takové pojetí předpokládá, že určitá úroveň agresivity je v podstatě přirozená a je nutno ji ventilovat ven. Určitá míra násilí realizovaná při sportovních utkáních je tedy do jisté míry pokládána za společensky přijatelnou. Zatímco tento přístup zastávají někteří francouzští teoretici, v Německu sociální badatelé zastávají tezi, že divácké násilí je vyjádřením frustrací plynoucích z rostoucí komercionalizace fotbalu a odcizení klubů svým fanouškům (více viz Mareš, M., Smolík, J., Suchánek, M.: Fotbaloví chuligáni. Evropská dimenze subkultury, Brno 2004). Zdá se pravděpodobné, že za současnými projevy diváckého násilí stojí v různé míře všechny z výše uvedených příčin. Navíc divácké násilí se neprojevuje jednotně. V poslední době se můžeme setkat s rozlišením na skutečné chuligány, "hooligans", a opravdové milovníky fotbalu, “ultras”. Chuligány fotbal vlastně nezajímá, představuje pouze kulisu nebo záminku pro jejich bitky, které jsou často dopředu plánované. Naopak “ultras” jsou oddanými stoupenci vlastního klubu. Poznají se podle promyšlené choreografie, nápaditých transparentů nebo chorálů. Tyto skupiny, které tribuny považují za své teritorium, jsou však velmi citlivé na různé regulace, omezování a zákazy. Proto se i ony někdy uchylují k násilným projevům, namířeným proti bezpečnostním složkám nebo dokonce proti vedení "svého" klubu, pokud nejsou spokojeni s jeho politikou. Divácké násilí se dnes neodehrává zdaleka jen na stadionech, ale zvláště před zápasem a po zápase v okolí stadionů, po celém městě domácího týmu či na příjezdových trasách. Přesto je prevenci násilí přímo na stadiónech věnována prvořadá pozornost. Je to dáno vysokou koncentrací lidí na malém uzavřeném prostoru, kde může v případě ztráty kontroly nad davem dojít k tragédii značných rozměrů, jak se tomu stalo na bruselském Heysel stadionu. Navíc je v prostorách stadionu zásah policie poměrně obtížný. Základní požadavek na bezpečnost fotbalových stadionů je zdánlivě jednoduchý. Jde o to, aby se potenciální výtržníci na stadiony vůbec nedostali. Pokud tam přesto přijdou, měla by jim vysoká pravděpodobnost odhalení a potrestání zabránit v páchání výtržností. K tomu je zapotřebí celé řady legislativních, organizačních i technických opatření, která můžeme rozdělit na opatření na stadionech, opatření směřující k identifikaci a potrestání pachatelů a iniciátorů incidentů a na opatření všeobecně preventivního a vzdělávacího charakteru.
Opatření na stadionech ze strany klubů a sportovních svazů
Stadiony - jako všechna zařízení, ve kterých jsou pořádány akce pro veřejnost - musí splňovat řadu technických i provozních podmínek. Nebudeme se zde zmiňovat o požadavcích daných zákony a normami. Klíčová je kvalita stavby a její údržby. Zde platí princip “rozbitého okna": daleko pravděpodobněji bude rozbito okno v domě, kde již jedno rozbité okno je. Obdobně lze říci, že neudržovaný stadion přímo vybízí k dalšímu vandalismu. Je nasnadě, že opadaná omítka či poničené zábradlí se navíc mohou v okamžiku incidentu stát nebezpečnými zbraněmi. Další zárukou bezpečnosti na stadionu je kvalitní oplocení. Princip UEFA, že každý divák má mít vstupenku, se dosud v mnoha zemích nedodržuje. Kvalitní oplocení je proto základním předpokladem, aby se na stadion nedostali neplatící diváci, aby nebylo možno vnášet sem různé předměty, které by jinak neprošly kontrolou u vchodu, a aby jednotlivé sektory byly řádně odděleny. Řada incidentů i na našich stadionech byla umožněna nebo umocněna nekvalitním oplocením. Jednoznačný je také požadavek, aby na stadionu byla pouze místa k sezení vybavená kvalitními pevně přidělanými sedačkami s dostatečně vysokými opěradly. Pevné sedačky přispívají k rozložení skupin diváků a ztěžují případné náhlé pohyby davu. Mezi moderní způsoby oddělování fanoušků soupeřících týmů patří například pokrytí několika sloupců sedaček sítí. Tento způsob ochrany není tak iritující jako plot, přesto činí kontakt znepřátelených fanoušků velmi komplikovaný. Dalším bezpečnostním prvkem vybavení stadionu je možnost monitorovat dění na stadiónu pomocí kamerových systémů a pořizovat nahrávky a fotografie. Jakkoli už v podstatě všechny naše prvoligové stadiony takovými systémy disponují, jejich vyvedení do operačního centra dosud není dostatečné. To platí i pro jinak velmi ucházející stadiony Sparty Praha a FK Teplic. Na evropské úrovni platí obecný požadavek, aby stadion byl vybaven operačním centrem, ze kterého se nabízí dobrý vizuální přehled po celém stadionu. V centru, kde jsou umístěny monitory kamer, sídlí bezpečnostní štáb utkání: velitel bezpečnostní policie, bezpečnostní manažer klubu nebo hlavní pořadatel, zástupce obecní policie (je-li přítomna) a Hasičského záchranného sboru. Případná rozhodnutí v krizové situaci je tak možné přijímat koordinovaně. Nejčastěji se podobná operační centra "zavěšují" přímo pod střechy tribun. Kamery na fotbalových stadionech stejně jako na jiných veřejných místech mají dvojí využití. Za prvé umožňují v reálném čase sledovat z jednoho místa celý stadion a jeho okolí a podle vývoje situace přijímat rozhodnutí, instruovat pořadatelskou službu a policejní jednotky. Za druhé vytvářejí kamerové záznamy a dokumentaci, které lze v případě incidentů jakéhokoli druhu využít pro identifikaci a usvědčení pachatelů. Bezpečnostně technické vybavení stadionů je vhodné, ale již nikoli nutné, vybavit automatizovaným systémem monitorujícím vstup a zaplňování stadionů. U vchodů jsou strojově čitelné vstupenky snímány a přenášeny do ústředí, kde se sleduje nejen absolutní a relativní zaplněnost stadiónu v reálném čase, ale i zaplnění jednotlivých sektorů. Při relativně nízké návštěvnosti našich ligových zápasů se podobné opatření zdá být zcela zbytečným luxusem, nicméně v případě velkých a pravidelně vyprodaných stadionů je zcela zásadní vědět, že například značná část fanoušků hostujícího týmu nedorazila do začátku zápasu a že se tudíž dá očekávat tlačenice a zmatek při jejich pozdním příjezdu.
Pořadatelská služba neboli stewarding
Technické vybavení stadiónu je pouze předpokladem pro bezpečný provoz stadiónu a komfort diváků. Daleko důležitější je kvalitní řízení, správa a provoz stadiónů. Kvalitní a dostatečně početná pořadatelská služba je proto obecně považována za jednu z nejzákladnějších podmínek bezpečnosti na stadionech. Nespornou důležitost pořadatelské služby umocňuje i fakt, že představuje základní nástroj klubu pro naplňování jeho zákonné odpovědnosti za bezpečnost a pořádek během zápasu. Pod pořadatelskou službou se někdy míní bezpečnostní agentura, jindy dobrovolníci najímaní na jednotlivá utkání. Obě varianty mají své výhody a nevýhody, ideální je kombinace obou přístupů. Zásadní je zajištění dostatečného počtu pořadatelů. Za minimální je považován jeden pořadatel na sto diváků, při rizikových zápasech by se tento poměr měl zmenšovat: například jeden pořadatel na 80 diváků. Pořadatelé provádějí důkladnou kontrolu u vchodu a musejí zabránit vstupu podnapilých diváků nebo pronášení nebezpečných či zakázaných předmětů. Důsledné plnění těchto úkolů je dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším prvkem bezpečnosti stadionu.
Aby pořadatelská služba mohla plnit výše uvedené úkoly, musí splňovat určitá kritéria. Značná pozornost se musí věnovat výběru členů pořadatelské služby. Podmínkou zařazení mezi pořadatele je nejen adekvátní věk a fyzický stav, ale také komunikativnost nebo schopnost pružně reagovat v krizových situacích. Výcvik musí obsahovat nejen informace o provozu stadiónu, opatření v případě mimořádných událostí (například požár nebo evakuace stadiónu) a první pomoci, ale i jasné instrukce, jak postupovat vůči agresivním fanouškům. V řadě zemí je pořadatel vybaven manuálem, kde jsou jeho úkoly jednoznačně rozepsány, případně zaznamenána jeho školení. Pořadatelská služba musí být jasně označena, aby bylo možno její členy v kritické chvíli rychle rozeznat. Měl by existovat fungující systém komunikace, což ovšem neznamená, že by každý pořadatel měl být vybaven vysílačkou. Dobrá pořadatelská služba se dá identifikovat například tím, že její členové zodpovědní za dohled nad hrací plochou pozorně sledují po celou dobu utkání právě diváky, nikoli zápas. Práce pořadatelské služby je v některých státech upravena zákonem a země si tento stav pochvalují. Skutečnost, že pořadatelská služba u nás nemá charakter veřejného činitele (tudíž ani nedisponuje specifickými oprávněními), nepředstavuje nepřekonatelný problém. Intenzivní spolupráce s policií, která zasáhne proti osobám nerespektujícím pokyny pořadatele, představuje jedno řešení. Důsledné vyvozování odpovědnosti občanskoprávní cestou vůči těm, kteří porušují návštěvní řád stadionů a nedbají instrukcí pořadatelské služby, představuje další způsob, jak se vypořádat s nežádoucím diváckým násilím.
Role policie
Role policie je viditelná zejména v době zápasu na stadiónu, v jeho bezprostředním okolí a na přístupových trasách. Nasazováni jsou zejména příslušníci pořádkové policie, jejichž cílem je oddělovat skupiny fanoušků soupeřících týmů, dbát na dodržování veřejného pořádku, předcházet různým třenicím a vandalismu a v případě jejich propuknutí incidenty urychleně ukončit. V současné době je v Evropě patrný odklon od masového nasazení policejních sil a jejich odstrašujícího vystupování ke spíše civilnějšímu vystupování a umírněné demonstraci síly. Zásahové jednotky přitom zůstávají v pozadí (často v automobilech) a zakročují pouze v případě nutnosti. Policie se snaží incidenty řešit rozumně a v plné síle zasahuje až tehdy, kdy mírnější přístup nevede k úspěchu. Důvody k omezenému využití policejních složek jsou v podstatě dva. Za prvé je nasazení mnoha jednotek finančně náročné. Z celospolečenského hlediska není přitom důležité, zda policie zajišťuje veřejný pořádek a bezpečnost při utkání v rámci svého rozpočtu (jak je tomu v České republice), nebo zda se nasazení policistů zahrnuje do nákladů klubu. Za druhé poslední výzkumy ukazují, že zápasy zajišťované spíše nevyzývavým způsobem (s absencí zásahového vybavení, štítů a přileb) vykazují nižší míru incidentů. Pracuje se s předpokladem, že snaha o odstrašení pomocí demonstrace policejní síly naopak k incidentům vybízí.
Omezování počtu nasazených policistů však předpokládá kvalifikovaný obraz možného rizika, který se vytváří na základě věrohodných operativních informací získaných z prostředí fanoušků. Informace se nemusejí týkat pouze plánů chuligánských skupinek. Povědomí o předpokládaném počtu fanoušků hostujícího týmu, jejich přejezdových trasách, době příjezdu, ale i o oblíbených hospodách významně usnadňuje plánování policejních opatření. K zajištění takového druhu informací bývají pověřováni příslušníci kriminální policie, popřípadě vznikají specializované jednotky. Specializované policejní složky, které monitorují aktivity fanoušků ligových klubů či národního mužstva, jsou běžné v řadě evropských zemí. Ve státech s výrazným zájmem o fotbal a chuligánskou tradicí (Velká Británie, Nizozemsko, Belgie, Německo, nově také Rakousko) se jedná o policisty vyčleněné výhradně pro zajišťování bezpečnosti při sportovních utkáních. Specializované skupiny kriminální policie výrazně usnadňují přesný odhad rizika, kontrolují pohyb normálních fanoušků i plány chuligánských gangů. Při přípravě zápasu umožňují efektivní nasazení a rozmístění pořádkových sil, včetně jejich přítomnosti na trase přesunu fanoušků. V případě incidentů a násilností dokáží rychle identifikovat pachatele a zajistit potřebnou dokumentaci incidentu.
Sankční politika
Legislativní opatření se dotýkají jak vhodně nastaveného trestního či přestupkového zákonodárství, tak možné specifické legislativy. Opatření proti diváckému násilí jsou často redukována na ustanovení a řádné potrestání pachatelů násilností a výtržností. Ačkoli je to úkol pro policii důležitý, není ani jednoduchý, ani samospasný. V řadě případů divácké násilí nedosahuje úrovně trestného činu a je proto zapotřebí používat méně efektivních prostředků přestupkového zákona. V oblasti trestní je možné zvážit zavedení trestnosti některých činů, které v jiných podmínkách nemusejí dosahovat úroveň trestného činu (například vstup na hrací plochu, odpalování světlic či jiné zábavné pyrotechniky na stadiónech). Jako nejvhodnější sankce se v evropském měřítku jeví zákazy vstupu na stadiony. Většinou zavedení zákazu vstupu jako sankce do trestního či přestupkového zákona nestačí. Roztříštěnost aplikace trestu a složitost dohledu omezuje efektivnost takovýchto opatření. Některé země (například Velká Británie či Belgie) proto zavedly speciální fotbalové zákonodárství, které zavádí zákaz vstupu na stadióny na určitou dobu (například na dva roky) jako centrálně sledovanou správní sankci. V řadě zemí mohou zákazy vstupu vydávat také kluby jako majitelé stadiónů. V Německu lze uložit jako sankci povinnost dostavit se na policejní stanici v době zápasu. Tresty nicméně zůstávají neúčinné, pokud chybí prostředky k jejich vynucování. Dodržování sankce zákazu vstupu vyžaduje nejen důslednou práci všech zúčastněných složek, ale také operativní znalosti policejních složek, fungující pořadatelskou službu a dostatečné technické vybavení stadionů. Pochopitelně snadnější situace panuje v těch zemích, kde jsou zápasy pravidelně vyprodány a většina diváků navštěvuje stadióny na celoroční permanentky. Například v Anglii můžete na stadiónech vidět demonstrativně vyvěšené plakáty jak z divokého západu s fotografiemi fanoušků, kteří mají vstup na tribuny zakázán.
Preventivní práce s fanoušky
Rostoucí pozornost je v Evropě věnována preventivní práci s fanoušky, tedy cílevědomému odstraňování či minimalizaci faktorů, které vedou k diváckému násilí. Mezi ně patří například špatné rodinné zázemí, nevhodné trávení volného času, nedostatek pozitivních vzorů a zážitků. Preventivní práci lze obecně rozdělit na sekundární prevenci, zaměřenou na mládež z rizikového prostředí, jež s chuligánským chováním dosud neměla nic společného, a na terciální prevenci, zaměřenou na příslušníky chuligánských gangů a pachatele incidentů. V rámci sekundární prevence se využívá přitažlivosti fotbalu a atraktivnosti místních fotbalových celebrit k zapojení dětí do pravidelného sportování podle daného řádu a pravidel. Tento přístup je rozšířen ve Velké Británii. Náplň činnosti je jednoduchá, mladší děti hrají pravidelně fotbal, starší procházejí amatérskou trenérskou přípravkou. Projekty většinou financuje stát nebo obce. Velmi důležitou úlohu hraje také místní klub, který nabízí takto zapojeným dětem exkluzivní diskuse či hru se slavnými hráči, nabízí klubové symbolické předměty, poskytuje technické zázemí či hřiště a někdy poskytuje dokonce určitá privilegia (levnější vstupenky či dopravu na zápasy klubu). Tyto poměrně jednoduché pobídky děti silně motivují k dodržování vytyčeného řádu. Takto investované prostředky se klubu navíc vracejí v podobě fanouškovského zázemí klubu, s ním spojené návštěvnosti a prodeje klubového zboží. Nadto má klub usnadněnou situaci při vyhledávání talentů. Práce s již “zkušenými" chuligány v rámci terciální prevence je poněkud složitější a finančně náročnější. Jedná se většinou o starší mládež, které je třeba poskytnout tak silné zážitky, které dokážou přehlušit vzrušení z bitek. Vhodné je u mládeže také navodit pocit úspěchu či užitečnosti. Dobré zkušenosti s tímto druhem sociální práce mají v Belgii nebo v Německu. V Belgii mohou skupinky chuligánů holdovat adrenalinovým sportům (horolezectví, vodáctví), v Lutychu si například taková skupinka vlastními silami postavila domek s prostory pro klubovnu. Členové skupin postupem času zjistí, že dokážou mnohem více než jen bitky. V Německu jsou zase chuligáni kontaktováni sociálními pracovníky, kteří jim pomáhají řešit obtížné životní situace, například pomáhají hledat zaměstnání, a přitom se snaží nenásilnou formou předcházet násilnému chování. Uvedené programy mají charakter sociální práce, ve které je důležité navození důvěry mezi sociálním pracovníkem a jeho klientem. V žádném případě se však nejedná o prodlouženou ruku policie. Sociální pracovníci a policisté výkonem v zásadě odlišných úkolů směřují ke stejnému cíli: bezpečnosti a pohodě při sportovních zápasech.
Výše uvedené metody mají dlouhodobý charakter a jejich dopad se projevuje až po delší době. Mezi krátkodobé metody patří doprovod fanoušků na hostující zápas nebo nabídka určitých služeb. Tento přístup (fan-koučing) vychází z předpokladu, že frustrovaný fanoušek je potenciálně agresivní. Služba proto představuje jakýsi pomocný doprovod pečující o organizaci cesty za zápasem svého týmu, ale může připravovat i doprovodný program, třeba fotbalové zápasy s fanoušky domácího týmu. Právě doprovodné akce mají velký preventivní význam, protože pomáhají odstraňovat předsudky a kulturní bariéry mezi fanoušky. Zvláště efektivní se fan-koučing ukázal při odstraňování rasových předsudků. Preventivní práce je v celé řadě zemí doplněna rozmanitými aktivitami zaměřenými právě proti rasismu a rasové nenávisti. Podrobnější prezentace takových činností však přesahuje rozsah tohoto článku.
Preventivní aktivity spojené s mezistátními zápasy a velkými šampionáty
V dnešní době otevřených hranic a levného cestování doprovázejí svůj tým na zahraniční zápasy početné davy fanoušků. Pro policii hostujícího týmu to představuje zvláštní výzvu, neboť disponuje pouze omezenými znalostmi o projevech zahraničních fanoušků. Kvalitní analýza rizik optimalizuje nasazení policejních sil a omezuje riziko nečekaných kolizí. Problematický může být nejen nedostatek policistů, ale také nasazení jejich velkého počtu, který může fanoušky k násilnostem přímo provokovat. Analýza rizika se dnes neobejde bez spolupráce policie ze země hostujícího týmu. Aby výměna policejních informací byla kvalitní, vznikla v roce 2001 rozhodnutím Evropské unie síť Národních fotbalových informačních bodů v rámci policie každého členského státu. Prostřednictvím těchto bodů probíhá výměna potřebných strategických informací dlouho před zápasem, operačních informací těsně před zápasem a zhodnocení po zápase. Během vlastního zápasu doprovázejí hostující tým policejní spotteři. Jsou to policisté v civilu bez policejních pravomocí, kteří pomáhají domácím policistům rozpoznat rizikové situace a jedince. V případě potřeby identifikují zadržené výtržníky, popřípadě radí fanouškům své země v nesnázích. Jejich činnost při zápasech v cizině není utajena, naopak povědomí fanoušků o přítomnosti policistů vlastního státu pomáhá překonat pocit anonymity davu a představuje účinnou prevenci proti iniciování výtržností.
Opatření v oblasti policejní spolupráce doprovázejí aktivity na podporu fanoušků. Zejména při mistrovstvích světa i Evropy se osvědčily takzvané ambasády fanoušků, které pracují na podobném principu jako fan-koučing. Jedná se o mobilní informační střediska, která doprovázejí národní tým a poskytují fanouškům nejrůznější potřebné informace v jejich rodném jazyce. Cílem těchto ambasád je předcházet situacím, kdy dochází ze strany fanoušků k násilným incidentům způsobeným frustrací, nespokojeností či dezorientací. Fan-ambasády většinou fanouškům poskytují informace o ubytování, dopravě, přístupu ke stadiónu, a nabízejí pomoc při složitých situacích, jakými bývá ztráta dokladů, okradení či potřeba lékařského ošetření. V rámci tohoto informačního působení se hostující fanoušci také dozvídají o bezpečnostní politice pořádající země, tedy které chování je ještě policií tolerováno a které již nikoli. Dále jsou jim připomínány předměty, které nesmějí vnášet na stadión. Čeká fan-ambasáda se s úspěchem zúčastnila obou posledních velkých evropských fotbalových mistrovství, na které se Česká republika kvalifikovala (Mistrovství Evropy v Belgii a Nizozemsku v roce 2000 a v Portugalsku v roce 2004) a působila i při letošním mistrovství světa v Německu.
Prevence diváckého násilí při sportovních zápasech představuje komplexní záležitost, která může být úspěšná pouze za úzké spolupráce všech zainteresovaných subjektů. Podrobněji jsme se zmínili zejména o roli pořádajících klubů a policie. Velmi důležitá zůstává role obcí, v jejichž katastru se sportovní zápasy konají. Jedná se především o oprávnění obcí využívat institutu obecně závazných vyhlášek a některých omezujících opatření v rámci přestupkové agendy. Obce taktéž mohou přispívat k dosahování potřebné technické úrovně stadiónů. Nezastupitelnou roli hrají při podpoře a organizování prevenční práce s mladými fanoušky. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že ačkoli divácké násilí nelze zcela vymýtit, lze ho citelně omezit společným koordinovaným úsilím, založeným na rozhodné vládní politice.
Poznámka: V květnu byla v Senátu projednána novela trestního zákona, která zpřísňuje postih za agresivitu a vandalství fanoušků na hromadných sportovních akcích.