Týdeník Veřejná správa


Téma

Odbor dozoru a kontroly veřejné správy
MV ČR

Občané začínají správně chápat kompetence ombudsmana

Vyšlo v čísle 33/2006

ilustrační fotoKoncem května uspořádal odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra společně s Kanceláří veřejného ochránce práv seminář k problematice činnosti veřejného ochránce. Tématem rokování, které se uskutečnilo na Ministerstvu vnitra, byl vztah veřejného ochránce práv a územních samosprávných celků se zaměřením na oblast dozoru nad samostatnou a přenesenou působností obcí.

Postavení, účel a funkce úřadu ombudsmana

Mgr. Olga Němečková, Ph.D., lektorka Kanceláře veřejného ochránce práv, v úvodu stručně shrnula fakta o postavení, účelu a funkci úřadu ombudsmana. Institut Veřejného ochránce práv byl zřízen zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, jako nezávislý orgán státu k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jejich jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, a také k ochraně před nečinností úřadů. Veřejný ochránce práv je volen Poslaneckou sněmovnou, má vazbu na zákonodárnou moc a zvláštní oprávnění, informuje jednou za čtvrt roku Poslaneckou sněmovnu o své činnosti, jednou ročně podává souhrnnou zprávu i pro Senát a prezidenta republiky. Informace nasbírané z podnětů dává k dispozici zákonodárné moci jako podněty pro legislativní změny. Předmětem činnosti veřejného ochránce práv je tedy státní správa. Šetří podněty z oblasti státní správy, zevšeobecněné informace pak předává do legislativy. V působnosti veřejného ochránce práv není rozhodovací činnost soudů, jakékoli soukromoprávní věci mezi stěžovateli a samosprávou. V daných záležitostech pouze využívá stávajících mechanismů, například dohled na dozorový orgán a jeho vyřízení konkrétního dozorového případu. Veřejný ochránce práv není kontrolním orgánem, ani advokátem nebo zástupcem stěžovatelů. Má zvláštní oprávnění podávat Ústavnímu soudu návrhy na zrušení podzákonných právních předpisů (obecně závazných vyhlášek a nařízení). V současné době však do toho procesu nevstupuje z důvodu velkého množství jiných podnětů (mimo jiné i proto, že se jeho Kancelář ve většině případů shodne s Ministerstvem vnitra při řešení těchto případů), a také z důvodu nejednoznačnosti právních výkladů k některým problémům. Základními funkcemi veřejného ochránce práv jsou funkce iniciační. Zevšeobecňuje informace získané z vlastní činnosti (v jednání s ústředními správními úřady informuje o možnostech legislativních změn, nápravy a podobně), má dále funkci mediační (vyrovnává spory mezi stěžovateli a úřady, respektive úředníky) a osvětovou (vysvětluje právní úpravu, nastiňuje možnosti dalšího postupu, poskytuje určitou metodickou pomoc stěžovatelům). Mezi základní kritéria činnosti veřejného ochránce práv patří posuzování souladu s právními předpisy, principy demokratického právního státu a principy dobré správy (v této souvislosti bylo při semináři upozorněno na konferenci, která proběhla v letošním roce na půdě Kanceláře veřejného ochránce práv k problematice takzvané dobré správy). Jako příklady negativního vymezení tohoto pojmu, takzvanou nedobrou správu, zmínila lektorka Kanceláře průtahy a liknavý postup úřadu u pořádkových lhůt nebo při nestanovení lhůt, nezdvořilost, neslušnost, nedostatečně přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí, netransparentnost postupu veřejné správy, nepřiměřenost postupu, nehospodárnost a neracionalitu, nadměrné zatěžování jednotlivců, nepřiměřeně vysoké náklady řízení, diskriminaci obecně, zneužití práva, neposkytnutí informace i odmítnutí pomoci.

Olga Němečková také shrnula principy postupu veřejného ochránce práv při šetření podnětu. Šetření je zahájeno buď na základě přijatého podnětu klasickou poštou nebo elektronicky (a to na e-mailovou adresu podatelna@ochrance.cz), nebo na základě vlastní iniciativy (anonymní podání, informace z médií, případy, které vyplynou z šetření mimo vlastní podnět stěžovatele a podobně).

Podnět může být odložen z důvodu fakultativního odložení, v případech, kdy stěžovatel nedoplnil na výzvu patřičné náležitosti (identifikaci stěžovatele a problému, doložení příslušné dokumentace, využití řádných mechanismů - například možnosti oslovení dotčeného orgánu, aby učinil nápravu), když je případ zjevně neopodstatněný (případ je již starší, či je věc u správního soudu). Podnět se odloží z důvodů obligatorního odložení, jestliže podání je mimo působnost či je od osoby, jíž se podnět netýká.

Samotný průběh a prostředky šetření jsou vymezeny v paragrafu 15 zákona o veřejném ochránci práv. Může dojít k místnímu šetření na úřadě, vyžádání si zaslání spisu k prošetření, provedení znaleckého posudku a tak dále. Veřejný ochránce práv i zaměstnanci Kanceláře jsou při výkonu své funkce vázáni mlčenlivostí. Šetření bývá uzavřeno zprávou, jejímž obsahem může být buď zjištění nebo nezjištění nedostatků; výsledky šetření mají však pouze doporučující charakter. Pro vyjádření k zjištěným nedostatkům má úřad lhůtu 30 dnů. V případě, že úřad nesouhlasí se zjištěním veřejného ochránce práv a ten na svém zjištění trvá, může ochránce navrhnout opatření k nápravě, například formulování návrhů na přezkoumání, proškolení úředníků či vydání metodiky. Pokud konflikt přetrvává dále, obrací se ochránce na nadřízený úřad a ve věci vydává závěrečné stanovisko. Sankcí za případné nezjednání nápravy je medializace případu, zveřejnění textu tiskovou kanceláří, v němž se kromě označení samotného úřadu může zveřejnit i jméno úředníka, který měl konkrétní případ v řešení. Jinou možností je i řešení případu prostřednictvím usnesení vlády. Kromě šetření podnětů a dalších zvláštních činností ochránce (působení vůči Ústavnímu soudu, zprávy pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR), má veřejný ochránce práv i právo provádět preventivní kontroly zařízení, v nichž jsou lidé drženi s omezením svobody (přičemž se nejedná pouze o věznice, ale i o psychiatrické léčebny, diagnostické ústavy a podobně).

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv

JUDr. Miloš Valášek, další z lektorů Kanceláře veřejného ochránce práv, podal na semináři informace k souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2005 (zpráva je zveřejněna na internetových stránkách veřejného ochránce práv). Srovnal údaje z této zprávy se statistickými přehledy z předchozího období činnosti Kanceláře veřejného ochránce práv. V prvním roce fungování úřadu obdržel ochránce přes 5900 podání, v současnosti dosahuje roční počet podání téměř 5000. Oproti předcházejícím statistickým přehledům budou v letošním roce do těchto statistik zahrnovány i další podněty, jako například rady na ústním příjmu, stručné e-mailové dotazy a podobně, takže v konečných statistikách dojde k mírnému nárůstu. Ve srovnání s ombudsmany v zahraničí převažuje u českého ochránce počet stížností, které se dotýkají jeho působnosti. V zahraničí naopak převažuje počet podnětů mimo působnost ochránce (tento poměr do jisté míry svědčí o vyspělém právním vědomí v České republice, za loňský rok bylo podáno 43 procent dotazů mimo působnost veřejného ochránce práv). Z počtu přijatých podnětů v působnosti ochránce činilo asi 10 procent podání na úseku sociálního zabezpečení (důchody, státní sociální podpora a sociální péče), dále následovala podání z oblasti stavebního řízení, na třetím místě pak státní správa a soudnictví (a to přes 5 procent podání; například průtahy soudů, nevhodné chování soudních osob a podobně), další oblastí byla problematika zdravotnictví a péče o zdraví (téměř 5 procent podání), poklesl počet podání týkajících se restitucí, naopak pomalý nárůst zaznamenal počet podání na úseku problematiky pozemních komunikací, spojů a telekomunikací a také vnitřní správy (evidence obyvatel, zrušení údajů o místě trvalého pobytu a podobně). Z nejčastějších podnětů z oblasti mimo působnost veřejného ochránce práv lze zmínit občanskoprávní věci (například problematiku zadlužení a podobně), trestní záležitosti, podněty směřující do oblasti samostatné působnosti územních samosprávných celků a tak dále. Z celkového počtu případů řešených Kanceláří veřejného ochránce práv v minulém roce bylo celkem 38 šetření z vlastní iniciativy. Celkem 1490 podání bylo v loňském roce odloženo (z důvodu, že podání byla mimo působnost veřejného ochránce práv, jednalo se o zjevně neopodstatněný podnět, věc rozhodnuta nebo projednávána soudem), dále 2585 případů bylo objasněno a vyřízeno jiným způsobem pomoci (nebylo tedy zahájeno šetření proti úřadu, stěžovatel byl nasměrován k dalšímu vlastnímu postupu), ve 241 případě nebylo šetřením zjištěno pochybení úřadu, ve 425 případech pak pochybení zjištěno bylo (u 346 případů došlo k napravení pochybení samotným úřadem a nebylo třeba přijímat další opatření, v 60 případech veřejný ochránce práv navrhl opatření k přijetí nápravy a v 17 případech byl nucen přistoupit k uložení sankcí – medializace případu, oznámení nadřízenému úřadu se žádostí o zjednání nápravy). Jako příčiny nespokojenosti stěžovatelů v případě podnětů v působnosti veřejného ochránce práv lze zmínit: pochybení jednotlivého úředníka, chybu v organizaci práce na příslušném úřadě, chybu na ústředním orgánu státní správy (neposkytnutí patřičné metodiky a podobně) i neprovázanost zákonů. V loňském roce bylo Kanceláří veřejného ochránce práv vybráno několik problematických oblastí, do nichž má ochránce snahu zasahovat s cílem přijetí opatření k nápravě legislativních nesrovnalostí na celostátní úrovni. Jedná se o problematiku postavení činnosti pozemkového fondu, odstranění ekologické zátěže sanace kontaminovaných lokalit, problematiku práva pacientů na poskytnutí informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci, práva pozůstalých na informace, otázku dvojího státního občanství, domnělého státního občanství, zajištění základních životních podmínek bydlení, výplat náhrad z garančního fondu obchodníků s cennými papíry, sirotčích důchodů, zdravotního pojištění dětí cizinců, činnosti soudních exekutorů, státní správy na úseku znalců a tlumočníků, postavení plně invalidních osob bez nároku na důchod, realizace jejich práva na zaměstnání, částečného zdaňování penzí, problematiku nemovitostí bez vlastníka evidovaných v katastru nemovitostí, možnosti obcí získávat informace o dlužnících v rámci daňové exekuce, problematiku báňské správy, provádění sterilizací a tak dále.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 33/2006.