Zahraničí
Letošní, v pořadí sedmé vrcholné jednání Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (1), se konalo 22.- 23. května 2006 v Paříži. Tématem bylo, jak dosáhnout rovnováhy globalizace, aby se zabezpečila prosperita populace celého světa. Více než tisícovka účastníků konference, nejen z členských zemí OECD (2), jednala po plenárním zasedání v patnácti skupinách s dílčími tématy (3). Vždy tři skupiny zasedaly souběžně, takže se v následujícím textu soustředím na informace pouze z těch zasedání, jichž jsem se účastnila.
V úvodním plenárním zasedání prohlásil řecký ministr ekonomiky a financí G. Alogoskoufis, že globalizace překrývá rizika. Globální ekonomickou integraci hodnotil jako výzvu pro lepší budoucnost všech zemí a jejich obyvatel, neboť má též řešit nezaměstnanost a sociální vyloučení. Pro konkurenci je důležitá mezinárodní koordinace politiky, v níž ocenil důležitou úlohu OECD. Zajímavé bylo vystoupení místopředsedy vlády a ministra financí a ekonomiky Korejské republiky Duck-soo Hana, jenž ocenil, že může na fóru zastupovat svoji zemi, která vysoce těží z prospěchu globalizace. Příjmy rostou, zboží jde na export, využívá se moderních informačních a komunikačních technologií, jejichž rozvoj mění dimenze globální integrace z úrovně státu až na individuální úroveň. Jako příklad dalších zemí, jež těží z globalizace, otevřené ekonomie a liberalizace obchodu, uváděl Čínu, v níž došlo od počátku osmdesátých let k významnému rozvoji, a Indii v posledních letech. To znamená, že čtyřicet procent světové populace bylo osvobozeno od chudoby. Současně však korejský zástupce hovořil i o tom, že jakkoli historie opakovatelně dokázala, že globalizace přináší ekonomickou prosperitu s lepšími příležitostmi, mnoho lidí ji stále ještě odmítá a dokonce se jí obává. Podle jeho názoru ztratí země, které se rozhodly dále udržovat uzavřenou ekonomiku, možnosti jak ochránit své občany před chudobou a bude pro ně obtížnější prosadit sociální integraci. Sám vzpomínal na ekonomickou krizi v Asii, ke které došlo v roce 1997 a kterou byla vážně zasažena i korejská ekonomika. Přes všechny hlasy proti globalizaci však trvá na tom, že prospěch z globalizace převažuje nad možnými náklady. Je přesvědčen, že nikdo z obyvatel Koreje by se nechtěl navrátit k tamním hospodářským podmínkám šedesátých let. Současně zdůraznil, že se budou snažit minimalizovat náklady globalizace a maximalizovat její užitky. Například pracovní trh se musí stát flexibilnějším, v případě kapitálových trhů by měly být přeshraniční transakce více liberalizovány. Asijská krize přinesla poučení, že aby se předešlo jakémukoli možnému zesílení ekonomické nestability, je třeba mít dobře promyšlenou právní regulaci a dostatečné monitorování. Každý stát musí přizpůsobit svůj institucionální systém novému globálnímu prostředí. Po krizi v roce 1997 se korejská vláda navzdory zvýšené kritice liberalizace rozhodla dále otevřít kapitálový trh, značně zlepšit regulaci a tím byla krize překonána úspěšněji než v ostatních zemích. Nyní Korea uzavřela s mnoha zeměmi, včetně USA, více dohod o volném obchodu. V závěru vystoupení místopředseda korejské vlády prohlásil, že zájmem jeho země je úspěšně uskutečnit cíle rozvoje tisíciletí. Podle jeho názoru je OECD Forum, vyhledávající a podílející se na nejlepší praxi ve světě, de facto projevem pozitivních aspektů globalizace.
Generální sekretář OECD Donald J.Johnston hovořil o tom, jak se OECD snaží zejména o dosažení rovnováhy mezi globalizací a sociální soudržností. K tomu je třeba využívat aktivního dialogu mezi vládou, průmyslem, obchodem a občanskou společností. V diskusi pak zaznělo, že v dialogu je třeba pamatovat i na ochranu životního prostředí. Řečník k tomu sdělil, že Světová obchodní organizace chtěla dosáhnout globalizace i v zemědělství a že o tom připravila spolu s OECD příslušné studie.
V zasedání o městech a globalizaci Michael Harcourt, bývalý starosta Vancouveru a nynější poradce kanadského premiéra, hovořil hlavně o veřejné správě měst. Mezi městy má jít o partnerství a mají soutěžit globálně. Za důležitý a pro úspěch globalizace nezbytný prvek označil dobré vládnutí (governance). V diskusi se hovořilo o solidaritě, důležité pro partnerství mezi městy. K dispozici bylo též speciální vydání publikace OECD o komparativním průzkumu teritoriálního rozvoje čtyř metropolitních měst různých světadílů (Mexico City, Montreal, Stockholm, Soul), doplněné o průzkum teritoriálního rozvoje hlavního města Finska. V publikaci se porovnává veřejná správa měst, rozvoj městských financí, partnerství mezi městy a regiony i mezinárodní vztahy.
Ředitel Direktorátu OECD pro zaměstnání, práci a sociální záležitosti John P.Martin hovořil o doporučeních vydaných pro členské státy OECD a obsahujících dvě výzvy: stárnutí populace a globalizace. Těmto výzvám má napomoci aktivace, efektivní služby, včasný odchod do důchodu, financování a spolufinancování. Diskuse k tématu byla rozsáhlá a vyplynulo z ní, že například v USA většina zaměstnaných osob chce zůstat v práci nejméně do 65 let a nejangažovanějšími jsou lidé mezi 50 a 65 lety. Ve Španělsku došlo v poslední době k šesti reformám zaměstnanosti. Hovořilo se též o nutnosti produktivity práce a o zaměstnanosti žen, zejména ve Skandinávii. 36 milionů pracovníků je v zemích OECD registrováno jako nezaměstnaní (4).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 33/2006.
Poznámky: