Týdeník Veřejná správa


Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 18/2006

Evropský soudní dvůr

  • Kazuistika (Bacardi)

  • Ve věci C-429/02 byla Evropskému soudnímu dvoru položena francouzským Kasačním soudem v listopadu 2002 předběžná otázka, a to v souvislosti s žalobou společnosti Bacardi-Martini SAS, která vyrábí a distribuuje řadu známých značkových alkoholických nápojů, například Bacardi rum, Martini a Duval pastis. Žalobce se domáhal soudního zákazu praktik, kterými provozovatel kanálu TF1 a s ním spojené zprostředkovatelské firmy nutily sportovní kluby, aby nepronajímaly místa pro reklamní tabule na fotbalových stadionech pro zviditelnění značek alkoholických nápojů. Základní právní problém se týkal slučitelnosti aplikace francouzského zákona o potírání kouření a alkoholismu s evropským právem. Článek 49 SES zakazuje omezení volného poskytování služeb uvnitř Společenství pro příslušníky členských států, kteří podnikají v některém jiném státu Společenství než příjemce služeb. Judikatura ESD dlouhodobě chrání poskytovatele služeb, kteří podnikají v souladu s předpisy státu, v němž sídlí, avšak setkávají se s nejrůznějšími překážkami v jiném členské státě, a stejně tak chrání i spotřebitele těchto služeb. Je zřejmé, že organizátoři sportovních podniků konaných mimo Francii mají ztíženou možnost prodeje vysílacích práv francouzským televizím, pokud nemohou zaručit, že bude potlačena nepřímá reklama na alkoholické nápoje. Bylo by sice technicky možné upravovat obraz vždy tak, aby záběry reklamních tabulí na fotbalových stadionech byly rozmazány a nápisy na těchto tabulích znečitelněny, takovéto opatření by si však zajisté vyžádalo dodatečné náklady i zpoždění přenosu. První věta v druhém odstavci druhého článku směrnice č. 89/552/EHS brání státům omezovat televizní přenosy z jiných členských států, pokud by se důvod tohoto omezení týkal předmětu úpravy obsažené ve směrnici o televizi bez hranic. To se týká jak svobody příjmu televizního signálu, tak šíření televizního vysílání z jiných členských států. Důvodem, o nějž se opřelo francouzské opatření, byla nežádoucí propagace alkoholických nápojů, nikoli však reklama na alkohol upravená evropskou televizní směrnicí. Některé znaky a vlastnosti televizní reklamy upravuje ve čtvrté kapitole směrnice č. 89/552/EHS, a to včetně těch kritérií, která musí splňovat televizní reklama na alkoholické nápoje. Podle názoru soudu nelze nepřímou reklamu spočívající v tom, že na obrazovce jsou během fotbalového zápasu občas k zahlédnutí i reklamní tabule umístěné na okrajích hřiště, považovat za pořady, jejichž vysílání je upraveno dotyčnou směrnicí. V článcích 10 a 11 směrnice je totiž výslovně uvedeno, že televizní reklama má být vysílána jako snadno rozeznatelný pořad, který je zřetelně oddělený obrazovými nebo zvukovými prostředky. Soud v odpovědi na předběžnou otázku v rozsudku ze dne 13. 7. 2004 uvedl, že ustanovení článku 49 SES nebrání členskému stát přijmout opatření mající z důvodu ochrany veřejného zdraví za cíl zakázat televizní reklamu alkoholických nápojů, jestliže jde o případy omezování nepřímé reklamy projevující se v záběrech reklamních tabulí během přenosů mezinárodních sportovních zápasů konaných v jiném členském státě EU. Ustanovení směrnice o televizi bez hranic je třeba vyložit shodně s tímto závěrem tak, že definici televizní reklamy dle této směrnice uvedená forma nepřímé reklamy neodpovídá.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy