Týdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

Pod “Severomoravským Blaníkem”

Vyšlo v čísle 18/2006

Foto: autorPředěl mezi nejvyšším moravskoslezským pohořím Hrubým Jeseníkem s CHKO Jeseníky a rovinatou Hanou tvoří zvlněná krajina Úsovské vrchoviny. Sice nevystupuje do výrazných nadmořských výšek, skrývá však řadu hodnotných partií, včetně přírodních rezervací a rozličných vlastivědných zajímavostí. Při návštěvě Úsovské vrchoviny samozřejmě nelze vynechat prohlídku známého zámku a hradu Úsov s Lovecko-lesnickým muzeem (včetně rozsáhlé zoologické sbírky). Severně od Úsova je tato horopisná jednotka rozdělena širokým údolím říčky Rohelnice na dvě části – Benkovskou a Bradelskou vrchovinu.

Benkovská vrchovina, pojmenovaná podle nevelké obce Benkov (kde zaujme pěkná zvonička), je dostupná ve směru od Zábřehu nebo Postřelmova přes úval řeky Moravy a obec Brníčko. Ta získala ve středověku na čas dokonce městský statut, ale mnohem známější moravské město Brno připomíná jen zdrobnělinou ve svém názvu. Stejné pojmenování Brníčko nese i bizarní hradní zřícenina na přilehlém návrší. Je jen skromným pozůstatkem kdysi poměrně velkého gotického hradu, založeného v první polovině čtrnáctého století pány z Otaslavic, ale už od šestnáctého století opuštěného a pustého. Z částečně odlesněného hradního návrší se otevírá pěkný pohled do okolní zvlněné krajiny s táhlým hřbetem Velké Polanky, Bílého kamene, Zmrzlých skal a Trliny. Tento převážně zalesněný hřbet Benkovské vrchoviny se vyznačuje poměrně pestrým geologickým složením, od břidličnatých rul, přes velice tvrdé křemence (jejich světlé zbarvení dalo pojmenování nejvyššímu vrchu Bílý kámen, 589 m n. m.), až po krystalické vápence, těžené v mohutném lomu nad Vitošovem. Strmý severozápadní svah hřbetu od vrcholku Trliny (524 m n. m.) směrem k obcím Leština a Lesnice vyplňuje přírodní rezervace Pod Trlinou. Důvodem ochrany je zde zejména zachovalé lesní společenstvo bučin a dubových bučin, ve spodní částí svahu též fragment kulturní krajiny s květnatou lučinou, kde se daří některým vzácným druhům rostlin i živočichů. Benkovská vrchovina přechází na východě do rozsáhlejší a výraznější Bradelské vrchoviny, rozprostírající se mezi obcemi Libina, Nová Hradečná, Lipinka, Veleboř, Kamenná a Nedvězí. Vrchovina dostala pojmenování podle svého nejvyššího místa - vrchu Bradlo (600 m n.m.), kterému zase dalo název mohutné skalisko – “bradlo” – na vrcholku. K této výrazné dominantě na prahu rovinaté Hané se váže řada dávných pověstí. Nejznámější vypráví o tajemném podzemí s dřímajícími, ale k boji za vlast odhodlanými rytíři, což bylo inspirací i k místnímu pojmenování návrší Severomoravský či Hanácký Blaník. “Bradlo” na Bradle je tvořeno, stejně tak jako řada okolních skalních výchozů, původně usazenými slepenci a pískovci prvohorního (devonského) stáří, později přeměněnými ve velmi tvrdé a odolné křemence a tzv. metakonglomeráty (s částečně deformovanými, ale zřetelnými oblázky). Skalnatý vrchol Bradla je ze všech stran dostupný značenými cestami. Nejblíže je tam po modrých značkách z Lipinky (1,5 km) a vlastní vršek skály lze zdolat po vysekaných schodech zajištěných zábradlím. Odměnou je nádherný kruhový výhled přes záplavu lesů do okolní krajiny. Severní výseči dominují horské hřbety a kupy nedalekých Jeseníků, jižní výseč se široko rozevírá do rovinaté Hané. Modré značení pokračuje přes křižovatku cest (s pěkně upravenou studánkou Běžinkou) k 1,5 km vzdálené a nyní částečně odlesněné skalní skupině Tři kameny v severní části vrchoviny. Tvoří ji blokovité a věžovité útvary, které sice nedosahují mohutnosti vrcholového hřebenu na Bradle, ale jsou pěkně tvarované. Patří k častým cílům horolezců, kteří nejvýraznější skály pojmenovali Šéfova a Dívčí věž. Vršek Bradla je chráněným geodetickým bodem, blízké okolí je významné i z historického hlediska. V minulosti se tu konávala lidová shromáždění, v období před druhou světovou válkou též národnostně zaměřené a často vyostřené manifestace.