Týdeník Veřejná správa


Téma

Aleš Pachmann

Možnosti protikorupční politiky

Vyšlo v čísle 23/2006

Peter Ainsworth se zmínil o entusiasmu, který vládne na Slovensku v boji s korupcí. Na jeho příčiny jsme se zeptali Oldřicha Krulíka z odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR, který odpověděl lapidárně: “Tento entusiasmus boje s korupcí pramení z politické podpory, která eskalovala poté, co se Slovensko dostalo na křižovatku a muselo se rozhodnout, kudy se vydat”.

Podrobný popis opatření ze strany Slovenska uvedl bývalý ministr spravedlnosti SR Daniel Lipnic na semináři Korupce ve státní správě, pořádaném MV ve spolupráci s Velvyslanectvím USA v Praze, FBI, Federálním státním zastupitelstvím USA a Justiční akademií ČR 3. – 6. dubna 2006 v Solenici. V oblasti prevence vyzdvihl zejména zveřejňování majetkových poměrů na internetových stránkách, ustanovení zákoníku práce o

ochraně osob (zaměstnanců), kteří mají informaci o korupci a tuto informaci nahlásí, veřejnou dražbu licencí (zamezení nebezpečí korupce), fixní lhůty na zápis do Obchodního rejstříku (5 dní), větší kontrolu nad správci konkursní podstaty v rámci zákona o konkursu a větší transparentnost samotného konkursního řízení, stanovení závazných pravidel pro posouzení a uložení trestní sazby (přitěžující, polehčující okolnosti, recidiva etc.). V oblasti represe se zaměřil zejména na zvýšení trestních sazeb u korupčního jednání, posílení pravomocí agenta a upravení institutu korunního svědka. Speciální instituce pro boj s korupcí representují na Slovensku Úrad boja proti korupcii a Úrad speciálnej prokuratury, které se specializují na potírání trestné činnosti ústavních činitelů, organizovaného zločinu, korupce a závažné majetkové trestné činnosti.

K otázce vztahu rovné daně, která byla zavedena na Slovensku a jejímu vztahu k míře korupce odpověděl “otec” indexu vnímání korupce Transparency International Graf Lambsdorff: To, jestli zavedené změny na Slovensku budou úspěšné, či zda se pouze změní povaha korupce, souvisí mimo jiné se schopností chytat tzv. velké ryby. Martin Jahn, dnes již bývalý místopředseda vlády pro ekonomiku, k tomu sdělil 31. 10. 2005 na semináři pořádaném MV ČR a Úřadem vlády s názvem Vliv korupce v České republice na mezinárodní obchod se zvláštním důrazem na přímé zahraniční investice: “Nedávné příklady z USA a Německa ukazují, že korupce v těchto státech taky bují a korupční případy jsou zcela zřejmé. Rozdíl mezi ČR a těmito státy je v tom, že v USA nebo v Německu jsou viníci nalezeni a potrestání. U nás se o tom pouze mluví a viníci nalezeni a potrestáni nejsou. Korupce je něco, co vyplývá z podstaty lidské přirozenosti a vyskytuje se ve všech zemích na světě, náš problém je ten, že s korupcí neumíme příliš bojovat. Je potřeba zlepšit systém potírání, boje s korupcí a viníky odhalovat a trestat”. Jeppe Kroman Hansen z TI Denmark konstatoval, že média jsou v Dánsku často o krok napřed před orgány činnými v trestním řízení (blíže: Pachmann A., Korupce v České republice, příloha, Veřejná správa 14/06).

Protikorupční politika může být z dlouhodobého hlediska úspěšná pouze tehdy, pokud po bouřlivých a politicky motivovaných změnách nepřeváží postoj, slovy Lambsdorffa, že “korupce je problémem někoho jiného”. V takovémto případě podnikatelé poukazují na politiky jako příčinu korupce; politici zmiňují bezohlednost soukromých zájmů jako hlavní problém; bohaté země přenášejí odpovědnost na zkorumpované politiky méně rozvinutých zemí; pro chudé země problém zůstává na bedrech nadnárodních společností ochotných platit úplatky. Jedincům ve všech třech sektorech je třeba poskytnout nástroje, aby se mohli do boje účinně zapojit a v neposlední řadě je k tomu motivovat. Vhodnou se jeví ochrana osob (zaměstnanců), kteří mají informaci o korupci a tuto skutečnost nahlásí. Motivovat je lze například příslibem kariérního postupu. Dále se jedná o zmíněný institut korunního svědka, institut agenta provokatéra, případně úředníka provokatéra. Provokace jako taková je z právního hlediska značně problematická a tak je vhodné tyto instituty “nahradit” např. institutem předstíraného převodu nebo nově zavedeným institutem tzv. asymetrických sankcí. V USA mají pro tyto případy termín “utajené operace”. Z hlediska použitelnosti musí veškerá aktivita vycházet od korumpujícího a korumpovaný nesmí provokovat, aby byly získané důkazy použitelné. A právě tento problematický bod, kdy úředník musí vyčkat na nabídku lze ošetřit institutem asymetrických sankcí (Lambsdorff, M. Nell). Podstata spočívá v tom, že není společensky nebezpečné ani tak to, zda úředník úplatek přijme, ale to zda na základě tohoto učiní to co by učinit neměl. Na základě tohoto nového institutu by byla úředníkovi zajištěna možnost daný případ nahlásit i s větším časovým odstupem s tím, že by mu byla zajištěna beztrestnost. Takto se zajistí úředníkova nevydíratelnost ze strany korumpujícího a motivace ke spolupráci. Určitá obdoba této myšlenky byla aplikována v Kladně roce 2005, kde nájemníci, kteří pomohli městu usvědčit černé pronajímatele, se stali majiteli městských bytů, ve kterých takto pobývali. Je zřejmé, že takovéto instituty mohou být zneužity a proto je třeba opatrného použití. Zdá se, že Slovensko díky svým protikorupčním snahám nám bude brzy silně konkurovat v atraktivitě pro zahraniční investory.