Týdeník Veřejná správa

Rozhovor

s Jiřím Pospíšilem
místopředsedou Ústavněprávního výboru PS Parlamentu ČR

Vyzývám k legislativní zdrženlivosti

Vyšlo v čísle 23/2006
Jiří Pospíšil

Pane místopředsedo, také se domníváte, že pro 90. léta byly typické právní spory na ekonomickém poli, pro nynější dobu je příznačný spor mezi právníky a informatiky (na jedné straně zveřejňování údajů, rychlost a transparentnost při zveřejňování údajů, na druhé straně ochrana citlivých údajů)?

Tak jednoduše bych to neviděl. Právní spory na “ekonomickém poli” byly, jsou a podle mého názoru budou u českých soudů stálicí, možná se bude částečně proměňovat jejich podoba. Spory o informace, o přístup k nim a o právo na jejich zveřejňování však zřejmě budou nabývat na důležitosti, zajímavý bude v tomto ohledu zejména vývoj ve správním soudnictví, zvláště jeho judikatura ve věcech zákona o svobodném přístupu k informacím – ta v poslední době spíše tenduje k větší informační otevřenosti veřejné moci.

Na konferenci Právní řád ČR: Proměny a stabilita, která byla pořádána v dubnu pod vaším vedením, i na dalších fórech upozorňují politikové, podnikatelé i pracovníci veřejné správy na negativní dopad mnoha legislativních návrhů, které nesystematicky mění navrhované předlohy až v parlamentu a tím často mění smysl nově přijímaných norem. Jakým způsobem se dá takové “tvořivosti” poslanců a senátorů zabránit?

Vůli ke změně musí projevit zejména Parlament jako takový, a to změnou některých ustanovení jednacích řádů obou komor, zejména pak jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Měla by se jimi regulovat (zpřehlednit a zprůhlednit a možná trochu zpřísnit) pravidla pro podávání pozměňovacích návrhů k návrhům zákonů. Možná by šlo zavést pravidlo, že pozměňovací návrhy, vyjma návrhů výlučně legislativně technické povahy, musí být před hlasováním o nich projednány garančním výborem příslušné komory. Také by bylo myslitelné stanovit ve Sněmovně minimální kvórum pro podávání návrhů zákonů i pozměňovacích návrhů (třeba na nejméně pět poslanců). Možná by šlo zavést i určitá zvláštní pravidla pro projednávání zákonů majících charakter kodexu. Myslím, že by bylo rovněž třeba posílit roli legislativního odboru Sněmovny jako odborného legislativního garanta pozměňovacích návrhů; otázkou je, zda takovouto roli tohoto odboru lze právně zakotvit. Jakákoli změna v tomto ohledu je však dosti obtížná a vždy budeme muset hledat kompromisy mezi politickou (a tedy i legislativní) suverenitou zákonodárců a zájmem na logicky nerozporném a co možná nejvíce přehledném právním řádu.

Pokud snížíme počet zákonů, aby byl náš právní řád přehlednější a srozumitelnější, nebude na opačné straně narůstat počet pestrých podzákonných norem, které ovládnou (na základě zákonných zmocnění) ty oblasti, kam zákon nedosahuje?

Toto jednoduše nesmí Parlament dopustit. Znamená to tedy neplýtvat zákonnými zmocněními, a přesto trvat na relativně abstraktní a stručné textaci zákona. Začátkem 90. let 20. století se to vcelku dařilo, a pokud někdo říká, že tehdejší stručnost vedla k mezerám v zákonné úpravě, nemohu s tím souhlasit. K mezerám vedla spíše tehdejší situace transformující se ekonomiky, která s sebou každou chvíli přinášela nové, předtím neznámé problémy. Dnešní doba už je přece jen jiná, společnost se stabilizovala a to se může a podle mého názoru i musí projevit také v charakteru právního řádu. Výmluvy na smršť evropského práva přijímám jen v omezené míře. Takže vyzývám k legislativní zdrženlivosti na úrovni zákonů i podzákonných předpisů. Nezdaří-li se nám to a nedojde-li k odvratu od legislativního šílenství posledních let, přestane právo plnit svoji funkci regulátora společenských vztahů, protože lidé ztratí základní přehled o tom, co vlastně jako právo platí.

Jak hodnotíte návrh na zpřehlednění právního řádu vytvářením ucelených kodexů?

Domnívám se, že právní řád by měl stát na kodexech. Kodexy jsou vedle ústavních principů jeho základními kotvami, tvoří pojmosloví jednotlivých právních odvětví, definují jejich základní instituty a základní pravidla. Myslím, že vedle tradičních kodexů trestního práva hmotného a procesního by mělo na komplexním kodexu v podobě víceméně všezahrnujícího občanského zákoníku stát i soukromé právo. Zde obzvláště je důležitá jasná hierarchie – obecná část občanského zákoníku musí být “ústavou” soukromého práva, samozřejmě včetně práva obchodního a zejména tolik sporného práva pracovního. Domnívám se však, že kandidáty kodifikace je i řada oborů veřejného práva – daňové právo hmotné i procesní by mohlo být shrnuto v jednom kodexu, totéž platí o právu životního prostřední, o volebním zákonodárství či o právu sociálního zabezpečení. Našly by se jistě i další příklady. Je to samozřejmě práce na více let dopředu, avšak domnívám se, že je třeba se touto cestou vydat. Většinou ani není nutno vytvářet obsahově nové právní úpravy, spíše musíme sjednotit pojmosloví, instituty a základní principy; myslím, že konzervatismus není v legislativě vůbec na škodu, právě naopak.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 23/2006.

Vladimír Heger

Tento rozhovor vznikl v souvislosti se seminářem Právní řád České republiky: Proměny a stabilita, kterou uspořádala iniciativa e-stát společně s místopředsedou Ústavněprávního výboru Jiřím Pospíšilem v Praze na Žofíně 13. dubna. K hlavním referátům konference se vrátíme v dalších číslech Veřejné správy.