Rozhovor
s Václavem Krásou
předsedou Národní rady zdravotně postižených ČR Chceme vytvořit přátelské prostředí pro všechnyVyšlo v čísle 23/2006 |
![]() |
Usnesením vlády ČR ze dne 17.8.2005 č. 1004 byl přijat Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006–2009. Jaké jsou jeho klíčové teze?
Národní plán respektuje pojetí Standardních pravidel OSN pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. V oblasti vzdělávání a školství zůstává stěžejním cílem zajištění rovného přístupu. Pro informaci - v roce 2004 navštěvoval jednotlivé stupně vzdělávací soustavy 71 tisíc dětí a žáků se zdravotním postižením. V oblasti sociálního zabezpečení koncepce směřuje k širší nabídce služeb podporujících setrvání občana se zdravotním postižením ve vlastní domácnosti a umožňující mu vést samostatný život a zároveň spolurozhodovat o rozsahu a formě poskytované péče. V oblasti zaměstnanosti je hlavním nástrojem vytváření odpovídajících pracovních podmínek, systém jejich právní ochrany, zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání, systém hmotné motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů. V oblasti přístupnosti prostředí lze konstatovat, že v posledních deseti letech byla v České republice přijata řada normativně právních aktů, které jsou v oblasti bezbariérové výstavby zcela srovnatelné se standardem Evropské unie. Za východisko budoucí politiky v oblasti zpřístupňování dopravy osobám s omezenou schopností pohybu a orientace je považován Národní rozvojový plán mobility pro všechny. Významnou rolí je participace občanů se zdravotním postižením a jejich organizací na správě veřejných záležitostí. Národní rada zdravotně postižených ČR představuje koalici 97 organizací s více než 250 tisíci individuálními členy, kteří se aktivně podílejí na procesu tvorby a vývoje politik a programů určených pro tyto občany.
Významným faktorem je bezbariérovost infrastruktury. Jakými nástroji působí Národní rada zdravotně postižených při její realizaci?
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany a Národní rada zdravotně postižených České republiky vyhlásily 16. dubna 2002 Program zvyšování bezpečnosti dopravy a jejího zpřístupňování osobám se sníženou schopností pohybu a orientace, později přejmenovaný na Národní rozvojový program mobility pro všechny. Jeho finanční krytí je podle usnesení vlády č. 706 ze dne 14.7.2004 zajištěno v rámci vládního plánu financování, což znamená, že kromě prostředků ze státního rozpočtu dopravní infrastruktury je program zajištěn i dalšími prostředky v rámci jednotlivých ministerstev.
Jak vypadá současná situace komplexního řešení dopravních komunikací a služeb veřejné a státní správy?
Dostupnost dopravy v obcích i mimo ně je pro občany se sníženou schopností pohybu a orientace nedostatečná. Většinová populace řeší tuto otázku přesunem k osobní automobilové dopravě. Osoby se sníženou schopností pohybu a orientace tuto možnost mají zřídka, a tak dochází k jejich vyčleňování ze společnosti. Městskou hromadnou dopravu v ČR zajišťuje 96 měst. Současným trendem je zavádění integrovaného dopravního systému, takže je nutné koncipovat tento systém od začátku tak, aby byl přístupný všem skupinám obyvatelstva. Dalšími kritickými místy jsou bezbariérové přístupy do budov státních a veřejných institucí a služeb. Jedná se o krajské a finanční úřady, služebny policie, radnice, soudy, pošty, obchody, školy, sociální, zdravotnická zařízení. Při zpřístupňování budov je zanedbávána potřeba jejich propojení bezbariérovou pěší trasou či bezbariérovou dopravou v rámci města.
Co mohou a co dělají obce a města?
Vláda schválila koncept, který v rámci zpřístupňování prostředí předpokládá vytváření jednotlivých bezbariérových tras souběžně se zpřístupňováním budov v majetku státu, což představuje významný posun celého projektu. Programové financování je schváleno do roku 2015 s tím, že Vládní výbor pro zdravotně postižené občany zřídil tzv. Řídící výbor Národního rozvojového programu mobility pro všechny a ten každoročně vyhlašuje jeden nebo dva termíny na předkládání tzv. projektových záměrů obcí na jednotlivé bezbariérové trasy. V současné době je program v takové fázi, že obce v rámci projektového záměru určí trasu a stanoví odstranění bariér na těchto trasách, vyčlení budovy, které jsou bariérové a způsob jejich zpřístupnění osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Preferujeme víceleté záměry, což znamená, že města si vytipují větší trasy a rozfázují je na jednotlivé roky. Cílem je postupně dosáhnout stavu, že města budou mít celé zóny zpřístupněné občanům s omezenou schopností pohybu a orientace. K 10. květnu proběhla uzávěrka dalšího kola rozvojového programu mobility pro všechny, jehož výsledkem je více než patnáct přihlášených projektů. Můžeme konstatovat, že mnoho měst přistoupilo k budování bezbariérových tras velmi komplexně. V projektových záměrech do roku 2011 se například jedná o systémová opatření ve městech, zejména instalace veřejných informačních a odbavovacích systémů pro cestující se sníženou schopností pohybu a orientace, odstraňování bariér stavebního charakteru v MHD, nákup dopravních prostředků včetně obnovy a rozvoje specifického vozového parku a vybudování bezbariérových pěších tras a jejich napojení na dopravní systémy. Budovy v majetku státu na těchto trasách, jež se mají bezbariérově upravit, jsou financovány také prostřednictvím Programového financování vlády. Každý resort počítá každoročně s deseti miliony korun na zpřístupnění budov na jednotlivých trasách. Projekty lze rozdělit z hlediska financování do dvou kategorií: bezbariérové úpravy plně hrazené z rozpočtů příslušných institucí a podílové financování bezbariérových úprav, kdy je přispíváno z rozpočtů dotčených institucí.
Můžete popsat systém výběru projektů v rámci programu mobility?
Záměr bezbariérové trasy je předložen v termínu vyhlášeném Řídícím výborem a obsahuje popis bezbariérové trasy a lokalizaci záměru, harmonogram realizace bezbariérové trasy, výsledky, jichž má být dosaženo, stručnou charakteristiku řešeného území a demografické údaje, vyjádření odpovídajícího orgánu veřejné správy, přesné definování části záměru tak, jak mají být financované z rozpočtů jednotlivých institucí, celkovou výši rozpočtovaných nákladů na realizaci záměru, výši příspěvku požadovanou pro kalendářní rok z rozpočtů jednotlivých institucí zajišťujících finanční vstupy, doklad o vlastnictví pozemků a objektů, prohlášení statutárního zástupce žadatele o vlastních prostředcích účelově určených na realizaci záměru v příslušném kalendářním roce. Pravomoc spojená s výběrem záměrů bezbariérových tras je delegována na Řídící výbor. Instituce mají povinnost provést bezbariérové úpravy dle schváleného záměru do dvou let od schválení. Národní program mobility pro všechny je určen pro pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace, to znamená nejen pro osoby s handicapem tělesným. Počítá se s instalací vodících lišt a zvukových hlášení pro nevidomé i s čtecím zařízením pro neslyšící v dopravních prostředcích.
Jaký je přístup vlastníků soukromých objektů k této problematice?
Stavební zákon nařizuje například provozovateli obchodu v případě rekonstrukce budovy její úpravu tak, aby byla přístupná pro pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Podle nového stavebního zákona, který nebude již vyžadovat kolaudace u staveb do 150 m² plochy, jsme problematiku ošetřili tím, že stavebníci musí tyto stavby zpřístupnit a v opačném případě bude mít stavební úřad právo jim toto nařídit. Takže i stavby, které nepodléhají stavebnímu povolení, například stánky či bistra, musí naplňovat parametry přístupnosti podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 369/2001 Sb.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 23/2006.
Daniela Řeřichová