Názor
Historická centra měst a malých městeček jsou pro vozíčkáře obtížně přístupná. Bariérový je vstup do kostela, radnice, na poštu i do místního zámku nebo jiné historické stavby vedené jako památka nebo muzeum. Najít v centru restauraci, která je přístupná pro vozíčkáře, je vzácnost. Pokud se tak stane, v převážné většině není možné použít sociální zařízení. Historická dlažba, kterou se pyšní náměstí městeček, je pro pohyb s vozíkem obtížná. Chodníky zpravidla nemají snížené obrubníky ani v místech přechodů pro chodce a tyto nebývají realizovány ani při rekonstrukcích a úpravách chodníků. Snad nejde ani tolik o nerespektování zákona a vyhlášky o přístupnosti, jako spíše o snahu co nejvíce sjednotit exteriér - historické náměstí a přilehlé ulice přizpůsobit středověkým domům, a tím vyvolat u turistů dobovou atmosféru. Historická dlažba (kočičí hlavy) nejsou vhodné ani pro zdravé chodící obyvatele, dětské kočárky a seniory. Do obchůdků, restaurací, historických prostorů nemůže vozíčkář vstoupit. Historické vstupy, tj. nejméně jeden vysoký schod nebo několik schodů, bývají důsledně zachovávány. Z center měst a městeček se tak stává muzeum vhodné pro turisty a výletníky. Místní občané se v těchto místech vyskytují sporadicky. Z center měst se ztrácí běžný život. Kromě autobusů s turisty není ve všední den na náměstí téměř nikdo. Místní lidé i návštěvníci měst chodí nakupovat na okraj města do supermarketu, kde je všechno stejné ve všech městech a je to v každém městě jediné spolehlivě bezbariérové místo. Je téměř jisté, že bezbariérové úpravy historických center měst i historických památek by výrazně přispěly k jejich oživení nejen pro turisty, kteří navštěvují tato centra dva až tři měsíce v roce a na vánoční trhy, ale zajistily by snadnější přístupnost především pro domácí obyvatele. Bezbariérovost je příjemná i pro zdravé lidi. Především jde o úpravy chodníků, přechodů pro chodce přes historické komunikace, vytvoření nájezdů do podloubí v předepsaném podélném sklonu (důležitý z hlediska bezpečnosti). Dále zajištění bezbariérových přístupů do obchodů, provozoven služeb a úřadů. Je třeba na vhodném místě zajistit parkoviště pro vozíčkáře a od něj přístupové cesty k možným cílům. Tato řešení jsou možná i při použití materiálů odpovídajících historickému charakteru exteriéru, kterých existuje velký výběr. Přeje-li si vozíčkář navštívit historickou památku, prožívá dvojí dobrodružství. Sdílí zvědavost a očekávání prohlídky jako každý jiný návštěvník. Kromě toho si dělá starosti, jak se tam dostane a zda vůbec se tam dostane. V běžných informačních materiálech o památce nebývají informace o přístupnosti pro ZP osoby. Největší problém prohlídky historické památky vozíčkářem je přístupnost jednotlivých pater. Doprava vozíku s člověkem po historickém schodišti vyžaduje tak velkou fyzickou sílu, že je nutné snažit se o dopravu pomocí nějakého zařízení. Nejúčinnější a trvalé je vybudování výtahu nebo vertikální výtahové plošiny. Toto řešení slouží nejen vozíčkářům, ale všem lidem se zdravotním postižením, pro které je výstup po schodech obtížný. Může sloužit i zaměstnancům při různých opravách, úpravách i úklidech. Jde o univerzální vertikální dopravu, kterou lze vkusně a nápaditě zakomponovat do objektu. Celkově se tímto řešením zvyšuje komfort celé stavby. V zámcích bývají různé místnosti původně určené pro služebnictvo. Zde lze najít prostor pro vestavbu výtahu nebo vertikální výtahové plošiny. Zdravotně postižení jezdívají na výlety i ve skupinách. Jedné prohlídky se zúčastní najednou více vozíků a právě výtah pomůže tuto situaci plynule zvládnout. Skvělým příkladem takto vyřešené přístupnosti je zámek Kynžvart v západních Čechách.
Další možností je schodišťová plošina. Pohybuje se po vodicí kolejnici namontované ve výši zábradlí na vnitřní straně stávajícího schodiště (je stejně drahá jako vertikální výtahová plošina). V době mimo provoz se sklápí tak, že zabírá málo místa. Za provozu zužuje průchozí prostor schodiště. Pomáhá pouze vozíčkářům. Pokud je sezóna a na zámku se střídá výprava za výpravou, schodišťová plošina ruší provoz na zámeckém schodišti. Je nutná obsluha zaměstnance zámku, jeho odborné zaškolení a organizační opatření. Další využitelnou pomůckou pro dopravu člověka na vozíku po schodišti je tzv. schodolez. Jeho nespornou výhodou je mobilnost. Současné schodolezy se však neumí pohybovat po točitém schodišti ani po dřevěných schodech. V občanských stavbách a historických památkách se jejich provoz neosvědčil, neboť:
Při snaze o zpřístupnění památky je nutný citlivý přístup, řešení je velice individuální. Především v kulturních zařízeních by vozíčkáři měli být nenápadnou součástí davu.
V zahraničí se objevují i odvážnější řešení přístupnosti historického objektu, jako jsou například výtahy v exteriéru stavby. Možná by nápaditý výtah na vhodném místě zámku či hradu zkrášlil celý prostor a zvýšil návštěvnost. Krásným příkladem je výtah v pražské Staroměstské radnici na věž, který má výtahovou šachtu udělanou na způsob lomených oblouků.
Dalším důležitým prvkem přístupnosti památek je vybudování sociálního zařízení pro vozíčkáře dle platných norem a zákonů. Na všechny úpravy je nutná spolupráce s odborníkem na bezbariérovost.