Týdeník Veřejná správa


Téma

Ing. Jan Slanina,
náměstek ministra pro místní rozvoj pro sekci územního plánování a stavebního řádu

Renesance urbanismu v Evropě?

Vyšlo v čísle 26/2006

Dnešní doba je počátkem, kdy dochází k veřejnému dialogu s novou politikou rozvoje Evropské unie – politikou rozvoje měst. Nesmírně si vážíme výhod a vyšších hospodářských výsledků, které plynou ze společné práce v rámci Evropské unie, a nového trendu pod názvem URBAN FUTURE. Nástroje, kterými vládne územní plánování a urbanisté, však můžeme použít jen v rozsahu jejich možností. S čistým svědomím nemůžeme slíbit, že urbanismus vyléčí existující lokální vyloučení etnických, sociálních nebo věkových skupin. Že zabrání rostoucí městské kriminalitě, nebo obecně, ekonomické polarizaci společnosti. Může však pomoci najít řešení obnovy zpustlých a deprimovaných městských zón a center. Může vyjít vstříc Lisabonskému protokolu a navrhovat využití kapacit a potenciálu území ve prospěch hospodářského růstu. Budoucnost města je často vystavena silným vnějším tlakům, mezi něž patří zejména důsledky rozšiřování Evropského společenství.

Městská dimenze evropské regionální politiky 2007–2013

Evropská rada v březnu 2005 znovu potvrdila, že “Evropa musí obnovit základnu své konkurenceschopnosti, zvýšit svůj růstový potenciál a produktivitu a posílit sociální soudržnost s hlavním důrazem na znalosti, inovaci a optimalizaci lidského kapitálu”. Rada zdůraznila, že Unie musí mobilizovat všechny příslušné národní zdroje a zdroje Společenství včetně Politiky soudržnosti. Během neformální schůzky v Rotterdamu v listopadu 2004 ministři odpovědní za městskou politiku zdůraznili, že Politika soudržnosti může výrazně přispět k rozvoji měst. Dále Evropský parlament ve své zprávě o městské dimenzi v kontextu rozšíření přivítal začlenění městské dimenze do hlavního zaměření Politiky soudržnosti, strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Města a metropolitní oblasti jsou hybnou silou hospodářského rozvoje – zejména tím, že mohou odstranit překážky v podobě sociální vyloučenosti a degradace životního prostředí. Proto návrhy nařízení o strukturálních fondech umožňují členským státům delegovat implementaci evropských fondů na městské orgány.

Reálná situace měst: Proč mají význam?

Města a městské oblasti byly po dvě století hybnou silou hospodářského rozvoje v Evropě a činitelem růstu, inovace a zaměstnanosti. Tato vůdčí úloha byla v posledních letech znásobena rozšířením jejich pravomocí. Ale města nepůsobí v izolaci - jsou klíčovým činitelem regionálního rozvoje, včetně rozvoje okolních venkovských oblastí. Města a regiony se vzájemně potřebují. Region bude úspěšný, pokud budou úspěšná jeho města - a města budou vzkvétat, bude-li vzkvétat okolní region. Proto musí mít politika na národní a evropské úrovni městský rozměr. Měla by podporovat výměnu zkušeností a nejlepší praxe. Města se vyznačují výraznými disparitami - nerovnoměrným vývojem. Je nezbytné pomáhat překonávat tržní nedostatky, které zvyšují ve městech nezaměstnanost a sociální vyloučenost, a přinášet nové investice, které pomohou městským oblastem plně využít jejich potenciál. Klíčem ke kvalitnímu životu obyvatel je také atraktivní prostředí. Lidé chtějí žít a pracovat ve městech s čistým ovzduším, zelenými plochami, krásnou architekturou a spolehlivými službami – včetně kulturních a rekreačních zařízení. Pro získání geograficky mobilních vzdělaných pracovníků a iniciování činností s vysokou přidanou hodnotou je dlouhodobou investicí kvalita životního prostředí. Evropa je charakteristická polycentrickou strukturou velkých, středních a malých měst. Mnoho z těchto měst vytváří klastry v podobě metropolitních oblastí, ale mnohá existují jako samostatná městská centra regionu. Snaha o hospodářský růst a pracovní příležitosti v kontextu celosvětové konkurence vyžaduje vycházet ze zdrojů městských oblastí bez ohledu na jejich velikost. Jedním z nástrojů pro vyvážený rozvoj je koordinace strategických sdružení. Jednou z nejdůležitějších složek pro fungování města je doprava. Dostupnost, tj. napojení vnitřních městských a dálkových dopravních sítí, má zásadní význam z hlediska dostupnosti trhů. Avšak důležitá je také jasná, účinná a efektivní mobilita uvnitř města – jak pro efektivitu podnikání, tak pro kvalitu života obyvatel. Mobilita uvnitř města je problémem, který narůstá s velikostí města jak z hlediska vzdálenosti, tak z hlediska objemu dopravy. A konečně existuje výrazná souvislost mezi mobilitou na jedné straně a sociálním a hospodářským začleněním lidí na straně druhé. Tato otázka nabývá na významu se stárnutím populace, protože doprava je stále klíčovým faktorem k dosažení práce a služeb, a také proto, že zvyšováním nákladů na bydlení ve vnitřním městě jsou z něho vytlačovány chudší domácnosti. Kvalita životního prostředí v městských oblastech může být výrazně snížena problémy souvisejícími s rozrůstáním měst do šířky (neřízená expanze městských oblastí do okolní krajiny) a suburbanizací (přesun obyvatel a podniků z jádra města na předměstí). Tento trend je obecný ve starých členských státech a převažující v nových členských státech. Význam státní a lokální politiky pro využívání pozemků - územní plánování, bránící suburbanizaci a rozrůstání měst, nelze v Evropě podceňovat a je nutné při plánování investic z něj vycházet jako ze základu pro územní přípravu. Vzhledem k tomu, že tento problém souvisí s rozhraním mezi městem a venkovem, je při plánování také důležitá koordinace činností městských a obecních orgánů v sousedních obcích. Zajímavým a povzbudivým příkladem je taková politika, která se snaží plánovat rozvoj spíše v oblastech “brownfields” než na zelené louce. Rozrůstání měst je závažným problémem: rozptýlené typy osídlení vyžadují vyšší úroveň využití zdrojů (např. větší využití paliv pro přepravu zboží na delší vzdálenosti) a působí větší znečištění. Rozrůstání měst vytváří závislost obyvatel na osobních automobilech, což znevýhodňuje ty, kteří auto nemají. Důsledkem je zabírání další půdy a ztráta přírodního prostředí ovlivňující žádoucí biodiverzitu. Pozitivním příkladem řešení těchto problémů je koncepce “sustainable communities” (udržitelných sídel) ve Velké Británii. Tato koncepce vychází z toho, že města, metropolitní oblasti a jiná území včetně venkovských oblastí budou nejúspěšnější, pokud dosáhnou integrace hospodářského, sociálního, environmentálního a fyzického rozměru spolu s veřejnými službami, řízením a “kvalitou určité lokality”. Místní strategická partnerství spojují veřejné, soukromé, dobrovolné a obecní zájmy, aby zajistila, že všechny tyto složky budou zapojeny. Takovéto lokality budou udržitelnější a adaptabilnější pro změny, pokud k nim dojde.

Celek města není nahodilostí

Způsob růstu měst má dva charakteristické rysy. Centra měst rostou vertikálně, což s sebou přináší extrémní růst cen pozemků, horizontální růst předměstí zase přináší nízkou zastavěnost a ohrožení životního prostředí. Tyto funkční problémy podmiňují současně jeden druhý a jsou na sobě závislé. Z této závislosti vyplývá nedělitelnost urbanismu a ekologie: architektura i urbanismus musí hledat svoji autoritu i legitimitu v ekologickém kontextu. Formovat musíme přírodní i obytné prostředí. Urbanistické kvality jsou dány veřejnými prostranstvími, proporčním využitím místa stavebních pozemků a výškovou hladinou zástavby: je to záruka městské kultury a civilizace. Celek města není jen nahodilostí. Je to výraz lidského ducha, výsledek dlouhodobých vizí a cílů. Výrobní a obchodní logika by možná stačila na stavbu sídlišť. Tato logika však jen okupuje území a je příčinou mnoha škod v dlouhodobém horizontu. Limity růstu mají mít charakter jistoty, opřené o starobylá a vyzkoušená řešení, založená na dlouhodobé, ekologické, ekonomické a kulturní shodě. Architektura by pak měla nést estetickou a civilizující vizi univerzálního významu. Plánování podle principu zónování je nástrojem průmyslové expanze, které vede k rozkladu fungujících integrálních městských celků. Zónování vytvořilo celky jako jsou sídliště, nákupní střediska, obří ubytovny. Místo integrace funkcí města se zde prosazovalo jejich mechanické roztržení. Občan tak byl nucen vykonávat jednu činnost v jednom místě a další v jiném. Z toho plyne každodenní mobilizace společnosti, která se dává denně do pohybu za svými potřebami. Pohyb lidí, zboží a informací je pak podobný průmyslovému metabolismu. Zónování není neutrálním urbanistickým nástrojem. Průmyslová racionalita je v rozporu se sociálně estetickým a ekologickým myšlením lidí, kteří se stávají nedobrovolnými účastníky plýtvání všeho druhu, především časem. Nutná je polycentrická reorganizace a transformace městských center. Je nutné zrušit princip jednostranné funkce a upravit funkční dělbu parcel. Údržbu, výstavbu a restaurování ve městě je třeba provádět tradičními technikami. O hustotě zástavby, volbě stavebního místa či funkcí bývá zájmovými skupinami mnohdy rozhodnuto dřív, než se architekt postaví ke svému prknu. Výsledkem je pak pouze formalistická originalita a chudoba symbolických prvků. Půdorys, silueta i architektura jsou předurčeny územním plánem. Ten je nástrojem k nastolení a udržení celkové harmonie budoucích architektonických projektů. Město je něco víc, než jen praktická záležitost. Územní plán představuje konečnou autoritu a jeho případné nedostatky vedou k velkým škodám. Územní plán je pro stavebnictví tím, čím je Ústava pro život národa. Reprezentuje zákonnou normu pro vyjádření etické, umělecké a technické vize architektury. Je jejím znázorněním a je také doplňkem skutečného stavebního zákona. Územní plán je nástrojem veřejného zájmu. Základním komponentem polycentrického města je jeho čtvrť, tedy skutečné město ve městě velkém. Městská čtvrť je obrazem zájmu místní komunity. Hlavním úkolem ekologické nápravy je podstatné snížení vzdálenosti, kterou denně musí občan překonat při cestě za svými zájmy a svými potřebami či povinnostmi. Velikost čtvrti je dána kapacitou chodce – asi deset minut docházky bez dopravy. Tomu odpovídá prostor o průměru 500-600 metrů, maximálně 900 metrů a ploše 30-40 hektarů.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 26/2006.

Literatura:

Výběr citací z návrhu usnesení Evropského parlamentu

o rozměru měst v souvislosti s rozšířením (2004/2258/(INI))

* Evropský parlament je přesvědčen, že města, zejména malá a středně velká, hrají ústřední roli při plnění cílů

z Lisabonu,

* Evropský parlament žádá komisi, aby souběžně se sociálním a občanským dialogem zahájila také “územní dialog”. Tento územní dialog umožní různým regionálním i místním orgánům, aby se účastnily vyjednávání a rozhodování o politikách a činnostech v oblasti urbanismu a zejména v rámci politiky soudržnosti a řízení strukturálních fondů; současně vyzývá, aby byla před každým jarním summitem uspořádána schůze na vysoké úrovni, jíž by se účastnili kromě aktérů územního dialogu také vysocí političtí představitelé předsednictví Rady, Evropské komise, Evropského parlamentu, Výboru regionů,

* Evropský parlament žádá Komisi, aby vyvinula a zavedla nástroje trvalého rozvoje měst dostupné všem městům,

* Evropský parlament trvá na tom, že je důležité rozvíjet integrovanou urbánní politiku, a to jak prostorovou, tak tematickou, s lidským rozměrem; vytvořením referenčního dokumentu obsahujícího hlavní rysy “ideálního evropského města”,

* Evropský parlament hájí myšlenku, aby se strukturální fondy a Fond soudržnosti účastnily trvalého rozvoje měst a vítá, že byla problematika velikosti měst zahrnuta do strukturálních fondů a Fondu soudržnosti; žádá však Komisi, aby zajistila, že zásahy do měst budou přinejmenším stejné jako ty uváděné v současném nařízení na základě jasného určení rozměru měst.