Zákony, směrnice
Pod č. 107/2006 Sb. je publikován zákon o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon v § 1 stanoví předmět úpravy (především negativně – na které byty se nevztahuje) a v § 2 některé základní pojmy pro účel dané úpravy (nájemné, cílová hodnota nájemného, podlahová plocha, byt se sníženou kvalitou, základní příslušenství, ústřední vytápění). Jednostranné zvýšení nájemného je upraveno v § 3. Ministerstvo pro místní rozvoj je zákonem zmocněno k tomu, aby potřebné parametry pro realizaci zákona vyhlašovalo každoročně, vždy s účinností od 1. července kalendářního roku formou sdělení ve Sbírce zákonů. Související změna občanského zákoníku se týká ustanovení o nájmu, oprávnění a povinností pronajímatele a nájemce, obsahu nájemní smlouvy, vypovězení nájmu apod. Důležité je přechodné ustanovení zákona, které upravuje jeho použití na právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti. Zákon nabývá účinnosti dnem 31. března 2006 (platnost části první končí dnem 31. prosince 2010).
Zákon o sociálních službách má č. 108/2006 Sb. Upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v dané oblasti a další aspekty této problematiky. Z hlediska interpretace zákona jsou důležité základní zásady (§ 2) a vymezení některých pojmů (§ 3). Ustanovení § 4 stanoví okruh oprávněných osob, jimž jsou po splnění daných podmínek poskytovány sociální služby a příspěvek na péči. Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti. V oblasti sociálních služeb vykonávají obce a kraje též samostatnou působnost. Zákon se mimo jiné rovněž zabývá problematikou povinnosti mlčenlivosti o údajích z dané oblasti, financováním sociálních služeb, správními delikty a sankcemi za ně, předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, ale též použitím správního řádu pro řízení dle tohoto zákona, není-li upraveno speciálně. Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.
Pod č. 109/2006 Sb. je veden zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách. Změna se týká šestnácti (16) zákonů, například zákona o sociálním zabezpečení, zákona o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, živnostenského zákona, zákona o daních z příjmů, zákona o zaměstnanosti, zákona o správních poplatcích a dalších zákonů. Účinnost je stanovena diferencovaně.
Zákon o životním a existenčním minimu má č. 110/2006 Sb. Zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Životní ani existenční minimum přitom nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení, jejichž úhrada je řešena zvláštními právními předpisy. Částky životního minima pro příslušné skupiny osob jsou uvedeny v § 3, částka existenčního minima ve výši 2020 Kč je stanovena v § 5. Dále zákon mimo jiné řeší posuzování příjmů (druhy započitatelných příjmů pro účely tohoto zákona jsou uvedeny v § 7) a způsob zápočtu příjmů z podnikání nebo jiné výdělečné činnosti. V § 9 zákona je zákonné zmocnění pro vládu, aby vydávala nařízení o zvyšování souvisejících částek v pravidelných termínech nebo též v mimořádném termínu. Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.
-mb-