Příloha
s Tomášem Víchem
Odborník může poradit – pokud je zájemVyšlo v čísle 26/2006 |
![]() |
Proč jsou moderní stavby člověku mnohdy "nepřátelské", proč v něm vyvolávají pocity úzkosti, nelibosti a odcizení? Jak je architektura provázána s ekologií a ekonomikou? Obnova tradičních postupů a respektování urbanistických zásad, které vyrůstaly po dlouhá staletí z potřeb lidí, jsou nezbytnou podmínkou pro příjemný a důstojný život. Autor “bojuje” za princip města, které bude respektovat lidské potřeby, jež si v sobě člověk nese po tisíciletí.
Může na sebe současná česká architektura upozornit v širším kontextu něčím skutečně originálním? Nebo jsou nové stavby jen odvozeninou trendů šitých na míru jinému prostředí?
Může. V současné době existují ve světové architektuře dva základní proudy. Ten první můžeme nazvat nadnárodním, mezinárodním globálním stylem, jeho představitelem je z našich architektů především Jan Kaplický – pravda, žije v Londýně… Druhým proudem je regionální styl vycházející z místní tradice, genia loci, společenské poptávky. Velice silní jsou dnes v regionální architektuře Švýcaři, Španělé, Holanďané, tradičně severské státy. Místní obecní architektura je dle mne na tahu, neboť zachovává identitu a dokáže tak fungovat jako společenský tmel. Češi se paradoxně inspirují Švýcary a Španěly, místo aby “si jeli po svém”.
Mohou se příslušná česká vysoká učení nadechnout k takové kvalitě, jakou byla ta předválečná?
Čechy se vždy vyznačovaly relativně vysokou průměrnou kvalitou a nedostatkem proroků a hvězd, asi je to dědictví po Rakousku-Uhersku a jeho upjatosti. Je to komické. Nakonec, není divu – když se podíváte na mužské hrdiny v našich večerníčcích nebo i celovečerních filmech, žádného sebevědomého génia tam nenajdete. Ale vážně: úroveň škol je myslím plně srovnatelná s tím, co jsem mohl vidět ve světě. Studenti zdaleka nejsou bržděni v rozletu. Problém je jinde. Noví absolventi, stejně jako déle praktikující architekti, nechtějí vstupovat do diskusí s úřady, klienty, dodavateli, protože to často nikam nevede. Když se ale povede kontakt navázat, tak má člověk chuť zvolat: heuréka!
Existuje nějaká únosná mez, za níž bychom neměli dovolit chaotickou podobu zástavby zejména venkovských obcí? A může odborný názor vůbec soupeřit s názorem politickým?
Po revoluci došlo na mnoha místech k rezignaci na územní plánování a obce a města se díky výjimkám a změnám v územním plánu nekoordinovaně rozpínají do krajiny. Přitom územní plán je závazný právní podklad, postavený na politické objednávce! Bohužel, převládá názor, že trh si poradí sám – vidíme, kam to vede. Naštěstí stále existují starostové, kteří svoji obec opravdu spravují a mají její rozvoj pod kontrolou. Odborník může poradit – pokud je zájem.
Kdo je zrcadlem například pro městské architekty?
Pro mne je velkým vzorem zakladatel postmoderního urbanismu Léon Krier. Jeho kniha “Architektura - volba nebo osud” by měla být povinnou součástí knihovničky každého starosty. Po nefungujících Corbusierových projektech měst, skládajících se ze zón, přibližuje kniha města taková, jaká mají být. Krier je bohužel architektem velice konzervativním, ovšem geniálním urbanistou. Praktickým reálným zrcadlem architekta je osvícená samospráva v čele se starostou a cechovní příslušnost k České komoře architektů. Pokud je navíc talentovaný a moudrý, co více si přát?
Je šance pro estetické a metodické ovlivňování rozhodnutí samosprávy, nebo je nutno ustoupit diktátu trhu?
Samospráva se musí průběžně vzdělávat v řadě oborů, z toho není úniku. Diktát trhu do správy obce nepatří. Obec napomáhá tržnímu prostředí, ale má důležitější priority než tvorbu kapitálu. Obec dbá na to, aby si zachovala charakter, přiměřený růst, fungující komunitu, zdravé prostředí, to je ten nejvyšší kapitál, který následně nese zisky. Je na to hezké úsloví - zemi jsme nezdědili od předků, ale máme ji půjčenou od dětí.
Věra Hloušková
vera.hlouskova@quick.cz