Týdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

Hranický kras a Maleník

Vyšlo v čísle 14/2006

Nejrozsáhlejším i nejnavštěvovanějším krasovým územím na území naší vlasti je Moravský kras severně od Brna, na Moravě však najdeme ještě několik dalších krasových oblastí s přístupným krápníkovým podzemím, například na Pálavě, u Mladče, Javoříčka a také v blízkosti města Hranice.

Hranický kras se rozprostírá už v předpolí Karpat, kde jej geografové řadí do Podbeskydské pahorkatiny, v detailnějším horopisném dělení je součástí hřbetu Maleník. Vznikl, podobně tak jako mnohé další naše krasové oblasti, v “ostrůvku” vápenců prvohorního (devonského) stáří a některé zdejší útvary patří k unikátním v celoevropském měřítku. Právem proto byly zařazeny k chráněným územím, včetně národní přírodní rezervace (NPR) a národní přírodní památky (NPP). Už “letitým” chráněným územím (od roku 1952) je NPR Hůrka u Hranic, rozprostírající se nad pravým břehem Bečvy a zaujímající plochu 37,45 hektaru. Pojmenování jí dalo návrší Hůrka (370 m n.m.) v bezprostředním jihovýchodním okolí města Hranice, ale z hlediska výskytu krasových jevů je nejvýznamnější její jižní část v blízkosti lázeňského areálu v Teplicích nad Bečvou. Odtud jsou nejzajímavější partie přístupné po červeně značené cestě, provázené informačními tabulemi naučné stezky. Od železniční stanice Teplice nad Bečvou cesta stoupá údolním svahem, míjí oválnou prohlubeň (tzv. závrt) a už na vrcholku plošiny směřuje k jícnu Hranické propasti. Té se dříve říkalo – pro částečnou podobu se známější Macochou – Macůška. Pohled do její téměř sedmdesátimetrové hluboké prostory se otevře z horního vyhlídkového můstku, sestup na dno propasti není dovolen z ochranářských a bezpečnostních důvodů. Dno vyplňuje nevelká hladina jezírka, které je největší zajímavostí celé krasové oblasti. Jde totiž o přírodní vodní “šachtu”, s dosud ověřenou hloubkou 274,5 metru. Potápěči dosud pronikli nesmírně náročným sestupem do hloubky 170 metrů. Vznik Hranické propasti i okolních krasových jevů je vysvětlován působením teplých minerálních vod (s vysokým obsahem oxidu uhličitého), využívaných též při léčebných kúrách v nedalekých lázních Teplice nad Bečvou. Také další významný krasový útvar Hranického krasu – NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně – je výsledkem agresivního působení minerálních vod a oxidu uhličitého, který prolíná puklinami v hornině a vyplňuje spodní partie některých podzemních síní. Jeskyně se vyznačuje působivou krápníkovou výzdobou, ke zvláštnostem patří drobné krystaly nerostu aragonitu,útvary zvané “koblihy” a tzv. gejzírové stalagmity. Jde o jedinou turisticky přístupnou aragonitovou jeskyni na území České republiky a vstup do ní je nad levým břehem Bečvy na jižním okraji Teplic. Kolem jeskyně prochází výše uvedená červeně značená cesta, která za obcí Zbrašov pokračuje celým hřbetem Maleníku (asi deset kilometrů dlouhým), až k jednomu z největších moravských hradů Helfštýnu už v blízkosti Lipníku nad Bečvou. Hřbet, pojmenovaný podle své nejvyšší kóty Maleník (479 m), je rovněž tvořen usazenými horninami prvohorního stáří, ale zde už převažují tzv. kulmské droby a břidlice. Vystupují v severní části NPR Hůrka u Hranic, například na vyhlídkové Svatojánské skále, především pak v soustavě mohutných skal pod hradem Helfštýnem. Tvoří horninový podklad i několika dalším chráněným územím v oblasti Maleníku. Součástí strmého svahu k levému břehu Bečvy nad osadou Rybáře je PR Bukoveček, kde se zachoval zbytek přirozené květnaté bučiny, s “vtroušenou” lípou malokvětou, habrem, jasanem a nepůvodními jehličnany. Na opačném, jihovýchodním svahu Maleníku se směrem k obcím Valšovice a Paršovice rozprostírá další lesní rezervace – PR Dvorčák. Také zde je hlavním předmětem ochrany přirozený smíšený les s převahou buku.