Konzultace
Pracovníci Centra pro integraci cizinců se s cizinci, kteří jsou nějak svázáni s klientským systémem, nebo s podobnými “cizineckými” či jinými strukturami (pro zjednodušení je všechny budeme nazývat “klientskými”, protože mohou přes různé odlišnosti vykazovat jisté shodné rysy, zejména svázání skupiny cizinců s jedním prostředníkem, ať již se jedná o soukromou osobu, agenturu a podobně) setkávají zpravidla ve chvíli, kdy již těmto lidem není příliš pomoci. Zpravidla totiž nejsou (často zřejmě záměrně) informováni o svých právech a povinnostech. Naopak z našich zkušeností vyplývá, že jsou více či méně dezinformováni a to mnohdy již v zemi původu. Subjekty, které “naverbovaly” své potencionální klienty v zemi původu, mají pro svou činnost vytvořené dobré kontakty. Jsou schopny za patřičný, celkem snesitelný finanční obnos, vyřídit veškeré formality a k tomu další zabezpečení, včetně ubytování a dalšího servisu dle potřeby zájemce. Lidé, kterým je přes tyto subjekty vyřízeno vízum, zpravidla netuší, o jaké vízum se jedná, pokud se dozví, že se jedná o vízum krátkodobé, dostávají informaci, že není problém je prodloužit na území České republiky. V případě, že dostanou vízum nad 90 dnů za účelem zaměstnání, stává se, že účel pobytu – zaměstnání, je jim zajištěno například jen na tři měsíce. Cizinec pak dostane informaci, že si bude moci najít jinou práci, případně může začít podnikat. Nedozví se, že skončí-li účel pobytu, skončí také platnost víza. Průvodním jevem je, že změní po ukončení dočasné práce i ubytování a je dále využíván, jakoby s platným vízem na jinou práci, kde ovšem již pracuje nelegálně, aniž by o tom měl nejmenší tušení. Současná pobytová pravidla navíc cizincům nedávají prakticky žádnou možnost, aby v okamžiku nějaké nenadálé změny – ztráta zaměstnání či například zrušení firmy, jimiž jsou (třebaže účelovými) společníky, mohli na území České republiky v nějaké lhůtě tento problém vyřešit. Je zřejmé a z našich zkušeností jasně vyplývá, že to samotný klientský systém ještě posiluje. Přesto nelze klientský systém chápat pouze negativně. Vedle jistého servisu (například též obsahujícího ochranu před mafiemi okrádajícími dělníky, kteří se vracejí se svým výdělkem domů) je též vítaným prostředkem pro české zaměstnavatele, ubytovatele či objednavatele nějaké pracovní činnosti, i pro úřady (cizinecká policie, konzuláty, úřady práce), které se zjevně, a při současné administrativní náročnosti této problematiky ani není divu, raději zabývají žádostmi a vyřizováním skupinových záležitostí, než jedincem. Pokud se cizinec, už orientovaný ve svých právech a povinnostech, chce vymanit ze závislosti na svém “klientovi” a dostát legálnímu postupu vyřízení víza, riskuje, že, pokud se mu to “na vlastní pěst” nepodaří, nebude mu prodloužen pobyt, případně bude, ale vznikne mu přerušení pobytu pro započítání doby pro získání pobytu trvalého. Lze tedy pochopit, proč je cizinci, především ze zemí bývalého SSSR, klientský systém tolik využíván. Pokusme si popsat, jak to vypadá v praxi: podnikatel přijel do České republiky na turistické vízum na návštěvu svých známých. V Česku se mu zalíbilo a začal se vyptávat na podmínky podnikání a pobytu. Podmínky legalizace života a provozování podnikání se nezdály být nějak zvlášť těžké, jde o to, aby si založil firmu s.r.o. a byl jedním ze společníků. Vybral si agenturu specializovanou na pomoc při zakládání firem a mimochodem poskytující i další důležité služby, jako hledání a poskytování ubytování, překlady z nebo do českého jazyka, pomoc při vyřizování dokladů na cizinecké policii a podobně. Na první pohled se může zdát, že nikdo nikoho k ničemu nenutí, avšak - návštěva české ambasády v zemi původu nedopadla nejlépe. Ačkoli bylo požádáno o vízum nad 90 dní za účelem podnikání, podnikatel obdržel vízum pouze na 60 dní s výmluvou, že v tuto chvíli není jistota, zda žadatel s podnikáním opravdu začne či nikoli. Po příjezdu do České republiky byl podnikatel ubytován u "smluvního" partnera, pomohli mu s vyřízením dokladů na cizinecké policii, ukázali mu nabídku "levného" počítače, webhostingu a tak dále. Účet za poskytované služby byl asi dlouhý a na dost vysokou částku. Zásadním problémem ovšem je, že se za touto, na první pohled rozumnou, fasádou skrývá řada aktivit či pořádků, které nejen odporují českému právnímu řádu, ale z širšího pohledu též sociokulturním zvyklostem v České republice a v principu tím i možné integraci těchto cizinců (a koneckonců i klientů samotných) do české společnosti, pokud se rozhodnou zde setrvat déle či natrvalo.
Důsledky závislosti na klientském systému a možná východiska
Pracovníci Centra pro integraci cizinců již nějaký čas přemýšlejí o způsobech, jak výše popsaný stav v rámci svých skromných možností alespoň mírně zvrátit, respektive jaké zvolit metody a aktivity, jež by dokázaly oslovit alespoň ty “zarobitčany” (pracovní migranty z Ukrajiny), kteří minimálně uvažují o možnosti postavit se na vlastní nohy, “zbavit se svého klienta”. Dokud cizinec totiž nemá se svým klientem žádný vážnější problém, zpravidla nemá potřebu vyhledávat jiné služby. Tito lidé jsou navíc velmi často zcela odříznuti (například svým pracovním vytížením) od jakýchkoliv zdrojů informací. I proto informace a možnou pomoc tito lidé začnou vyhledávat až ve chvíli, kdy ztratí práci, když se rozhodnou, že ji změní nebo že odejdou z firmy, protože pracovní či jiné podmínky neodpovídají slibům či potřebám. Ve chvíli, kdy se ovšem takový člověk obrátí na Centrum pro integraci cizinců, už ovšem bývá pozdě – buď ještě neví, že mu odchodem z práce či firmy skončil účel pobytu, nebo se to právě dozvěděl při návštěvě cizinecké policie, kde mu ihned zrušili vízum za účelem zaměstnání či podnikání a dali mu vízum výjezdní. Zdá se, že klienti totiž takové “neposlušné” zarobitčany ihned nahlásí na cizineckou policii. Zaznamenali jsme případ, kdy byli takto nahlášeni cizinci – společníci firmy, kteří si po neshodách s klientkou založili svou vlastní firmu a cizinecká policie byla připravena jim okamžitě zrušit vízum, ačkoliv dosud neproběhl výmaz těchto společníků z původní firmy v rámci obchodního rejstříku, takže stále splňovali podmínky dané účelem pobytu. Z výše řečeného je zřejmé, že současná praxe vyplývající z platného zákona o pobytu cizinců v kombinaci se stále přetrvávajícím funkčním klientským systémem vede často spíše k produkci nelegálního zaměstnávání a nelegálního pobývání na území České republiky, než k jejich prevenci a samozřejmě k podpoře přežívání samotného klientského systému u nás.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 14/2006.
Centrum pro integraci cizinců (CIC) Posláním občanského sdružení CIC je prostřednictvím sociálního poradenství a dalších aktivit usilovat o bezproblémové a oboustranně přínosné soužití lidí přicházejících z jiných zemí a z jiných kultur s lidmi žijícími v České republice (bližší informace o činnosti organizace lze nalézt na www.cicpraha.org). |
Klientský systém: fenomén v oblasti pracovní migrace V rámci klientského systému (či klientury) neznamená “klient” zákazníka. Jde o těžko postižitelný termín vzniklý v podmínkách bývalého Sovětského svazu, který zpravidla označuje člověka zprostředkujícího pracovní příležitosti pracovním migrantům, kterým zajišťuje veškerý, pro alespoň zpočátku legální migraci nutný, servis a na druhé straně zajišťuje uspokojení poptávky na českém trhu práce – převážně po levné a nekvalifikované pracovní síle. Za veškeré služby, včetně zajištění víza, pracovního povolení, nebo též "ochrany" vybírá od "svých" migrantů poplatky či srážky ze mzdy. Zatímco v zemi původu pracovních migrantů klient zpravidla využívá neformálních sítí, v České republice má již v dnešní době řádně zaregistrovanou firmu nebo pracovní agenturu. Jedná se o fenomén související nejen s prostředím transformujících se zemí bývalého SSSR, ale též se sociálně ekonomickým a právním vývojem České republiky a podmínkami a pravidly zde uplatňovanými ve vztahu k pracovním migrantům. Ač význam a dopad klientury podle některých odborníků postupně klesá (více viz J.Černík: Klientský systém jako quasifeudalismus v Čechách, na www.migraconline.cz), její dopady na (des)integrační potenciál pracovních migrantů v České republice je stále nezanedbatelný. |