Rozhovor
s plk. Mgr. Vladislavem Husákem,
policejním prezidentem Prioritami jsou lepší image policie,
|
![]() |
Policejní prezident Vladislav Husák nastoupil v září loňského roku do své funkce z předchozího postu náměstka policejního prezidenta pro uniformovanou policii. Je absolventem Policejní akademie, pracoval u dopravní policie, manažerské zkušenosti získal v nejvyšších funkcích na ředitelství pražské obvodní správy a posléze Správy hlavního města Prahy. Jeho jméno vstoupilo do povědomí veřejnosti v souvislosti s velením úspěšné obrany Kongresového centra při zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze v roce 2000. Za své priority v nejvyšší policejní funkci označil mimo jiné reorganizaci prezidia, snahu o lepší image, otevřenost a vstřícnost policie vůči občanům, přívětivější prostředí služeben, ale i prosazení dílčích protikorupčních opatření, včetně zavedení bezhotovostních blokových pokut.
Málokterá instituce byla vývojem v uplynulých letech předurčena k tak výrazné přeměně, jakou prošel český policejní sbor. Dnes by už mantinely působnosti policie měly odpovídat evropskému standardu, platí moderní kodex pro policejní službu i organizaci policejních složek. Jak se tato transformace promítá v osobních přístupech policistů?
V chování a přístupech je třeba ještě leccos změnit, pak můžeme očekávat lepší práci i pozitivnější vnímání obrazu policie veřejností. Nepůjdeme-li cestou výměny policistů, máme dvě možnosti. Působení ”násilné”, pomocí příkazů a neustálé kontroly nad jejich dodržováním, anebo se snažit změnit paradigmata – čili vzorce chování. Je zřejmé, že druhý model je vhodnější, protože tak lze získat policisty ”na svoji stranu”. A budou-li mít pocit vnitřní sounáležitosti a ztotožnění se s tím, co plní, bude každá práce snazší. Znamená to bourat staré stereotypy, snažit se o změnu hodnotového žebříčku tak, aby přístupy a chování policistů odpovídaly současným požadavkům veřejnosti i stanoveným cílům policejní práce. K tomu je nutné i lépe analyzovat, co od nás společnost požaduje, ale na druhé straně také schopnost policistů se s těmito požadavky ztotožnit a také finanční možnosti. Často se setkávám s názorem, že skutečně kvalitně nelze pracovat, protože je toho na nás moc. Zkoušel ale někdo například zjistit, jestli některé věci neděláme sice dobře, ale zároveň zbytečně? Jsem rád, že byl přijat princip, kdy jedním ze základních motivů pro hodnocení kvality práce bude průzkum spokojenosti občanů.
Před časem jste řekl, že policie by se měla víc otevřít komunikaci s veřejností i uvnitř sboru. Do jaké míry je to přípustné a reálné? Diskutuje se také o principu community policing – míře soudružnosti policie s obyvateli v konkrétním území....
Mlčet a nic nezveřejňovat není správné a ani udržitelné. Nelze se ztotožnit s povrchní kritikou činnosti Inspekce Ministerstva vnitra s poukazem na to, že časté zveřejňování výsledků práce policie její jméno poškozuje. Naopak, právě otevřeností a přiznáním vlastních nedostatků si můžeme získat na svoji stranu veřejnost a získat tak zpět někdy zbytečně ztracenou důvěru. V podstatně větší míře je nutné spolupracovat s místními samosprávami a naslouchat jejich problémům i návrhům na řešení. V terénu by se mělo více spolupracovat například i s různými obchodními řetězci, velkými nákupními středisky, bankami či pojišťovnami, tedy se subjekty, kde je větší pohyb osob, a ve spolupráci s těmito subjekty řešit denní starosti občanů. Dala by se k tomu společně využívat technika, kterou mnohdy policie nemá, zatímco tyto subjekty s ní zpravidla disponují.
Získání větší důvěry v policii a zlepšení jejího obrazu v očích veřejnosti jste vytýčil jako jednu ze svých priorit už při nástupu do funkce. Jak vás v této věci uspokojuje současný průzkum veřejného mínění?
Průzkum, který byl nedávno realizován nezávislou agenturou, nedopadl pro nás nijak špatně a musím říct, že několika věcmi jsem byl docela příjemně překvapen. Znepokojilo mne ale, že nezanedbatelná část veřejnosti je přesvědčena, že policie neměří všem stejným metrem, že některým skupinám obyvatel nadržuje a na jiné je přísnější. Cítím tu opět to staré rozdělování na ”my” a ”oni”, což je z dlouhodobého pohledu velmi nebezpečné. Pokud by se ukázalo, že se jedná o trvalý trend, bude to důvod zamyslet se nad vystupováním policistů na veřejnosti a nad způsobem jednání s některými cílovými skupinami obyvatel. Při čtení výsledků průzkumu jsem si také uvědomil, jak důležité je umět rozlišovat od novinových titulků typu ”Opilý policista naboural a zranil školáka” to, co si o nás veřejnost skutečně myslí. Provedený průzkum se snažil jít více pod povrch a ukázalo se, že lidé jsou sice ochotni reagovat na zmíněné úderné zprávy, ale jejich dlouhodobý pohled je dán spíše vlastní zkušeností či prožitkem. A z tohoto úhlu pohledu mi právě výše zmíněný varovný signál připadá o to důležitější. Důvěru v naši instituci je nutné budovat dlouhodobě a trvale a lze o ni velmi snadno přijít.
Co může policie pro větší objektivitu posuzování své práce sama udělat?
S přiznáním nedostatků musí jít prezentace výsledků naší práce. Nesmíme se nechat odbývat tím, že o to nikdo nestojí, že to nikde neotisknou, že média chtějí jen negativní zprávy. V poslední době jsem už trochu větším optimistou, protože se občas objeví i zpráva, která policii pouze nekritizuje, ale informuje například i o preventivních akcích a činnostech, například ve věci podvodných ”výběrčích” či ”prodavačů” nebo v oblasti výchovy policistů pro zásah v případech domácího násilí. Statistiky vykazují dobrou práci, ale my ji nejsme schopni dostatečně prezentovat. Problém tkví ve vypracovávání kvalitních analýz, pro něž si policie nemůže - na účet daňového poplatníka, najímat profesionální marketingové agentury. Proto nás čeká výchova vlastních odborníků, kteří budou znát cenu informací a budou s nimi umět efektivně pracovat.
Chystáte se prosadit nějaké zásadní změny v organizační struktuře policie?
Zásadním požadavkem nového uspořádání se musí stát skutečná efektivita vykonávaných činností a možná i navrácení původního účelu některým organizačním článkům. Mám totiž pocit, že zejména v posledním období došlo k jistému rozvolnění a překrývání činností u některých útvarů, což představuje, kromě zřejmé nehospodárnosti, i jisté bezpečnostní riziko, protože informace někde chybějí a někde jich naopak přebývá. Nejvíc patrné to bylo u složek neuniformované policie, kde už tato změna z valné části proběhla. V tomto procesu bych přitom neviděl nic dramatického, protože v tak velkém kolosu, jakým je policie, se musí reagovat na vývoj ve společnosti, který je čím dál rychlejší a dynamičtější. Někdy mám pocit, že v současnosti vládne u policie ”blbá nálada”, jak říkal bývalý prezident republiky Václav Havel. A tu je potřeba změnit. Měli by se o to snažit velitelé, vedoucí oddělení i vedoucí skupin. U všech policistů, zejména u těch mladších, musíme vzbudit pocit, že jejich povolání je celoživotní, že není dobrým nápadem jen tak si ”odskočit” na deset či patnáct let k policii. Zásadně musíme posílit prvek hrdosti na své povolání. V nejbližší době předpokládám úpravy v činnosti služeb pořádkové a železniční policie s cílem jednoznačně tyto služby přiblížit jak sobě navzájem, tak více k praktickému a efektivnímu stylu řízení a kontroly. Nejedná se ale o žádné dramatické změny, jde pouze o srovnání situace - v rámci teritoriálního vedení těchto služeb a v rámci prezídia.
Samostatnou a složitou kapitolou bude jistě reorganizace služby pohraniční policie po vstupu do schengenského prostoru. Jaké bude další uplatnění těchto příslušníků policie?
Nelze v žádném případě připustit, aby příslušníkům této služby nebyla poskytnuta adekvátní možnost pokračování služebního poměru u policie. Očekává se významné snížení počtů u pohraniční policie a již nyní jsem schopen ujistit každého policistu, že mu bude nabídnuta možnost u policie i nadále zůstat. Předpokládáme převedení těchto lidí i tabulek směrem k ostatním složkám uniformované policie, zejména ke službě dopravní policie. Kontrolní činnost na vnějších hranicích bude upravena pouze na mezinárodních letištích.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 14/2006.
Alexandra Štefanová