Týdeník Veřejná správa


Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 14/2006

Evropský soud pro lidská práva

  • Kazuistika (M.M. v. Nizozemí)

  • Pan M.M., působící jako advokát v Haagu, zastupoval v trestní věci pana K. a v této souvislosti se seznámil i s jeho tehdejší manželkou paní S. Paní S. informovala v listopadu 1993 manžela, nacházejícího se v té době ve vazbě, že advokát M.M. jí učinil nabídku k sexuálnímu styku. Zdráhala se však obrátit se v této věci na policii. Pan K. o tom informoval své vyšetřovatele a věc poté převzali příslušníci mravnostní policie. Po konzultacích se státním zástupcem policisté navrhli paní S., aby si nahrávala další telefonické hovory s advokátem M.M., neboť tyto nahrávky by mohly vnést do celé situace jasno a pomoci policii při vyšetřování.

    Ve své stížnosti Evropskému soudu pro lidská práva namítal pan M.M. v podstatě totéž, co uváděl ve svém mimořádném opravném prostředku nizozemskému Nejvyššímu soudu, a sice, že při vyšetřování státní orgány nerespektovaly jeho soukromí, když navrhly paní S., aby nahrávala své telefonické rozhovory s ním. Protože nešlo o policejní odposlech telefonních hovorů, ke kterému by musel dát souhlas vyšetřující soudce, postupoval podle Nejvyššího soudu státní zástupce, který na činnosti policistů neshledal nic protiprávního, správně. Koneckonců bylo jen soukromou věcí paní S., zda a které telefonní hovory si nahraje. V rozsudku ze dne 8. dubna 2003 dospěla většina soudců Evropského soudu pro lidská práva k závěru, že nahrávky telefonních rozhovorů se odehrály v policejní režii. Protože nebyl pro postup policie vyžádán souhlas vyšetřujícího soudce, což je právní nezbytností v případě odposlechu, který by policie prováděla vlastními silami a prostředky, zasáhla veřejná moc do soukromí v rozporu se zákonem. ESLP proto konstatoval, že článek 8 EÚLP byl porušen, a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 10 tisíc EUR.

    Nesouhlasné stanovisko uplatnila v tomto případě soudkyně Palmová. Poukázala na rozdíly mezi okolnostmi prejudikátu A. v. France a nynějšího případu. V prvém případě šlo o řízení, které uvízlo v důkazní nouzi, v druhém byl naopak stěžovatel trestním soudem usvědčen i bez pomoci přepisů telefonních rozhovorů. Již právní názor Hoge Raad vycházel z přesvědčení, že policie jednala tak, jak jednala, protože jí byla obecně známa nepříznivá situace obětí sexuálního obtěžování, které jen těžko mohou pouze vlastními tvrzeními prokázat, co se vlastně stalo. Soudkyně Palmová proto ocenila snahu policie postupovat přiměřeným způsobem ve fázi, kdy se rozhodovalo, zda se bude věc vyšetřovat, a kdy ještě nebyly splněny podmínky pro nařízení odposlechu. Rada a pomoc policie se jistě dotýkala i zájmů další dotčené osoby, rozhodně však nevykazoval postup policistů znaky manipulace. Disentující soudkyně proto vyslovila přesvědčení, že rozsudek ESLP v této věci nepovede k tomu, že bude nepřiměřeně omezována chvályhodná aktivita, jakou je nepochybně snaha policie napomáhat možným obětem sexuální kriminality.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy