Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

V medových barvách Medníku

Vyšlo v čísle 40/2006

Na břehu Sázavy pod MedníkemK dominantám malebné krajinné partie mezi hlubokými údolími Vltavy a dolního toku Sázavy patří vrch Medník (417 m n.m.) se známou stejnojmennou národní přírodní památkou. Přes návrší se vine trasa naučné stezky, která patří ke “služebně” nejstarším na území naší vlasti. Medník a jeho široké okolí bylo zahrnuto (v roce 1990) do území Přírodního parku Střed Čech. Vrch Medník pronikl do povědomí širší veřejnosti zejména díky půvabné a zároveň vzácné bylině s podivným jménem kandík psí zub. Její ojedinělý výskyt byl též hlavním důvodem vyhlášení zdejšího zvláště chráněného území (už v roce 1933, nyní na ploše 19,02 ha). Kandík ke svému druhovému pojmenování “psí zub” přišel díky tvaru podzemních cibulek připomínajících psí špičáky. Mezi botaniky však nepanuje úplná shoda o tom, zda je zde jeho výskyt zcela původní (Medník představuje nejsevernější přírodní lokalitu v Evropě), nebo zda jde “pouze” o důsledek někdejšího pěstování této vzácné květiny v okolí. Na kvetoucí kandíky si musíme počkat až do počátku jara, lesnaté stráně Medníku a okolních údolních partií jsou však neobyčejně půvabné i v tomto období, kdy se doslova “rozhýří” medovými barvami podzimu. Přes Medník přechází zeleně značená turistická cesta, zčásti provázená již zmíněnou trasou naučné stezky. K ní je snadný přístup od východního okraje obce Píkovice, případně od nedaleké železniční zastávky Petrov u Prahy. Výskytem kandíku se honosí zejména východní temeno Medníku, skloněné ke strmému údolnímu svahu Sázavy. Na vlastní vršek Medníku s kamennou mohylou a křížkem vybíhá krátká odbočka, značená cesta pokračuje jižním temenem a pod návrším Chlum do obce Třebsín. Zdejší pěkná zvonička dala pojmenování nedávno založenému letnímu country a bluegrassovému festivalu. Poněkud stranou – při silnici do Hradištka – stojí pomník, připomínající tragický osud vězňů ze sklonku druhé světové války, zavražděných po vyhloubení úkrytu pro tzv. štěchovický archív. V jihozápadním okolí Třebsína se rozprostírá další pozoruhodné zvláště chráněné území – přírodní rezervace Kobylí dráha, vyhlášená v roce 1989 na ploše 53,4 ha. Zaujímá strmý údolní svah nad pravým břehem Vltavy a hlavním důvodem ochrany je zde význačný soubor ekosystémů teplomilných doubrav a stepních suťových porostů. Přístup je pouze na přilehlý skalní ostroh Kletecko se Smetanovou vyhlídkou při východním okraji přírodní rezervace. Hlubina zdejší údolní zátočiny skrývá někdejší Svatojánské proudy a tak není vyloučeno, že právě tato úchvatná scenérie inspirovala Bedřicha Smetanu k “dramatické pasáži” v jeho slavné Vltavě. Vyhlídková jsou také další mohutná skaliska v sevřeném údolí mezi Slapy a Štěchovicemi. I v nich se střídají různě odolné horniny, včetně tvrdých křemenných vyvřelin, jejichž odolnost byla příčinou vzniku skalnatých prahů v říčním korytě a četných peřejí. Zejména proslulé Svatojánské proudy bývaly postrachem vorařů, naplněním Štěchovické nádrže však vzaly za své, podobně jako mnohá další romantická zákoutí, která patřila ke kolébce českého trampingu. Neméně romantické je také údolí dolního toku Sázavy pod východním a severním svahem Medníku. Břehy peřejnaté Sázavy zde lemuje řada rekreačních chat, “zasazených” mezi skaliska do lesnatých strání. Členitým terénem pravého údolního svahu je odvážně vedena železniční trať “Posázavského pacifiku”, opačný břeh sleduje oblíbená turistická trasa “Posázavská stezka”. Od peřejí Na babách a kříže, umístěného sem na památku utonulých vorařů, zaujme pozoruhodný skalní útvar čnící z pravého svahu údolní. Pro štíhlý tvar se mu říká Komín či Píkovická jehla a patří k oblíbeným horolezeckým terénům.