Týdeník Veřejná správa


Informace

Alexandra Štefanová

Prostituci zákon nezakazuje ani nepovoluje

Vyšlo v čísle 3/2006

ilustrační fotoV říjnu loňského roku byl na program jednání Poslanecké sněmovny zařazen vládní návrh zákona o regulaci prostituce a vládní návrh na vyslovení souhlasu Parlamentu ČR s výpovědí Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Vypovězení mezinárodní smlouvy mělo otevřít nový přístup českého práva k problematice prostituce, představovaný zmíněným zákonem. Dvě třetiny z devadesáti poslanců přítomných na říjnové schůzi ale přehlasovalo možnost úmluvu vypovědět a zákon se tehdy do lavic jednací síně vůbec nedostal.

K Úmluvě o potlačování obchodu s lidmi, sjednané Valným shromážděním OSN v roce 1949 a podepsané v roce 1951 přibližně šedesáti státy, přistoupilo bývalé Československo v roce 1958 a od roku 1993 je platná pro oba nástupnické státy. Řada evropských zemí, například Rakousko, Německo, Nizozemí, Velká Británie či například Švýcarsko k této úmluvě nikdy nepřistoupila, a nepřidaly se k ní ani velmoci jako Spojené státy, Kanada a Austrálie. Tyto státy mají zpravidla legislativu, která umožňuje prostituci v rámci možností regulovat, zatímco o problémech hovořily v průběhu času spíš země, které jsou a nebo byly úmluvou vázány, například Polsko, nebo Maďarsko.

Úmluva mimo jiné zavazuje smluvní státy trestat jednání každého, kdo obstará nebo svádí za účelem prostituce jinou osobu (i s jejím souhlasem), využívá prostituce jiné osoby, provozuje nevěstince, nebo k nim vědomě pronajímá budovu. Podpisem úmluvy se tyto státy mimo jiné zavázaly zrušit každý předpis, který by evidoval osoby provozující prostituci, umožňoval by jejich registraci, průkazy, nebo dozor nad nimi. A závěrečný protokol Úmluvy pak připouští v jednotlivých státech pouze striktnější přístup k prostituci, než jaký je v jejím textu vymezen. Zákon o regulaci prostituce, který byl ve sněmovně předložen, by tedy nebyl s Úmluvou slučitelný. Byť za výlučných podmínek, umožňuje poskytování sexuálních služeb za úplatu, stejně jako provozování domů s těmito službami, a zavedením průkazů osob, které by se touto činností zabývaly, jejich povinností podřídit se zdravotní kontrole i evidencí této skupiny lidí jako plátců daně z předmětné činnosti, by byla zavedena i jejich registrace.

K výpovědi každé mezinárodní smlouvy je nutný souhlas obou komor parlamentu - Poslanecké sněmovny i Senátu. Sněmovna odmítla vypovědět úmluvu už podruhé, Senát ji rovněž odmítl, ale projevil přitom vůli zabývat se případně i zákonem.

Od dob, kdy se u nás započal takzvaný aboliční přístup k prostituci (cestou zákazů v nejrůznějších případech), dospěl český právní řád až k dnešnímu vakuu, kdy prostituce – pokud jde o samotnou nabídku sexu za úplatu i její využití, není povolena, ale není ani trestná a jenom v některých případech může být kvalifikována jako přestupek. Obce mohou poskytování těchto “služeb” zohlednit ve vyhláškách kontrolujících místní záležitosti veřejného pořádku a na označených místech veřejného prostranství ji pak zakázat jako činnost, která by mohla veřejný pořádek v obci narušit, případně i zvolit místo, kde je výlučně povolena. Tímto způsobem lze teoreticky – ale s řadou problémů, eliminovat pouliční nabídku sexuálních služeb, aniž by ale obec mohla vyslovit zákaz této činnosti pro celé území plošně. Místa zákazu musí označit. Podle žádné normy nelze připustit existenci a tudíž ani regulaci provozu nevěstinců, přestože jich jsou stovky - pod rouškou nabídky různých jiných služeb, provozovány.

O tom, že nazrál čas od čistě aboličního přístupu k prostituci ustoupit a vytvořit místo toho právní prostředky k její regulaci, je přesvědčena nejen řada odborníků, ale i mnozí zastupitelé měst a obcí, zvláště těch, které jsou prostitucí velkou měrou zatížené.

Prostituce má, stejně jako v minulosti, různé formy. Nejméně problematická je anonymní nabídka omezené klientele v soukromí, čili hotelová nebo bytová prostituce, která ale patří spíš k okrajovým kategoriím. Neproblematičtější je prostituce pouliční, silniční a provozovaná v barech a restauracích nižších cenových skupin. V této kategorii se pohybuje pět (v létě až deset) tisíc prostitutek. Často jde o mladistvé osoby, ochotné poskytovat anonymní, laciný a tudíž nejvíc rizikový sex. Pouliční prostituce je podchycena v 36 okresech, nejzatíženějšími lokalitami jsou příhraniční okresy s Německem, s Rakouskem a na jednotlivých místech i s Polskem. Nejvíc prostitutek je soustředěno v oblasti frekventovaných hraničních přechodů a na výjezdech z měst směrem ke státní hranici. Ve vnitrozemí se pouliční a silniční prostituce soustřeďuje do velkých měst s turistickým ruchem i na dálniční a silniční odpočívadla.

Celkový počet osob, živících se prostitucí, je odhadován až na 25 tisíc, cenově se relace za sexuální služby pohybují kolem 100 až 2.500 korun (30-50 eur). Ceny stoupají za nejrůznější perverzní praktiky, kam patří i sex s těhotnými ženami, mladistvými a dětmi. Mnoho dívek postává na vyhlášených mezinárodních silničních tazích prakticky po celý rok, počet dní, které ”odpracují” je odhadován na 365 dní.

Podniky, v nichž se nelegálně provozují sexuální služby, pod označením ”masážní” či jiný salón, je přibližně 600 v 72 okresech (Cheb, Praha, Teplice, Děčín, Ostrava, Chomutov a další). Vyšší počet podniků se většinou místně shoduje s vyšším výskytem pouliční a silniční prostituce a služby zde poskytuje přibližně 6 tisíc žen – Češky, ženy z východní Evropy i z Asie. Majitel provozovny je většinou přihlásí jako barmanky nebo servírky a odvádí tak alespoň za tyto ženy sociální a zdravotní pojištění. Cenová relace je v těchto podnicích vyšší než na ulici, klient zpravidla zaplatí vstupné a čas strávený s prostitutkou (údajně až 3 tisíce korun za hodinu). Polovina z přibližně stotisícového měsíčního příjmu připadne majiteli klubu a ten pak oficiálně odvede daň a pojistné odpovídající ovšem platu servírky, barmanky nebo pokojské. Silniční prostitutky neodvádí žádné daně ani pojistné, pouze, jsou-li oficiálně evidovány u úřadu práce jako nezaměstnané, platí za ně tuto daň stát.

Zatímco trestní zákon dnes trestá pouze činy související s prostitucí(kuplířství, šíření pohlavních chorob, ohrožování mravní výchovy mládeže či obchodování s dětmi) ale nikoliv samotný prodej sexu, přestupkový zákon může tuto činnost, alespoň v některých případech, přeci jen kvalifikovat jako přestupek. Nikoliv ve smyslu tohoto skutku, ale jestliže je v konkrétním případě prokázáno, že zmíněná činnost vzbudila veřejné pohoršení. Přestupkem je i překročení zmíněné obecně závazné vyhlášky obce k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ke které je zmocněna podle zákona o obcích. Jak už bylo řečeno, lze vyhláškou sexuální službu na určitých místech veřejného prostranství zakázat a nebo ji na určitých místech veřejného prostranství (a ve vymezeném čase) povolit a zároveň ji vyloučit z jiných míst veřejného prostranství. Na zakázaných místech pak lze prostitutky stíhat za přestupek pokutami, které jsou ale, podle vyjádření obcí a měst těžko vymahatelné. Na sklonku loňského roku bylo (se zaměřením na vyhlášky statutárních měst a obcí s rozšířenou působností) evidováno přibližně 60 vyhlášek týkajících se regulace prostituce. Zcela v souladu se zákonem byla necelá polovina z nich. Ne vždy pro způsob, jakým upravovala otázku prostituce, protože někdy byla vyhláškami v místních záležitostech veřejného pořádku zároveň upravena problematika konzumace alkoholu na veřejném prostranství, žebrání nebo pohyb psů. Problém způsoboval mnohdy fakt, že se zastupitelstva snažila vyslovit plošné zákazy u činností, které nejsou plošně postižitelné podle žádného zákona, takže je třeba přesně vymezit, ke kterému místu na veřejném prostranství se má zákaz vztahovat. Pokusy zastupitelů, kteří se ve snaze vytlačit prostituci z města snažili vyjmenovat všechna místa veřejného prostranství v obci (například vyslovením zákazu pro ”všechny ulice v zastavěné části města”) se setkaly s nezdarem. Některá zastupitelstva pak zvolila schůdnější cestu a vydala vyhlášku, která pouliční prostituci v určeném prostoru pardonuje, ve snaze vytlačit ji alespoň z dosud frekventovaných míst. Přestože nelze očekávat, že se sem klientela prostituce z míst, která jí před tím vyhovovala, beze zbytku přestěhuje, stává se alespoň postižitelnou na místech, odkud se jí radnice snaží vytlačit. Vládní návrh zákona o regulaci prostituce, který byl vloni sněmovně předložen, by ovšem plošný zákaz prostituce na veřejných prostranstvích obce v podstatě umožnil. ”Úplatné poskytování sexuálních služeb” je totiž v jeho textu výslovně povoleno pouze v nočních klubech a nebo v obydlí zákazníka s tím, že pouliční prostituci (prostituci na veřejném prostranství), by mohla obec vyhláškou, výlučně pro své území, na určitém místě povolit. Pokud by obec žádnou vyhlášku nevydala, byla by automaticky všechna místa veřejného prostranství pro prostituci tabu. Stejně tak by obec nemusela na svém území povolit ani noční klub s touto službou, protože zákon provoz takového domu v podstatě umožňuje s podmínkou, že to rada zastupitelstva povolí. Otázkou je, kolik měst a obcí, by se za těchto okolností uchýlilo k plošnému zákazu prostituce kdyby jim zákon nabídl řadu nadějných prostředků, jak ji regulovat. Pokud by například radní dali svolení k existenci dnes nelegálně fungujícího nočního klubu, měli by možnost dohlížet nad zachováním právně i společensky únosných regulí a vybírat z provozu tohoto zařízení i místní poplatek.

Příprava zákona o regulaci prostituce trvala několik let. Vyšla ze společenské diskuse, napříč spektrem politických stran a čerpala z názorů odborníků, z praktických zkušeností policistů i zastupitelstev a orgánů měst a obcí. Dokud se ale zákonodárci k principu této normy nepřikloní, budou moci obce a města ovlivňovat prostituci pouze v rámci již zmíněných vyhlášek k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Odbor dozoru a kontroly veřejné správy ministerstva vnitra nabídl předem obcím dva vzory vyhlášek, které jsme otiskli v letošním 40. čísle časopisu Veřejná správa. Jedna z verzí upravuje zákaz nabízení sexuální služby na některých veřejných prostranstvích, druhá slouží jako modus pro vymezení místa, kde se tato činnost povoluje. Navržený text obou vyhlášek vychází z praktických zkušeností. Formuluje mimo jiné možnost postihu za nabídku sexuální služby pohoršlivým způsobem (dává i výčet znaků tohoto chování) a také postih osob, které na inkriminovaných místech placený sex nejen nabídnou, ale i využijí. Obcím je také doporučováno, (a některé tak už činí), aby iniciovaly úpravu provozu na komunikacích tak, aby potencionální klienti pouliční prostituce nemohli v místech, kde je nabízena, zastavit motorové vozidlo (text vládního návrhu zákona o regulaci prostituce uvádíme v příloze tohoto čísla).