Týdeník Veřejná správa

Rozhovor

s MUDr. Jaroslavem Svobodou,
starostou města Cheb

Pro uličku lásky není žádné místo dost odlehlé

Vyšlo v čísle 3/2006
MUDr.Jaroslav Svoboda

Mezi lokality potýkající se s problémem prostituce patří i město a přilehlé obce v okrese Cheb. V polovině devadesátých let tu prý proti pouliční prostituci rázně zakročil tehdejší ředitel okresní policie Tomášek (pozdější policejní prezident) a město vydalo několik regulačních vyhlášek. Od podzimu loňského roku tu platí obecní předpis, který nabídku i využití placených sexuálních služeb vykazuje jako činnosti, které mohou narušit veřejný pořádek a mravy v obci, na označený úsek výpadovky z města a to výlučně od desáté do páté hodiny ranní. Současný starosta Chebu Jan Svoboda, by přivítal zákon, který by pro regulaci určil přesné právní regule a nad nedávným nesouhlasem poslanců sněmovny s výpovědí mezinárodní smlouvy, která brzdí přijetí tohoto zákona, proto kroutí nevěřícně hlavou.

Myslíte si i vy, že nesouhlasné stanovisko sněmovny s výpovědí úmluvy o obchodu s lidmi, která mimo jiné zavazuje Českou republiku nepřijímat žádné reglementy prostituce, ve snaze vykázat ji tím zcela za práh legality, skončila definitivně možnost zvolit zákonné prostředky, které by prostituci u nás alespoň regulovaly ?

Doufám že ne. Sněmovní rozprava nad vypovězením úmluvy byla prvním vážným pokusem debaty na toto téma na půdě parlamentu. Poslanci, pro které byl problém přijmout fakt, že prostituci nelze vymýtit a že je proto třeba ji alespoň regulovat, mají teď nějaký čas na rozmyšlenou. Doufám, že se ještě podaří otevřít debatu o samotném zákonu, která poslancům otevře oči a znovu se pak vrátit k vypovězení úmluvy. Můžeme se případně zamyslet i nad tím, nakolik je úmluva pro náš právní řád závazná, když nebyla vyhlášena ve Sbírce zákonů. Je to padesát let starý dokument. Snaží se - bez zkušeností, kterými od té doby svět prošel, vymýtit prostituci jako prostředí pro kuplířství a obchod s lidmi, což jsou v našem právním řádu přísně postihované trestné činy. Není už úplně zřejmé, jak úmluva náš právní řád zavazuje k postihu samotné nabídky sexuálních služeb. Nejsem příznivcem takových služeb, ale všichni víme, že se, dnes téměř bez možnosti jakékoliv regulace, provozují. A jestliže se proti přijetí zákona i obecním vyhláškám, které se o tyto regule snaží, ozývají někdy i čistě formální argumenty, nabízím právním puristům položit si i tuto otázku.

V českém právu platí zákaz provozování nevěstinců, přičemž sexuální služba za úplatu sama o sobě není trestný čin. Může být pouze v některých případech přestupkem – buď podle zákona o přestupcích a nebo při porušení obecní vyhlášky k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Město Cheb vydalo vloni na podzim vyhlášku, která vytěsňuje možnost poskytování, vyhledávání a nabízení sexuálních služeb do dvou míst na katastrální hranici obce. Jak se podle ní daří regulovat prostituci ve městě? Zmizí prostitutky z dosud frekventovaných míst?

Počet pouličních a silničních prostitutek klesl, což může být ale dáno i menší poptávkou ze strany sexuálních ”turistů”, kteří se začali víc bát například krádeží. Nevíme ale přesně, kolik je jich skryto v nelegálně provozovaných podnicích, protože obec a policie dnes nemají dost pravomocí ke kontrole těchto provozoven, teprve zákonem o regulaci prostituce je měly získat. Vyhláška alespoň umožňuje trestat prostitutky i jejich zákazníky za přestupek, pokud by se nabídka a využití placeného sexu odehrávaly tam, kde to vyhláška nepovoluje. Nelze předpokládat, že se přestěhují do míst, která jsou ze zákazu vyjmuta, to znamená na hodně odlehlé místo, kde by to co nejméně vadilo občanům. V takových lokalitách by zase nenašly svoji klientelu. Takže v podstatě nezbývá nic jiného, než prostitutkám a jejich klientům znepříjemňovat život kontrolami a ukládáním pokut na místech, kde se pohybují.

Před pěti lety jste se pokusili zakázat prostituci na území celého města, ale narazili jste na nesouhlasné argumenty orgánů, které vykonávají dozor nad zákonností vyhlášek. Obec může podle zákona o obcích označit prostituci jako činnost ohrožující veřejný pořádek v obci a pak označit prostory veřejného prostranství, kde je zakázána, případně ji na určitá místa vykázat. Proč tehdy neuspěla vaše vyhláška, když zakazovala prostituci na veřejně přístupných místech - konkrétně ohraničených silniční značkou a v dalších pojmenovaných lokalitách?

Problém byl mimo jiné právě ve výrazu ”veřejně přístupná místa”. Vadil před tím Ústavnímu soudu v naší vyhlášce k zákazu konzumace alkoholu na veřejnosti a vyhlášku napadl s tím, že ne všechna veřejně přístupná místa, v nichž chceme zakázat konzumaci alkoholu – třeba hřiště nebo camp, patří k pojmu veřejné prostranství v obci, protože mohou mít například vlastníka, který toto místo pouze zpřístupňuje. Vyhlášce týkající se prostituce bylo odborem dozoru nad zákonností vyhlášek vytknuto v podstatě totéž. A protože nemělo smysl čekat, až vyhlášku opět napadne Ústavní soud, zvolili jsme opačnou, schůdnější cestu. Na dvou určených místech je provoz inkriminované činnosti povolen a tím pádem se zakazuje v ostatních částech veřejného prostranství města. Je ale škoda že někdy čistě formální právní argumenty brání vypořádat se s prostitucí, s žebráním, nebo s pohoršlivou konzumací alkoholu na veřejnosti razantnější cestou.

Jak reagovali občané Chebu na fakt, že město bude mít oficiálně posvěcenou ”uličku lásky”?

Nelíbilo se jim to. Vždycky, když se v této souvislosti označí konkrétní ulice, začnou lidé protestovat. Nesouhlasných petic bylo víc, než upozornění na anonymní prostituci třeba v blízkosti kostelů či škol. I když lidé nemají o vybranou lokalitu zájem, nikdo tu zatím nebydlí a skutečná ”ulička lásky” tu nikdy fungovat nebude, vyvolalo zvolené řešení negativní emoce. Ozvala se dokonce i developerská firma, která tu má v budoucnu vystavět rodinné domky, takže té jsme museli nakonec slíbit, že až se domy postaví, vyhradíme místo někde jinde.

Co může udělat obec s problémem prostituce na svém území víc, než že ji na nepovolených trasách veřejného prostranství pokutuje?

Dokud nebude přijat zákon o regulaci prostituce, nemůžeme prakticky dělat nic jiného. Kdybych se jako starosta chtěl proslavit tím, že vyhlásím boj prostituci a byl při tom důsledný, musel bych porušovat zákon. Nemáme pravidla, kterými by se dala prostituce alespoň zvládat a nesmíme ji zakázat. Největším přínosem zákona o regulaci prostituce, tak, jak byl předložen, by byla kontrola prostředí prostituce, povinné zdravotní prohlídky a jistě i možnost prostituci na veřejném prostranství obce zakázat, což by ale asi bylo neprozřetelné, protože by tu opět nekontrolovatelně bujela dál.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2006.

Alexandra Štefanová