Týdeník Veřejná správa


Příloha

Martin Krejčí

Vládní návrh zákona o regulaci prostituce
(zákon byl zařazen na program loňské říjnové schůze Poslanecké sněmovny, k jeho projednání nedošlo)

§ 1
Předmět úpravy

Tento zákon stanoví podmínky, za nichž může být nabízena nebo vykonávána prostituce a za nichž mohou být provozována zařízení určená k vykonávání prostituce (dále jen “zařízení”), a podmínky kontroly jejich dodržování.

Udělení oprávnění se prokazuje průkazem, který je veřejnou listinou. Prostitucí je úplatné poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb, pokud přitom dochází k přímému fyzickému kontaktu mezi osobou, která tyto služby poskytuje, a osobou, která jich využívá.

§ 2
Osoby oprávněné k nabízení nebo vykonávání prostituce

  1. Prostituci může nabízet nebo vykonávat pouze fyzická osoba, které bylo uděleno oprávnění k nabízení nebo vykonávání prostituce (dále jen “oprávnění”), je zdravotně způsobilá k vykonávání prostituce (dále jen “zdravotní způsobilost”) a má platné potvrzení o platnosti posudku o zdravotní způsobilosti.

  2. Pro účely tohoto zákona se za nabízení prostituce považuje nabízení vlastní prostituce na veřejných prostranstvích nebo v zařízeních.

Prostituci nelze nabízet nebo vykonávat v pracovněprávním vztahu.

§ 3
Oprávnění

K udělení oprávnění je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má žadatel místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností udělí oprávnění žadateli, který

Oprávnění opravňuje jeho držitele k nabízení nebo vykonávání prostituce na území České republiky.

§ 4
Trestní zachovalost

Za trestně zachovalého se pro účely udělení oprávnění nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, útoku na státní orgán, útoku na veřejného činitele, nedovoleného ozbrojování, šíření nakažlivé choroby, kuplířství, obchodování s dětmi, ohrožování výchovy mládeže, vraždy, úmyslného ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, zavlečení do ciziny, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužívání, obchodování s lidmi nebo účasti na zločinném spolčení, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 5
Žádost o udělení oprávnění

Žadatel v žádosti o udělení oprávnění uvede své jméno, popřípadě jména, příjmení, datum a místo narození a adresu místa trvalého pobytu; v případě, že žadatel není občanem České republiky, uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, datum a místo narození, státní občanství a adresu místa pobytu na území České republiky, popřípadě v jiném členském státu Evropské unie.

K žádosti o udělení oprávnění žadatel připojí

Prováděcí právní předpis stanoví

§ 6

Žadatel, který není občanem členského státu Evropské unie, je povinen k žádosti o udělení oprávnění připojit kromě náležitostí uvedených v § 5 odst. 2 úředně ověřenou kopii víza k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání nebo povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k pobytu.

Žadatel, který není státním občanem České republiky, je povinen k žádosti o udělení oprávnění dále připojit výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem státu, jehož je občanem. Ustanovení § 5 odst. 2 písm.c) platí obdobně.

§ 7
Platnost oprávnění

Doba platnosti oprávnění je 1 rok.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle § 3 odst. 1 prodlouží na žádost žadatele platnost oprávnění o 1 rok, splňuje-li žadatel podmínky podle § 3 odst. 2. Prodloužení platnosti oprávnění vyznačí v průkazu. V žádosti o prodloužení platnosti oprávnění žadatel uvede údaje stanovené v § 5 odst. 1 a k žádosti připojí doklady stanovené v § 5 odst. 2.

Platnost oprávnění skončí

Obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle § 3 odst. 1 odejme oprávnění, jestliže

Obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je příslušný k vydání oprávnění, může toto oprávnění odejmout, pokud byla jeho držiteli uložena pokuta za správní delikt uvedený v § 20 odst. 1. Oprávnění lze opět udělit nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odejmutí oprávnění, pokud byla pokuta zaplacena.

Vzor žádosti o prodloužení platnosti oprávnění stanoví prováděcí právní předpis.

§ 8
Náležitosti průkazu

Průkaz obsahuje

Vzor průkazu stanoví prováděcí právní předpis.

§ 9
Zdravotní způsobilost

Zdravotní způsobilost se pro účely udělení oprávnění, popřípadě prodloužení platnosti oprávnění osvědčuje posudkem o zdravotní způsobilosti.

Trvání zdravotní způsobilosti po dobu platnosti oprávnění se osvědčuje platným potvrzením platnosti posudku o zdravotní způsobilosti, které má formu otisku razítka zdravotnického zařízení a podpisu lékaře v průkazu. Potvrzení má platnost 1 měsíc ode dne jeho vyznačení do průkazu.

Posudek o zdravotní způsobilosti vydává a platnost posudku o zdravotní způsobilosti potvrzuje na náklady žadatele zdravotnické zařízení prostřednictvím lékaře s příslušnou specializovanou způsobilostí (dále jen “posuzující lékař”). Pro účely posouzení zdravotní způsobilosti si posuzující lékař vyžádá výpis ze zdravotnické dokumentace od registrujícího praktického lékaře; pokud žadatel nebo držitel oprávnění takového lékaře nemá, vyžádá si výpis ze zdravotnické dokumentace lékaře, který žadateli nebo držiteli oprávnění poskytuje obdobnou péči. Registrující praktický lékař nebo lékař poskytující obdobnou péči je povinen posuzujícímu lékaři výpis ze zdravotnické dokumentace vydat.

Zjistí-li posuzující lékař u držitele oprávnění změnu zdravotního stavu, která má za následek ztrátu zdravotní způsobilosti, je zdravotnické zařízení povinno vydat nový posudek o zdravotní způsobilosti a informovat o tom neprodleně obecní úřad obce s rozšířenou působností, který udělil oprávnění, popřípadě prodloužil jeho platnost.

Držitel oprávnění je oprávněn změnit posuzujícího lékaře nejvýše jednou za rok.

Prováděcí právní předpis stanoví

§ 10
Povinnosti lékaře

Lékař, který zjistí, že držitel oprávnění trpí závažnou nemocí, pro kterou není trvale zdravotně způsobilý vykonávat prostituci, je povinen neprodleně informovat o této skutečnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, který udělil oprávnění, popřípadě prodloužil jeho platnost, a současně o této skutečnosti písemně vyrozumět posuzujícího lékaře. Seznam závažných onemocnění, u kterých je lékaři uložena tato informační povinnost, stanoví prováděcí právní předpis.

§ 11
Práva a povinnosti držitele oprávnění

Držitel oprávnění je oprávněn vykonávat prostituci pouze

§ 12

Nabízení prostituce na veřejných prostranstvích je zakázáno, pokud obec obecně závaznou vyhláškou nestanoví, že držitelé oprávnění mohou nabízet prostituci na veřejných prostranstvích obecně závaznou vyhláškou určených.

Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit, na kterých veřejných prostranstvích mohou držitelé oprávnění nabízet prostituci v čase obecně závaznou vyhláškou určeném.

§ 13

Držitel oprávnění je povinen

§ 14
Zařízení

Provozování zařízení je možné pouze na základě povolení vydaného obcí, na jejímž území se bude zařízení nacházet. Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na provozování zařízení zvláštní právní předpis upravující živnostenské podnikání.

Fyzická osoba v žádosti o povolení uvede

Právnická osoba v žádosti o povolení uvede

K žádosti o povolení žadatel připojí doklad prokazující vlastnické nebo užívací právo ke stavbám, v nichž má být zařízení provozováno, popřípadě souhlas vlastníka stavby s provozováním zařízení. Právnická osoba k žádosti připojí též doklad prokazující její právní existenci.

Povolení obec nevydá, pokud by se zařízení mělo nacházet v bezprostřední blízkosti školy nebo školského zařízení, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení pro preventivně výchovnou péči, ústavu sociální péče pro mládež, jiného zařízení sociálních služeb pro mládež, dětského hřiště, církevní budovy, veřejného a neveřejného pohřebiště nebo krematoria.

Pokud se ten, kdo provozuje zařízení, dopustil správního deliktu podle § 20 odst. 4, může obec povolení vydat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, pokud byla pokuta zaplacena.

Pokud bylo povolení odňato či jeho platnost zanikla z důvodu uvedeného v § 15 odst. 2, nelze po dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí povolení nebo ode dne zániku jeho platnosti vydat povolení k provozování zařízení, pokud by se mělo zařízení nacházet v týchž prostorách jako zařízení, jehož se týkalo odnětí povolení či zánik jeho platnosti.

O vydání a odnětí povolení rozhoduje rada obce. Na vydání povolení není právní nárok.

§ 15

Doba platnosti povolení je 10 let ode dne nabytí jeho právní moci.

Platnost povolení zaniká

Obec může povolení odejmout, pokud byla jeho držiteli uložena pokuta za správní delikt uvedený v § 20 odst. 3 písm. a) až d). Povolení lze opět vydat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odejmutí povolení, pokud byla pokuta zaplacena; obdobně se postupuje i v případě zániku platnosti povolení podle odstavce 2 písm. a).

§ 16
Povinnosti provozovatele zařízení

Provozovatel zařízení nesmí

Provozovatel zařízení je povinen vést evidenci průkazů osob vykonávajících prostituci v zařízení, ve které se zaznamenává evidenční číslo průkazu a označení obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který udělil oprávnění, popřípadě prodloužil jeho platnost. Na žádost příslušných kontrolních orgánů je provozovatel zařízení povinen evidenci zpřístupnit.

Provozovatel zařízení je povinen před zahájením provozu předložit obci, která vydala povolení, pravomocné kolaudační rozhodnutí, jímž se povoluje zařízení.

§ 17
Působnost orgánů obcí

Obecní úřad obce s rozšířenou působností informuje o udělení, prodloužení a skončení platnosti oprávnění příslušný finanční úřad a příslušnou správu sociálního zabezpečení a v případě fyzické osoby, která není občanem členského státu Evropské unie, také službu cizinecké a pohraniční policie.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci průkazů, která obsahuje

Obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamená změny údajů vedených v evidenci do 10 dnů ode dne jejich oznámení.

Údaje v evidenci průkazů se vedou po dobu 10 let od skončení platnosti průkazu.

Údaje vedené podle odstavce 2 písm. j) zveřejní obecní úřad obce s rozšířenou působností způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 18
)

Obec, která vydala povolení k provozování zařízení, vede evidenci těchto zařízení a osob, kterým byla povolení k provozování těchto zařízení vydána. Evidence obsahuje údaje uvedené v § 14 odst. 2 a 3.

§ 19
Správní delikty

Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

Lékař se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 10.

Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 2 lze uložit pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 15 000 Kč.

§ 20

Držitel oprávnění se dopustí správního deliktu tím, že

Zdravotnické zařízení se dopustí správního deliktu tím, že

Provozovatel zařízení se dopustí správního deliktu tím, že

Ten, kdo provozuje zařízení, se dopustí správního deliktu tím, že takové zařízení provozuje bez platného povolení.

Za správní delikt se uloží pokuta

§ 21

Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností, s výjimkou správních deliktů podle § 19 odst. 1, § 20 odst. 1 písm. d) a f) a § 20 odst. 3 a 4, které projednávají orgány obce.

Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil.

§ 22
Kontrola

Obecní úřad kontroluje dodržování povinností stanovených v § 11, § 16 odst. 1 a 2 a podle § 12.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností kontroluje dodržování povinností stanovených v § 13 písm. b) až d).

§ 23
Působnost Policie České republiky a obecní policie

Policie České republiky a obecní policie dohlíží na to, jak osoby, které nabízejí nebo vykonávají prostituci, osoby, které využívají jejich služeb nebo vyhledávají prostituci, a provozovatelé zařízení dodržují povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na základě tohoto zákona.

Příslušníci policie a zaměstnanci obce zařazení do obecní policie mohou při plnění úkolů Policie České republiky a obecní policie

§ 24
Společná ustanovení

Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, nestanoví jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů na originálech dokladů předkládaných správním orgánům podle tohoto zákona, které byly vydány v zahraničí, úředně ověřena. Požadavek na ověření pravosti těchto úředních razítek a podpisů se nevztahuje na doklady předložené občanem členského státu Evropské unie nebo právnickou osobou se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v členském státu Evropské unie, nejsou-li pochybnosti o pravosti úředního razítka nebo podpisu.

§ 25

Pro účely tohoto zákona se považuje za občana členského státu Evropské unie i občan jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba se sídlem v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru a právnická osoba se sídlem na území Švýcarské konfederace.

§ 26

Působnost stanovená tímto zákonem orgánům obce podle § 21 odst. 4, obecnímu úřadu a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je působností přenesenou.

§ 27

Ministerstvo vnitra vydá vyhlášku k provedení § 5 odst. 3, § 7 odst. 6 a § 8 odst. 2.

Ministerstvo zdravotnictví vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 6 a § 10.

§ 28
Přechodné ustanovení

Podmínky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy pro nabízení a vykonávání prostituce musí být splněny do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podmínky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy pro provozování zařízení musí být splněny do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 29
Zrušovací ustanovení

Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, se zrušuje.

§ 30
Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kdy nabude účinnosti výpověď Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejího závěrečného protokolu ze dne 21. března 1950.

Důvodová zpráva
I. Obecná část

Otázka prostituce jako sociálně patologického jevu, na který se váže řada bezpečnostních, sociálních i zdravotních rizik, není právním řádem České republiky komplexně řešena. Do jisté míry jsou právně regulované jen některé nejzjevnější problémy s ní související.

Dosud platnou právní úpravou, která byla přijata za účelem regulace prostituce, je zákon č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb. Předmět úpravy tohoto zákona byl provedenými novelizacemi zásadně omezen. Jeho platné znění se omezuje výhradně na zákaz zřizování a udržování nevěstinců a na povinnost státní správy zřizovat ústavy, v nichž se “řemeslným prostitutkám” zajistí dočasný útulek a příležitosti k nápravě. Vedle této úpravy obsahuje i ustanovení zajišťující dozor nad zpustlou mládeží, která vede pohlavně nemravný život.

Ustanovení § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, umožňuje mj. regulovat i prostituci tak, aby nenarušovala veřejný pořádek v obci nebo nebyla v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku.

Na základě citovaného ustanovení mohou obce k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku stanovit obecně závaznou vyhláškou, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány.

Obdobně upravuje problematiku také zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

Vykonávání prostituce v rozporu s obecně závaznou vyhláškou lze podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, postihovat jako přestupek. V některých případech může být vykonáváním prostituce na veřejném prostranství naplněna i skutková podstata trestného činu výtržnictví (§ 202 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů).

Trestněprávně lze stíhat některé negativní jevy, které doprovázejí prostituci - trestná činnost páchaná na osobách provozujících prostituci (např. kuplířství, obchodování s lidmi) i samotná trestná činnost těchto osob (např. krádež). Trestní právo umožňuje postihnout i sexuální jednání, které může ohrozit mravní výchovu dětí a mládeže.

V zásadě existují tři přístupy k řešení problematiky prostituce: prostituci právně “ignorovat” a postihovat pouze určitá jednání, která ji doprovázejí (daňové úniky, drogová kriminalita, násilná trestná činnost apod.), prostituci vymezit určitý rámec, ve kterém je dovolena, a postihovat jakékoliv vybočení z tohoto rámce (tedy regulace), nebo prostituci zakázat a v případě výskytu toto jednání stíhat. Návrh zákona vychází z druhého přístupu - nejefektivnějším řešením problematiky prostituce je její regulace, což také dokládají zkušenosti ze zahraničí (Rakousko, Nizozemí, Maďarsko). Ty také potvrdily, že zákaz není řešením.

V Rakousku existuje od roku 1984 spolkový zákon, kterým jsou jednotlivé spolkové země zmocněny k místní úpravě prostituce. Zákon stanovuje dolní věkovou hranici prostituující se osoby, místně omezuje prostituci, toleruje veřejné domy za předpokladu, že jsou řádně ohlášeny, obcím dává pravomoc při rušení licencí pro provozování veřejných domů a prostituce a dále je stanovena povinnost pro osoby vykonávající prostituci platit daně a absolvovat pravidelné lékařské prohlídky.

V Nizozemsku byl v roce 1999 přijat samostatný zákon o prostituci. Zákonem byla stanovena základní pravidla pro provozování prostituce jakožto jedné z forem podnikání. Prostituce je tolerována ve veřejných domech, ve vymezených ulicích a jako tzv. eskort servis. Je stanoveno, v kterou dobu lze prostituci vykonávat, obec má možnost rozhodovat ve věcech zřizování veřejných domů, povolování a zakazování prostituce. Jsou stanoveny postihy šíření pohlavních chorob a za vykonávání prostituce mimo stanovené prostory a čas. Dodržování zákona kontroluje mravnostní policie, na majitele veřejného domu se nepohlíží jako na kuplíře.

V Maďarsku byl přijat v roce 1999 zákon o organizovaném zločinu, jakož i o zásadách zákroku proti jeho projevu a s tím souvisejícími zákonnými novelizacemi. Součástí tohoto zákona je vymezení tzv. zón tolerance prostituce. Prostituující se osoba musí disponovat lékařským osvědčením, není vyloučena existence veřejných domů – podléhají licenci vydávané Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem hospodářství. Za porušení zákona jsou stanoveny přísné sankce – vysoké pokuty. Zákon také zakazuje zvukové a obrazové inzerování nabídky prostituce.

Důvodem pro předložení návrhu zákona o regulaci prostituce je snaha řešit neuspokojivý stav, který v současné době v této oblasti existuje a jejž není možné pomocí stávající právní úpravy účinně řešit. Podrobná analýza dosavadní situace a zároveň možnosti jejího právního řešení jsou obsaženy ve vládou schválených materiálech - “Rozbor problémů souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení” (usnesení vlády č. 331 ze dne 14. dubna 1999) a “Návrh opatření k řešení problémů souvisejících s prostitucí” (usnesení vlády č. 1145 ze dne 15. listopadu 2000). V současné době prostituci vykonává zhruba 10 – 25 000 tisíc osob.

Na základě vládou schválených materiálů lze konstatovat, že v České republice neexistuje komplexní právní předpis, který by definoval pojem prostituce a její vykonávání. Živnostenský zákon ji vylučuje ze živností (§ 3 odst. 3 písm. p)). K problémům souvisejícím s prostitucí, které jsou předkládaným návrhem zákona řešeny, patří zejména:

Návrh zákona vychází z předpokladu, že není reálné prostituci jako určitý sociálně patologický jev právním předpisem účinně zakázat. Možné je jen právním předpisem stanovit určitá pravidla tak, aby prostituce nebyla veřejností pociťována jako výrazný problém veřejného pořádku, a aby také nepředstavovala vážné zdravotní ohrožení.

Cílem nové právní úpravy je:

Jak již bylo výše naznačeno, uvedených cílů nelze dosáhnout s využitím stávající právní úpravy. Byla zvolena cesta samostatného zákona, která se jeví jako efektivnější a přehlednější než dílčí novelizace jednotlivých právních předpisů. Oblast prostituce a jevů s ní souvisejících je natolik široká, že jednoznačně nekoresponduje s žádným dosud platným zákonem. Nejvhodnější variantou se jeví vytvoření samostatného zákona, využití souvisejících právních norem a dílčí změny v souvisejících zákonech.

Co se týče vztahu navrhované právní úpravy k trestnému činu kuplířství (§ 204 trestního zákona), bylo nutné toto ustanovení přizpůsobit určitému posunu ve výkladu pojmů “kořistí” a “zjedná”. Za stávající právní úpravy se kořistěním z prostituce provozované jiným rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z této činnosti za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci (jedná se především o tzv. pasáka, ochránce, řidiče, osobu, která jí poskytuje za tímto účelem ubytování atd.). Podobně i zjednáním se myslí uzavření jakékoliv smlouvy nebo dohody, jejímž předmětem je vykonávání prostituce.

Vzhledem k tomu, že od účinnosti navrhovaného zákona bude prostituce podnikáním, bude i vztahy mezi těmito osobami nutné posuzovat jako vztahy, které osoba poskytující sexuální služby navazuje v rámci podnikatelské činnosti. Kořistěním bude teprve přijímání takové úplaty, která neodpovídá poskytnutému protiplnění, v rámci běžného obchodního styku je nepřiměřená, odporuje dobrým mravům. Rovněž zjednávání osob za účelem vykonávání prostituce bude postihováno v případě, že se nebude jednat o dohodu uzavřenou v rámci podnikatelské činnosti. Zpravidla se bude jednat o případy, kdy prostituující osoba nebude k této činnosti oprávněna, provozovatel zařízení nebude splňovat požadavky stanovené zákonem pro tuto činnost apod.

Soulad s ústavním pořádkem

Navrhovaný zákon je plně v souladu s ústavním pořádkem.

Soulad s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, s výjimkou Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob.

Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob (dále jen “Úmluva”)

Úmluva vstoupila v platnost dnem 25. července 1951. Československo k ní přistoupilo 14. března 1958. Tato Úmluva nebyla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky ani v předchozích obdobných sbírkách.

Úmluva navazuje na Mezinárodní ujednání z 18. května 1904 o potírání obchodu s bílými otroky, doplněné protokolem schváleným Valným shromážděním Spojených národů z 3. prosince 1948, Mezinárodní úmluvu z 4. května 1910 o potírání obchodu s bílými otroky, doplněnou uvedeným protokolem z roku 1948, Mezinárodní úmluvu z 30. září 1921 o potírání obchodu s ženami a dětmi, doplněnou protokolem schváleným Valným shromážděním Spojených národů z 20. října 1947 a Mezinárodní úmluvu z 11. října 1933 o potírání obchodu s plnoletými ženami, doplněnou uvedeným protokolem z roku 1947. Tyto smluvní dokumenty nejsou s navrhovanou zákonnou úpravou v rozporu.

Návrh zákona o regulaci prostituce je především v rozporu s články Úmluvy, které zavazují smluvní státy k trestání každého

Úmluva dále, v rozporu s návrhem zákona, zavazuje smluvní státy k přijetí všech nutných opatření ke změně či zrušení veškerých platných zákonů atd., podle nichž jsou osoby, které provozují nebo jsou podezřelé z provozování prostituce, nuceny podrobovat se speciální registraci, musí mít speciální průkaz nebo podléhají speciálnímu dozoru nebo ohlašovací povinnosti.

Úmluvu přijalo celkem 77 států. K Úmluvě však nikdy nepřistoupila řada členských států Evropské unie (např. Rakousko, Německo, Nizozemí, Velká Británie, Švédsko, Irsko) ani USA a Kanada, Švýcarsko nebo Austrálie. Mnohé z těchto států mají v současné době přijatu legislativu, která umožňuje prostituci regulovat.

Dnes se již nacházíme ve zcela jiné politické, sociální i ekonomické situaci. Otevření hranic, migrace obyvatelstva, globalizace ekonomiky, životního stylu i kriminality a organizovaného zločinu vede nezbytně k závěru, že Úmluva je již zastaralá a nereaguje na požadavky dnešní doby. Vnímání morálního, sociálního i zdravotního problému prostituce se za posledních padesát let změnilo. Jako nerealistické byly opuštěny snahy o její odstranění, místo toho je kladen důraz na její regulaci a na potlačování pouze těch nejzávažnějších průvodních jevů, jako je obchodování s lidmi. Změnily se ovšem i objektivní podmínky. Zatímco tradiční kuplířství, provozování veřejných domů apod. přestavovalo převážně lokální kriminalitu jednotlivců či malých skupin, v dnešní době jde o jednu z nejvýznamnějších sfér činnosti nadnárodního organizovaného zločinu, spojenou s pohybem osob přes hranice států. Dnešní obchod s lidmi v celosvětovém měřítku se navíc neomezuje pouze na zneužívání prostituce. Změny v chápání problému odráží rovněž nové smluvní dokumenty v této oblasti. Příkladem může být zejména Protokol proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Protokol byl již za Českou republiku podepsán a připravuje se jeho ratifikace.

Přijetím zákona o regulaci prostituce by ČR porušila některé závazky vyplývající z Úmluvy. Okamžikem vstupu zákona v účinnost by tak vznikla mezinárodněprávní odpovědnost ČR za protiprávní jednání. Z hlediska dodržování zásady pacta sunt servanda, která je promítnuta do článku 1 odst. 2 Ústavy České republiky (“Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva”), je tedy nezbytná výpověď Úmluvy. Návrh na výpověď Úmluvy je tedy předkládán současně s návrhem zákona.

Některé další mezinárodní závazky České republiky, které se vztahují k problematice prostituce

Cílem této úmluvy je především odstranit diskriminaci žen a zaručit rovnoprávnost žen a mužů v přístupu k jejich právům. Návrh zákona proto nečiní rozdíly mezi pohlavími v přístupu k vykonávání prostituce (vztahuje se na osoby obou pohlaví).

Obsahem této úmluvy je především vyjádření toho, že děti vzhledem ke své zranitelnosti vyžadují zvláštní péči a ochranu. Návrh zákona je s obsahem této úmluvy v souladu. Vylučuje se vykonávání prostituce tam, kde by byla ohrožena mravní výchova dětí. Prostituce je zakázána osobám mladším 18 let. Návrhem zákona o regulaci prostituce je především naplněn článek 19 výše uvedené úmluvy, který upravuje ochranu dětí před násilím a zanedbáváním.

Soulad s právem ES/EU

Návrh zákona respektuje právo na volné poskytování služeb a svobodu usazování podle čl. 49 a 43 Smlouvy o založení ES. Občané ostatních členských států EU mají stejné postavení jako občané ČR, nebude u nich vyžadováno povolení k pobytu a budou moci prostituci vykonávat za stejných podmínek. Pokud jde o občany států asociovaných k EU, i tito mají zaručen “národní režim”, pokud splní stanovené podmínky. U těchto občanů je vyžadováno povolení k pobytu, na které není právní nárok, nicméně asociační dohody v rámci svobody usazování nepovažují právo pobytu za právo absolutní, tzn. že návrh je v souladu i s těmito dohodami.

Vzhledem k tomu, že výkon tohoto druhu služeb, který nebude poskytován v souladu s podmínkami navrhovaného zákona, bude v případě naplnění skutkových podstat zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, možné kvalifikovat jako trestný čin, je nutné reflektovat následující právní akty ES/EU:

- Rozhodnutí Rady č.2003/375/JHA k potírání dětské pornografie na internetu,

- Směrnice č. 2002/90/ES o definici pomoci k nedovolenému vstupu a průjezdu a k nedovolenému pobytu,

- Rámcové rozhodnutí Rady č. 2002/946/JHA o posílení trestněprávního rámce pro potírání pomoci k nedovolenému vstupu a průjezdu a k nedovolenému pobytu,

- Rámcové rozhodnutí Rady č. 2002/629/JHA o potírání obchodu s lidmi,

- Rámcové rozhodnutí Rady č. 2004/68/JHA o boji proti sexuálnímu vykořisťování a dětské pornografii

Návrh zákona je s právem ES/EU plně slučitelný.

Předpokládaný hospodářský dopad

Na státní rozpočet neklade návrh zákona žádné zvláštní finanční požadavky. Lze také předpokládat, že s realizací předmětné právní úpravy nebudou spojeny zásadní mzdové a personální nároky. Udělování oprávnění k vykonávání prostituce, evidence osob vykonávajících prostituci, odnímání oprávnění při nesplnění podmínek pro vykonávání prostituce, archivace apod. si vyžádá jisté časové nároky na pracovníky veřejné správy, nikoliv ovšem zásadního charakteru. Výdaje vyvolané navrhovanou právní úpravou budou pokryty příjmy ze správních poplatků.