Památky
Téměř všechny české a moravské hrady a zámky mají v zimní sezóně zavřeno, jejich brány se vesměs otevírají až 1. dubna. Jednou z mála výjimek je areál Pražského hradu, jehož pamětihodnosti můžeme obdivovat celoročně. K dispozici máme celkem šest prohlídkových okruhů, které nám umožní seznámit se se všemi zajímavými a atraktivními místy. Pokud bychom však chtěli vidět opravdu všechno, co nabídka obsahuje, včetně muzejních expozic a galerií, těžko bychom vystačili s jediným dnem.
Pražský hrad je nejen českým, ale i evropským architektonickým skvostem. Jen málokteré město na světě se může pochlubit tak rozsáhlým, kompaktním a umělecky cenným souborem staveb, do jejichž podoby zasáhly všechny historické slohy, od doby románské až po dvacáté století. Není divu – vždyť Hrad byl po více než 1100 let sídlem českých knížat, králů i prezidentů a míval vždy v rámci českého státu zcela výsadní postavení. Jeho počátky sahají až do devátého století a bývají spojovány s prvním historicky doloženým panovníkem kmene Čechů Bořivojem. Během staletí se rozloha areálu, vymezeného skalnatým ostrohem nad ústím potoka Brusnice do Vltavy, příliš neměnila, výraznými proměnami však prošla podoba jednotlivých budov. Původní, převážně jen dřevěné stavby, postupně nahradily kamenné objekty světského i církevního charakteru, vše pak obklopily mohutné kamenné hradby s věžemi a baštami. Do Hradu se vstupovalo třemi branami. Zatímco přístupy od západu a od východu zůstaly v podstatě zachovány, nahradila v novější době původní jižní bránu, k níž se stoupalo strmou a nepohodlnou cestou od Malé Strany, brána severní, přes Jelení příkop. Nejvýrazněji se do podoby Pražského hradu zapsala gotika ruku v ruce s barokem a klasicismem; současný vzhled s charakteristickou jednotící linií fasád, tak jak ji známe třeba z typického pohledu od Vltavy, mu dala tzv. tereziánská přestavba v letech 1753-75, jejímž dílem je i dnešní první nádvoří s čestným dvorem, otevřeným do Hradčanského náměstí. Poslední významné úpravy jsou dílem arch. Josipa Plečnika z doby po roce 1918. Nejnavštěvovanější památkou je nesporně katedrála sv. Víta, nejvýznamnější a umělecky nejhodnotnější církevní stavba v českých zemích, budovaná od roku 1344 Francouzem Matyášem z Arrasu a od roku 1356 do roku 1399 švábským architektem Petrem Parléřem. Jde o jednu z nejmonumentálnějších staveb evropské gotiky, udivující tvůrčí invencí a novými architektonickými prvky, které jí vtiskl především Parléřův rukopis. Dokončení chrámu přerušily husitské války a trvalo pak ještě více než 500 let, než získal svou dnešní podobu. Jeho západní část s dvojicí průčelních věží byla dostavěna v parléřovském stylu teprve až v letech 1873-1929. V podzemí je Královská hrobka, kde jsou mj. pohřbeni i císaři Karel IV. a Rudolf II. Chrám má mimořádně cennou výzdobu malířskou, sochařskou a kamenickou výzdobu. Nejobdivovanějším prostorem je Svatováclavská kaple, jejíž stěny zdobí gotické nástěnné malby a leštěné polodrahokamy. Vlastním sídlem českých knížat a králů býval Starý královský palác, dnes tvořený románskými, gotickými a renesančními objekty. Pozoruhodný je zejména pozdně gotický Vladislavský sál z let 1492-1502, dílo architekta Benedikta Rieda, největší světská prostora středověké Prahy, jehož okna z roku 1493 jsou prvním projevem renesance v Čechách. Z oken tzv. České kanceláře byli vzbouřenými protestantskými šlechtici v roce 1618 vyhozeni katoličtí místodržící; tato defenestrace se stala počátkem třicetileté války, která zachvátila celou Evropu. Naproti paláci stojí bazilika sv. Jiří, nejlépe dochovaná románská stavební památka v Praze. Vznikla v roce 920, její dnešní podoba pochází z přestavby po roce 1142. Ke kostelu, v sedmnáctém století doplněnému o barokní průčelí, přiléhá Jiřský klášter, založený roku 973, který dnes hostí sbírky Národní galerie z období manýrismu a baroka. Na severní straně Hradu nad Jelením příkopem je mohutné pozdně gotické opevnění s věžemi Prašnou, Bílou a Daliborkou. V Prašné věži je expozice, věnovaná mj. činnosti alchymistů v době císaře Rudolfa II. K hradební zdi jsou nalepeny miniaturní domečky Zlaté uličky, původně obydlí hradních střelců z doby po roce 1597. Nad východní vstupní branou do Pražského hradu stojí románská Černá věž z roku 1135, naproti ní je renesanční, barokně přestavěný Lobkovický palác, adaptovaný pro historickou expozici Národního muzea Památky české minulosti.
Na opačném konci, na II. nádvoří, je vstup do Obrazárny Pražského hradu. Další zajímavé stavby a stavbičky najdeme také v hradních zahradách – Královské a Jižních. S jejich prohlídkou však musíme počkat na jaro.