Téma
Cena za smělou odbojovou akci byla vysoká – vypálení Lidic, Ležáků, pět tisíc popravených, deportace Židů... Atentát ukázal celému světu, že sami sebe vnímáme jako okupovaný stát a utlačovaný národ, který se stal obětí násilí. Vstoupil do dějin jako jeden z nejvýznamnějších aktů odboje v celoevropském měřítku. Měl významný vliv na uznání exilové vlády a na to, že jsme vyšli z války jednoznačně mezi vítěznými státy. I dnešní svobodu předznamenaly oběti, které nás atentát stál.
Ve středu 27. května 1942, pětatřicet minut po desáté hodině, byl Reinhard Heydrich, krutý, ctižádostivý muž stojící na třetím místě žebříčku nevlivnějších nacistů zasažen v pražském předměstí Libni střepinami ručního granátu. Na jeho vůz zaútočili příslušníci československé exilové armády Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Kdo byli atentátníci? Jaké měli motivy? Kým byli provedením atentátu pověřeni? Jaký byl přesný průběh jejich akce z organizačního a především technického hlediska? Jaké následky tato akce měla? To jsou ústřední otázky, od nichž se odvíjí témata mimořádné výstavy v Berlíně, připravené Vojenským historickým ústavem v Praze. Výstava pod názvem Praha, 27.května 1942, 10.35 – atentát na Heydricha, která se koná pod záštitou velvyslanectví České republiky, důkladně dokumentuje krutá odvetná opatření nacistů. Na ploše 850 čtverečních metrů se v Technickém muzeu v Berlíně představuje rozšířená podoba výstavy z roku 2002.
Skryté sbírkové předměty
Když pracovníci Vojenského historického ústavu uvažovali na jaře 2001 o rozvoji expozic muzea a o plánu výstav, uvědomili si, že rok 2002 bude rokem, v němž uplyne šedesát let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a od následných tragických důsledků této události.
Věděli, že se v depozitářích zdejších muzeí nalézají mimořádně cenné sbírkové předměty, které valnou většinou dosud nebyly vystavovány. Rozhodli se proto s pomocí dalších českých muzejních institucí uspořádat rozsáhlou výstavu. Například Národní technické muzeum v Praze pro ni zapůjčilo Heydrichův osobní automobil Mercedes 320 C a chrudimské Okresní muzeum umožnilo tvůrcům výstavy prezentovat dochované památky na vyvražděnou obec Ležáky. Cenné dokumenty, fotografie a několik trojrozměrných předmětů z vyhlazené vsi zapůjčil také Památník Lidice. Mimořádnou pomoc poskytly rovněž Národní archiv a Vojenský ústřední archiv, z jejichž fondů pocházela většina vystavených dokumentů a fotografií. Mnoha fotografiemi přispěl také Jaroslav Čvančara, autor několika publikací věnovaných historii atentátu.
V České republice získala výstava pod názvem “ATENTÁT Operace ANTHROPOID 1941–1942” mimořádný ohlas. Výstava byla na jaře 2003 oceněna v prvním ročníku soutěže Gloria Musaealis (vyhlašované Ministerstvem kultury České republiky ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií), a to druhým místem v kategorii Výstava roku. Pro veliký zájem a naléhání ze strany veřejnosti byla prodloužena do ledna 2005 a ve zmenšené podobě otevřena v dubnu v Městském muzeu v Miláně.
Zahraniční odezva
Výstavu několikrát navštívil Ulrich Kubisch, jeden z kurátorů Německého technického muzea. Zaujala ho natolik, že vedení Vojenského historického ústavu navrhl převézt ji do Berlína. Možnost uspořádat výstavu věnovanou temné kapitole česko-německých vztahů přímo v hlavním městě Spolkové republiky Německo představovala mimořádnou výzvu. Proto tvůrci s návrhem souhlasili. Velkou pomoc přípravě výstavy poskytlo Velvyslanectví České republiky v Berlíně, které nad projektem převzalo záštitu. Do přípravy berlínské výstavy se zapojil i Památník Terezín, protože v této verzi je otázce holocaustu věnován nepoměrně větší prostor než v Praze.
“Německé technické muzeum sídlící v Berlíně, je jednou z nejprestižnějších muzejních institucí na území Spolkové republiky Německo,” říká zástupce ředitele VHÚ pplk. PhDr. Eduard Stehlík. “Proto je pochopitelné, že nás zájem o zapůjčení naší výstavy příjemně překvapil. Zároveň jsme si uvědomovali, že přenesení kompletní výstavy do zahraničí nebývá zatím v českém muzejnictví věcí obvyklou. Proto jsme k přípravě výstavy přistupovali velice zodpovědně a v dohodě s německým partnerem ji do určité míry modifikovali. S překvapením jsme totiž zjistili, že i fakta o některých institucích, či osobách majících bezprostřední vztah k dějinám tzv. Třetí říše, nevstoupila v současném Německu do širšího povědomí. Výstavu jsme tedy doplnili rozšířenými popiskami a dalšími doprovodnými texty. Zvětšili jsme rovněž časový záběr, oproti původní české výstavě, která začínala teprve příchodem Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941, je v Berlíně velký prostor věnován i zachycení událostí, jež proběhly v letech 1938-1941. Vzhledem k tomu, že došlo k výraznému přepracování výstavy a v několika oblastech i k jejímu podstatnému rozšíření, má berlínská verze výstavy i pozměněný název.”
Příspěvek k diskusi o dějinách
Za značné pozornosti německých médií a veřejnosti vstoupila výstava 7. prosince 2005 na berlínskou kulturní scénu, kde má setrvat do května. Loňské výročí konce druhé světové války vyvolalo mezi Němci četné diskuse také o vlastních obětech, zejména při bombardování německých měst nebo během poválečného vyhnání. Pomoci při zpracování dějin může našim sousedům i slavná česká expozice.
“Jde o největší českou akci podobného druhu za poslední léta,” říká zástupce velvyslance v Německu Jan Sechter. “Prezentovat českou výstavu o českém odboji proti nacistům v Německu svědčí o tom, jak výrazně pokročil dialog o historii.”
Současné Německo je tedy na oslavu českých hrdinů, kteří provedli atentát na architekta totalitní moci, již připraveno. Německému návštěvníkovi se prostřednictvím výstavy dostává do povědomí mnoho informací. Může si zejména dát do souvislostí fakta, proč se československá exilová vláda na konci roku 1941 rozhodla odpovědět na drakonická zastrašovací opatření nacistického režimu v protektorátu Čechy a Morava jasným signálem: operací, jejímž cílem byl atentát na zastupujícího říšského protektora.
“Heydrichovi, který byl ztělesněním nacismu, ideologie čisté rasy, korunní princ Hitlera, se Češi s odvahou postavili. Výstava nechce být senzací, nýbrž podnětem k diskusi o minulosti, která probíhá v posledních letech zejména v Německu,” řekl Dirk Böndel, ředitel Technického muzea v Berlíně.
Jeden z autorů výstavy, ředitel Vojenského historického ústavu v Praze Aleš Knížek, říká: “Tuto expozici jsme oproti naší úspěšné výstavě v Praze museli uzpůsobit tomu, co o této – pro nás neblahé době - ví Němci. U českého návštěvníka se dalo předpokládat, že má povědomost o tom, proč byl uskutečněn atentát na Heydricha. V Berlíně to automaticky neplatí, i když jsme při diskusích na německých středních školách byli překvapeni, že jméno Heydrich, i to, že byl zabit v Praze, znali všichni. V tom, že rozsáhlá expozice zavítala právě do Berlína, vidím kus symboliky. Pro muzejníka je tato výstava akcí, která se uskutečňuje jednou za život: představit svůj pohled na část něčích dějin ve státě, o němž výstava pojednává.”
Výstava důkladně dokumentuje krutá odvetná opatření nacistů: zničení vesnic Lidice a Ležáky, i krvavou daň, kterou museli zaplatit početní pomocníci atentátníků, a také malé a statečné společenství pravoslavné církve v Praze.
Tajemná atmosféra
Sami Němci teď očekávají, jaký bude ohlas na výstavu, která jim předvede atentát jako skvělý čin českého odboje a britské rozvědky. Vystavené předměty a dokumenty, které pocházejí z velké části ze zachovaných vyšetřovacích spisů gestapa, přibližují hrozivý obraz technických nástrojů výkonů moci a odporu v době nacismu. Současně je plasticky vylíčena role i význam Heydricha, kterého i poválečná německá literatura označuje za “zázračné dítě nacionálního socialismu”. Expozice dostala v Berlíně velice rozsáhlý výstavní prostor: pojednává tedy nejen o atentátu samém, ale o celém období nacistické okupace českých zemí. Kromě představení domácího i zahraničního odboje a nacistických zločinů nevynechává ani téma protektorátní kolaborace.
Pro německého návštěvníka, kterému je protektorát často představován jako místo klidu a prosperity a české kolaborace uprostřed válčící Evropy, to je nový pohled. V Technickém muzeu v Berlíně se podařilo našim historikům, autorům a muzejníkům vytvořit navíc mimořádně tajemnou atmosféru. V potemnělém bludišti, ve kterém jsou exponáty instalovány, jsou také mimo jiné kopie korunovačních klenotů. Ty ilustrují legendu, podle níž Heydrich zemřel kvůli tomu, že si při prohlídce korunovačních klenotů neoprávněně dal na hlavu korunu českých králů. Výstava emotivně přiblíží návštěvníkům, jací byli čeští vojáci v zahraničí, obsahuje pasáže o odboji, fotografie popravených českých generálů, popravčí gilotinu z pankrácké trestnice, pohled na zničené Lidice a připomene holocaust českých Židů.
Výstava zahrnuje tématické okruhy:
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 1-2/2006.