Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

JUDr. Jiří Kroupa

Ústavní soud: Posouzení havířovské vyhlášky
Oprávnění obce nařídit deratizaci a desinsekci obecně závaznou vyhláškou a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 15/06

Vyšlo v čísle 12/2007

ilustrační fotoBoj proti výskytu škodlivých živočichů na území obce představuje důležitý prvek ochrany obyvatel před výskytem nebezpečných chorob a jejich epidemií. Svoji roli hrají při realizaci této ochrany též orgány obce a mimo jiné disponují oprávněním nařizovat deratizaci a desinsekci cestou obecně závazné vyhlášky. Podmínky této deratizace a desinsekce upřesnil ve svém nedávném nálezu též Ústavní soud, a to v rámci projednání návrhu na zrušení další z obecních vyhlášek, jejichž přezkoumávání z hlediska ústavnosti, respektive zákonnosti, aktuálně zaměstnává Ústavní soud ve zvýšené míře. Praktický dopad nálezu na boj proti výskytu škodlivých živočichů na obecní úrovni je při tom zřejmý.

Obecně závaznou právní normou upravující otázky deratizace a desinsekce je zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, který ve svém § 96 opravňuje obec nařídit obecně závaznou vyhláškou pro území obce nebo jeho část k ochraně zdraví před vznikem a šířením infekčních onemocnění provedení speciální ochranné deratizace nebo desinsekce. Tohoto oprávnění využilo zastupitelstvo statutárního města Havířova, když na jeho základě vydalo dne 17. června 2002 vyhlášku č. 4/2002, o provedení speciální ochranné deratizace. Její podstata byla obsažena v článcích 3 a 4 a spočívala především ve stanovení povinnosti provést deratizaci na celém území města jedenkrát v roce 2002 a počínaje rokem 2003 pak dvakrát ročně, a to ve stanovených obdobích na konci třetího, respektive prvního a třetího čtvrtletí kalendářního roku. Povinnost zajistit provedení deratizace kvalifikovanou osobou na vlastní náklady byla stanovena vlastníkům a provozovatelům všech objektů (staveb nadzemních i podzemních, kanalizační sítě, teplovodních kanálů a veřejných prostranství) na území Havířova. Dále byli vlastníci a provozovatelé povinni udržovat objekty v čistotě a zejména před provedením deratizace provést jejich úklid, co nejlépe zajistit objekty proti vnikání hlodavců a zamezit v přístupu nepovolaným osobám (především dětem) a zvířatům k položeným nástrahám. Konečně bylo stanoveno, že po ukončení deratizační akce budou uhynulí hlodavci zlikvidování v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech.

Účinnost vyhlášky byla pozastavena rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 15. února 2006. Následně pak byl ministrem vnitra podán návrh na její zrušení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a hlavy VI zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle navrhovatele neodpovídalo pojetí základní povinnosti uložené vyhláškou, tedy povinnosti provést speciální deratizaci, formulaci zákonného zmocnění obce v ustanovení § 96 zákona o veřejném zdraví, zatímco další doprovodné povinnosti ukládala vyhláška již zcela mimo rámec zmocnění. Tím by se vyhláška přirozeně dostala do rozporu nejen se zákonem, ale především s Ústavou upravující normotvorbu obecní samosprávy v čl. 104 odst. 3 a podle jejíhož čl. 2 odst. 4 nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá (stejné pravidlo pak stanoví též Listina základních práv a svobod v čl. 2 odst. 3, přičemž v čl. 4 odst. 1 dodává, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích). Plénum Ústavního soudu ve věci rozhodlo nálezem Pl. ÚS 15/06 dne 11. července 2006, přičemž dalo za pravdu navrhovateli a havířovskou vyhlášku zrušilo (jako celek, neboť po odstranění klíčových ustanovení by ta ostatní pozbyla smyslu).

Základní otázkou, kterou se nález zabýval, byl pojem speciální ochranné deratizace (vzhledem k obsahu havířovské vyhlášky se dále hovoří pouze o deratizaci, ačkoliv totéž platí i pro desinsekci). Zákon o veřejném zdraví ve svém § 55 rozlišuje běžnou ochrannou deratizaci (která jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů směřuje k předcházení vzniku infekčních onemocnění a výskytu škodlivých a epidemiologicky významných hlodavců a dalších živočichů) a její speciální obdobu, kterou je odborná činnost cílená na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých a epidemiologicky významných hlodavců a dalších živočichů. Už z těchto definic vyplývá zásadní rozdíl mezi oběma formami, kdy deratizace běžná je součástí standardních postupů uplatňovaných v zásadě bez ohledu na místní a časové podmínky, zatímco deratizace speciální je cílenou akcí zaměřenou buď proti původcům a přenašečům infekčních onemocnění (podmínkou je zde tedy již reálný výskyt takového onemocnění) nebo jako preventivní akce v případě zvýšeného výskytu příslušných živočichů (zde tedy je podmínkou zvýšený výskyt živočichů, avšak nikoliv již reálná přítomnost infekčního onemocnění). Odrazem rozdílů obou forem deratizace je pak formulace jejich povinné aplikace v § 57 zákona: běžnou deratizaci je povinna podle potřeby provádět každá osoba, a to jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů, zatímco speciální deratizaci je povinna podle potřeby ve své provozovně zajistit každá fyzická osoba, která je podnikatelem, právnická osoba a každá osoba při likvidaci původců nákaz, při zvýšeném výskytu škodlivých a epidemiologicky významných hlodavců a dalších živočichů (jde-li o obytné místnosti, pobytové místnosti a nebytové prostory nesloužící k podnikání, má tuto povinnost vlastník nemovitosti nebo společenství vlastníků a u nemovitosti v majetku České republiky organizační složka státu nebo příspěvková organizace, které přísluší hospodaření s ní). Speciální deratizaci při tom provádí odborně způsobilá osoba na náklady osoby povinné.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 12/2007.