Lexikon evropského práva |
Trestněprávní ochrana životního prostředí
Kazuistika (Komise v. Rada - žaloba na zrušení rámcového rozhodnutí č. 2003/80)
Komise podporovaná Evropským parlamentem se žalobou na neplatnost domáhala zrušení rámcového rozhodnutí Rady č. 2003/80 o trestněprávní ochraně životního prostředí. Tím dala Komise rozhodným způsobem najevo svůj nesouhlas s právním základem, na kterém Rada členským státům uložila povinnost stanovit trestní sankce proti pachatelům trestných činů týkajících se životního prostředí. V rozsudku ze dne 13. září 2005 ve věci C-176/03 Evropský soudní dvůr potvrdil, že opatření uvedená v článku 175 odst. 2 SES předpokládají zásah orgánů Společenství do oblastí, jako je daňová politika, politika energie nebo politika územního plánování, ve kterých vně politiky životního prostředí Společenství buď Společenství nemá zákonodárnou pravomoc, nebo je požadována jednomyslnost uvnitř Rady. Podle ustálené judikatury ESD se musí volba právního základu legislativního aktu zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudní kontroly, mezi které patří zejména cíl a obsah aktu. Pokud jde o předmětné rámcové rozhodnutí, jak z jeho názvu, tak z jeho odůvodnění vyplývá, že jeho cílem je ochrana životního prostředí. Články 2 až 7 tohoto rozhodnutí obsahují částečné sblížení trestněprávních předpisů členských států, zvláště co se týče prvků skutkových podstat různých trestných činů proti životnímu prostředí. Trestněprávní předpisy stejně jako trestněprocesní pravidla nejsou v pravomoci Společenství. To však nemůže komunitárnímu zákonodárci zabránit přijmout opatření vztahující se k trestnímu právu členských států, která považuje za nezbytná pro zajištění plné účinnosti norem, které vydal v oblasti ochrany životního prostředí. Články 1 až 7 rámcového rozhodnutí č. 2003/80 mají z důvodu jak svého účelu, tak svého obsahu za hlavní cíl ochranu životního prostředí a mohly by být platně přijaty na základě článku 175 SES. Okolnost, že článek 135 SES a článek 280 odst. 4 SES vyhrazují v oblasti celní spolupráce a boje proti zásahům do finančních zájmů Společenství použití vnitrostátního trestního práva a organizaci soudnictví členským státům, není s to uvedený závěr zpochybnit. Z těchto ustanovení určitě nemůže být vyvozováno, že v rámci provádění politiky životního prostředí musí být odmítnuto jakékoli sbližování trestního práva. Není na místě zkoumat argument Komise, podle kterého by mělo být rámcové rozhodnutí částečně zrušeno v tom rozsahu, ve kterém ponechává členským státům volnost stanovit rovněž jiné než trestněprávní sankce, či volit mezi trestními sankcemi a jinými sankcemi. Rámcové rozhodnutí Rady 2003/80/SVV ze dne 27. ledna 2003 o trestněprávní ochraně životního prostředí je namístě zrušit celé, neboť tím, že zasahuje do pravomoci vymezené článkem 175 SES, porušuje ve svém celku a z důvodu nedělitelnosti svého obsahu článek 47 SEU.
Doc. JUDr. Richard Pomahač,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy