Téma |
Práh slyšitelnosti je okolo dvaceti decibelů (dB). Hygienické limity hluku pro vnější prostor se pohybují okolo 50 dB přes den a 40 dB v noci. Pro vnitřní prostředí je ve dne limit 45 dB a v noci 35 dB. Hlasitý hovor má intenzitu přibližně 50 dB, rušná silnice až 80 dB a na diskotékách bývá chvílemi hluk až 110 decibelů. Od 130 decibelů je hluk vnímán jako bolest, což odpovídá hluku tryskového letadla poblíž zdroje a o něco málo vyšší hladiny hluku mohou zapříčinit i okamžitou smrt. Funkce zvuku není lineární, třeba rozdíl od 80 dB – 83 dB je subjektivně vnímán jako dvojnásobný.
V čem se liší sluch od ostatních smyslů
Sluch nelze vypnout. Oči můžeme zavřít a ve tmě rovněž nevidíme. Zvuk nebo hluk vnímáme stále, i když je zdánlivé ticho. Pouze ve speciálních zvukotěsných komorách, jejichž stěny zvuk neodrážejí, ale pohlcují, začneme vnímat tlukot srdce, šumění krevního oběhu a po delším pobytu by se v takovém prostředí mohlo dostavit i psychické trauma. Ucho je citlivým orgánem, který na příliš silnou intenzitu zvuku běžně reaguje trvalými funkčními omezeními. Náhlá dočasná ztráta sluchu, důsledek intenzivního nenadálého zvukového signálu, bývá také příčinou ušních šelestů a nedoslýchavosti. Ucho je orgánem, který dokáže na rozdíl od všech subjektivních pocitů objektivně reagovat na zvukové vlny. Pokud jsou zvukové vlny příliš silné, mechanicky se poškodí vnitřní ucho a přitom nezáleží na tom, jak byl hluk pociťován. Sluch obzvláště ve tmě měl původně varovný význam i v tom, že rozeznal směrově odkud se nebezpečí blíží. Někteří lidé se budí, když třeba uslyší bzukot komára, v noci matka procitne, když dítě pláče, ale naopak třeba noční bouře s hromy nechá mnohé spát.
Jak se dá definovat hluk
Je to část akustických signálů v prostředí, která člověka poškozuje, ruší a obtěžuje. Zvuk je součástí životního prostředí člověka, je průvodním rysem přírodních jevů i lidských aktivit. Přesněji hluk definovat nelze, velmi totiž záleží na vztahu konkrétního člověka vůči konkrétnímu hluku. Dokonce při některých nemocech přivádí pacienty delší hluk do stresu, ale zdravým nevadí. Je třeba říci, že zatímco se veškeré složky životního prostředí zlepšují i díky transpozici legislativy Evropské unie, tak hluková situace se celkově nemění, i když byla přijata některá lokální opatření.
Ticho léčí
Částečně z důvodu, že u hluku převažují jeho nepříznivé zdravotní účinky nad ostatními, je proto ve státní správě zodpovědný za hluk především resort zdravotnictví, i když není jeho původcem. Ze zákona o ochraně veřejného zdraví plní hygienická služba Ministerstva zdravotnictví úlohu hlukové inspekce, což znamená, že s majiteli, správci nebo provozovateli zařízení způsobujících hluk projednává a nařizuje provedení nápravy. Vymahatelnost práva i pod hrozbou sankcí je problematická, zvláště když reálná náprava bývá nezřídka okamžitě neproveditelná. Třeba, aby se ihned rušná silnice stala klidnou. Zároveň nemůžeme rezignovat na skutečnost, že úroveň hluku je významným ukazatelem kvality prostředí, a že hluk je výraznou škodlivinou životního prostředí, pro obyvatele poblíž komunikací s nadměrným provozem mnohdy tou nejvýznamnější. Zatímco Ministerstvo zdravotnictví odvozuje svou úlohu v oblasti hluku z gesce za ochranu zdraví, u MŽP vycházíme z kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů. V jeho platném znění je také uložena MŽP koordinační funkce v oblasti složek a faktorů životního prostředí, mimo jiné i povinnost zabezpečovat monitoring a statistické výkaznictví v těchto oblastech, tedy i včetně hluku. Je třeba si uvědomit, že ze všech škodlivin životního prostředí dává hluk na první místo ve škále hodnocení kvality životního prostředí většina obyvatel, především velkých sídel, celkem přes šedesát procent občanů.
Škodlivý hluk pochází z lidských činností
Hluk je multidisciplinárním problémem zasahujícím téměř do všech oblastí národního hospodářství. Proto důležitým koordinačním nástrojem je Státní politika životního prostředí, stanovující hlavní směry východisek pro řešení problémů životního prostředí a tedy i hluku. Je vždy aktualizována na určité časové období a schvalována vládou ČR. Poslední aktualizace až do roku 2010 již počítá s transpozicí Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy 2002/49/EC o hodnocení a řízení environmentálního hluku. Takzvaný hlukový zákon “o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí” se však pro prezidentovo veto nepodařilo o jeden chybějící hlas v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR prosadit do legislativy ČR. Protože však přijetí uvedené směrnice je pro všechny státy EU závazné, byla tato směrnice transponována prostřednictvím zákona č. 222/2006 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a některými dalšími zákony. Uvedený zákon mimo jiné mění i zákon o ochraně veřejného zdraví, kde v § 81b stanoví důležitou kompetenci Ministerstva životního prostředí a sice stanovovat a vyhlašovat “tiché oblasti ve volné krajině”, což jsou území na ochranu ticha. Dalšími zákonnými předpisy resortu životního prostředí, ve kterých je začleněna hluková problematika, je zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí v platném znění. Ke stejnému datu nabylo platnost “Nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací” 148/2006 Sb., které právě potvrzuje multidisciplinárnost hluku, protože stanoví přípustný expoziční limit hluku pro nejrůznější druhy činností na pracovištích – ať fyzických nebo duševních, pro chráněný vnitřní i venkovní prostor staveb, chráněný venkovní prostor, limity pro den i noc. Dá se říci, že toto nařízení vlády je v souladu s doporučením WHO a zavádí některé nové pohledy na různé formy působení hluku, rozlišuje ustálený a proměnný hluk, impulsní hluk, vysokofrekvenční a nízkofrekvenční hluk, tedy ultrazvuk a infrazvuk, který patří do neslyšitelných pásem, ale jež stejně sluch registruje a tak i neslyšitelný hluk může nejen ohrozit lidské zdraví a při nepříznivém působení poškodit sluchové orgány nebo způsobit hluchotu, aniž bychom tušili, kde je příčina. Uvedené parametry rozlišují vystavení hluku po běžnou osmihodinovou nebo jinou pracovní dobu, určují hygienické limity, používání ochranných pomůcek, a to vše nejen při vystavení hluku, ale i vibracím. Toto nařízení vlády je detailně zpracováno, ale nyní jde o to, aby nastavené mantinely byly dodržovány na všech pracovištích a ne obcházeny.
Hluk je mnohdy v procesu EIA druhořadým kritériem
Považujeme zcela za samozřejmé, že výstavba liniových staveb - pozemních komunikací, železničních koridorů a dalších - by měla být vždy v procesu EIA posuzována i z hlediska hlukové zátěže. To vždy předpokládá zpracování kvalitní hlukové studie. Předchozí zákon č. 244 z roku 1992 byl ale v tomto směru nedůsledný a často byl hluk posuzován i bez zpracované akustické studie. Říkám to proto, že se tento stav podepsal na řadě stížností na hlučnost u nových liniových staveb z té doby. Při získávání hlukových dat ze začátku provozu těchto staveb zjišťujeme, že nejsou k dispozici, protože neexistují! V tomto směru se nyní situace zlepšila, ale problémy s hlučností při dramatickém nárůstu dopravních aktivit přetrvávají.
Strategie Státní politiky životního prostředí pro snižování hluku
Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy 2002/49/EC zavádí takzvané tiché oblasti, a to jak v různých oblastech území, respektive i ve volné krajině, tak i ve velkých sídelních celcích. Důležitým nástrojem pro nastartování opatření na eliminaci hlukové zátěže je hlukové mapování. Hlukové mapy samy o sobě hlukovou situaci nezlepší, ale poskytnou kvalitní informace pro rozhodovací procesy v dotčeném území ve vazbě na územní plán a zprostředkovaně poskytnou také informace o počtu osob zasažených nadměrným hlukem. Tyto mapy jsou významným dokumentem pro stanovování priorit při provádění protihlukových opatření, která budou vycházet z akčních plánů. Reálné snižování počtu obyvatel zasažených nadměrným hlukem lze očekávat až při realizaci opatření plynoucích ze závazných akčních plánů stanovených na základě strategických hlukových map.
Akční plány a tiché oblasti - v souvislosti s hlukem poměrně nové termíny
Akčním plánem je třeba rozumět soubor opatření, zpracovaný k eliminaci hlavních příčin nadměrného hluku v daném území zjištěných prostřednictvím strategické hlukové mapy, jejichž účelem je ochrana před škodlivými a obtěžujícími účinky hluku, včetně snížení hluku. Každý akční plán musí být doplněn časovým harmonogramem realizace jednotlivých opatření, aby tato nezůstala jen na papíře, ale byla kontrolovatelná. Tichou oblastí v aglomeraci se rozumí oblast, která v aglomeraci není rušena hlukem. Tichou oblastí ve volné krajině se rozumí oblast, která není rušena hlukem z dopravy, průmyslu nebo rekreačních aktivit. Nutno předeslat, že se počítá s informováním veřejnosti, a to i v podrobnostech týkajících se způsobu informování veřejnosti o strategických hlukových mapách, o přípravě návrhů akčních plánů a účasti veřejnosti na této přípravě, a o vypracovaných akčních plánech. Protihlukové akční plány budou sestaveny jako reakce na informace získané ze strategických hlukových map. Ty se v prvé fázi budou zpracovávat v sídelních aglomeracích od 250 tisíc obyvatel, v okolí hlavních silničních komunikací, hlavních železničních tratí a letišť. Ve druhé fázi budou zpracovány pro sídelní aglomerace od 100 tisíc obyvatel.
Omezování hluku nejen podle směrnic Evropské unie
Situaci bylo třeba objektivizovat, což bylo zřejmé již při předchozí aktualizaci Státní politiky životního prostředí v roce 1999, kdy byl usnesením vlády ČR č. 323 k návrhu Státní politiky životního prostředí přijat kvantifikovaný cíl na zpracování hlukových map pro všechna sídla nad padesát tisíc obyvatel. Plnění bylo uloženo MŽP ve spolupráci, ale nebylo stanoveno s kým a nebyly vyčleněny žádné finanční prostředky. Přesto se pro tento účel v zadání MŽP zpracovala metodika pro hlukové mapy sídel, která je každé obci k dispozici. S využitím výpočetních map se metodika ověřila na modelovém padesátitisícovém městě Jihlavě. Je zřejmé, že finanční krytí pro tyto hlukové mapy zajistí městské úřady, které budou o zpracování hlukových map svých měst usilovat, neboť si lze stěží představit, že při rozhodování o umístění různých aktivit v rámci svého územního plánu je možné odpovědně rozhodovat bez znalosti hlukové situace v daných lokalitách. Zřejmý fakt, že především naše největší sídlo Praha se bez hlukové mapy neobejde, dokládá i existence několika hlukových map - silniční dopravy, tramvajové dopravy, součtová mapa, a to vše navíc pro dobu denní a noční. Tyto výpočetní mapy byly zpracovány už v letech 2001 až 2002 s využitím metodiky Ministerstva životního prostředí.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 12/2007.