Rozhovor |
s Jaroslavem Kuberou,
předsedou Ústavně právního výboru Senátu PČR a primátorem města Teplice Někdy si připadám jako přednosta
|
![]() |
Senátor a teplický primátor Jaroslav Kubera je znám svými poměrně ostře vyhrocenými názory. Jako výrazný liberál je odpůrcem řady regulí obsažených ve směrnicích Evropské unie i toho, aby je pojímaly české zákony. Je znám i netradičním vedením teplického magistrátu. Snaží se, jak sám říká, “nepřekážet podnikatelům”. V roce 1994 se v Teplicích stal starostou a po změně statutu města primátorem. Senátorem je od roku 2000 a loňské vítězství ve volbách prodloužilo jeho mandát až do roku 2012. V horní parlamentní komoře obhájil vloni nejen senátorský mandát, ale i funkci předsedy Ústavně právního výboru.
Jak z pozice zákonodárce, s významnou parlamentní funkcí v gesci práva, i prvního muže v městském zastupitelstvu vnímáte současnou kvalitu a aplikovatelnost zákonů, které určují chod samosprávy a státních úřadů?
V Teplicích jsme nedávno řešili problém, jak odvolat vedoucího odboru magistrátu. Podle zákona o obcích ho totiž odvolává rada města, ale podle zákona o úřednících samosprávných celků tajemník úřadu. A tak jsme ho raději nakonec odvolali společně. Současná podoba správního řádu zase zkomplikovala například práci mé sekretářce, která dřív zapisovala poštu půl hodiny a teď ji zapisuje půl dne. Mohl bych vyjmenovat řadu dalších norem, které se aplikují obtížně, a důvod vidím především v tom, jak byl uzpůsoben celý model fungování veřejné správy.
Veřejná správa prošla v uplynulých letech reformou. Lze za současné situace na půdě exekutivy i parlamentu očekávat debatu, která by některé reformní kroky přehodnotila?
Současný, takzvaný spojený princip ve veřejné správě v některých směrech špatně funguje a já bych se proto rád o vážnou debatu na toto téma zasadil. Motivují mne například stížnosti starostů obcí na to, že agenda jejich úřadů se s přechodem činností okresních úřadů na obce zmnohonásobila, ale finanční příspěvek státu na činnosti, které obce pro stát vykonávají, zůstal v nezměněné výši.
A vy byste z obcí sejmul břímě výkonu této agendy, nebo jste spíš pro to, aby se finanční příspěvek na činnosti vykonávané pro stát zvýšil?
Od činností bývalých okresních úřadů, které dnes obce vykonávají pro stát v takzvané rozšířené působnosti, bych obcím odlehčil. Starostové je převzali s představami, že tím stoupne prestiž města, ale nemají tu žádné rozhodovací pravomoci a agenda se navíc začala rozrůstat a objemově převládat nad úkoly samosprávy. Základní rozdíl mezi rozhodováním státní správy a samosprávy spočívá v tom, že samospráva má mít prostor k tomu, aby svá rozhodnutí mohla uzpůsobit konkrétní situaci v regionu. Neměla by být v tak široké míře jenom platformou pro vyřizování těch věcí, které jsou obligatorně vyřizovány všude stejně. I já si někdy připadám spíš jako přednosta okresního úřadu než primátor. Ministr práce a sociálních věcí má velmi dobrý plán. Chce zřídit státní sociální úřad a soustředit sem vyřizování všech sociálních dávek, i těch, které dnes obec vyřizuje pro stát. Obce by pak vyřizovaly jenom tu agendu dávek, kterou zajišťují v samostatné působnosti.
Kde by se měla podle vašeho názoru vykonávat třeba agenda živnostenských úřadů?
Jednou z cest by bylo sloučit je s finančními úřady, které by pak kromě své “biřické” funkce vybírání daní vykonávaly pro občany i tuto agendu.
Jaké další problémy způsobuje podle vás převod agendy okresních úřadů na obce?
Stavební úřad obce teď musí za své peníze, ale podle direktivně daných předpisů, zajišťovat pro obec územní plán. Kdyby tuto činnost zajišťoval státní úřad, za státní peníze, jistě by pro ni stát nestanovil tak vysoké finanční nároky. Stát určí standard pro platy starostů, ale vyplácí je obec. Agendu přestupků mnoho malých obcí deleguje na větší obce, protože na zajištění této činnosti nemají peníze. Nemluvě o tom, že dochází i k některým absurdním situacím. Když chtěla nedávno jedna obec pokácet strom, muselo o to obecní zastupitelstvo požádat obecního zaměstnance, kterého do funkce ustavilo a může ho i z této funkce odvolat.
Vláda připravuje reformu v oblasti tvorby zákonů a dalších, takzvaných regulačních nástrojů, jimiž exekutiva vytváří normativy pro občany, firmy i samosprávu. Právníci kritizují počet zákonů i vyhlášek a diskutuje se i o míře regulace v nich obsažených. Jakou roli byste jí přisoudil vy?
Všichni se shodují, že oblast tvorby zákonů musí projít reformou a v obecné rovině panuje shoda i v tom, že zákonů by mělo být méně. Nejde ale jenom o zákony. Někteří starostové si stěžují na množství zákonů, kterými se musí samospráva řídit, ale někdy sami v přehnané míře využívají zákonného zmocnění vydávat obecní vyhlášky v samostatné působnosti. Naše město nezakazuje volné pobíhání psů, pouliční prostituci či pouliční stánkový prodej vyhláškami, a tím pádem nemusíme zřizovat různé komise a výbory, které by řešily přestupky proti nim. Místo abychom zakázali v centru města parkovat a potom vymáhali pokuty, stanovili jsme za stání poplatek a tím se stání v centru zregulovalo samo. Slovo “zakázat” je v Česku snad to nejčastější slovo. A mnohdy je to zbytečné.
Jedním z principů reformy právního prostředí má být důsledné hodnocení dopadu regulace, kterou navržený právní předpis obsahuje. V důvodové zprávě k předloze nového zákona by se měla objevit argumentace, proč je to nejlepší varianta řešení. A tímto přehodnocením by měly v budoucnu projít i předpisy, které už platí. Jak by se mohlo postupovat?
Technicky by šlo k úbytku řady skutečně zbytečných předpisů dospět velice jednoduchým způsobem. Skupina kvalifikovaných právníků ať uchopí celou tu množinu platných zákonných norem, řekněme od roku 1900, a u každé si položí otázku, jestli ji potřebujeme. A když si odpoví záporně, tak ať ji zruší a s ní i všechny předpisy, které se k ní váží. Asi bychom měli schválit zákon “o zrušení některých zákonů” a vždy novelou tohoto zákona dotčenou normu rušit. Já bych dokonce byl i pro to, aby každý, kdo navrhne nový zákon, byl zároveň povinen oznámit, která norma se tím pádem ruší.
Vaše zastupitelstvo kromě toho, že omezilo vydávání regulačních vyhlášek na minimum, používá při správě města i jiné, méně obvyklé metody. Proč se město Teplice zbavilo všech pozemků, domů i bytů a neprovozujete žádné technické ani dopravní služby? Jsou soukromníci vždy ochotni provozovat třeba domov důchodců?
Obec by neměla vlastnit všechen majetek v regionu. Tím, že nevlastníme žádné byty, nehrozí korupce při pronájmu nebo při zadávání veřejných zakázek. Nechápu, proč například některé obce investují do rozvodu plynu v průmyslové zóně. Tečou tam miliony z obecních peněz a jediným subjektem, který na tom pak vydělá, jsou plynárny. Proto naše město také nebuduje žádné sítě a pozemky na domky prodává stavebníkům. V co nejširší míře jsme lidem umožnili, aby si koupili domy a byty do osobního vlastnictví. Sami si je opravují a spravují a my nemáme problémy s regulací nájemného, s vymáháním dluhů na nájemném, ani s korupcí při přidělení bytu. A jestliže neprovozujeme žádné technické služby či dopravní podnik, nemusíme například řešit, kdo bude v dozorčí radě tohoto podniku. A ono to skutečně dobře funguje. Pro mne je osobní zážitek, když vidím, co lidé a družstva udělali s domy. My opravdu nemáme co čerpat z dotací Evropské unie na takzvanou revitalizaci měst, protože jsme to dokázali ve velké míře sami a máme už ji skoro za sebou.
I o dotacích, ať už udělovaných z Evropské unie, či v rámci státu, se vyjadřujete dost kriticky. Co se vám v této oblasti konkrétně nelíbí?
Dotace, aby vůbec mohla vzniknout, tak ji nejdřív musíme někomu vzít. Peníze jsou z regionu odváděny do centra, ať už v rámci unie či státu, a odtud jsou pak udělovány dotace. Když pak chceme z českého rozpočtu přispět jedné obci na aquapark, musíme jiné obci nepřispět na školu. A kdo o tom má rozhodnout? Proto by se, podle mne, spíš než dotovat mělo nechávat víc peněz v místech, kde vznikají. Dotace z unie jsou adresovány na konkrétní projekty. A když je na vybraný projekt udělena dotace pokrývající 85 procent výdajů, požadují pak předkladatelé projektu po českém státu ještě dotaci na zbylých patnáct procent. A když ji stát poskytne, zvýší se o tuto částku státní dluh. Proto by asi bylo lepší, kdyby byla z unijních peněz přidělena jednotlivým státům kvóta, odpovídající třeba výši státního dluhu, a kdyby každý stát rozhodl, které projekty jsou z celostátního hlediska prioritní.
Řekl jste, že peníze by měly zůstat tam, kde vznikají. Mělo by to platit o daních?
Samozřejmě. Obcím například náleží daň z nemovitosti, což je vedle místních poplatků jedna z mála prebend, které dostávají formou rozpočtového určení daní. Výši daně ale určuje stát a to ve velmi nízké poloze. A já bych byl pro to, aby si obec sama určila, jak tato daň bude vysoká. Aby pak mohla říci občanům: “Chcete nový chodník? Dobrá, tak zaplaťte vyšší daň”. Účelem této daně přece je, aby obec získala peníze, které jsou pro region potřebné.
S čím se nejvíc potýkáte v Senátu? Co byste chtěl prosadit na půdě zákonodárců?
Mně nejvíc vadí stále ještě přetrvávající tendence k poskytování nejrůznějších “socialistických stravenek”. Nechápu, proč mají důchodci jezdit zadarmo. Přijatelnější by pro mne bylo zvýšit důchody. Nechápu, proč zákonodárcům jsou přiznávány požitky k platům jako jízdné, ošatné nebo příspěvky na nájem. Rád bych prosadil, aby pobírali jeden plat, řekněme i vyšší, a z toho aby si platili svoji režii.
A co považujete za prioritní prosadit z titulu své funkce předsedy Ústavně právního výboru?
Ústavní soud je i od nás, senátorů, přetížen ústavními stížnostmi. Jakmile se nepodaří prosadit změnu v zákoně, podávají poslanci, senátoři i ombudsman ústavní stížnost. A pak se čeká, jestli to vyjde. Rád bych, abychom se přece jen více pokoušeli změnit stav v rámci projednávání zákona na půdě parlamentu. Chtěl bych také prosadit, aby k přehlasování veta Senátu a prezidenta nestačilo 101 poslaneckých hlasů. Ale to je samozřejmě běh na dlouhou trať. Právě pro platné kvórum poslaneckých hlasů je tento návrh neprůchodný.
Alexandra Štefanová