Přírodní památky
Na území naší republiky jsou ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, chráněny všechny jeskyně, tedy podzemní prostory, vzniklé působením přírodních sil. Platí to bezezbytku nejen pro atraktivní krápníkové podzemí v hojně navštěvovaných vápencových krasových oblastech, ale také pro méně známé jeskyně, vzniklé v “nekrasových” horninách.
Patří k nim i jeskyně v “opukách”, tedy slínovcích, jílovcích a dalších jemnozrnných usazeninách křídového stáří. Ty spolu s pískovci (tvořícími známá skalní města) vyplňují rozsáhlou oblast v severních a severovýchodních Čechách, geology nazývanou česká křídová pánev. S opukovými jeskyněmi se setkáme především na svazích některých hlubokých říčních údolí. Menší jeskyně obvykle bývají součástí skalních útvarů, kde se tvoří postupným vyvětráváním “drolivé” horniny. Mnohem rozsáhlejší jsou pak tzv. rozsedlinové jeskyně či propasti (dlouhé a hluboké několik desítek až set metrů), vzniklé rozšířením podzemních puklin a rozsedlin v důsledku svahového pohybu větších horninových bloků. Protože postrádají krápníkovou či jinou výzdobu, nikdy se samozřejmě nestanou vyhledávaným místem turistického ruchu. Jejich speleologický výzkum však ukázal, že mnohé opukové jeskyně jsou významné především z odborného hlediska. Mnohé “vypovídají” například o současném geologickém vývoji krajiny, nezřídka jsou též vyhledávaným stanovištěm chráněných druhů živočichů (zejména zimovištěm netopýrů). Nejdelší rozsedlinové jeskyně v opukách jsou už delší dobu známé z bočních údolí řeky Svitavy na Svitavsku.
Patří k nim Čertovy díry u Bělé nad Svitavou, ústící těsným otvorem ve skalní stěně na levém svahu údolí Bělé. Před vstupem do vlastního podzemí zde však většinu návštěvníků odradí velice nízká a úzká “plazivka”. Na ni pak navazuje širší prostora se soustavou dalších úzkých chodeb a průlezů. Celková délka Čertových děr se tak blíží jednomu stu metrů. Téměř čtyřikrát delší, ale rovněž nesnadno přístupná, je jeskyně u Rozhraní, otevírající se na levém svahu údolíčka nad osadou Bradlné. Také tady je poněkud rozměrnější pouze jediná chodba, kdežto zbývající prostory jsou jen těsnými nebo nízkými rozsedlinami mezi labilními bloky horniny. Podobný ráz mají také jeskynní útvary v povodí Tiché Orlice. Například proti hradnímu vrchu Lanšperk se otevírá velice úzká, asi 25 metrů dlouhá jeskyně, poblíž Ústí nad Orlicí u obce Hrádek se zase nachází pozoruhodná, téměř čtyřicet metrů hluboká Průvanová jeskyně. Ústí v lese při hraně údolního svahu nedaleko a pojmenování jí dalo vydatné proudění (“průvan”) vzduchu ve spleti podzemních prostor. Objevena byla při speleologickém průzkumu v šedesátých letech minulého století a tehdy patřila k nejhlubším propasťovitým jeskyním v Čechách. Také zdejší podzemí tvoří několik svislých, na sebe navazujících úzkých rozsedlin. Totéž platí o několika menších jeskyních v údolí Skuhrovského potoka (V dolech) nedaleko České Třebové, poměrně větší (čtyřicet metrů dlouhá, dvacet metrů hluboká) je jeskyně Bětník nad stejnojmennou osadou a údolím Domoradického potoka poblíž Vysokého Mýta. Půl století je pak známa propasťovitá jeskyně Na Cíkovské stráni v Horním Újezdě u Litomyšle. Objevena byla při polních pracích, kdy se do ní nohou probořil kůň… Z řady menších jeskyní (obvykle jen několik metrů dlouhých), “protínajících” opukové skalní útvary na údolních svazích, stojí za zmínku například pověstmi opředené “sluje” v národní přírodní památce Babiččino údolí. Koldova díra na levém svahu údolí Úpy je 22 metrů dlouhá a váží se k ní zkazky o tajných chodbách rytíře Jana Koldy, “síňka” Viktorčiny jeskyně se zase otevírá při soutoku Úpy a Olešenky. Podobné útvary najdeme také v údolí Tiché Orlice, například v přírodních rezervacích Peliny (Koňská díra) a Hemže-Mýtkov, v Hrádeckém údolí (v Babí skále) a na mnoha dalších místech.