Týdeník Veřejná správa


Názor

Ing. Jindřich Kovář, CSc.,
starosta obce Stupava

Může obec přežít?

Vyšlo v čísle 9/2007

Pohled na část obce se sjezdovkouTuto otázku si kladu v poslední době stále častěji spolu s tím, jak opakovaně čteme a slyšíme o trvale udržitelném rozvoji, o obnově venkova, o posílení samosprávy obcí. Ne vždy je však snadné na ni odpovědět a proklamované tendence realizovat. Je řada obcí, které spíše bojují o udržení kontinuity a zachování svojí existence. Jednou z nich je i obec Stupava, třetí nejmenší obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Vývoj obce ukazuje na těsnou spojitost s ekonomickou situací obce samotné a jejího okolí. Na počátku minulého století obec živila téměř 900 obyvatel, zaměstnaných většinou v koryčanských sklárnách ležících na okraji obce, u firmy Thonet, v lese a v zemědělství. V zápisech se můžeme dočíst, že v roce 1880 bylo v obci evidováno 185 žáků školou povinných, což je více než má obec v současné době obyvatel.

Odpočívadlo na cyklostezceObec ležící uprostřed Chřibských lesů nebyla nijak bohatá ani v minulosti. První ránu jejímu rozvoji dal zánik skelné huti v roce 1907 a její přesun do Kyjova. Své stopy zanechala i první světová válka, ve které narukovalo v obci přes sto padesát mužů, takže zůstalo jen asi deset samostatných hospodářství. Řada z narukovaných se již nikdy do obce nevrátila. Třetí ránu znamenal odchod více jak šedesát lidí do pohraničí po skončení druhé světové války a následně pak likvidace soukromého zemědělství a zařazení do kategorie obcí ”dočasného významu”. K úbytku počtu obyvatel obce však docházelo i po roce 1990 vlivem ztráty pracovních příležitostí v dostupném okolí (Graf). Vedle ekonomických faktorů měl a má na rozvoj obce vliv i faktor geografický. Obec se rozprostírá v hornatém kopcovitém kraji Chřibů po obou březích toku Kyjovky v délce téměř tří kilometrů. To má negativní dopad na celou řadu úvah, spojených s technickou infrastrukturou obce. S poklesem počtu obyvatel se snižuje i počet trvale obydlených domů. Zatímco v roce 1970 činil počet trvale obydlených domů 147, v roce 2005 již pouhých 61. Úměrně tomu stoupá počet chalup určených k rekreaci. Bohatstvím obce je její příroda, zdravé ovzduší, řada kulturních a historických památek v bezprostředním okolí a v posledních třech letech lyžařský areál, který v zimních měsících láká lyžaře ze širokého okolí. Tuto devizu se zastupitelstvo snaží využívat k udržení existence obce a ke zlepšení podmínek života obyvatel. Při rozpočtu zhruba jeden milion korun, z něhož podstatnou část odčerpávají platby za likvidaci komunálního odpadu, za veřejné osvětlení, náklady na běžné opravy a údržbu, při minimálním zapojení chalupářů do života obce a zhoršující se věkové struktuře obyvatel je bez podpory kraje a státu řada záměrů nerealizovatelná. Jenom díky ní se v minulém volebním období podařilo zbudovat dvě čekárny na zastávkách autobusů, rekonstruovat veřejné osvětlení, provést úpravu návsi a vlastními prostředky pokrýt řadu dalších akcí, z nichž občané nejvíce ocenili rozšíření televizního vysílání o program TV Prima, zavedení internetu do místní knihovny a zbudování odstavných parkovišť u vleků. Stále rostoucí požadavky na orgány místní samosprávy, lavina nových zákonů, stovky dopisů, dotazníků, hlášení zatěžují i při použití výpočetní techniky neuvolněné funkcionáře, kteří navíc mají ztížené možnosti účasti na školeních, poradách a setkáních. To jsou věci, které odrazují občany od aktivního zapojení do veřejného života. Svůj vliv má rovněž měnící se věková struktura obyvatel. Zatímco na počátku minulého století činil podíl dětí školou povinných na celkovém počtu obyvatel dvacet procent, v roce 2005 poklesl na necelá čtyři procenta. Podíl obyvatel nad šedesát let naproti tomu vzrostl na 44 procent a podíl nezaměstnaných činil 6,5 procenta. Limitujícím faktorem dalšího rozvoje a výstavby nových rodinných domů je fakt, že se obec nachází ve druhém ochranném pásmu vodní nádrže Koryčany. Neexistence kanalizace a čistírny odpadních vod jsou překážkou další výstavby rodinných domů. Pro obec je však řešení z mnoha důvodů prakticky nedostupné i při podpoře státu či EU. V obci není rovněž plynofikace. Ani postupně vznikající trend bydlení na vesnici a dojíždění za prací až do vzdálenosti padesát kilometrů obci ekonomický přínos nepřináší. Většina těchto občanů jsou podnikatelé se sídlem firmy v místě pracoviště, kam také směřuje většina daní. Rozhodující pro trvale udržitelný rozvoj nemohou být ani tak podpory a dotace, které sice zlepšují vzhled, životní prostředí či kulturu bydlení, ale především dostupné pracovní příležitosti pro všechny. I přes uvedené těžkosti a problémy, se kterými se potýká většina malých obcí, věříme, že ani v budoucnu obec nezanikne a z krás jejího okolí se budou těšit i další generace našich občanů. Že budou přijata taková zákonná opatření, abychom na shora položenou otázku mohli bez pochybností odpovědět ANO.