Týdeník Veřejná správa


 Rozhovor

s Janem Poduškou
starostou města Blovice

Byla by chyba nečerpat dotace z fondů EU

Vyšlo v čísle 42/2007
Jan Poduška, starosta města Blovice. Foto: Michaela Šulcová

Starostou jste už po několik volebních období. Co považujete za největší úspěch města v uplynulých letech?

Starostou jsem se stal uprostřed volebního období, v dubnu 2001, když můj předchůdce vážně onemocněl. Do té doby jsem byl členem zastupitelstva, mandát od občanů jsem pak získal v následujících komunálních volbách. Za největší úspěch považuji, že se podařilo zřídit úřad třetího stupně. Když jsem totiž nastoupil do své funkce, s Blovicemi se na rozdíl od Nepomuku nebo Přeštic vůbec nepočítalo, přestože jsme o získání tohoto statutu velmi stáli. Po mnoha vyjednáváních jsme v červenci 2001 dosáhli úspěchu. Přechod na úřad třetího stupně jsme zvládli, část kanceláří souvisejících s novými agendami jsme přesunuli do budovy bývalého muzea. Zrekonstruovali jsme rovněž vedle stojící polorozpadlý dům, takže i okolí další budovy, kde nabízí úřad občanům své služby, vypadá důstojně. Úřad s rozšířenou působností začal pracovat 6.ledna 2003 úplně bez problémů. Tato změna se osvědčila – lidé si teď mohou mnoho záležitostí, například doklady a evidenci motorových vozidel, vyřídit přímo v Blovicích a nemusí ztrácet čas dojížděním. Celá věc má ale také svá negativa. V době, kdy se začal naplňovat kompetenční zákon, kdy se úřad stával institucí s rozšířenou působností, vykonával minimálně o polovinu méně agend než je tomu nyní. Vadí mi, že na úřady třetího stupně stále přecházejí další a další agendy, aniž by byly státem navýšeny finanční prostředky potřebné k jejich zajištění. Město v této souvislosti doplácí na úřad šest milionů korun ročně. To je v rozpočtu přece jen nezanedbatelná částka a samozřejmě bychom ji mohli využít pro rozvoj města účelněji. Myslím si, že výkon zmíněných agend je službou pro stát, ten by tudíž měl tyto záležitosti financovat.

Jak byste naopak charakterizoval obtíže, s nimiž se Blovice potýkají?

Muzeum. Foto: Michaela ŠulcováDlouholetým problémem je stav komunikací, což je především otázka peněz. V některých částech města ještě chybí inženýrské sítě – vodovody, kanalizace. Vody je u nás čím dál méně, mnozí lidé mají vyschlé studny, protože hladina spodních vod v Blovicích se snížila o jeden a půl metru. Nemáme hotové projekty a nevíme, kde na ně získat peníze. V této chvíli ani nevidím horizont, kdy komunikace zlepšíme, nejdříve musíme zavést vodu. Kanalizaci nám pomůže řešit členství ve svazku Čistá Berounka, jehož členy jsou mimo jiné také Domažlice, Přeštice, Rokycany a Plzeň. Projekt na odkanalizování Blovic počítá s náklady ve výši 100 milionů korun. Zahájen by měl být příští rok a dokončen v roce 2011.

Účelová sdružení obcí, v uvedeném případě k dobudování infrastruktury, se většinou osvědčují. Svazky vzniklé k rozvoji cestovního ruchu a turistiky jsou naopak často formální a jejich činnost rychle vyhasíná. Jak je tomu na Blovicku?

Formálně jsou Blovice centrem Mikroregionu Úslava. Za slabou stránku považuji fakt, že se při jeho založení nepodařilo získat více obcí. Mikroregion je malý, má něco přes sedm tisíc obyvatel a tím pádem problémy jak se sdružováním finančních prostředků, tak s aktivní účastí členů při vytváření společných projektů. Nepodařilo se najít žádný významnější společný projekt, snad jen kromě vyznačení cyklotras. Je to škoda, zvláště pak když v nejbližším sousedství, třeba v Nepomuku, Přešticích nebo v mikroregionu Dobřansko, vidíme mnohem širší rozsah aktivit. Úspěšně zvládli dokončit odkanalizování celého prostoru díky společnému projektu Čistá Radbuza. Něco srovnatelného se u nás nepodařilo.

V seznamu projektů Mikroregionu Úslava jsem našla i blovické projekty, například výstavbu koupaliště nebo vybudování agroturistického centra. Uskutečnili jste již některé z nich nebo se jedná o výhledové projekty?

Koupaliště by město potřebovalo, dokonce máme hotovou studii, ale od projektu jsme upustili. Koupaliště by stálo kolem třiceti milionů korun a vzhledem k dalším připravovaným projektům bychom to finančně nezvládli. Agroturistické centrum by mohlo vzniknout ve statku na Hradišti. Tento objekt byl na město koncem srpna bezúplatně převeden. Prostor je to velmi zajímavý, má historicky cennou stáj, ale je dost zchátralý. Navíc se jedná o památkově chráněný objekt, takže jakékoliv úpravy střechy nebo fasády musí směřovat k původnímu stavu. Perspektiva statku je zatím otevřená.

Ve městě sídlí i několik úspěšných podnikatelských subjektů. Nechystá se k vám další zahraniční investor či podnikatel?

Žádné informace o příchodu nových investorů do města nemám. V nejbližší době přesto chceme vybudovat průmyslovou zónu, abychom eventuálně byli připraveni. O místo v této připravované zóně už projevily zájem dvě stávající blovické firmy.

Blovice se nacházejí nedaleko Plzně. Má její blízkost nějaký zásadnější význam pro život obyvatel?

Určitě. Už několik let máme nejnižší míru nezaměstnanosti na Plzeňsku. Jedním z faktorů je dostatek pracovních příležitostí přímo ve městě, tím dalším nepochybně zmíněná blízkost Plzně. Blovické firmy získávají kvalifikované zaměstnance z Plzně a naopak. V Blovicích je také velký zájem o stavbu rodinných domků.

Připravujeme zónu, kde by mělo stát zhruba 35 domů. K přistěhování láká skutečnost, že město splňuje základní funkce – je tady úřad, mateřská i základní škola a gymnázium na velmi dobré úrovni, služby, obchodní síť. Dvacetikilometrová vzdálenost činí z Blovic téměř jakési předměstí Plzně.

Co podle vás lidem v Blovicích nejvíce chybí?

Komunikace, jak už jsem zmínil. Každého vždy potěší nový chodník nebo silnice, změny, které jsou zkrátka vidět. Hodně občanů si také stěžuje, že tu nemáme žádný supermarket. Přestože je obchodní síť dostačující, ceny v maloobchodě jsou obecně vyšší než v kterémkoli supermarketu. Přitom realizaci záměru postavit takový typ obchodu už jsme byli velmi blízko. Jednali jsme o jeho výstavbě na pozemku, který by podle územního plánu byl vhodný. Nakonec vše skončilo kvůli obavám, že by supermarket neměl solidní obrat, zčásti také proto, že by obchod stál mimo hlavní silnici. Osobně bych si přál, aby se v budoucnu podařilo tento záměr prosadit a uskutečnit.

S jak vysokou částkou letos město hospodaří a kolik peněz půjde na nejdůležitější investice, s kterými v tomto roce počítáte?

Letos hospodaříme s částkou osmdesáti milionů korun. V investicích se neobjevují nové ulice, ale spíše investičně méně náročné stavby pod tři sta tisíc korun. V tomto roce jsme se rozhodli zaměřit na přípravu nových projektů, které rovněž stojí peníze. Jde o to, abychom byli připraveni na čerpání peněz z fondů Evropské unie už ve chvíli, kdy budou programy vyhlášeny a my mohli okamžitě podat žádost. Soustředíme se především na regionální operační programy Plzeňského kraje. Nyní se pracuje na projektu rekonstrukce budovy polikliniky, která potřebuje nová okna, zateplení fasády, přístavbu ordinace, rozvody vody. Ta budova je v katastrofálním stavu. Příprava takového projektu trvá čtyři měsíce a stojí šest set tisíc korun. Dále se připravuje projekt na stavbu komunikace, v jejíž blízkosti budou zmíněné rodinné domy, za nimi zelený ochranný pás a dále průmyslová zóna. Chystáme také projekt na hřiště s umělým povrchem na házenou a hlavní projekt Čistá Berounka, o kterém jsem již hovořil.

Jakou má město vůbec dosavadní zkušenost s dotacemi z evropských fondů?

Nevyužít této možnosti, která se po roce 2013 už nebude opakovat, by byla chyba. Město se podílí 15 procenty a zbývajících 85 procent plyne z fondů Evropské unie. Jsem zastáncem názoru – raději si na těch patnáct procent nákladů půjčit než projekt nerealizovat. Takto jsme postupovali při stavbě komunikace Družstevní za jedenáct milionů korun a komunikace na Hradišti za sedm milionů korun. S pomocí sdružených financí jsme postupovali i při loni dokončené revitalizaci rybníka Cecima. V tomto případě byla výše celkové investice 4,3 milionu korun, z devadesáti procent se podílela dotace z fondů Evropské unie a Státního fondu životního prostředí.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 42/2007.

Michaela Šulcová

Město Blovice leží v údolí řeky Úslavy, přibližně dvacet kilometrů jižně od Plzně. Založeno bylo cisterciáky kláštera v Nepomuku, v majetku kláštera jsou Blovice také poprvé zmiňovány kolem roku 1284, kdy byly klášterní trhovou vsí. V druhé polovině čtrnáctého století se již o nich hovoří jako o městečku. Zdejší městský úřad je úřadem třetího stupně, zajišťuje agendy pro širší spádové území. Město je centrem Mikroregionu Úslava a působí zde také Muzeum jižního Plzeňska. K pozoruhodným kulturním památkám patří zejména zámek Hradiště (1704, přestavěn 1873), kostel sv. Jana Evangelisty (14. stol., přestavěn v 17. stol.), radnice (1852), socha sv. Jana Nepomuckého (1702), barokní sousoší Ukřižování (1727), socha archanděla Michaela (1748) a židovský hřbitov (1683). Socha sv. Jana Nepomuckého patří mezi nejstarší sochy tohoto světce u nás, vytvořena byla ještě před jeho svatořečením. Blovice jsou také rodným městem řady významných osobností. Mezi jinými se zde narodil Jaroslav Kursa, autor československé vlajky nebo profesor Milan Knížák, ředitel Národní galerie. Nejvýše položeným místem nad městem je jižním směrem Buková hora

(651 m.n.m.). Blovice jsou výchozím bodem četných turistických a cykloturistických tras.


Původní sídlo Muzea jižního Plzeňska bylo v jednopatrovém měšťanském domě ve slohu biedermaieru. V památkově chráněném objektu, který je nyní jednou z budov městského úřadu, bydlel ředitel místních škol František Raušar, od roku 1913 shromažďoval sbírky a založil muzeum. V roce 2000 se muzeum přestěhovalo do památkově chráněného objektu pseudogotického zámku Hradiště. Zámek patří Plzeňskému kraji a podle slov pana starosty má velkou zásluhu na tom, jak dobře muzeum funguje a že zámek vypadá rok od roku lépe, ředitelka muzea Eva Pančíková. Po rozsáhlé rekonstrukci bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti v roce 2002. Najdete v něm sbírky archeologické, etnografické, uměleckoprůmyslové, výtvarné a literárně historické. Stálé expozice jsou zaměřené na osobu zakladatele muzea Františka Raušara, přibližují život měšťanstva, lidovou architekturu a kroj, šlechtický interiér. Připravují se expozice věnované vývoji regionu jižního Plzeňska od nejstarších dob po současnost. Jedna z nejnovějších expozic v přízemí se jmenuje Prádlo našich babiček. Kromě klasických dřevěných necek a valch můžete vidět také unikátní funkční mandl téměř mamutí velikosti. Součástí expozice je i původní skutečná pec z přelomu osmnáctého a devatenáctého století včetně skromného vybavení dobové světničky. Expozice Kuchyně první poloviny dvacátého století je pojata v duchu dvacátých až padesátých let minulého století, kdy v mnohých domácnostech sloužila kuchyně částečně i jako krejčovská dílna. Z toho vyplývá, že zde uvidíte kuchyni vybavenou kamny typickými pro tehdejší dobu spolu s odpovídajícím kuchyňským vybavením, unikátní ruční mandl, poměrně velkou sbírku žehliček a dva starobylé šicí stroje. Exponáty jsou ze sbírkového fondu muzea, z něhož se po celý rok nabízejí výstavy. Důležité místo zde má nově vybudovaná knihovna s bohatým muzejním fondem, přístupná badatelům a nejširší veřejnosti. Součástí zámku je kaple sv. Ondřeje postavená v druhé polovině devatenáctého století pro Hanuše Kolovrata, nejvýznamnějšího majitele někdejšího hradišťského panství.


V urbáři hradišťského panství z roku 1687 poprvé nalézáme zmínku o parku „s rozdílným stromovím, zahradou kořennou a kuchyňskou pro vaření"… V podobě blízké té dnešní byl zámecký park pravděpodobně založen kolem roku 1800, velké změny zaznamenal za hraběte Hanuše Kolovrata a především v letech 1872-1873 za hraběte Eduarda Pállfyho, který dal park upravit v anglickém slohu. Došlo k výsadbě nových stromů, zřídily se vodotrysky, vodopád, rybníček s ostrůvkem, besídky, ve sklenících se pěstovaly vzácné tropické květiny. Park je zčásti lemován řekou Úslavou, do níž se vlévá voda z mlýnského náhonu a voda z potoka, který tvoří v parku meandry.