Konzultace |
Podle naší nejnovější analýzy činil dluh měst a obcí v roce 2006 v součtu 110 miliard korun. To je ve srovnání s rokem 2005 o tři miliardy a ve srovnání s rokem 2004 dokonce o osm miliard korun více. Navzdory těmto faktům je situace již třetím rokem stabilní, dokonce se dá říci, že v jistých ohledech obce hospodaří obezřetněji než stát.
Na začátku bych rád osvětlil metodiku, z které při hodnocení zadluženosti měst a obcí vycházíme. Naše společnost nepočítá zadluženost jen jako sumu bankovních či jiných úvěrů. Zadlužeností měst a obcí rozumíme sumu jejich veškerých cizích zdrojů, tedy nejen bankovních úvěrů a výpomocí, ale i všech dlouhodobých a krátkodobých závazků, rezerv, přechodných pasiv a také přijatých návratných finančních výpomocí mezi rozpočty.
Vysvětlení je nasnadě. Pokud nemá obec žádný bankovní úvěr, ale dluží například 30 milionů ve vydaných dluhopisech a navíc dosud nezaplatila 15 milionů svým dodavatelům, pak je to zadluženost jako každá jiná. Uvedené peníze, s kterými disponuje, jí nepatří a v blízké či pozdější budoucnosti je bude muset vrátit.
V České republice je celkem 6247 obcí. Cizích zdrojů, které mohou být z ekonomického hlediska a za určitých okolností dokonce výhodnější než zdroje vlastní, využívá ve svém hospodaření většina tuzemských měst a obcí. Míra využití těchto zdrojů se obec od obce liší. Některé obce mají cizí zdroje v řádech několika desetitisíců korun na jednoho obyvatele, jiné je mají takřka nulové. Stejně tak se liší i struktura použitých cizích zdrojů. Někde převažují bankovní úvěry, jinde dlouhodobé nebo krátkodobé závazky. Celkově dlužily města a obce ke konci roku 2006 okolo 110 miliard korun. Nebereme-li v potaz hlavní město Prahu, jejíž hodnocení je velmi specifické a zahrnutí do srovnání by bylo svým způsobem zavádějící, tak z pohledu krajů byl v roce 2006 nejzadluženější Jihomoravský kraj, kde obce dohromady dlužily 15,4 miliardy korun. Na druhém místě byl Moravskoslezský kraj s celkovými dluhy obcí ve výši 9,4 miliardy korun. Třetí nejvyšší hodnota zadlužení, celkem 7,9 miliardy korun, patřila obcím ve Středočeském kraji. Naopak nejméně zadlužené byly obce v Karlovarském kraji, kde v roce 2006 činil celkový dluh jen 1,5 miliardy korun. Druhým nejméně zadluženým krajem byl kraj Vysočina s celkovými dluhy obcí ve výši 2,4 miliardy korun a třetím Královéhradecký kraj s dluhy obcí 2,8 miliardy korun.
Na celkovém zadlužení krajů měla často vysoký podíl samotná krajská města. V případě Brna šlo například o více než dvě třetiny celkového dluhu obcí v Jihomoravském kraji, tedy přibližně 10,4 miliardy korun. Na celkovém dluhu obcí ve svých krajích, tj. Moravskoslezském a Libereckém, se podílela města Ostrava a Liberec více než jednou polovinou. V případě Ostravy činil dluh okolo 5 miliard korun, u Liberce šlo o necelé 2,2 miliardy korun. Nejméně zadluženým městem byly naopak Karlovy Vary s pouhými 170 miliony korun, druhé byly Pardubice s téměř 225 miliony korun a třetí byla Jihlava s přibližně 287 miliony korun.
Ještě zajímavější a pro srovnání určitě i objektivnější než absolutní čísla pak bylo porovnání celkové zadluženosti s počtem obyvatel, tedy hodnota zadlužení na obyvatele. Ta byla v roce 2006 opět nejvyšší u obcí Jihomoravského kraje, kde každý obyvatel v přeneseném slova smyslu dlužil přes 13 tisíc korun. Na druhém místě byl Liberecký kraj s 9 tisíci korunami na hlavu a třetí byl Plzeňský kraj se zadlužeností obcí na hlavu ve výši 8 tisíc korun. Nejméně zadlužené byly obce v Ústeckém kraji s 4,3 tisíci korunami na jednoho obyvatele.
Podíváme-li se na srovnání zadluženosti na obyvatele krajských měst, tak na prvním místě se umístilo Brno s dluhem přes 28 tisíc korun na jednoho obyvatele, druhý byl Liberec s 22 tisíci korunami na hlavu a třetí Ostrava se zadlužeností na hlavu ve výši 16 tisíc korun. Pro srovnání, nejméně zadlužení byli obyvatelé Pardubic s 2,5 tisíci korunami na hlavu. Průměrná zadluženost všech obcí na jednoho obyvatele České republiky přitom v roce 2006 činila okolo 11,3 tisíce korun na hlavu.
Srovnáme-li zadluženost jednotlivých krajů, krajských měst i obcí, pak lze říci, že geografická i populační velikost mají určitý vliv na míru zadlužování. S tím souvisí také existence velkých měst v regionu, která jsou v některých případech „tahouny“ celkové zadluženosti jednotlivých krajů. Velikost měst v regionu a míra urbanizace jsou tedy často předpoklady pro větší výdaje a tudíž i větší celkové zadlužení. Zadluženost sama o sobě však samozřejmě nevypovídá nic o tom, zda obce v jednotlivých krajích hospodaří dobře nebo špatně. K hospodaření obcí je nutné přistupovat jednotlivě a vedle samotného zadlužení hodnotit i řadu dalších ukazatelů, jako jsou příjmy a výdaje obce, struktura a účel jejího zadlužení, celková velikost majetku obce a podobně.
Podíváme-li se na vývoj příjmů a výdajů obcí v posledních třech letech, tak oproti minulému roku se příjmy obcí zvýšily o více než 30 miliard na necelých 476 miliard korun, stále však nedosáhly úrovně roku 2004, kdy celkové příjmy obcí dosahovaly výše 478 miliard korun. Na rostoucí výši příjmů municipalit v roce 2006 měly největší vliv dotace. Porovnáme-li celkové příjmy obcí s vývojem jejich výdajů, tak během posledních tří let rostly příjmy pomaleji než výdaje. Ty totiž v roce 2006 stouply na více než 477 miliard a výsledek hospodaření obcí tak v loňském roce vykázal schodek 1,2 miliardy korun, což je oproti předloňskému přebytku, který činil téměř sedm miliard korun znatelný propad.
Jak je možné, že přes zvyšující se celkovou zadluženost obcí a zhoršující se saldo obecních rozpočtů zůstává finanční situace obcí stabilní? Odpověď je možné nalézt právě ve struktuře jejich zadluženosti, v poměru celkové zadluženosti k celkovým aktivům obcí a rovněž v důvodech zadlužování. V roce 2006 například činily bankovní úvěry z celkové sumy cizích zdrojů ve výši 110 miliard korun necelou polovinu, tedy 47 miliard korun. Ačkoli se oproti roku 2004 tato částka navýšila o téměř 8,5 miliardy korun, kapacita pro poskytování úvěrů obcím není dosud zdaleka vyčerpána. Tím, že rok od roku rostou výdaje měst a obcí, se nezvyšuje pouze poptávka po úvěrech, ale obce stále více investují také z vlastních zdrojů. Zadlužení totiž roste jen v absolutních číslech, ale v poměru k celkovému majetku obcí spíše klesá. Dalším pozitivním aspektem je, že obce umí stále lépe využívat cizí zdroje pro návratné investice, čímž mohou generovat další zisky a těmi pak splácet dluhy, popřípadě tyto zisky reinvestovat. S vyšším podílem krytí investic vlastními zdroji se pak obce nemusí v budoucnu tolik zadlužovat. Dalším pozitivem je skutečnost, že většina úvěrů má dlouhou dobu splatnosti. Obce se tak nemusí obávat momentální insolvence jako v případě krátkodobých půjček.
To, že celková situace obcí zůstává třetím rokem stabilní, však samozřejmě neznamená, že by na tom byly všechny obce stejně dobře. Finanční nestabilitu vykazují zejména menší obce do 500 až 1000 obyvatel, hospodaření těchto obcí je značně ovlivněno především jejich velikostí. Tyto obce jsou daleko citlivější na výkyvy v hospodaření nebo díky špatné investici. Stačí jedna špatná investice a stabilita obce se může zhoršit.
Malé obce mají navíc daleko větší problém generovat zisky z investic, z nichž by pak své dluhy splácely. I pro ně však existuje řešení. V poslední době se například osvědčilo sdružování obcí do větších uskupení, prostřednictvím kterých žádají o finanční prostředky společně a snižují tak riziko budoucího předlužení. Velká města jsou vůči jakýmkoliv výkyvům ve finanční situaci daleko odolnější. Proto si mohou dovolit vyšší míru využití cizích zdrojů, aniž by je to výrazně ohrozilo.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 42/2007.
Poznámka:
iRating obcí vytvořený společností CCB – Czech Credit Bureau je komplexním ukazatelem hospodaření obcí, který se vypočítává na základě 20 finančních a 7 nefinančních ukazatelů. K hodnocení stability obcí se používá již od roku 2002. iRating umožňuje všem městům a obcím lépe se orientovat ve své finanční situaci, analyzovat hospodaření a díky tomu také předcházet nadměrnému zadlužování. Úroveň věřitelského rizika u dané obce označuje sedmibodová stupnice (A, B+, B, B-, C+, C, C-). Obce bez rizika jsou označeny známkou A, obce s vyšším a vysokým rizikem jsou zařazeny do kategorií C a C-. Za bezproblémové nebo méně rizikové jsou považovány obce, jejichž rating se pohybuje do úrovně C+, tedy středního rizika. Metodiku iRatingu používají některé banky a rovněž je využita v rámci hodnocení žadatelů o dotace ze strukturálních fondů Evropské unie v agentuře CzechInvest.