Týdeník Veřejná správa


 Památky

Pohled na Rýchory od Horních Albeřic. Foto: Doc. RNDr. Jan VítekDoc. RNDr. Jan Vítek

Na Rýchorském hřbetu


Vyšlo v čísle 40/2007


Nejvýchodnější část Krkonoš – přibližně mezi Žacléřem, Svobodou nad Úpou, Horním Maršovem, Dolními Lysečinami, Dolními a Horními Albeřicemi a částí státní hranice - vyplňuje Rýchorský hřbet, zvaný též prostě Rýchory. Je součástí dílčí horopisné jednotky Krkonošské rozsochy a několika kótami přesahuje nadmořskou výšku tisíc metrů (Dvorský les, 1033 m).

Rýchory jsou právem považovány za jednu z nejcennějších částí Krkonošského národního parku a postupně zde bylo vyhlášeno několik zvláště chráněných území. Jejich statut byl později nahrazen zařazením příslušných partií a lokalit do I. a II. zóny ochrany v rámci národního parku a územní ochrana Rýchor byla rozšířena na téměř 143 hektarů. Ve vrcholové partii horského hřbetu patří k nejhodnotnějším územím Dvorský les s nádhernou ukázkou horského bukového pralesa, představujícího v podstatě poslední zbytek vrcholového lesa v našem nejvyšším pohoří. V důsledku drsných klimatických vlivů (námrazy, větru, sněhové pokrývky) byly kmeny buků i jiných stromů na mnoha místech různě deformovány, což dodává zdejšímu pralesu vskutku romantický ráz. K typickým rostlinám – doslova symbolům celého národního parku - zde patří hořec tolitový. Zvláště bohatá bylinná vegetace pak charakterizuje další významná chráněná území - Rýchorskou květnici a Rýchorskou studánku, bohatou květenou v bukovém porostu se vyznačuje také Boberská stráň v pramenné partii říčky Bobru na severovýchodním svahu Krkonoš. Poněkud jiný ráz má chráněné území Albeřické lomy v severním výběžku Rýchorského hřbetu východně od Horních Albeřic. Hlavním předmětem ochrany jsou zde krasové jevy v dolomitických vápencích, včetně několika jeskyní (nepřístupných), postupně objevených při někdejší těžbě ve zdejších lomech nebo v mladší době při systematickém speleologickém výzkumu. Albeřická jeskyně v Bischofově lomu je největším krápníkovým podzemím na území KRNAP. K symbolům pohoří patří hořec tolitový. Foto: Doc. RNDr. Jan Vítek Hodnotný je samozřejmě i výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů na zdejším vápnitém podkladu. I když Rýchorský hřbet nepatří k nejvyhledávanějším partiím našeho nejvyššího pohoří, patří k oblíbeným cílům turistických vycházek a zájemců o problematiku ochrany přírody a krajiny. Na návrší Kutná na okraji horské luční enklávy stojí známá Rýchorská bouda. Je majetkem Správy Krkonošského národního parku a sídlí zde Krkonošské středisko ekologické výchovy. Z nedaleké vyhlídkové plošinky, zřízené na místě někdejší Maxovy boudy (zaniklé po druhé světové válce), se otevírá pěkný pohled na východní Krkonoše se Sněžkou, Svorovou horou a Lysečinským hřbetem. Pastvina skotu pod Rýchorskou boudou. Foto: Doc. RNDr. Jan VítekOhrada v lučinaté partii mezi Kutnou a Rýchorským křížem je využívána k chovu náhorního skotu – masného plemena, pocházejícího ze severozápadního Skotska a vhodného pro ekologickou údržbu krajiny. Na Rýchorský hřbet směřují značené cesty doslova ze všech stran (například z Žacléře, Svobody nad Úpou, Mladých Buků, Horního Maršova). Vine se tudy také červeně značená cesta, navazující na hlavní krkonošskou „hřebenovku“ - Cestu přátelství. Do východní části Krkonoš přichází od Pomezních Bud přes Lysečinský hřbet a nad Horními Albeřicemi stoupá kolem chráněných vápencových lomů ke státní hranici a pod Mravenčím vrchem přichází k osadě Rýchory a ohradě náhorního skotu. Červené značení pak pokračuje vrcholovou částí hřbetu s rašelinnými loučkami a pralesem na Dvorském lese, odkud postupně klesá východním svahem na žacléřskou a trutnovskou stranu.