Památky |
Nejvýchodnější část Krkonoš – přibližně mezi Žacléřem, Svobodou nad Úpou, Horním Maršovem, Dolními Lysečinami, Dolními a Horními Albeřicemi a částí státní hranice - vyplňuje Rýchorský hřbet, zvaný též prostě Rýchory. Je součástí dílčí horopisné jednotky Krkonošské rozsochy a několika kótami přesahuje nadmořskou výšku tisíc metrů (Dvorský les, 1033 m).
Rýchory
jsou právem považovány za jednu z nejcennějších
částí Krkonošského národního
parku a postupně zde bylo vyhlášeno několik zvláště
chráněných území. Jejich statut byl
později nahrazen zařazením příslušných
partií a lokalit do I. a II. zóny ochrany v rámci
národního parku a územní ochrana Rýchor
byla rozšířena na téměř 143 hektarů. Ve
vrcholové partii horského hřbetu patří
k nejhodnotnějším územím Dvorský
les
s nádhernou
ukázkou horského bukového pralesa,
představujícího v podstatě poslední zbytek
vrcholového lesa v našem nejvyšším
pohoří. V důsledku drsných klimatických
vlivů (námrazy, větru, sněhové pokrývky) byly
kmeny buků i jiných stromů na mnoha místech různě
deformovány, což dodává zdejšímu
pralesu vskutku romantický ráz. K typickým
rostlinám – doslova symbolům celého národního
parku - zde patří hořec tolitový. Zvláště
bohatá bylinná vegetace pak charakterizuje další
významná chráněná území -
Rýchorskou květnici a Rýchorskou studánku,
bohatou květenou v bukovém porostu se vyznačuje také
Boberská stráň v pramenné partii říčky
Bobru na severovýchodním svahu Krkonoš. Poněkud
jiný ráz má chráněné území
Albeřické lomy v severním výběžku
Rýchorského hřbetu východně od Horních
Albeřic. Hlavním předmětem ochrany jsou zde krasové
jevy v dolomitických vápencích, včetně
několika jeskyní (nepřístupných), postupně
objevených při někdejší těžbě ve zdejších
lomech nebo v mladší době při systematickém
speleologickém výzkumu. Albeřická jeskyně
v Bischofově lomu je největším krápníkovým
podzemím na území KRNAP. Hodnotný je
samozřejmě i výskyt vzácných druhů rostlin a
živočichů na zdejším vápnitém podkladu. I
když Rýchorský hřbet nepatří k
nejvyhledávanějším partiím našeho
nejvyššího pohoří, patří
k oblíbeným cílům turistických
vycházek a zájemců o problematiku ochrany přírody
a krajiny. Na návrší Kutná na okraji
horské luční enklávy stojí známá
Rýchorská bouda. Je majetkem Správy Krkonošského
národního parku a sídlí zde Krkonošské
středisko ekologické výchovy. Z nedaleké
vyhlídkové plošinky, zřízené na
místě někdejší Maxovy boudy (zaniklé po
druhé světové válce), se otevírá
pěkný pohled na východní Krkonoše se
Sněžkou, Svorovou horou a Lysečinským hřbetem.
Ohrada
v lučinaté partii mezi Kutnou a Rýchorským
křížem je využívána k chovu náhorního
skotu – masného plemena, pocházejícího
ze severozápadního Skotska a vhodného pro
ekologickou údržbu krajiny. Na Rýchorský hřbet
směřují značené cesty doslova ze všech stran
(například z Žacléře, Svobody nad Úpou,
Mladých Buků, Horního Maršova). Vine se tudy
také červeně značená cesta, navazující na
hlavní krkonošskou „hřebenovku“ - Cestu
přátelství. Do východní části
Krkonoš přichází od Pomezních Bud přes
Lysečinský hřbet a nad Horními Albeřicemi stoupá
kolem chráněných vápencových lomů ke
státní hranici a pod Mravenčím vrchem přichází
k osadě Rýchory a ohradě náhorního skotu.
Červené značení pak pokračuje vrcholovou částí
hřbetu s rašelinnými loučkami a pralesem na
Dvorském lese, odkud postupně klesá východním
svahem na žacléřskou a trutnovskou stranu.