Dobrá praxe |
Na radnici ve Vražkově se sešli tři starostové z Podřipska, aby se zamysleli nad problémy malých obcí a mikroregionů. Ptal jsem se PhDr. Oty Sedláčka, CSc., starosty místního Vražkova, JUDr. Josefa Rajniše, starosty sousední Mnetěše, který je místopředsedou Svazku obcí Podřipsko, ke slovu se dostal také starosta Krabčic Ing. Josef Tachecí.
Oto Sedláček: Více
obcí více zmůže. Celý tento původní motiv
vyplynul z toho, že se už na počátku devadesátých
let spojovaly sousední obce a začaly společně budovat plyn,
vodovod, kanalizaci. Tato přirozená účelová
sdružení se postupně rozšiřovala, připojovaly se další
obce, vznikaly společné územní plány a
chtěli jsme řešit společně řadu problémů, například
jednotný informační systém, společné
komunikace a vše co je potřebné pro běžný život.
Ukázalo se, že takové spojení ve své
podstatě nestačí, že řada věcí je natolik propojená
a kompatibilní, že nelze řešit třeba komunikaci bez
návaznosti na jinou obec. Výsledkem této první
fáze bylo, že jsme za čtyři roky pro občany zajistili vodu,
plyn a kanalizaci. Sdružování se později začalo
rozšiřovat a k menším obcím se
připojilo město Roudnice, které nám umožnilo vytvořit
administrativní zázemí. Dnes je ve svazku obcí
Podřipska 24 obcí a město Roudnice. Jde o přirozenou spádovou
oblast a v dobách okresních úřadů se
ukázala bez ohledu na správní uspořádání
podmíněná citová vazba na podhůří Řípu,
která přežívá dodnes zejména u starší
generace. Tato vazba velmi vynikla při vzniku samosprávných
krajů a rušení okresních úřadů. Roudnicko
se těžko vyrovnalo s přiřazením pod Ústecký
kraj, cítíme se být spíše součástí
středních Čech, dokonce jejich historickým, ekonomickým
a kulturním centrem. Mrzí nás, že jsme apendixem
Ústeckého kraje. Přechod do Středočeského kraje
by ovšem znamenal vysoké náklady například
na soudnictví. Roudnice je logickým centrem našeho
regionu, proto jsme vytvořili projekt ekonomické, ekologické
a sociální rehabilitace Podřipska, který měl
podporu ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva
zemědělství. Prvním krokem byla ekologická část,
projekt obnovy porostu na Řípu, který vypracoval
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a
okrasné zahradnictví Akademie věd. Velký problém
spočívá v tom, že hora Říp je soukromým
majetkem rodiny Lobkowiczů. Nicméně vznikla dohoda a byl
rozpracován projekt za 600 tisíc eur, který
finančně podpořil 250 tisíci korunami i Krajský úřad
Ústeckého kraje. Stále pracujeme na tom, abychom
Podřipsko vrátili do povědomí veřejnosti jako jeden ze
základů naší státnosti. Koneckonců
nedaleko leží Stadice, odkud pochází Přemysl
Oráč. Jsou hotové projekty na postupné
vyrovnávání technické a ekologické
infrastruktury jednotlivých obcí. Jak vidíte,
při vzniku sdružení obcí hrál roli duchovní
i pragmatický přístup.
Josef
Rajniš: Smyslem
vzniku a fungování svazku bylo také získat
peníze z dotačních titulů vyhlašovaných
pro svazky obcí,
například z Programu rozvoje venkova. Členský
příspěvek obce ve sdružení činí deset korun na
obyvatele. Největší podíl má
samozřejmě Roudnice nad Labem s dvanácti tisíci
obyvateli. Svazek obcí řídí v mezidobí
mezi valnými hromadami nově ustanovená rada svazku.
Agentura zajišťuje administraci dotačních titulů.
Projektová manažerka objela všechny obce a společně s
nimi vytvořila zásobníky projektů, které budou
schváleny zastupitelstvy obcí. Tyto dokumenty budou
základem pro programový dokument celého svazku a
určení, které projekty se budou řešit v rámci
mikroregionu a které každou obcí individuálně.
Josef
Tachecí: Naše
obec se díky bezprostřední blízkosti Řípu
držela stranou dění a dnes víme, že to byla chyba. Nyní
chceme o to aktivněji spolupracovat. Z Řípu mají
Krabčice nejen díky jarní Podřipské pouti značný
ekonomický prospěch, ale znamená to i investice. Proto
jsme do zásobníku dodali čtrnáct projektů. Díky
dostupnosti Řípu z dálnice návštěvnost
obce značně stoupla. Na pouti se schází zhruba sto
tisíc lidí, parkovací plochy bývají
plné autobusů a automobilů. Možná vás překvapí,
že celoročně je Říp navštěvován nejen českými
turisty, ale i cizinci. Jde o výraznou dominantu okolní
krajiny, která přímo vybízí k návštěvě.
Oto Sedláček: Dálnice nám přiblížila turistický ruch a celé oblasti pomohla. Nedalekou Roudnicí dnes procházejí všechny druhy dopravy: vodní, dálniční, železniční a dokonce tu slouží letiště. Z hlediska rozvoje regionu je to velká příležitost. Z malých obcí se stávají díky blízké dojezdové vzdálenosti satelity Prahy. V posledních letech narůstá poptávka po domech a stavebních parcelách. Časem bude Praha ještě silnějším centrem a my budeme jejím přirozeným zázemím. Navíc řada našich občanů již dnes míří do Prahy za prací a do škol, autobusové spojení tu funguje každou hodinu. S dopravou přichází ekonomika. Pokud převáží snaha zachovat Podřipsko jako rekreační oblast, půjde ovšem o jiné konsekvence.
Josef Rajniš: Degradace na pouhý satelit nám snad po architektonické stránce nehrozí, protože výstavbu na Podřipsku pečlivě sleduje památkový úřad. Velmi rozporné osobní zkušenosti mám s územním plánem. V naší obci neprošel návrh na výstavbu další komunikace a podle územního plánu se domy staví pouze podél stávajících komunikací. Řada lidí na manažerských postech z Prahy k nám směřuje s cílem postavit si tu nový dům. Jde o rozumnou výstavbu podle územního plánu, aby u nás nevznikla satelitní sídliště.
Oto Sedláček: Satelitem se ovšem v obecnějším slova smyslu stává obec i tehdy, když v ní převažuje klasická výstavba. Navíc blízkost dálnice vyvolává multiplikační efekt, přitahuje služby a zvyšuje zaměstnanost na celém Roudnicku. I památkáři musí vzít v úvahu, že vývoj se nedá zastavit. Nemohou chtít, aby se na Podřipsku zachoval ráz obcí z osmnáctého století. Jde o udržení vesnického charakteru jako celku, abychom tu měli domky s hospodářským zázemím, určitou barevnost střech a fasád, ale obec se musí také ekonomicky a sociálně rozvíjet. Velkou zátěží jsou pro nás stejně jako pro spoustu jiných obcí pozůstatky dřívějšího zemědělského družstva, které stavělo některé objekty na černo, ale zbourat je dnes nemůžeme. Celkový ráz obce je poznamenán také tím, že u některých nemovitostí nejsou doposud dohledaní majitelé, protože nebyl vyřešen problém přenosu pozemkového majetku bývalých okresních úřadů do fondu obcí. Nemůžeme tuto věc ovlivnit, protože je plně v kompetenci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Josef Rajniš: Já uvedu pro změnu zase něco pozitivního. Abychom udrželi původní ráz a zlepšili vzhled obce, zřídilo zastupitelstvo fond rozvoje bydlení, z něhož občanům nabízíme spolufinancování formou návratné půjčky s nízkým úrokem na výměnu střešní krytiny, nové fasády a zateplení domů a výměnu oken. Všechny tyto stavební činnosti, kromě vnitřních úprav, podléhají regulaci a je potřeba získat závazné stanovisko památkové péče a následně ohlásit tuto stavbu na stavební úřad. Snažíme se obyvatelům v těchto záležitostech maximálně pomoci. Nemohu si stěžovat na úbytek obyvatel, spíše naopak. Každý rok máme plně obsazenou školku a soustavně do ní a základní školy investujeme. Dosáhli jsme počtu přes 500 obyvatel, což ale bohužel znamená, že se na nás již nevztahují dotace z Programu rozvoje venkova. Atmosféru v Mnetěši dotvářejí dobře fungující tradiční spolky: sokolové, hasiči, myslivci, spolek podnikatelů a táborová osada Praotce Čecha.
Josef Tachecí: Já bych s dovolením zase upozornil na problém, který zatěžuje více obcí. Dosud nejsou vyřešeny majetkové vztahy k pozemkům pod komunikacemi, což komplikuje rozvoj obce.
Oto Sedláček: Změna daně z nemovitosti pro nás nemá žádný smysl, jde pouze o kosmetický fenomén. Koneckonců výpočty říkají, že správa daní z nemovitosti je daleko vyšší než celkový efekt z této daně. V celkovém daňovém výnosu obce by jakýkoli nárůst znamenal pouhý pakatel. Navíc jde o politicky citlivou záležitost. Proč zrovna starostové mají dávat občanům najevo, že od nich chtějí více peněz?
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 51-52/2007.