Téma |
Již v roce 1265 se poprvé zmiňuje Přemysl Otakar II. o Berouně jako o krásném městě. Ve třináctém století zdejší trhová ves nabývala na důležitosti - procházela jí strategická obchodní stezka z Prahy na Plzeň a dále do Bavorska. Václav II. učinil z Berouna město královské. Nechal vytyčit pravidelný půdorys, postavil hradby a založil též dominikánský klášter. Zlaté časy přinesla vláda Karla IV. Berounští tehdy vynikali jako znamenití hrnčíři, soukeníci, vinaři a pivovarníci. Významným datem v historii města se stal rok 1862, kdy tudy začal jezdit vlak mezi Prahou a Plzní. A koncem téhož století se tu začalo dařit průmyslovým odvětvím, která se dost výrazně podepsala také na vzhledu krajiny - železářství, cementářství a vápenictví. Obdivovatelé moderní architektury z přelomu devatenáctého a dvacátého století zde mohou obdivovat architektonický skvost: pseudorenesanční Duslovu vilu z roku 1890, kde se nyní nachází Městská galerie a společnost Tipsport. Historie tohoto památkově chráněného novorenesančního domu, který si nechal postavit majitel parní pily a realit Martin Dusl (1847-1908), má však navíc i zajímavý osud. Martin Dusl nebyl jenom berounský měšťan a bohatý obchodník, ale i vášnivý mecenáš a amatérský paleontolog.
V Městském muzeu
v Berouně lze nalézt zápis z roku 1899:
"Štědrým
dárcem musea je berounský měšťan a bohatý
obchodník pan Martin Dusl, který
věnoval pěknou sbírku zkamenělin a
hornin útvaru silurského, mimo to i některé
bronzy strádonické".
Martin Dusl shromažďoval svoji sbírku třicet let. S určováním
materiálu mu pomáhal sám Joachim Barrande, který
ho navštěvoval.
Autorem projektu vily byl Antonín Wiehl, jeden z předních českých architektů té doby. Vila byla dědici Martina Dusla obývána až do roku 1924, kdy ji koupilo město. To sem umístilo knihovnu a původně i muzeum, které bylo v šedesátých letech přesunuto do Jenštejnského domu na Husově náměstí. Hodnota Duslovy vily je z historického i architektonického hlediska natolik veliká, že se představitelé města nechtěli smířit s tím, že by objekt postupně zchátral a začali hledat způsoby, jak ho zachránit pro budoucí generace. Mnohamilionová rekonstrukce totiž byla něčím, na co by nikdy městský rozpočet nemohl stačit.
"Ministerstvo kultury vynakládá na opravu kulturního dědictví každoročně obrovské částky, ale památek je v naší krásné zemi tolik, že nikdy nebude dost peněz pro všechny. Museli jsme proto hledat jiné možnosti a řešení," říká berounský starosta Jiří Besser. Prvním významným počinem byla v roce 1995 žádost města o zapsání Duslovy vily na státní seznam nemovitých kulturních památek, které ministerstvo kultury vyhovělo hned v následujícím roce.
"Přes šest let pak trvalo, než se nám podařilo najít finančně silného partnera, který by dokázal rekonstrukci historického objektu zaplatit," dodává místostarosta Ing. Tomáš Havel. "Podmínkou města bylo, že objekt musí po rekonstrukci zůstat právě v majetku města. To řadu zájemců od jejich záměru zrazovalo.”
Město
postupně oslovilo několik firem, o nichž vědělo, že by rekonstrukci
Duslovy vily byly schopné zvládnout. Nejlepší
nabídka nakonec přišla od berounské akciové
společnosti Tipsport. "Rekonstrukce
památkového objektu je však pouze jedna strana
mince. Neméně důležité je vyřešení otázky
financování provozu tak majestátného a
architektonicky významného objektu jakým Duslova
vila bezesporu je. Městský rozpočet by takovou zátěž
rozhodně neutáhl. Společnost Tipsport je ale silný
partner, který si správu tak reprezentativního
sídla může dovolit," upozorňuje
Jiří Besser. Podle starosty se městu podařilo najít
skutečně ideální řešení. Podmínky
pronájmu společnosti Tipsport jsou pro město maximálně
výhodné. Nejenže bylo možné bez většího
zatížení městského rozpočtu zajistit
rekonstrukci Duslovy vily, ale v přízemí vznikly
důstojné prostory pro Městskou galerii a budova je využívána
i pro reprezentativní účely.
Hlavním záměrem rekonstrukce vyčíslené zhruba na třicet pět milionů korun bylo obnovení historického objektu jako celku, všech vnějších i vnitřních architektonických detailů, které vykazovaly značný stupeň poškození včetně inženýrských sítí.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 51-52/2007.