Týdeník Veřejná správa


 Rozhovor

s RNDr. Liborem Kabátem
starostou obce Lednice

Nejlépe je generovat peníze přímo v místě

Vyšlo v čísle 40/2007
RNDr. Libor Kabát, starosta obce Lednice, Foto: Radoslav Bernat

V době prázdnin a o víkendech se pohybuje ve vaší obci množství domácích i zahraničních návštěvníků. Jak to ovlivňuje rozhodování zdejšího zastupitelstva?

Lednice se zámkem, skleníkem a minaretem stejně jako celý Lednicko-valtický areál, zapsaný na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO, patří k nejnavštěvovanějším místům v republice. Protože zpracováváme různé studie proveditelnosti a zasíláme žádosti o peníze na různé projekty, máme také statisticky podchycenou návštěvnost. U zámku se pohybuje okolo 300 tisíc turistů, náš realistický odhad týkající se návštěvnosti obce hovoří o zhruba jednom milionu turistů ročně, z nichž každý třetí navštíví zámek a většina z nich směřuje do parku a okolí. Díky blízkosti Brna, Bratislavy a Vídně sem jezdí někteří návštěvníci během roku i opakovaně. Největším problémem je kumulace návštěvnosti v prázdninovém období, přestože je Lednicko-valtický areál zajímavý celoročně.

Srovnejte si tento milion lidí se 2400 obyvateli Lednice. Historicky jsme městečkem, i když nás díky bohatství přírodních a historických památek mnozí hosté považují za město. Zatím jsme však nezažádali sněmovnu o udělení titulu městys a take na našich internetových stránkách uvádíme, že jsme obcí.

Na jedné straně je zájem turistů potěšující, na druhé straně velmi zatěžuje místní komunikace a parkovací plochy. Museli jsme rekonstruovat centrální parkoviště, které bylo v dřívější době budováno především pro autobusové zájezdy. Nebývalo neobvyklé, když se sem v sezóně sjelo kolem padesáti autobusů, dnes ovšem převažuje rodinná automobilová turistika. Hlavní parkoviště nám umožňuje jako nárazníková plocha podchytit hlavní vlnu turistů a když o prázdninách nebo o víkendech nestačí, stává se perkovištěm fotbalové hřiště a využíváme i další volná místa. Parkovné je příjemným příspěvkem pro obecní pokladnu, ale zdaleka nestačí uhradit všechny náklady spojené s našimi investicemi do turistické infrastruktury.

Průjezd středem obce je komplikovaný a vítáme, že se konečně po mnoha letech buduje dopravní přeložka této silnice, která má být hotova do konce roku. Pokud jde o kamiony, stali jsme se místem spíše dojízdným, protože u nás získala firma Hamé objekty bývalé Fruty a předělala je na velkosklad, který vznikl z bývalého konzervárenského podniku. Jeho využití však nyní výrazně omezuje. Hraniční přechody do rakouska jsou sice nedaleko, ale hlavní proudy kamionů směřují přes Mikulov. Rozhodně ale nákladní přeprava pro není takovým problémem jako nepřetržitý nápor turistů.

Jak hodnotíte projednávané návrhy na nové rozpočtové určení daní?

Nešťastné koeficienty jsou asi pro vyřešení problému tím nejdůležitějším. Jame jimi poškozováni jako jiné obce a městečka a nic s tím nenaděláme, protože nepřiměřené rozdíly vyplývající z velikostních kategorií obcí jsou dány stale plytným předpisem. Na druhé straně vnímám, že větší města mají určité povinnosti I vůči svému okolí a je rozumné najít mezi velkými a malými sídly kompromis. Pokud se nepodaří daný stav uspokojivě vyřešit, budou střety mezi malými obcemi a velkými městy navzájem a mezi obcemi a státem narůstat v přímé úměře s tím, jak obcím budou chybět prostředky. Nerovnovážné postavení je vidět třeba při velkých společných projektech, kde máme kvůli menším možnostem financování nerovnoprávné postavení.

Správa obce ovšem není jenom o počtu obyvatel, ale také o rozsahu území, které obce spravují. Tam, kde jsou vyřešené vlastnické vztahy, obce přebírají společná zařízení, cesty, větrolamy a mají ušetřeny mnohé problémy. Nám třeba díky nevyřešeným majetkovým vztahům velmi chybí větrolamy. Tady přímou souvislost s počtem obyvatel nelze hledat. A daň z nemovitosti je tak nízká, že nepomůže věci řešit. Přitom to postrádá logiku. Vlastník pozemku očekává od obce stejně jako každý občan, že ze sdílených daní dokáže samospráva zajistit téměř veškeré potřebné služby. Známe přitom příklady z jiných evropských zemí, kde jsou proporce patřičně nastaveny a rozdělení daňových příjmů je spravedlivější, i když úplně spravedlivé jistě nebude nikdy. Škoda, že jsme nepřevzali osvědčený model z některé z těchto zemí a nyní se menší obce dostaly do střetu s městy, který poškozuje obě strany.

Kromě počtu obyvatel a rozlohy obcí jsou veliké rozdíly také například v navštěvovanosti a atraktivitě turistického využití území, což je spojeno s většími nároky na nabídku poskytovaných služeb. Bylo by jistě na místě, aby část poměrně velké sumy, kterou nechají návštěvníci ve zdejších zařízeních, napojených na cestovní ruch, zůstala podle nějakého systému v obci. Jinde v Evropě takový princip existuje a přispívá k podpoře rozvoje obce. Na základě prostředků, které lze získat třeba investicemi do obnovy památek nebo do ochrany přírody, by měly být obce vice motivovány k investicím do turistické infrastruktury. Mám třeba na mysli daně odváděné podnikateli, o jejichž zacílení by mohli sami podnikatelé částečně rozhodovat. Když majitel firmy vidí, že jeho daň přijde na něco konkrétního, co mu přinese další efekt, převede raději část své daně obci než anonymnímu státu, který koncentrován někde daleko v hlavním městě nemůže pochopitelně jeho potřeby posoudit. Když nevidíte konkrétní výsledky tak odvádíte daně s těžkým srdcem. Jde jenom o to, aby daňové určení nešlo na úkor přírodních a historických památek, které také potřebují zdroje. Pochopitelně lze tímto způsobem realizovat pouze část odváděných daní. A ty se dnes v plném rozsahu odvádějí do centra a složitě přerozdělují. Chápu, že musí existovat take určitá míra solidarity, že jsou obce, kam turista skoro nezavítá a místní zdroje se tam jen obtížně vytvářejí. Zárove se ovšem musí přihlédnout také ke komplikacím spojeným s intenzivním cestovním ruchem. Nejlépe je generovat peníze přímo v místě a také jich zde co nejvíce ponechat, což samozřejmě místní aktivitu podpoří mnohem více než čekání na dotace. Proto u nás velmi postrádám zákon o cestovním ruchu a další od něj se odvíjející normy, které by uvedené záležitosti zohlednily.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 40/2007.

Vladimír Heger