Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

Ilustrační foto Jiří BergerIng. Milan Damborský
Katedra regionálních studií
Vysoká škola ekonomická v Praze

Regionální politika a územní plánování


Vyšlo v čísle 38/2007

V České republice vedle sebe fungují dvě veřejné politiky, jejichž hlavním úkolem je řešení otázek souvisejících s využitím prostoru. Jsou jimi regionální politika a územní plánování.

Regionální politika

Regionální politika ve své činnosti vychází ze zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Současným základním strategickým dokumentem regionální politiky je Strategie regionálního rozvoje přijatá pro období 2007 až 2013. Regionální politika je zde chápána v pojetí, které je širší než pouze jako činnosti krajů. Základními úrovněmi realizace regionální politiky zde jsou centrální úroveň, regiony soudržnosti (NUTS II), kraje (NUTS III), okresy, správní obvody obcí s rozšířenou působností a obce.

Vize Strategie regionálního rozvoje pro léta 2007 až 2013 je definována takto: „Do konce roku 2013 chce být Česká republika aktivní, ekonomicky výkonnou a konkurenceschopnou zemí s kvalitním životním prostředím, která v souladu s principy udržitelného rozvoje dosahuje ve všech základních kritériích (úroveň znalostní ekonomiky, HDP na obyvatele, zaměstnanost, sociální zabezpečení apod.) standardů Evropské unie a zabezpečuje zvyšování kvality života svých obyvatel.“ Strategie také stanovuje globální cíl, který určuje základní zaměření dlouhodobého rozvoje regionů v České republice. Tímto globálním cílem je vyvážený, harmonický a udržitelný rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatel.

Už z vize je tedy patrné, že tato strategie dává regionální politice České republiky silně socioekonomický charakter. Nelze samozřejmě říci, že strategie ponechává úplně stranou otázky technické. Řešení této oblasti však spíše přebírá než, že by sama vytvářela priority v území. To přenechává k řešení územnímu plánování a dalším sektorovým a funkčním politikám (například dopravní, energetické nebo environmentální politice).

Územní plánování

Územní plánování vychází ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle kterého je cílem územního plánování vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území… Tyto předpoklady zajišťuje soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tímto účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje. Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků.

Základním strategickým dokumentem územního plánování je Politika územního rozvoje, která vychází z potřeby územního plánování mít dokument na centrální úrovni, jenž by koordinoval územně-plánovací dokumenty na nižších úrovních. Jedná se o koordinační dokument pro činnosti územního plánování na úrovni krajů a obcí. Politika územního rozvoje koordinuje také aktivity odvětvových politik z hlediska udržitelného rozvoje území (vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost obyvatel území).

Pro Politiku územního rozvoje je charakteristické její technické zaměření. Stanovuje rámcové podmínky pro předpokládané umístění rozvojových záměrů do vymezených oblastí, os, koridorů a ploch, a tím umožňuje zvyšovat jejich přínosy a minimalizovat jejich negativní dopady. Dále vymezuje plochy a koridory dopravy a technické infrastruktury, jež mají mezinárodní a republikový význam nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje, stanovuje ve vymezených oblastech, plochách a koridorech kriteria a podmínky pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v území a pro jejich posuzování, zejména na jejich budoucí význam, možná ohrožení, rozvoj, útlum, preference a rizika.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 38/2007.

Článek vznikl na základě výzkumných aktivit v rámci projektu „Možnosti využití prostorového plánování a rozvoje v ČR“ Interní grantové agentury Vysoké školy ekonomické v Praze