Památky |
Příhraniční
krajinu severovýchodních Čech zčásti vyplňuje
Děčínská vrchovina se dvěma významnými
chráněnými územími - Národním
parkem České
Švýcarsko
a navazující CHKO
Labské pískovce.
K nejzajímavějším a turisty
nejvyhledávanějším partiím v západní
části vrchoviny a chráněné krajinné
oblasti patří Tiské
stěny. Právem
jsou považovány za jedno z nejtypičtějších
skalních měst ve střední Evropě a v roce 1996 byly
vyhlášeny za přírodní památku.
„Stěnám“ dala pojmenování obec Tisá,
nad kterou vystupuje členitá, téměř kilometr dlouhá
a okolo padesáti metrů vysoká skalní stěna.
Utíná zde jižní okraj plošiny (615 m)
z mírně skloněných vrstev kvádrových
pískovců křídového stáří. Také
vlastní tabulová plošina byla erozními a
svahovými procesy rozčleněna do několika samostatných
skalních masívů s desítkami štíhlých
nebo různě „bachratých“ věží. Při troše
obrazotvornosti v nich objevíme činžáky, chýše
či ruiny pohádkového města; soutěsky a průrvy mezi
skalami zase můžeme považovat za jakési ulice či prostornější
náměstí. Tiské stěny patří k nejstarším
zpřístupněným skalním městům ve střední
Evropě a pojmenování některých útvarů
(např. pitoreskní dvojice Starosta a Doktor) je zde už opravdu
letité. Širší prostranství zvané
Skalní náměstí dělí oblast na dvě části
– východní Velké stěny a západní
Malé stěny. Začíná tu i trasa naučné
stezky, vstup do skalního města je také na východním
okraji při turistické chatě. Červené značená
„hřebenová“ stezka sleduje jižní hranu
stěny, odkud se otevírá pěkný výhled na
České středohoří, do podhůří Krušných
hor a samozřejmě i do strmých skalních srázů.
Neméně působivý pohled (včetně nedalekého
stolového vrchu Děčínského Sněžníku)
nabízí Západní vyhlídka na
vrcholové plošince Malých stěn. Malé
stěny a severní část Velkých stěn jsou skalním
„velkoměstem“ v pravém slova smyslu s
členitou spletí hřebenů a věží. Nestejná
odolnost deskovitě zvrstvených a puklinami prostoupených
pískovců byla příčinou vzniku řady detailních
zvětrávacích tvarů. Nápadný je především
tzv. Tiský hřib ve Velkých stěnách – téměř
čtyři metry vysoká skalka s převislým „kloboukem“,
spočívajícím na nízké a úzké
„noze“. Vyvětráváním méně
odolných poloh pískovců vznikly i četné skalní
brány, okna a tunely. Například ze Skalního
náměstí stezka vychází úzkou, ale
poměrně vysokou Skalní bránou, také některé
další „děravé“ skály byly
pojmenovány, například Medvědí doupě, Poustevna,
Pokoj neboli Obrys Afriky, Lesní brána, Tunel. Povrch
pískovcových stěn zdobí pestrá mozaika
drobných zvětrávacích tvarů – oválných
dutin, lišt a voštin, na vrcholových plošinkách
zase zaujmou „hrncovité“ prohlubně - skalní
mísy. Součástí CHKO Labské pískovce
jsou také dvě méně známá skalní
města v severním sousedství Tiských stěn,
už v blízkosti německé státní
hranice. Patří k vyhledávaným horolezeckým
terénům s několika stovkami výstupových
cest. Rozsáhlejší jsou Ostrovské
skály,
vytvářející spolu s protějšími
Volskými kameny rozsáhlý skalnatý
amfiteátr, vymezený zdrojnicemi říčky Bělé
(Biela) a údolní obcí Ostrov. Vrcholky
Ostrovských skal vyčnívají ze souvislých
lesních porostů a při hraně pískovcové plošiny
byly rozčleněny do soustavy mohutných útesů a
samostatných věží. Mnohé snesou více či
méně přiléhavé pojmenování (např.
Sokol, Orel, Kořenáč, Císař, Obr). Druhou pískovcovou
oblastí jsou Rájecké
skály nad
osadou Rájec. Také tady jde o členité okraje
pískovcové plošiny, rozdělené údolními
zářezy poboček Rájeckého potoka do několika
částí. Směrem ke státní hranici vybíhají
Ptačí stěny s Ptačím kuželem (prostoupeným
pěkným skalním oknem), „shluk“ dalších
působivých útvarů vystupuje v okolí žlutě
značené cesty a nad sinicí mezi obcemi Rájec a
Tisá.