Týdeník Veřejná správa


 Památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

Skalní město Tiské stěny


Vyšlo v čísle 36/2007

Tiské stěny jsou typickým skalním městem. Foto: Doc. RNDr. Jan VítekPříhraniční krajinu severovýchodních Čech zčásti vyplňuje Děčínská vrchovina se dvěma významnými chráněnými územími - Národním parkem České Švýcarsko a navazující CHKO Labské pískovce. K nejzajímavějším a turisty nejvyhledávanějším partiím v západní části vrchoviny a chráněné krajinné oblasti patří Tiské stěny. Právem jsou považovány za jedno z nejtypičtějších skalních měst ve střední Evropě a v roce 1996 byly vyhlášeny za přírodní památku. „Stěnám“ dala pojmenování obec Tisá, nad kterou vystupuje členitá, téměř kilometr dlouhá a okolo padesáti metrů vysoká skalní stěna. Utíná zde jižní okraj plošiny (615 m) z mírně skloněných vrstev kvádrových pískovců křídového stáří. Také vlastní tabulová plošina byla erozními a svahovými procesy rozčleněna do několika samostatných skalních masívů s desítkami štíhlých nebo různě „bachratých“ věží. Při troše obrazotvornosti v nich objevíme činžáky, chýše či ruiny pohádkového města; soutěsky a průrvy mezi skalami zase můžeme považovat za jakési ulice či prostornější náměstí. Tiské stěny patří k nejstarším zpřístupněným skalním městům ve střední Evropě a pojmenování některých útvarů (např. pitoreskní dvojice Starosta a Doktor) je zde už opravdu letité. Širší prostranství zvané Skalní náměstí dělí oblast na dvě části – východní Velké stěny a západní Malé stěny. Začíná tu i trasa naučné stezky, vstup do skalního města je také na východním okraji při turistické chatě. Červené značená „hřebenová“ stezka sleduje jižní hranu stěny, odkud se otevírá pěkný výhled na České středohoří, do podhůří Krušných hor a samozřejmě i do strmých skalních srázů. Neméně působivý pohled (včetně nedalekého stolového vrchu Děčínského Sněžníku) nabízí Západní vyhlídka na vrcholové plošince Malých stěn. Malé stěny a severní část Velkých stěn jsou skalním „velkoměstem“ v pravém slova smyslu s členitou spletí hřebenů a věží. Nestejná odolnost deskovitě zvrstvených a puklinami prostoupených pískovců byla příčinou vzniku řady detailních zvětrávacích tvarů. Nápadný je především tzv. Tiský hřib ve Velkých stěnách – téměř čtyři metry vysoká skalka s převislým „kloboukem“, spočívajícím na nízké a úzké „noze“. Vyvětráváním méně odolných poloh pískovců vznikly i četné skalní brány, okna a tunely. Například ze Skalního náměstí stezka vychází úzkou, ale poměrně vysokou Skalní bránou, také některé další „děravé“ skály byly pojmenovány, například Medvědí doupě, Poustevna, Pokoj neboli Obrys Afriky, Lesní brána, Tunel. Povrch pískovcových stěn zdobí pestrá mozaika drobných zvětrávacích tvarů – oválných dutin, lišt a voštin, na vrcholových plošinkách zase zaujmou „hrncovité“ prohlubně - skalní mísy. Součástí CHKO Labské pískovce jsou také dvě méně známá skalní města v severním sousedství Tiských stěn, už v blízkosti německé státní hranice. Patří k vyhledávaným horolezeckým terénům s několika stovkami výstupových cest. Rozsáhlejší jsou Ostrovské skály, vytvářející spolu s protějšími Volskými kameny rozsáhlý skalnatý amfiteátr, vymezený zdrojnicemi říčky Bělé (Biela) a údolní obcí Ostrov. Vrcholky Ostrovských skal vyčnívají ze souvislých lesních porostů a při hraně pískovcové plošiny byly rozčleněny do soustavy mohutných útesů a samostatných věží. Mnohé snesou více či méně přiléhavé pojmenování (např. Sokol, Orel, Kořenáč, Císař, Obr). Druhou pískovcovou oblastí jsou Rájecké skály nad osadou Rájec. Také tady jde o členité okraje pískovcové plošiny, rozdělené údolními zářezy poboček Rájeckého potoka do několika částí. Směrem ke státní hranici vybíhají Ptačí stěny s Ptačím kuželem (prostoupeným pěkným skalním oknem), „shluk“ dalších působivých útvarů vystupuje v okolí žlutě značené cesty a nad sinicí mezi obcemi Rájec a Tisá.