Památky |
Malebnou krajinou mezi severovýchodním prahem Železných hor a přilehlou Chrudimskou tabulí se proplétá říčka Ležák, jeden z nejvýraznějších levých přítoků Novohradky. Pojmenování mu dala osada Ležáky, která se vedle Lidic stala jedním ze smutných symbolů nacistické zvůle za okupace. Letos v červnu jsme si připomněli šedesáté páté výročí vypálení Ležáků a vyvraždění nebo odvlečení místních obyvatel. Areál někdejší osady Ležáky s řadou památníčků na místě původních stavení je nepochybně nejvyhledávanějším místem v půvabném údolí Ležáku. Přístup je tam jednak ve směru od Skutče, jednak od Nasavrků, případně od Slatiňan nebo z opačné, jižní strany z Hlinska.
Při březích Ležáku však najdeme také řadu přírodních zajímavostí, včetně zvláště chráněných území. Asi třicet kilometrů dlouhá říčka Ležák pramení (v 606 m n.m.) pod Medkovými kopci v severovýchodním okolí Hlinska a u Hrochova Týnce se vlévá do Novohradky; hornímu toku se podle obce Holetín říká též Holetínka. Ležák se převážně proplétá krajinou, tvořenou žulami železnohorského masívu s několika zalesněnými návršími (např. Hůrka u stejnojmenné osady nebo Zárubka mezi pamětním areálem v Ležákách a Dachovem míjí). V poněkud širších údolních úsecích říčka se svými přítoky napájí několik rybníků. Najdeme je i v blízkosti Ležáků, ale především pod Miřeticemi, kde tři největší nesou pojmenování Petráň, Hořička a Žďár. Poblíž je i docela malý Kovárenský rybník s okolními mokřinami, chráněnými jako botanická lokalita. Nejpůsobivějšími údolními partiemi Ležák protéká v okolí Žumberka. Hlubokým zářezem se skalnatými svahy, balvanitým řečištěm a řadou rekreačních chat říčka přitéká k Žumberku už od Podbošovského mlýna. Obci Žumberku dominuje kostel Všech svatých se sousední zvonicí, na které zaujme dřevěné patro s cibulovitou střechou. Kolem kostela vede vyznačená stezka ke zřícenině hradu Žumberk s bizarními pozůstatky obvodového zdiva, čnícími ze strmého ostrohu vysoko nad dnem údolí. V Žumberku ústí do Ležáku též jedna z levých poboček Kvítecký potok s botanicky významnou mokřinovou nivou, navrženou za přírodní památku. Také pod Žumberkem Ležák teče hlubokým údolím, jehož svahy jsou místy protnuty stěnami a jámami žulových kamenolomů. Na levém údolním svahu se pod silnicí do Lukavice zachovaly skromné stopy po tvrzišti, zvaném Kočičí hrádek. Směrem k obci Bítovany Ležák vtéká na území Chrudimské tabule, kde se údolí už postupně rozšiřuje. Na jižním okraji Bítovan se při pravém břehu nacházejí dvě pozoruhodná místa, sdružená do přírodní památky Farář. Pojmenování jí dal rybník, zvaný též Farářský či Farský, porostlý při západním břehu rozlehlou rákosinou. Hladina rybníka vzbudila v minulosti pozornost botaniků a ochranářů, a to díky kdysi hojnému výskytu jinde už vzácné vodní rostliny kotvice plovoucí. Po nešetrné úpravě rybníka (vyhrnutí dna a následném zvýšení hladiny) před deseti lety byla tato významná lokalita do značné míry poškozena. Druhou zajímavostí přírodní památky Farář u Bítovan je nedaleký pravý svah údolí Ležáku, zvaný V syslích. Tvoří jej skupina skalních útvarů z pískovců svrchnořídového stáří, stupňovitě vysokých kolem pěti metrů a modelovaných zvětráváním nestejně odolných vrstev. Vznikla tak pestrá povrchová mozaika se skalními dutinami, jamkami a převisy. Zajímavé jsou i některé partie při úpatí strmých skal. Na jihovýchodním okraji vystupuje z podloží pískovců mnohem starší zvětralá žula, uprostřed lokality se zase zachovaly stopy po někdejší pokusné těžbě nekvalitního uhlí. Další přírodní zajímavost je k vidění také při silniční křižovatce mezi Bítovany a železniční zastávkou Zaječice. Neobvyklými rozměry zde zaujme hloh obecný, jehož "košatý" keř byl vyhlášen za památný strom.
Doc. RNDr. Jan Vítek