Lexikon evropského práva |
Rosemarie Kapfererová dostávala opakovaně na svou rakouskou adresu od německé firmy Schlank & Schick gratulace, že vyhrála peněžitou cenu, spolu s informací, že vyplacení výhry je podmíněno nezávaznou zkušební objednávkou nabízeného zboží. Paní Kapfererová nakonec neodolala a zaslala vyplněné formuláře firmě zpět a očekávala výplatu zhruba 4 tisíc EUR. Firma Schlank & Schick však její odpověď vyhodnotila tak, že patrně není vážným zájemcem o nabízené zboží, a dále s ní nekomunikovala. Žalobou se pak zklamaná spotřebitelka domáhala, aby soud uložil vyplatit slíbenou výhru. Zemský soud v Innsbrucku poukázal zejména na rozsudek ve věci Gabriel a na problém, zda klamavý příslib výhry představuje dostatečně úzkou spojitost s navrženým uzavřením spotřebitelské smlouvy. Kdyby se totiž kritérium úzké spojitosti vymezené Evropským soudní dvorem v roce 2002 mělo do případu Kapfererová důsledně promítnout, znamenalo by to, že se objeví v novém právním světle jak otázka pravomoci a příslušnosti soudu, který řízení již před vynesením rozsudku ESD zahájil, tak otázka právního názoru rozhodného pro meritorní řešení sporu. Innsbrucký soud zvažoval možnost potvrdit prvostupňový rozsudek i přes nekorektní aplikaci nařízení č. 44/2001. Chtěl však zjistit, zda by se v případě následné žaloby proti rakouskému státu ze strany paní Kapfererové, která by výsledek sporu před rakouskými soudy mohla považovat za porušení svých spotřebitelských práv zaručených právem EU, mohl projevit i v oblasti soudního rozhodování řetězový efekt předestřený v rozsudku ve věci Kühne & Heitz. Podle paradigmatu Kühne & Heitz jsou totiž vymezeny podmínky, týkající se povinnosti přezkoumat konečné správní rozhodnutí porušující právo EU v té podobě, jak bylo dodatečně vyloženo Evropským soudním dvorem.
V odpovědi na předběžnou otázku Evropský soudní dvůr rozsudkem ze dne 16. 3. 2006 zdůraznil, že překážka věci rozsouzené má zásadní význam v právním řádu EU i ve vnitrostátních právních řádech. Požadavek komunitárního práva nezní tak, že vnitrostátní soud nemá použít vnitrostátní procesní pravidla přiznávající rozhodnutí povahu zakládající překážku věci rozsouzené, pokud by to umožnilo napravit porušení komunitárního práva. Úpravou procesních podmínek mají členské státy především zajistit, aby tyto podmínky nebyly méně příznivé než ty, které se týkají obdobných věcí rozhodovaných na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a aby nebyl při výkonu spravedlnosti znemožněn anebo nadměrně ztížen výkon práv přiznaných jednotlivcům právním řádem EU (zásada efektivity). I kdyby bylo možné dopad dřívějšího rozsudku ve věci Kühne & Heitz vztáhnout na podmínky, které se týkají zrušení pravomocného soudního rozhodnutí, platí, že povinnost přezkoumat na základě článku 10 SES konečné rozhodnutí, jímž bylo porušeno komunitární právo, vzniká jen tehdy, pokud má příslušný orgán veřejné moci na základě vnitrostátního práva pravomoc revokovat takto vadné rozhodnutí. Ze zásad spolupráce a loajality totiž přímo nevyplývá povinnost vnitrostátního soudu zrušit v rozporu s vnitrostátními procesními pravidly konečné soudní rozhodnutí, porušující pravidla komunitárního práva.
Doc. JUDr. Richard Pomahač
Právnická fakulta Univerzity Karlovy