Evropská unie |
Evropská komise, výkonný orgán EU, vydala 30. května 2007 sdělení, ve kterém se zabývá problematikou dárcovství orgánů a transplantací. Jedná se o velmi komplexní a citlivou otázku s etickou dimenzí, jejíž řešení vyžaduje účast co nejširší veřejnosti. V jednotlivých členských státech můžeme vidět různé přístupy jak z hlediska kulturního, tak i právního, administrativního nebo organizačního. V dokumentu jsou načrtnuty aktivity, které hodlá Evropská komise na komunitární úrovni v brzké době realizovat.
Transplantace orgánů patří k největším úspěchům lékařství v minulém století. Od počátku dvacátého století probíhaly pokusy nejprve na zvířatech, poté se v roce 1954 uskutečnila první úspěšná transplantace ledvin, následně pak transplantace dalších orgánů. Nejznámější je zřejmě transplantace srdce, kterou uskutečnil 3. prosince 1967 v jihoafrickém Kapském městě profesor Chris Barnard. Jak prohlásil komisař Kyprianou, který má v kompetenci problematiku veřejného zdraví, dochází v Evropě na základě úspěšných transplantací orgánů každoročně k záchraně tisíců lidských životů. Jejich počet by však mohl být podstatně vyšší, pokud by se v řadě evropských států podařilo snížit nedostatek nabízených orgánů. Komisař vyjádřil přesvědčení, že tuto situaci by mohlo výrazně zlepšit zavedení tzv. evropské karty dárců orgánů a také přijetí společných evropských standardů kvality a bezpečnosti při darování a transplantacích orgánů. Spolupráce mezi jednotlivými členskými státy v dané oblasti by tak mohla přispět k zabezpečení dostatečné zásoby transplantovaných orgánů. Nedostatek orgánů pro transplantaci je hlavním faktorem, který ovlivňuje “transplantační programy”. V současné době je v Evropě přibližně čtyřicet tisíc občanů na seznamu čekatelů na transplantaci orgánů. Míra úmrtnosti u této skupiny občanů se pohybuje v intervalu od patnácti do třiceti procent.
Při využívání transplantovaných orgánů existuje riziko přenosu nemocí z dárce na příjemce. Odborná literatura se zmiňuje o přenosu HIV, žloutenky typu B a C, bakterií, různých druhů rakoviny. Přenos nemocí prostřednictvím transplantovaných orgánů vede k vážným zdravotním komplikacím a často též k úplnému zhroucení imunitního systému příjemce. Proto musí být všechny transplantované orgány, i přes jejich velký nedostatek, podrobeny důkladné kontrole. Mezi jednotlivými členskými státy dochází každoročně k výměně orgánů využívaných pro účel transplantace. Jejich počet tvoří však celkově malý podíl na úhrnném počtu transplantovaných orgánů s výjimkou těch oblastí, které spadají pod mezinárodní smlouvy (Eurotransplant). V těchto případech dosahuje výměna orgánů pro transplantaci mezi státy až dvaceti procent. Každoročně se řada občanů členských států podrobuje transplantaci orgánů v jiném státě EU, než ve kterém mají trvalý pobyt. Tento fenomén je způsoben skutečností, že v jednotlivých státech je různý výskyt orgánů vhodných pro transplantaci. Proto si pacienti vybírají zemi, ve které je nabídka vyšší než v jejich domovském státě. Vzhledem k tomu, že se však legislativa i požadavky na úroveň poskytovaných služeb v jednotlivých státech liší, snaží se Evropská unie postupně zajistit v celé Unii jednotnou vysokou úroveň ochrany pacientů. Největším problémem při transplantacích orgánů v členských státech EU zůstává jejich nedostatek. Odhaduje se, že každý den umírá v Evropě deset pacientů, protože se nepodařilo zajistit orgán, který by jim mohl být transplantován. Ve všech státech se prodlužují seznamy pacientů, čekajících na transplantaci. Dokonce i tam, kde se trvale zvyšuje počet dárců transplantovaných orgánů, je velmi obtížné snížit počet pacientů a zkrátit čekací dobu. Poptávka po orgánech totiž roste rychleji než jaký je přírůstek dárců orgánů.
Mezi jednotlivými státy jsou však značné rozdíly v počtu dárců orgánů. Lze je velmi obtížně zdůvodnit, velkou roli zřejmě hrají aspekty kulturní, historické a sociální, které jsou kombinovány s úrovní zdravotnických služeb států a organizačním aspekty systému dárcovství v dané zemi.
Nedostatek orgánů pro transplantaci vede k nezákonnému obchodu s lidskými orgány. I když na mezinárodní úrovni není o tomto obchodu vedena evidence, je zřejmé že se nezákonná činnost stává lukrativní možností zvýšení zisků mezinárodních gangů. K tomu jsou zneužíváni především lidé z velmi slabých sociálních skupin, pro které je prodej vlastního orgánu často jediným možným prostředkem pro získání finančních prostředků a řešení svízelné životní situace. Tento specifický druh nezákonného obchodu však není ve světě ničím novým. Již v osmdesátých letech byla zaregistrována v Asii takzvaná transplantační turistika. Bohatí Asiaté z různých zemí cestovali do Indie a jiných států jihovýchodní Asie, aby získali od chudých dárců požadované lidské orgány. Od té doby se obchod rozšířil i do dalších světových lokalit. I když je tento obchod v Evropě ve srovnání s ostatními kontinenty méně rozšířen, přesto znamená vážný politický a etický problém.
Evropská komise již řadu let vynakládá značné úsilí na podporu problematiky transplantací a dárcovství lidských orgánů, především prostřednictvím různých komunitárních programů. V jejich rámci byla realizována řada projektů, jejichž výsledky podnítily EK k aktivování její politiky v této oblasti. Během italského předsednictví EU v roce 2003 uspořádala italská vláda konferenci expertů a v roce 2006 Evropská komise zahájila otevřený konzultační proces k danému tématu. Ten by měl především identifikovat hlavní problémy a stanovit opatření, která by měla být přijata na komunitární úrovni. Tato snaha by měla vyústit v legislativní oblasti v roce 2008, kdy se předpokládá, že EK předloží návrh směrnice o kvalitě a spolehlivosti darovaných lidských orgánů. Tento předpis by měl navázat na směrnici EK z roku 2004 (Directive 2004/23/EC), která vymezuje vysoké standardy kvality a spolehlivosti pro darování, nabídku, testování, uchovávání, skladování a distribuci lidských tkání a buněk. Nová směrnice by měla mimo jiné přispět k vytvoření standardů pro zajištění kvality a spolehlivosti darovaných orgánů a vytvoření národních institucí, které by zajišťovaly sledování dárcovství a transplantací a také informování o případných nedopatřeních. Směrnice by měla také vést k vytvoření inspekčních a kontrolních opatření a takového mechanismu, který by byl schopen charakterizovat orgány pro dárcovství tak, aby tým lékařů, kteří budou provádět transplantaci, mohl bezpečně vyhodnotit možná rizika (Tabulka). V květnu letošního roku byla publikována zvláštní studie Eurobarometeru, která se zabývala názory občanů členských států EU na problematiku dárcovství lidských orgánů. Více než dva z pěti občanů EU (41 %) již v rodinném kruhu někdy diskutovali problematiku dárcovství orgánů, kdežto 58 % dotázaných toto téma nikdy nezařadilo do rodinné diskuse. Nejvíce byla problematika diskutována mezi Nizozemci (75 %), Švédy (66 %) a Dány (58 %). Na druhé straně největším “tabu” bylo dárcovství pro Čechy (19 %) a Kypřany (19 %), dále pro Estonce a Rakušany. O dárcovství orgánů diskutovaly ve státech EU více ženy (45 %) než muži (37 %). Lze též konstatovat, že toto téma bylo nejčastěji probíráno u občanů s vysokoškolským vzděláním. Budeme-li posuzovat výskyt daného tématu v komunikaci občanů podle profesního hlediska, tak nejvíce se jím zabývali manažeři a úředníci.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 34/2007.
Stát | Ochota darovat posmrtně vlastní orgán | Souhlas s darováním orgánu zemřelého příbuzného |
---|---|---|
Švédsko | 81 | 74 |
Malta | 75 | 71 |
Finsko | 73 | 73 |
Belgie | 71 | 65 |
Dánsko | 69 | 63 |
Nizozemsko | 69 | 66 |
Francie | 67 | 61 |
Irsko | 67 | 57 |
Portugalsko | 66 | 63 |
Velká Británie | 63 | 63 |
Slovinsko | 63 | 59 |
Lucembursko | 62 | 62 |
Estonsko | 58 | 53 |
Španělsko | 57 | 59 |
Kypr | 57 | 53 |
Řecko | 53 | 54 |
Maďarsko | 51 | 49 |
Polsko | 51 | 58 |
Slovensko | 50 | 46 |
Litva | 48 | 48 |
Německo | 46 | 46 |
Itálie | 45 | 46 |
Česká republika | 44 | 40 |
Rakousko | 33 | 35 |
Lotyšsko | 29 | 38 |
EU 25 | 56 | 54 |