Evropská unie |
V Evropských společenstvích existuje řada právních předpisů, které občanům zajišťují z mnoha hledisek rovné příležitosti. Předpisy vycházejí především z článku 13 Amsterdamské smlouvy, jenž stanovuje, že Rada EU po konzultaci s Evropským parlamentem může na základě návrhu Evropské komise přijímat opatření v boji proti diskriminaci. Ta může být založena na základě rozdílu pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.
I když řada přijatých směrnic zaručuje ochranu občanů před jakoukoli formou diskriminace, problémy v této oblasti přetrvávají. Proto také již rok 1997 byl vyhlášen Evropským rokem proti rasismu a rok 2007 Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny. V lednu letošního roku publikovala Evropská komise studii Eurobarometeru, ve které se v červnu a červenci loňského roku zjišťovaly názory občanů 25 členských a dvou v té době přistupujících států (Bulharsko, Rumunsko) Unie, jakým způsobem vnímají jednotlivé formy diskriminace. Ukázalo se, že především diskriminace na základě etnického původu, zdravotního postižení a sexuální orientace je relativně velmi rozšířena. Mezi jednotlivými členskými státy však výsledky průzkumu ukazují značné rozdíly. Ty mohou být zapříčiněny řadou faktorů, především sociálně ekonomickými, historickými a kulturními. Při posuzování odpovědí je nutno vycházet z toho, že občané vnímají diskriminaci většinou na základě osobních zkušeností, svého přesvědčení a v tomto kontextu vyhodnocují okolní události. Důležité při tom je, jak si občané vykládají celospolečenské normy a standardy chování, podle nichž posuzují jednotlivé formy diskriminace.
Velká většina občanů všech států Unie potvrdila, že v jejich zemi je nevýhoda, pokud je občan zdravotně postižený, romského původu, patří k věkové kategorii seniorů nebo je homosexuálně orientován. Nejvíce je znevýhodnění vnímáno u občanů se zdravotním postižením. Celkem 91 % respondentů se vyslovilo pro vynaložení finančních prostředků tak, aby se snížily fyzické překážky pro zdravotně postižené občany. Ze šesti druhů diskriminace považují občané EU za nejvíce rozšířenou etnickou diskriminaci. Takřka každý pátý z respondentů (19 %) zastává názor, že tento druh diskriminace je velmi rozšířen a dalších 45 % si myslí, že tato diskriminace je docela rozšířena. Pouze každý padesátý z dotázaných se domnívá, že diskriminace na základě etnického původu vůbec neexistuje. Názory se však liší podle věkové kategorie respondentů. Nejvíce mají pocit tohoto druhu diskriminace občané nejmladší věkové skupiny (69 %), kdežto občané nad 55 let vnímají tuto diskriminaci podstatně méně (58 %). Velkou roli při vnímání etnické diskriminace hraje fakt, zda mají respondenti v dané etnické minoritě osobní přátele a známé. Pokud tomu tak je, považují tuto diskriminaci za podstatně více rozšířenou nežli lidé, kteří nemají osobní kontakty s příslušníky dané minority. S výjimkou čtyř států EU ve všech zbývajících zastávají občané názor, že občané odlišného etnického původu obohacují jejich národní kulturu. Průzkum však odhalil velké rozdíly mezi jednotlivými členskými státy ve vnímání multikulturní společnosti. Ve skandinávských státech, především ve Finsku a ve Švédsku, chápou občané kulturu jiných etnik jako obohacení vlastní kultury v mnohem větším měřítku než občané Malty a Kypru. Tento rozdíl je možné chápat jako určitou obavu nejmenších států Unie ze ztráty vlastní kulturní identity. Česká republika se v tomto směru umístila hluboko pod evropským průměrem (65 %), když pouze každý druhý z respondentů (51 %) zastává názor, že příslušníci etnických minorit obohacují domácí kulturu. Názory na multikulturní společnost jsou ve všech členských státech ovlivněny především sociálně demografickým složením respondentů. Lidé s vyšším dosaženým vzděláním jsou více nakloněni vytváření multikulturní společnosti, která tak obohacuje celkový společenský vývoj. U romské populace, která tvoří největší etnickou minoritu v rozšířené Evropské unii, zastává celkem 77 % občanů názor, že být Rómem je ve společnosti nevýhoda. Nejvíce zastávají tento názor občané Švédska, nejméně je rozšířen v Bulharsku a Rumunsku, kde žije nejvíce příslušníků této skupiny. Na druhé straně je podle názoru občanů rozšířena diskriminace na základě pohlaví. Dva z pěti dotázaných občanů (40 %) jsou přesvědčeni, že tento druh diskriminace je velmi rozšířen, avšak více než polovina respondentů (53 %) si myslí, že se vyskytuje pouze v malém měřítku.
Vnímání diskriminace zdravotně postižených občanů se mezi jednotlivými členskými státy značně liší. Nejvíce vnímají tento druh diskriminace Italové (68 %), Francouzi (66 %) a Portugalci (60 %). Na druhé straně nejméně je tento fenomén vnímán v Dánsku (32 %), na Maltě (34 %) a v Irsku (35 %). V České republice považuje diskriminaci zdravotně postižených občanů za rozšířený jev přesně každý druhý občan (50 %), což je o něco méně než činí průměr Unie (53 %). Celkově však lze konstatovat, že rozdíly mezi patnácti původními a deseti novými členskými státy v dané oblasti jsou velmi malé. Průzkum také prokázal, že ženy vnímají diskriminaci zdravotně postižených občanů více než muži. Je zajímavé, že poměrně malý rozdíl ve vnímání této formy diskriminace byl zaznamenán mezi lidmi, kteří osobně znají zdravotně postižené občany a těmi, kteří se s nimi nesetkali (Tabulka).
Více než polovina občanů EU (51 %) zastává názor, že v jejich zemi se nevynakládá dostatečné úsilí v boji proti diskriminaci. Na druhé straně 45 % občanů zastává opačný názor. V jednotlivých státech se však názory na tuto problematiku značně odlišují. Nejvíce jsou spokojeni s bojem proti všem formám diskriminace obyvatelé Kypru (67 %), Finska (64 %) a Rakouska (61 %). Nejméně jsou spokojeni s bojem proti diskriminaci Poláci (24 %), Švédové (28 %) a Lotyši (33 %). V Čechách si 46 % občanů myslí, že se vynakládá dostatečné úsilí v boji proti diskriminaci, což přibližně odpovídá průměru v celé EU (45 %). Lze také konstatovat, že občané starší a s vyšším dosaženým vzděláním jsou při posuzování míry diskriminace kritičtější než lidé mladší a s nižším vzděláním. Prakticky mezi respondenty panuje jednota v názoru, že by státy měly vynakládat na odstranění bariér pro lidi se zdravotním postižením a jejich začlenění do společnosti více finančních prostředků. Velké rozdíly mezi jednotlivými státy lze spatřit ve vnímání diskriminace občanů na základě sexuální orientace. Nejvíce je tato forma diskriminace zřejmá v Itálii (73 %), na Kypru (72 %), v Řecku (68 %) a v Portugalsku (67 %), nejméně v Estonsku (26 %) a v Dánsku (27 %). Česká republika, kde považují diskriminaci na základě sexuální orientace za rozšířenou tři z deseti občanů (30 %), se řadí v žebříčku států hned za Estonsko a Dánsko. Průzkum ukázal, že ve státech jižního křídla EU, především na Kypru, v Řecku a Portugalsku, je pro většinu občanů problematika homosexuality stále tabu.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 24/2007.
Stát | Diskriminace je rozšířena především v těchto oblastech | ||
---|---|---|---|
Etnický původ | Zdravotní postižení | Sexuální orientace | |
Belgie | 78 | 53 | 49 |
Česká republika | 51 | 50 | 31 |
Dánsko | 79 | 32 | 27 |
Estonsko | 37 | 49 | 26 |
Finsko | 70 | 43 | 49 |
Francie | 80 | 66 | 57 |
Irsko | 57 | 35 | 38 |
Itálie | 77 | 68 | 73 |
Kypr | 71 | 47 | 72 |
Litva | 23 | 53 | 42 |
Lotyšsko | 29 | 51 | 32 |
Lucembursko | 45 | 36 | 36 |
Maďarsko | 66 | 58 | 36 |
Malta | 69 | 34 | 56 |
Německo | 48 | 37 | 31 |
Nizozemsko | 83 | 53 | 50 |
Polsko | 33 | 53 | 59 |
Portugalsko | 61 | 60 | 67 |
Rakousko | 56 | 52 | 43 |
Řecko | 76 | 56 | 68 |
Slovensko | 49 | 43 | 33 |
Slovinsko | 55 | 43 | 61 |
Španělsko | 71 | 54 | 49 |
Švédsko | 85 | 53 | 63 |
Velká Británie | 68 | 47 | 48 |
EU 25 | 64 | 53 | 50 |
Bulharsko | 42 | 45 | 25 |
Rumunsko | 39 | 48 | 47 |