Téma |
V předcházejících dílech věnovaných problematice dlouhodobého uchovávání elektronicky podepsaných elektronických dokumentů (DUEL) byly zmíněny všechny problémy, které je zapotřebí aktivně řešit v důsledku rozvoje eGovernmentu, eFakturace a dalších elektronických agend v České republice. V tomto díle budou představeny jednotlivé koncepční požadavky pro DUEL. Problematika tvorby a provozu archivu, který zabezpečí DUEL, je velmi široká, pozornost tedy bude věnována pouze jádru problému.
Formáty
Počet formátů, které budou archivním pracovištěm přijímány, musí být omezen. Pro jednotlivé formáty musí být jasně vymezen způsob jejich dlouhodobého uchovávání včetně postupů při jejich migraci. Předpokládanými druhy formátů pro DUEL jsou:
Z množství souborů, které připadají pro DUEL v úvahu a jejichž výčet není zdaleka úplný, je zřejmé, že jejich výčet je potřeba pevně stanovit. Vzhledem k tomu, že největším původcem dokumentů pro jejich dlouhodobé uchovávání je dnes veřejná správa, musí být právně zajištěny nejen výstupy z orgánů veřejné správy, ale také vstupy dokumentů do orgánu veřejné správy (viz Schéma). Z obrázku vyplývá, že dokumenty, které “putují” do archivu, vznikají na konkrétním orgánu veřejné správy, kterému jsou předávány ostatními orgány veřejné správy, komerčními subjekty a občany. Legislativním nástrojem pro stanovení výčtu formátů je zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a jeho prováděcí právní předpisy (nebo nový zákon, který bude řešit problematiku DUEL). Vzhledem k tomu, že archiv bude muset reagovat na vznik a používání nových formátů, bude vhodné seznam formátů přijímaných archivem k dlouhodobému uchovávání stanovit vyhláškou. Současně se zákonem č. 499/2004 Sb. je třeba promítnout omezení formátů také například do zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení a zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Je žádoucí, aby byla zahájena diskuse o tom, zda omezovat z hlediska počtu formátů i takové vstupy do orgánu veřejné správy, které nejsou předmětem předání do archivu (zpravidla deset let po vzniku dokumentu). Příkladem takového právního předpisu je například nařízení vlády č. 495/2004 Sb., o zřízení elektronických podatelen.
Třídění formátů
Pro jednotlivé formáty musí být vypracovány plány, ve kterých bude odhadnuta jejich podpora. Respektive, jak dlouho se předpokládá, že tento formát bude výrobci softwaru podporován a tudíž soubory v daném formátu nebude třeba migrovat. Na základě doby podpory konkrétního formátu budou při příjmu soubory tříděny do dvou kategorií - “migrovat” a “uchovat”. Soubory spadající do kategorie “migrovat” je zapotřebí ihned při vstupu do archivu migrovat do formátu, který zajistí jejich čitelnost. Do této kategorie mohou být zahrnuty také soubory, které nejsou ve formátu, který byl archivem přijímán, ovšem jejich uchování je vysoce žádoucí. Soubory spadající do kategorie “uchovat” mají čitelnost, alespoň z pohledu daného časového okamžiku, zajištěnu. Tyto soubory jsou uchovávány ve formátu, ve kterém byly přijaty a v okamžiku jejich přijetí se tedy není třeba zabývat jejich migrací, respektive zajištěním autenticity při jejich migraci.
Migrace a formáty
Pro výběr vhodných formátů pro dlouhodobé uchovávání je třeba vzít v úvahu samozřejmě jejich rozšířenost, a současně také jejich dokumentovatelnost. Pokud je totiž formát elektronického dokumentu proprietárním formátem – tj. řešením, které není plně dokumentováno pro svoji implementaci, jeho migrace může být těžko proveditelná. Pokud formát není dokumentován, je lépe jej nahradit plně zdokumentovaným formátem a soubory proprietárního formátu označit jako “migrovat”. V případě rozhodnutí o tom, že formát nebude archivem podporován, je třeba vzít v úvahu i další fakta, jako jsou situace “výrobce” tohoto formátu a zajištění jeho budoucí podpory, rozšířenost tohoto formátu, rozšířenost konkurenčního formátu, počet konkurenčních formátů.
Zajištění autenticity
Jak bylo vysvětleno v předcházejících dílech této série, v případě migrace nelze prokázat platnost elektronického podpisu/značky nebo časového razítka. Vazba těchto autentizačních prvků na konkrétní soubor je porušena změnou hash souboru. Tento proces je nezvratný. Čistě technologickým postupem nemůže být tato problematika řešena, musí se tak dít ve spolupráci s legislativou. Otázkou je, zda má vzniknout zcela nový právní předpis, či zda má být pouze doplněn a rozšířen současný zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. Náplní právního předpisu pro DUEL má být v podstatě jediné. Prostředí archivu, které je zajištěné fyzicky, personálně, technicky a administrativně, je důvěryhodné. Důvěryhodnost prostředí archivu bude využita pro provádění migrací dokumentů.
Migrace, provedená
je označena jako migrace důvěryhodná, kdy po této migraci je na migrované dokumenty ze strany legislativy pohlíženo jako na “originál” elektronického dokumentu. Současně s podmínkami důvěryhodnosti migrace musí být stanoveny další podmínky, které zajistí důvěryhodný systém archivu. Jedná se o zajištění
Opatření proti stárnutí kryptografických algoritmů
Tato problematika je u různých světových projektů řešena systémem “nabalování časových razítek”. Vždy, když je kryptografický algoritmus, na němž je založen současný e-podpis/značka nebo časové razítko, slabý (tzn. je teoreticky nebo kryptograficky prolomen), dojde k tomu, že dokument je orazítkován časovým razítkem, které je založeno na algoritmu v dané době silným. Tímto způsobem dochází k “nabalování časových razítek” na daný elektronický dokument. Dobu, po kterou je kryptografický algoritmus silný (při použití RSA šifrovacího algoritmu, SHA 256 hash funkce a soukromým klíčem - data pro vytváření elektronického podpisu podle zákona č. 227/2000 Sb. - v délce 2048 bitů), můžeme vzhledem k rozvoji informačních technologií odhadovat na pět let. Tento způsob ochrany elektronického dokumentu má být využit u jeho “originálu” a také u jeho “migrovaných originálů”. Způsob zajištění časovými razítky je z hlediska evidence použitých kryptografických algoritmů u jednotlivých souborů poměrně náročný. Druhým možným řešením je opět zajištění důvěryhodným systémem archivu jako takovým. Pokud je důvěryhodný systém archivu, v němž jsou umístěny elektronické dokumenty, zabezpečen takovým způsobem, že je v něm z hlediska zákona možno provádět migraci, poskytuje také dostatečně důvěryhodné prostředí pro dlouhodobé uchovávání elektronických dokumentů, jejichž e-podpis/e-značka nebo časové razítko jsou vytvořeny na základě slabých nebo prakticky prolomených kryptografických algoritmů (4).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 20/2007.
Poznámky: