Přírodní památky |
V naší vlasti máme několik krajinných celků s poněkud honosným názvem “hory”, i když z hlediska zeměpisného náleží spíše mezi vrchoviny nebo dokonce pahorkatiny. K nejznámějším příkladům patří Železné hory na severním okraji Českomoravské vrchoviny. Název “hory” se pro ně vžil už ve středověku, tehdy se však vztahoval spíše k “horním dílům”, tedy k železnorudnému hornictví, nežli k členitosti zdejší krajiny.
Vpravdě horským dojmem tak působí pouze příkrý, několik set metrů vysoký jihozápadní svah Železných hor nad Třemošnicí, Běstvinou a Jeřišnem, zvýrazněný hřbetem Krkanky a Kaňkových hor. Tyto partie jsou součástí CHKO Železné hory a z větší části také národní přírodní rezervace Lichnice-Kaňkovy hory, chránící především hodnotná společenstva bukových a smíšených lesních porostů na skalnatých a suťových svazích. K hlavním dominantám nad hlubokými roklemi Lovětínského a Zlatého potoka tam patří rozeklaná silueta zříceniny hradu Lichnice, snadno dostupná z obce Podhradí na silnici od Třemošnice, Prachovic a Sečské přehrady. Vinou se tudy i turistické značky. Z hradního zdiva je pěkný výhled po okolních partiích Železných hor i daleko do podhůří s povodím Doubravy, v sousedství hradu vystupuje ještě jedno vyhlídkové místo – Dívčí kámen či Dívčí skok, otevírající se do hlubin Lovětínské rokle. K tomuto strmému skalnímu útesu se váže pověst o kruté a nelítostné, nakonec však spravedlivě potrestané princezně Miladě z lichnického panství. Ještě v Podhradí láká pozornost jeden z nejstarších a nejmohutnějších stromů v Čechách, zvaný Žižkův dub. Jeho kmen dosahuje výšky 28 metrů a objemu 922 centimetrů. Za Hedvičiným údolím u třemošnické osady Hedvíkov navazuje na lichnickou část rezervace asi tři kilometry dlouhý a převážně zalesněný hřbet Kaňkových hor, sledující hlavní “železnohorský směr”, tj. od severozápadu k jihovýchodu. Vrcholí přibližně uprostřed délky v 557 metrech nad mořem a přechází jej též hlavní “turistická magistrála” (červeně značená) Železných hor. Na ni se lze napojit (po zelených značkách) také z podhorské obce Běstviny s hodnotnou kaplí sv. Jana Nepomuckého, postavenou podle návrhu J. Santiniho. Červené značení pokračuje od Kaňkových hor k břehům Sečské přehrady, jedné z nejnavštěvovanějších rekreačních oblasti v Železných horách, snadno dostupné také po silnici přes obec Seč. Chladná voda Chrudimky v přehradní nádrži ke koupání v tomto období ještě neláká, za pozornost však stojí také přilehlé údolních stráně. Bezesporu největším lákadlem je tu zřícenina hradu Oheb, stojící na mohutném skalním ostrohu a dominující severní části přehrady. Název Oheb nese i zdejší letitá přírodní rezervace, chránící suťový les s hodnotným podrostem a bohatou měkkýší faunou. Ohebu dala pojmenování skutečnost, že tok Chrudimky se zde výrazně “ohýbá”. Pod skalním ostrohem říční tok i celé údolí náhle mění směr téměř o sto osmdesát stupňů. Většina geologů má zato, že hlavní příčinou tohoto pozoruhodného jevu byl postupný zdvih kry Železných hor, při kterém byla předchůdkyně nynější Chrudimky “donucena” změnit směr odtoku. Původně patrně směřovala do povodí Doubravy, nyní se však pod ostrohem Ohebu “ohýbá” na opačnou stranu – do údolí dolního toku Chrudimky. Tomuto jevu geologové říkají docela přiléhavě “říční pirátství”. Rulový ostroh Ohebské skály je vskutku impozantní - v prostoru hradní zříceniny dosahuje délky více než čtvrt kilometru a svislými stěnami spadá až k hladině přehradní nádrže. Z plošinek na vrcholku skály se otevírá úchvatný pohled přes hladinu Sečské údolní nádrže na malebnou krajinu v místech, kde Železné hory jsou opravdu horami.