Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

Mgr. Michal Mazel
ředitel Odboru bezpečnostní politiky MV ČR

Čtrnáct krajů a osm krajských policejních správ

Vyšlo v čísle 16/2007

Foto: archivSoučasná organizace policejního aparátu v České republice je odrazem státního uspořádání před a po roce 1989. Původní Sbor národní bezpečnosti byl pevně zasazený do rámce silně centralizované státní správy jako jediný a centralizovaný policejní aparát. Polistopadový nástup demokratických prvků ve společnosti a s ním i rozvoj územní samosprávy má vliv i na vývoj struktury policejního aparátu.

Organizace Policie České republiky tak původně zcela logicky vycházela z územně správního členění státu z roku 1960 (z. č. 36/1960 Sb.) a důsledně tak kopírovala 76 okresů a 8 krajů, do kterých byla rozdělena organizace státní správy i justice. V rámci reformy veřejné správy pak byly původní okresní úřady k 31. 12. 2002 zrušeny. Vzniklo 205 obcí s rozšířenou působností, 394 obcí s pověřeným obecním úřadem a 14 samosprávných krajů. Pro úplnost je třeba zmínit, že v České republice je v současné době 6244 obcí a 5 vojenských újezdů. Policie setrvala v původním uspořádání, pro které až dosud nacházela odůvodnění ve shodné organizaci soudů a státních zastupitelství. Vzhledem k rozdělení policejní struktury do krajských správ s územní působností rozdílnou od samosprávných krajů je současná situace taková, že ne pro všechny krajské ředitele existují jednoznační partneři pro spolupráci v podobě krajských hejtmanů. Krajští policejní ředitelé jsou často nuceni zohledňovat požadavky, komunikovat a kooperovat s několika různými krajskými samosprávami. Toto výrazně brzdí komunikaci a oslabuje efektivitu takové kooperace, znemožňuje sjednocení místních bezpečnostních priorit a nenastoluje podmínky umožňující aktivní zapojení samospráv do řešení problémů místní bezpečnosti.

V současné době se proto intenzivně analyzuje možnost vytvoření čtrnácti krajských policejních správ se stejnou územní působností, jakou mají samosprávné kraje. To by jasně definovalo partnery na straně PČR i územní samosprávy sdílející stejnou oblast teritoriální odpovědnosti. Také by to umožnilo jednoznačně definovat priority týkající se bezpečnosti v kraji, zintenzívnilo komunikaci a spolupráci těchto subjektů a samosprávě by se umožnilo aktivně přispívat k udržování bezpečnosti na území, za které nesou odpovědnost.

Případné zřizování nových krajských správ je spojeno s nutností analýzy ekonomických nákladů na jejich zřízení a provoz. Podmínkou úspěšného provedení takové analýzy je vyřešení zásadní otázky, jakou konkrétní podobu bude mít působnost takto nově koncipované krajské správy, které činnosti by si kraje do budoucna měly ponechat a které předat na vyšší nebo nižší výkonnou úroveň. Stavbu reformovaného policejního sboru je však třeba začít od základů, to je od základních útvarů. V tomto ohledu se dnes za mnohdy problematickou dá označit omezená funkčnost útvarů nižšího typu (III. a IV. typu) z hlediska reálné úrovně bezpečnostní služby poskytované lidem. Díky nízkým systemizovaným početním stavům, komplikovaným navíc dalšími objektivními faktory (účast na služební přípravě, kurzech řidičů, školeních, řádnými dovolenými, nemocemi) je k dispozici k dennímu přímému výkonu služby v území minimum policistů. Občan tak paradoxně má na svém území policejní služebnu, policisty však nikoliv. Struktura základních útvarů by měla být nově nastavena tak, aby podporovala efektivní policejní činnost, funkční spolupráci mezi jednotlivými složkami policie a poskytování komplexní služby lidem. Při tom bude třeba nastavit dělbu práce mezi policejními službami tak, aby byly vytvořeny vhodné podmínky pro efektivitu řízení, akceschopnost při přijetí oznámení, prověřování trestných činů, efektivnost předávání poznatků získaných při výkonu služby policisty pořádkové policie v terénu. Soustředění pravomoci a odpovědnosti za celou oblast místních záležitostí veřejného pořádku, bezpečnosti a dopravy do rukou jednoho velení umožní efektivnější využití zejména lidského potenciálu a jednoznačné vymezení odpovědnosti vedoucího základního útvaru za bezpečnostní situaci v jeho obvodu.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 16/2007.