Konzultace |
V roce 2006 se České republice podařilo přiblížit k evropskému stavu v oblasti autorského práva tím, že byl zakončen legislativní proces vládního návrhu novely autorského zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Česká republika se tak stala dalším členským státem Evropské unie, který uvedl harmonizace autorského práva s komunitárním právem, především v podobě směrnice EP a Rady 2001/29 ES, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, do potřebné podoby. Tuto informační směrnici se podařilo začlenit do znění novely autorského zákona (dále jen AutZ) č. 216/2006 Sb. (Zákon č. 398/2006 Sb., úplné znění zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 81/2005 Sb., zákonem č. 31/2006 Sb. a zákonem č. 216/2006 Sb.).
Moderní svět využívá autorská díla a nakládá s nimi, ať již jde o díla literární, umělecká nebo vědecká, způsobem ne vždy právně legitimním. V oblasti veřejné správy a samosprávy existuje řada neziskových institucí a kulturních zařízení, pracujících s produkty duševního vlastnictví a užívajících je v rámci své funkce. Jedná se o produkty nehmotné podoby, které spadají do oblasti ochrany autorských práv, případně práv s nimi souvisejících (například u výkonných umělců).
Náprava negativních zásahů do práv autorů
Knihovny patří ke kulturním institucím, které jsou zřizovány kraji, městy a obcemi. Zřizovatelé jsou zodpovědní za funkci knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby (ale i služby kulturního či vzdělávacího zaměření). Případné porušení autorských práv knihovnami, jejich zaměstnanci, je tudíž záležitostí týkající se zřizovatelů (rovněž i nelegální užívání autorských děl v knihovnách jejich čtenáři, uživateli- klienty). S výrazným nárůstem negativních zásahů do práv autorů a dalších nositelů autorských práv k dílu souvisí snaha zabránit těmto dopadům na činnost knihoven nebo jim účinně předcházet.
Novela byla schválena v příslušném legislativním procesu Parlamentem ČR a její platnost byla stvrzena podpisem prezidenta ČR (jednalo se o návrh předkládaný Ministerstvem kultury ČR). Právní platnosti nabyla 22. května 2006.
Novela výrazně podpořila práva autorů, především majetková práva autorská k dílům užívaným i v rámci funkce neziskových organizací, která v předchozím znění zákona č.121/2000 Sb. AutZ spadala do oblasti, většinou zákonných, výjimek.
Došlo k rozšíření počtu druhu licencí při využívání autorských děl, byla rozšířena pravomoc kolektivních správců autorských práv zaměřená na užívání autorských děl například v knihovnách – zahrnující formu půjčování (absenční) mimo prostory knihovny, dále například užití díla formou autorského čtení, viz § 96 odst.6, ale i 4 (zhotovení díla pro osobní potřebu fyzické osoby nebo vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby pomocí přístroje k zhotovování rozmnoženin), či k uchování dosavadních částí znění zákona týkajících se například užití počítačových programů, elektronických databází, internetu či digitalizace klasických dokumentů a přírůstek elektronických dokumentů. Došlo sice k výrazným změnám v oblasti autorského práva, ale ne tak převratným, aby negativně zasáhly do stávající funkce knihoven a způsobily jim provozní, odborné nebo finanční problémy. Je však nutné vycházet z úsilí všech participujících subjektů na přípravě a přijímání novely AutZ, jímž bylo vytvoření určitého kompromisu mezi zájmy autorů a jejich zástupců-nositelů autorských práv k dílům uplatněných například v knihovnách spadajících do systému knihoven v ČR, podle zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) v návaznosti na znění dalších právních předpisů. V mnohém se tento předpoklad zdařil, v některých případech nikoliv. Je nutné mít na zřeteli, že autorské právo a jeho uplatnění v obecné podobě v rámci celé společnosti je vnímáno především jako otázka ekonomická. Vznik, realizace a různé způsoby užití autorských děl vyžadují značné množství práce, pracovních postupů, technických opatření, ale i technologických náležitostí. Tento fakt podceňuje mnoho současníků, kteří často nepovažují nároky autorů, výkonných umělců, producentů zvukových dokumentů, zřizovatelů elektronických databází, případně jejich autorskoprávních zástupců z hlediska zákonného, ale i podnikatelského, za oprávněné. Lze hledat hranice a formy, jakým způsobem uplatňovat z hlediska autorů a jejich právních zástupců autorská, především majetková práva.
Co všechno se týká knihoven
Knihovny v ČR, na rozdíl například od skandinávských knihoven, zatím neplatily autorům prostřednictvím kolektivních správců autorských práv k dílu náhradní poplatky za půjčování těchto děl (většinou knih, ale i jiných knihovních jednotek) čtenářům – uživatelům. Přestože i ve znění předchozí zákonné úpravy nebyla stanovena přímo zákonná výjimka, nedocházelo k zpoplatnění této služby v souladu s autorskými právy. Dualistický přístup nového autorského zákona č. 121/2000 Sb. opět rozdělil autorská práva na práva osobnostní a majetková a zároveň, v souladu s komunitárním autorským právem, již v roce 2000 prodloužil dobu platnosti těchto práv po dobu života a na období dalších sedmdesáti let po smrti autora díla (nebo jeho spoluautorů a jiných nositelů autorských práv, například dědiců). Je možné mít výhrady, že tato právní úprava trvání autorských práv se týká i počítačových programů uznaných za autorské dílo. Novela AutZ zahrnula do znění § 16 půjčování – novou úpravu této aktivity: zpřístupnění díla – originálu nebo rozmnoženiny prostřednictvím zařízení přístupného veřejnosti bez hospodářského a obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny na dobu určitou.
Zajímavý je rovněž § 24 Právo na odměnu při opětovném odprodeji originálu díla uměleckého (funkce knihoven poskytujících služby veřejnosti se většinou netýká). Viz znění § 24 odst. 6 stanovující povinnost odvádět odměnu při opětovném prodeji originálu díla uměleckého na území ČR příslušnému kolektivnímu správci, jemuž bylo k tomuto účelu uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy, v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto subjektů, viz znění Přílohy k zákonu č. 121/2000 Sb., odst. 1. Zároveň došlo ke změně odměn placených za tiskové rozmnoženiny díla § 25 Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu (viz odst. 6 zmíněné přílohy AutZ); za černobílou stránku se platí 0,20 Kč za stránku a za barevnou rozmnoženinu 0,40 Kč za stránku. Také byl upraven rozsah této platby. Pravděpodobný počet zhotovených tiskových rozmnoženin autorských děl představuje u poskytovatelů těchto služeb - knihoven, muzeí, galerií a školských a vzdělávacích zařízení sedmdesát procent z celkového počtu zhotovených tiskových rozmnoženin (zhotovených tímto poskytovatelem rozmnožovacích služeb). Je však možné získat v oprávněných případech ještě snížení tohoto procentuálního rozsahu. Poprvé byly do textu novely AutZ zapracovány v § 25 odst. 1 písm. a/ další pojmy - mimo osobní potřebu fyzické osoby i znění: pro vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby ( viz § 30 a § 30a).
Ve znění této přílohy je uvedena i částka-náhradní odměna za půjčování (autorských děl), která (viz odst. 10 přílohy AutZ) činí 0,50 Kč za jednu absenční výpůjčku. Pro knihovny se jevilo přijatelným řešením stanovení formy v podobě paušální platby příslušnému subjektu kolektivní správy v ročně hrazené částce – náhradní odměny autorům za užití jejich díla ve výši dvaceti pěti milionů korun, které hradí stát.
Vznikl také nový paragraf (v uvedené části znění zákona) 30a Rozmnožování na papír nebo podobný podklad, který rozšířil původní znění § 30 (upozornění se týká i dalších částí novely: především licenčních smluv, ale i například § 58 Zaměstnanecké dílo či § 60 Školní dílo, které má spojitost s činností knihoven univerzit a vysokých škol z hlediska přijímání do fondu knihoven prací bakalářských, magisterských, rigorózních, disertačních) a další jejich užívání, zpřístupňování veřejnosti, na základě udělení příslušné licence autorem těchto děl (bezplatně, ale autorovi byla ponechána možnost samostatně se rozhodnout, zda umožní dílo užívat či ne).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 14/2007.