Týdeník Veřejná správa


 Evropská unie

Ing. Jiří Zukal,
Brusel

Mnohojazyčnost vzrůstá:
Od letošního ledna je 23 oficiálních jazyků

Vyšlo v čísle 14/2007

Do konce roku 2006 bylo v Evropské unii uznáváno celkem dvacet oficiálních jazyků. Od 1.ledna 2007, kdy se po vstupu Bulharska a Rumunska rozrostla EU 25 na EU 27, však přibyla k oficiálním jazykům kromě bulharštiny a rumunštiny též irština.

To znamená, že v EU jsou oficiálně používány následující jazyky: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, holandština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština, švédština. Přijetí irštiny za oficiální jazyk Evropské unie znamená, že pro Iry přestává být pracovním jazykem angličtina, kterou běžně při všech jednáních bez jakýchkoli problémů používali. Rozhodnutí o přijetí irštiny bylo učiněno již v červnu roku 2005 s tím, že oficiální status jazyka vstoupí v platnost k 1.1.2007. Irština však nebude používána ve stejném měřítku jako ostatní oficiální jazyky Unie. Především z praktických důvodů nebude po evropských institucích požadováno, aby byly do irštiny překládány všechny dokumenty EU, jak je tomu zvykem u ostatních jazyků. Přijetí irštiny za další oficiální jazyk Unie však znamená, že v evropských institucích vznikne 29 nových pracovních míst pro překladatele a dále vznikne ročně celková potřeba zajištění přibližně 450 dnů pro tlumočení (normovaných tlumočnických dnů) z irštiny a do irštiny. To budou zajišťovat najímaní tlumočníci. Celkové náklady spojené s uznáním irštiny za oficiální jazyk Unie zatíží rozpočet EU částkou 3,5 mil. EUR ročně. Při posledním sčítání obyvatelstva v Irsku v roce 2002 se však ukázalo, že pouze čtyřicet procent občanů Irska je schopno plynule hovořit irsky. Avšak pouze čtvrtina z této skupiny občanů používá irštinu každodenně v běžném životě. Zároveň také vzrůstá počet studentů, kteří si na střední škole zvolí možnost nevykonávat zkoušky v irštině, která je povinným jazykem od základní školy. V Unii je však několik jazyků, které mají šanci být v dohledné době uznány jako oficiální jazyk EU. Jedná se především o katalánštinu, baskičtinu a galicijštinu, kterým EU již přiznala polooficiální status. Pokud však v budoucnu uzná Evropská unie tyto jazyky za svoje další jazyky oficiální, je pravděpodobné, že náklady spojené se zavedením a používáním těchto jazyků bude hradit členský stát, v němž se tyto jazyky používají.

Typický znak Unie

Evropská unie je založena na “jednotě v rozmanitosti”: to znamená rozmanitosti kultur, zvyků, přesvědčení a jazyků. Kromě 23 oficiálních úředních jazyků EU se na území Unie vyskytuje dalších téměř šedesát původních a mnoho nepůvodních jazyků, kterými hovoří komunity přistěhovalců. Rozmanitost jazyků přispívá ke stavu, kdy je tato různorodost oceňována, a kde jsou mateřské jazyky zdrojem bohatství a prostředkem k větší solidaritě a vzájemnému porozumění.

Článek 22 Listiny základních práv EU stanoví, že Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost. Článek 21 zakazuje diskriminaci založenou na několika důvodech, včetně jazyka. Společně s úctou k jednotlivci, otevřenosti vůči jiným kulturám je i úcta k jazykové rozmanitosti základní hodnotou Evropské unie. Jazyk bezprostředně vyjadřuje kulturu; přispívá k charakteristice osobnosti a dává člověku pocit identity. Opatření Unie a členských států k prosazování mnohojazyčnosti má proto přímý dopad na život každého občana. Již před šesti lety byl rok 2001 vyhlášen Evropskou komisí společně s Radou Evropy Evropským rokem jazyků. K tomuto tématu byla zorganizována velká informační kampaň, zahrnující řadu různých aktivit. Jako příklad lze uvést publikování příručky “Jak se můžeš naučit jazyky”, která vyšla v nákladu půl milionu výtisků.

Evropská komise, výkonný orgán EU, ve svém sdělení “Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost” z listopadu 2005 charakterizuje pojem mnohojazyčnost jako schopnost jednotlivce používat několik jazyků, ale i soužití různých jazykových společenství v jedné zeměpisné oblasti. V dokumentu se tímto termínem popisuje nová oblast politiky Evropské komise, jež podporuje příznivé prostředí pro plné vyjádření všech jazyků, ve kterém se může dařit výuce a studiu celé škály jazyků.

Politika mnohojazyčnosti Evropské komise má tři cíle:

Přestože odpovědnost za další pokrok nesou převážně členské státy (ať už to je na úrovni vnitrostátní, regionální nebo místní), Evropská komise se v rámci svých pravomocí snaží učinit vše, aby posílila povědomí o mnohojazyčnosti a zlepšila soudržnost opatření přijatých na různých úrovních.

Nezbytnost studia jazyků

Schopnost rozumět a komunikovat ve více než jednom jazyce se stává nezbytnou realitou v celosvětovém měřítku. Proto je tato schopnost žádoucí též pro život všech evropských občanů. Povzbuzuje k tomu, aby občané byli otevřenější ke všem kulturám a mentalitám jiných lidí, zlepšuje poznávací dovednosti a posiluje také znalost mateřského jazyka studentů. Umožňuje též, aby lidé využívali svobody pracovat nebo studovat v jiném členském státě.

Již v březnu 2002 vyzvali na summitu v Barceloně nejvyšší představitelé EU 15 občany k podpoře záměru, aby se děti od mládí učily alespoň dva cizí jazyky. Dlouhodobým cílem Evropské komise je zvyšování míry individuální mnohojazyčnosti, dokud každý občan nebude mít praktické znalosti alespoň dvou dalších jazyků kromě mateřského.

Podle průzkumu agentury Eurobarometer polovina občanů Evropské unie uvádí, že je schopna vést konverzaci alespoň v jednom cizím jazyce kromě mateřského. Mezi jednotlivými státy a sociálními skupinami se procentuální podíl značně liší: 99 % Lucemburčanů, 93 % Lotyšů a Malťanů a 90 % Litevců ovládá alespoň jeden jazyk kromě mateřského. Příčiny znalosti cizího jazyka jsou však v těchto státech rozdílné. V Lotyšsku a Litvě vzhledem k příslušnosti těchto států k bývalému Sovětskému svazu ovládají občané, především starší a střední generace, kromě mateřského jazyka i ruštinu. V Lucembursku hovoří většina občanů alespoň dvěma ze tří oficiálních jazyků (lucemburština, francouzština, němčina). Na Maltě občané hovoří, vzhledem ke koloniální minulosti, kromě maltštiny též anglicky.

Na druhé straně většina Maďarů (71 %), občanů Spojeného království (70 %), Španělska, Itálie a Portugalska (64 %) ovládá pouze svůj mateřský jazyk. U mužů, mladých lidí a obyvatel měst je větší pravděpodobnost, že mluví cizím jazykem než u žen, starších lidí a obyvatel venkova.

Procento žáků základních škol, kteří se učí cizí jazyk, ve státech Evropské unie roste. Průměrný počet vyučovaných jazyků v rámci středoškolského vzdělávání však zdaleka nedosahuje cíle, který byl stanoven v Barceloně. Kromě toho roste tendence, kdy “učení se cizímu jazyku” znamená jednoduše “učení se angličtině”. Evropská komise však jednoznačně prohlásila, že “angličtina nestačí”.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 14/2007.