Znak
Osada při říčce Olšavě je poprvé připomínána v roce 1373, kdy přešla do držení vladyky Pešíka z Vlachovic. V roce 1408 předala ovdovělá paní hradu Starý Světlov – Eliška ze Šternberka – Záhorovice s dvorem a mlýnem jednomu z členů své družiny. Od roku 1481 patřila ves opět ke světlovskému panství, jehož střediskem se ovšem stal hrad Nový Světlov vystavěný pány z Landštejna. V šestnáctém století vznikl v Záhorovicích českobratrský sbor. Nepřístojné chování jeho správce Ondřeje Kohouta (†1575) využila tehdejší luteránská vrchnost k zákroku proti Jednotě bratrské, avšak k zániku sboru došlo až v pobělohorském období. Ves ležící na neklidném uherském pomezí byla často obětí nepřátelských vpádů a například v roce 1663 byla zcela vypálena. Počet obyvatel obce, která tvořila v letech 1980 až 1990 součást města Bojkovice, se pohybuje okolo jednoho tisíce.
Na obecní pečeti z roku 1690 byl zobrazen květ s pěti lístky a stonkem. Znak udělil Záhorovicím 13. listopadu 2002 předseda PS PČR současně s praporem. V modro stříbrně třikrát děleném štítu je červený hrot, v němž vykračuje zlatý kohout pod stříbrnou růží se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky. Kohouta nacházíme rovněž ve znaku blízkého městečka Bánov (srov. VS 2001, č. 25). Stříbrnou růži v červeném poli užívali jako erbovní znamení páni z Landštejna.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR