Týdeník Veřejná správa


Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 5/2007

Evropský soudní dvůr

  • Kazuistika (Ioannis Ioannidis)

  • Řecký státní příslušník Ioannis Ioannidis přijel po ukončení svého středoškolského studia v Řecku, kde získal další kvalifikaci v rámci tříletého studia kinesioterapie. Protože se mu však nepodařilo najít vhodné zaměstnání, absolvoval ještě placené rekvalifikační školení ve Francii. Dále se však vzdělávat nechtěl a požádal proto v Belgii o sociální příspěvek před prvním nástupem do zaměstnání. Ten mu však nebyl sociálním úřadem přiznán z toho důvodu, že on sám není osobou, která je závislá na rodičích využívajících svobody volného pohybu, jak požaduje belgický zákonodárce. V rozsudku ze dne 15. září 2005 ve věci C-258/04 Evropský soudní dvůr uvedl, že s ohledem na zavedení institutu evroobčanství, není možné z rozsahu působnosti článku 39 odst. 2 SES vyloučit finanční dávku určenou ke zjednodušení přístupu k zaměstnání na pracovním trhu v členském státu. Pan Ioannidis byl proto oprávněn dovolávat se článku 39 SES, aby bylo potvrzeno, že nemůže být diskriminován na základě státní příslušnosti, pokud jde o poskytnutí překlenovacích sociálních příspěvků. Rozdílné zacházení s občany Unie může být odůvodněné pouze tehdy, pokud je založeno na objektivních úvahách, které jsou nezávislé na státní příslušnosti dotčených osob a přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátními předpisy. Z rozhodovací praxe ESD vyplývá, že je legitimní, aby se vnitrostátní zákonodárce ujistil o existenci skutečného spojení mezi žadatelem o uvedené příspěvky a zeměpisným trhem práce. Avšak jediná podmínka týkající se místa získání diplomu o ukončení středoškolského studia má příliš obecný a výlučný charakter.

    To, že rodiče I. Ioannidise nejsou migrujícími pracovníky s bydlištěm v Belgii, nemůže v žádném případě odůvodnit odmítnutí požadovaného příspěvku. Tuto podmínku totiž není možné odůvodnit snahou o ujištění se o existenci skutečného spojení mezi uchazečem a dotčeným zeměpisným trhem práce. Není totiž možné vyloučit, že osoba, která po ukončení středoškolského studia v jednom členském státu pokračuje ve vysokoškolském studiu v jiném členském státu a získá tam diplom, prokáže skutečné spojení s trhem práce tohoto státu, i když není závislá na migrujících pracovnících s bydlištěm v uvedeném státu. Zásada rovného zacházení uvedená v článku 7 nařízení č. 1612/68, vztahující se na veškeré výhody, které jsou přiznány tuzemským pracovníkům na základě jejich obecného postavení jako pracovníka nebo pouze na základě skutečnosti, že mají bydliště v tuzemsku, směřuje rovněž k zamezení jakékoli diskriminace v neprospěch potomků, kteří jsou závislí na pracovníkovi. Nárok na překlenovací sociální příspěvky dětí závislých na migrujících pracovnících s bydlištěm v Belgii vyplývá z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68, a to bez ohledu na skutečnost, zda v konkrétním případě existuje skutečné spojení se zeměpisným trhem práce.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy