Ochrana kritické infrastruktury
Kritickou infrastrukturou (KI) se dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) rozumí prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, jehož narušení by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu. Provozovatelem prvků KI jsou státní instituce nebo soukromé subjekty.
Evropskou kritickou infrastrukturou se pak rozumí kritická infrastruktura na území České republiky, jejíž narušení by mělo závažný dopad i na další členský stát Evropské unie.
Prvkem KI je zejména stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura, určené podle průřezových a odvětvových kritérií. Ministerstvo vnitra (Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR) vede seznam prvků kritické infrastruktury. V současné době je těchto prvků cca 1300.
Aby mohl být určen prvek KI, musí splňovat průřezová a odvětvová kritéria určená nařízením vlády č. 432/2010 Sb. o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. Průřezovým kritériem je hledisko obětí s mezní hodnotou více než 250 mrtvých nebo více než 2500 osob s následnou hospitalizací po dobu delší než 24 hodin, ekonomického dopadu s mezní hodnotou hospodářské ztráty státu vyšší než 0,5 % hrubého domácího produktu nebo dopadu na veřejnost s mezní hodnotou rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života postihujícího více než 125 000 osob. Mezi odvětvová kritéria patří například energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, doprava nebo veřejná správa. Do veřejné správy pak patří například sociální zabezpečení, státní sociální podpora nebo sociální pomoc.
Práva vztahující se k prvkům KI:
- možnost přednostního zásobování za krizových stavů v nezbytně nutném rozsahu;
- povinnost provozovatele jako ochraňovatele prvku KI se o něj náležitě starat;
- zaměstnanci prvku KI, kteří se podílejí na zajištění funkce prvku kritické infrastruktury, jsou za krizových stavů osvobozeni od pracovní povinnosti a pracovní výpomoci.
Povinnosti subjektů KI jsou:
- na výzvu příslušného správního úřadu je provozovatel stavby, zařízení, prostředku nebo veřejné infrastruktury, o kterých lze oprávněně předpokládat, že splňují kritéria pro určení prvku KI, povinen poskytnout informace nezbytné k určení prvku KI a prvku evropské kritické infrastruktury a další součinnost při ochraně KI – tedy i bližší spolupráce a komunikace nejen s MV, ale i krajem;
- nezbytnost zpracování plánu krizové připravenosti subjektu KI – tento není obvykle zpracováván v utajovaném režimu, ale jeho obsah přímo ukazuje, jaká jsou rizika pro daný subjekt;
- určení styčného bezpečnostního zaměstnance, který za prvek KI komunikuje s ústředními správními úřady a je zodpovědný za správně zpracovanou dokumentaci;
- podléhá pravidelně kontrole ze strany gesčního ústředního správního úřadu;
- Subjekt KI je povinen určit styčného bezpečnostního zaměstnance, který poskytuje za subjekt KI součinnost při plnění úkolů podle krizového zákona.
Za ochranu prvků KI je primárně zodpovědný její provozovatel, tedy státní úřady nebo soukromé subjekty. Subjekt KI odpovídá za ochranu prvku KI a za tímto účelem zpracovává plán krizové připravenosti subjektu KI. V tomto plánu jsou identifikována možná ohrožení funkce prvku KI a stanovena opatření na jeho ochranu. Plán se skládá ze základní části, operativní části a pomocné části. Náležitosti a způsob zpracování plánu krizové připravenosti uvádí § 17 a § 18 nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).
Ochranou prvků KI se zaobírá například Metodika zajištění ochrany kritické infrastruktury v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektrické energie (pdf, 2 MB) zpracovaná v rámci projektu MVČR č. VG20102012025, Systém hodnocení odolnosti prvků a sítí vybraných oblastí kritické infrastruktury zpracovaný v rámci projektu MVČR č. VG20112014067, Komplexní strategie České republiky k řešení problematiky kritické infrastruktury a Národní program ochrany kritické infrastruktury schválené usnesením vlády č. 140/2010. Hlavním cílem Národního programu ochrany kritické infrastruktury je rozpracování obecných záměrů nastíněných v Komplexní strategii k řešení problematiky kritické infrastruktury do konkrétních kroků určených příslušným nositelům úkolů. O prioritě ochrany kritické infrastruktury hovoří například Strategie České republiky pro boj proti terorismu nebo také Audit národní bezpečnosti. Konkrétní ochrana prvků KI probíhá ze strany státu ve spolupráci se subjekty KI formou nastavení bezpečnostních standardů nebo vzájemné včasné komunikace v případě výskytu nestandardní situace včetně stanovení spolupráce se složkami bezpečnostního systému státu.