Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

eGovernment


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Udělování řidičských oprávnění cizím státním příslušníkům

 

Jde o velké téma pro specializovanou oblast veřejné správy. Navenek se o této záležitosti občas dozvídáme ze sdělovacích prostředků. Kde například končí role autoškol a začíná role úřadu obce s rozšířenou působností?
  
Dozvídáme se, že orgány cizích států, zvláště Spolkové republiky Německo, si stěžují na udělování řidičských oprávnění v České republice těm řidičům, kteří mají ve své domovské zemi s jeho získáním či znovuzískáním obrovské problémy. Slyšíme o tom, jak se věcí zabývá Evropský soud pro lidská práva. Informují nás, že České republice hrozí mezinárodní žaloby. Problém považuji za poměrně závažný.
  
Celou tu záležitost pokládám za velmi lukrativní, zejména pro autoškoly. Jejich provozovatelé jsou podnikatelskými subjekty, prvořadým zájmem musí být pro ně pochopitelně dosahování zisků. Provozovatelé autoškol však musejí při poskytování výuky a výcviku žáků dodržovat minimálně zákon č. 247/2000 Sb. To často bývá problém, zejména při takřka neexistujícím efektivním výkonu státního dozoru nad autoškolami. A také – role autoškoly by měla končit tam, kde začíná role obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tedy u zkoušek odborné způsobilosti.
  
Nic více než řádnou přípravu na tyto zkoušky autoškola žákům nemůže zaručit. Pokud garantuje i úspěšné udělení řidičského oprávnění, tak v lepším případě balamutí žáka, v horším případě úspěšně funguje „vztah“ provozovatele autoškoly se zkušebním komisařem, popřípadě s pracovníkem registru řidičů udělujícím řidičská oprávnění. Ostatně, mnohdy se není moc co divit, pokud se u nás klopí oči nad situací, kdy někteří zkušební komisaři zároveň vykonávají funkci učitele autoškoly. K jejich „cti“ je však nutno poznamenat, že většinou nejsou až tak odvážní, aby i jako komisaři zkoušeli své žáky, které učili v autoškole. Pravda, útěcha je to velmi prachbídná. Uvedené možnosti sice vylučuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES, ovšem ta ještě nebyla do našeho právního řádu plně transponována.   
  
Téměř banální záležitost?
Občan cizího státu absolvuje v české autoškole výuku a výcvik. Pak požádá obecní úřad obce s rozšířenou působností o přezkoušení odborné způsobilosti a následně o udělení řidičského oprávnění. Pokud splní všechny zákonné podmínky, má na udělení řidičského oprávnění právní nárok. V čem je tedy ten problém? V tom, že podle všeho velké množství cizích státních příslušníků nesplní jednu z podmínek pro udělení řidičského oprávnění. Přesto je jim však uděleno.
  
Ona (ne)splněná podmínka se většinou týká pobytu na území České republiky. Žadatel o řidičské oprávnění, který nemá na území České republiky trvalý pobyt - u cizích státních příslušníků to bývá pravidlem - musí podle zákona o silničním provozu prokázat, že má na území České republiky přechodný pobyt, který trvá alespoň 185 dnů. Výjimkou z této povinnosti je případ, kdy se zde osoba bez trvalého pobytu připravuje na výkon povolání po dobu nejméně šesti měsíců.
 
Navenek se opět zdá, že věc je zcela bezproblémová, prostě si v České republice požádají o udělení řidičského oprávnění (absolvují autoškolu) ti cizí státní občané, kteří tu alespoň 185 dnů pobývají nebo alespoň šest měsíců studují. Když však věc posuzujeme kupříkladu ve vztahu k občanům Spolkové republiky Německo, pak se tato záležitost má týkat tisíců, snad až desetitisíců žadatelů o řidičské oprávnění. Že by u nás všichni studovali či přechodně pobývali? Kde ti lidé jsou, kde studují, kdo z nás je v našich městech a obcích jako své sousedy vídá, kde u nás pracují? Samozřejmě, věc se netýká těch cizích státních příslušníků, kteří zde skutečně a prokazatelně žijí, pracují, studují, mají zde své rodiny, majetek.
  
Systém u sousedů
Naši němečtí kolegové mají systém udělování řidičských oprávnění nepoměrně preciznější a jsou schopni daleko účinněji z provozu na pozemních komunikacích eliminovat řidiče, kteří mají problémy s alkoholem či drogami a pod jejich vlivem řídí motorová vozidla. Je to poněkud odlišné než u nás, kde si v tomto případě po uplynutí poloviny sankce zákazu činnosti požádáte o upuštění od jejího zbytku. Je vám vyhověno (nevyhovět v podstatě nelze, pokud v době trvání zákazu činnosti nejste přistiženi při řízení motorového vozidla) a takový řidič, byť třeba řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, se bez větších problémů opět účastní provozu na pozemních komunikacích. Často opět velmi významně ohrožuje ostatní účastníky provozu, mnohdy je dříve či později znovu odhalen při řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Ve Spolkové republice Německo musí řidiči po vykonání sankce zákazu činnosti absolvovat náročné (a placené) psychotesty a jen menší část řidičů je s úspěchem absolvuje.
  
Je to vcelku pochopitelné: pokud řídím vozidlo pod vlivem alkoholu, jde o významný signál ve vztahu k mé osobě, k mému chování ve společnosti, k mým životním hodnotám. To vše psychologové dokáží zanalyzovat a vyvodit adekvátní opatření. Pak se německým kolegům vesměs daří vyloučit z provozu na pozemních komunikacích řidiče, kteří jsou pro ostatní účastníky provozu nebezpeční, přestože s odbornou způsobilostí třebas nemají nejmenší problém. Takoví řidiči se však vracejí zpět do provozu na německé pozemní komunikace s řidičským oprávněním získaným v České republice. Německé státní orgány jsou vůči tomu takřka bezbranné.
  
Životní středobody
Výše zmiňovaná podmínka přechodného pobytu je dnes vesměs žadateli o řidičská oprávnění – cizími státními příslušníky „dokládána“ průkazem o přechodném pobytu vydaným Policií České republiky. Přestože není a nemůže být dokladem o tom, že se zde příslušná osoba zdržuje alespoň 185 dnů (zákon o hovoří o tom, že přechodný pobyt má alespoň 185 dnů trvat, což uvedený průkaz nemůže osvědčovat), mnohé správní orgány doložení pobytu takovým průkazem akceptují. Na jeho podkladě řidičské oprávnění udělují, přičemž všem zúčastněným musí být zřejmé, že dříve či později se německé orgány ozvou. Obsahem podnětů z německé strany bývá sdělení, že daný řidič nemá v České republice pobyt, že místem jeho přechodného, respektive obvyklého pobytu je adresa ve Spolkové republice Německo (německými kolegy je v této souvislosti používaný poetický termín pro přechodný pobyt: „životní středobod“).
  
Někteří žadatelé neprokazují přechodný pobyt, ale výše uváděné potvrzení o studiu. Není to tak dávno, co se ve veřejných sdělovacích prostředcích objevily informace, že jistá střední škola v Chebu vydávala desítky falešných potvrzení o německých studentech za účelem dokladování této skutečnosti v řízení o udělení řidičského oprávnění. Ve skutečnosti však tito „studenti“ na té škole nikdy nestudovali. Ředitel školy prý přišel o místo, co však ty desítky řidičů a jejich řidičské průkazy? Zdá se, že problém, jemuž tady věnujeme pozornost, má souvislosti už i na úrovni některých škol, respektive jejich statutárních orgánů.
  
Proč správní orgány v případě důvodných podezření u zahraničních žadatelů o řidičská oprávnění důsledně neprověřují existenci skutečných přechodných pobytů či studia? Podle § 3 správního řádu je ostatně jejich povinností tak činit. Prověření existence přechodného pobytu není nikterak složitý ani časově a administrativně náročný proces, zvláště když funguje doručování písemností prostřednictvím datových schránek. Stačí v této věci dožádat příslušný orgán Policie České republiky. Ten fakticky ověří, zda se osoba - žadatel o řidičské oprávnění bez trvalého pobytu - na uvedené adrese zdržuje a jak dlouho, případně, zda u něj alespoň 185 dnů na uvedené adrese trvá přechodný, nikoli fiktivní pobyt. Je vhodné připomenout, že přechodný pobyt musí trvat zejména v době podání žádosti o udělení řidičského oprávnění. Žadatel zde musí přechodně pobývat (minimálně 185 dnů) především v době rozhodování o udělení řidičského oprávnění. Přechodným pobytem se a priori rozumí místo, kde se osoba obvykle zdržuje a k němuž má osobní nebo profesní vazby (blíže viz další text).
  
Úvaha o příčinách
Musíme se ptát, proč se u nás, pravděpodobně ve velkém rozsahu, udělují cizím státním příslušníkům řidičská oprávnění, ačkoli zde jsou všeobecné pochybnosti o jejich skutečném přechodném pobytu na území České republiky. Pokud se na tuto otázku budeme bát odpovědi, nepohneme se z místa a stav věcí pak bude stále tak tristní, jako se zdá být teď.
  
Podle mého názoru je to očividná nechuť, vůbec onen problém z pozice některých obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nějak řešit. Proč by měl úředník „složitě“ zjišťovat přechodný pobyt, proč by měl dělat něco navíc, když byl vždy zvyklý v procesu udělování řidičských oprávnění postupovat formálním, šablonovitým způsobem? Zatím vždy stačilo povšechně zkontrolovat listinné podklady a řidičské oprávnění až na skutečné výjimky udělit, tedy vydat řidičský průkaz. Proč by si měl úředník komplikovat život? Komunikovat se žadatelem? Provádět dokazování? Dožadovat šetření po Policii České republiky? Projevit správní úvahu? Není snazší do omrzení tvrdit, jak je vše v pořádku, jak nic zjišťovat nebude, jak to není přímo napsáno v zákoně, jak na to nemá čas, jak je zavalen prací? Jít cestou co nejmenší námahy, nehledat řešení ale alibisticky přivírat oči, tvářit se, že problém neexistuje. Buďme spravedliví, takové chování není příznačné jen pouze pro některé úředníky, ale i pro mnohé jiné profese.
  
Domnívám se také, že sledovaný problém doprovázejí i výmluvy na špatný zákon, který údajně nedovoluje řidičské oprávnění při pochybnostech o existenci pobytu neudělit. Dnes a denně slýchaná poznámka. Musíme změnit zákon, přijmout nový zákon. A do té doby nemůžeme nic. Ovšem to, co máme v dané záležitosti nyní legislativně upraveno, je plně dostačující. Nepodléhejme iluzi, že všechny problémy vyřešíme zákonem. Takové nazírání na společenské vztahy do svobodné, otevřené společnosti nepatří. Schováváme se za „špatné zákony“, ale ve skutečnosti tím jen maskujeme strach nést odpovědnost za rozhodování, za práci, kterou děláme a ke které jsme ze zákona povinováni. Pokud někomu zákon nedostačuje, nechť si pomůže příslušnou směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2006/126/ES, která je jednoznačná. Obvyklým (přechodným) pobytem se rozumí místo, kde se určitá osoba obvykle zdržuje, tj. nejméně 185 dní v kalendářním roce, z důvodů osobních a profesních vazeb nebo v případě osob bez profesních vazeb z důvodu osobních vazeb vyplývajících z úzkých vztahů mezi touto osobou a místem, kde bydlí.
  
V neposlední řadě se obávám, že udělovat řidičská oprávnění některým žadatelům s problematickým, respektive ve skutečnosti neexistujícím a minimálně 185 dnů trvajícím přechodným pobytem, je i úmysl. Většinou půjde o lákavé „finanční kompenzace“. V daném kontextu nechci lacině psát, jak je všude korupce i podvody. Drtivá většina úředníků jsou slušní a poctiví lidé. I mezi nimi se najdou ti, kterým nepoctivost možná někdy prochází, ale do budoucna nemůže principiálně procházet. Klíčovou roli musejí sehrát vedoucí úředníci. Měli by být schopni zmíněným jevům předcházet a rychle je eliminovat.
   Není to složité. Ptejme se tam, kde ve velkém a reálně neodůvodnitelném rozsahu udělují řidičská oprávnění cizím státním příslušníkům. Hledejme ta místa, kde se žadatelé o řidičská oprávnění – cizí státní příslušníci obvykle zdržují, tj. nejméně 185 dní v kalendářním roce, z důvodů osobních a profesních vazeb nebo v případě osob bez profesních vazeb z důvodu osobních vazeb vyplývajících z úzkých vztahů mezi touto osobou a místem, kde bydlí. Zjišťujme, stejně jako zjišťují státní orgány Spolkové republiky Německo, „životní středobod“ těchto lidí. Ten problém pak odezní sám od sebe.
  
Text JUDr. Roman Kočí

vytisknout  e-mailem