Stanovisko k problematice údajů umožňujících jednoznačnou identifikaci podepisující osoby
V souvislosti s právní úpravou údajů umožňujících jednoznačnou identifikaci podepisující osoby v nové vyhlášce č. 212/2012 Sb., o struktuře údajů, na základě kterých je možné jednoznačně identifikovat podepisující osobu, a postupech pro ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu, elektronické značky, kvalifikovaného certifikátu, kvalifikovaného systémového certifikátu a kvalifikovaného časového razítka (vyhláška o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu), vydává Ministerstvo následující stanovisko.
Právní úprava údajů umožňující jednoznačnou identifikaci podepisující osoby nedoznala oproti původní právní úpravě ve zrušené vyhlášce č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách, podstatných změn. Jedinou modifikací je vypuštění omezující podmínky stran postavení původce těchto údajů. Množina možných původců údajů umožňujících jednoznačnou identifikaci podepisující osoby byla dříve omezena pouze na ústřední správní úřady, tedy na 25 subjektů vymezených v § 1 a 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, jejich počet, stejně jako nyní, připouštěl pluralitu jednoznačných identifikátorů.
Struktura údajů, na základě kterých lze jednoznačně identifikovat podepisující osobu, je nadále vymezena jako„desetimístné číslo v desítkové soustavě v rozsahu 1 100 100 100 až 4 294 967 295“.Takto stanovená struktura údajů odpovídá mimo jiné tzv. identifikátoru klienta Ministerstva práce a sociálních věcí. Rovněž odůvodnění vyhlášky za jednoznačný identifikátor označuje právě identifikátor klienta Ministerstva práce a sociálních věcí. Nelze samozřejmě vyloučit, že definici může vyhovovat i jiný údaj; obdobný stav zde však existoval již od 1. ledna 2005 do 30. června 2012 (tj. za účinnosti vyhlášky č. 496/2004 Sb.).
Z dikce § 11 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá nutnost uvádět v kvalifikovaných certifikátech uznávaných elektronických podpisů údaje ve smyslu § 1 vyhlášky č. 212/2012 Sb. Domníváme se, že bude vhodné i nadále využívat jako tyto údaje právě identifikátor klienta Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť ten splňuje požadavky vyhlášky č. 212/2012 Sb., je vybudována komunikační infrastruktura, jsou zavedeny postupy pro jeho přidělování a na práci s tímto identifikátorem jsou konfigurovány informační systémy orgánů veřejné moci. V případě jiných identifikátorů splňujících požadavky vyhlášky č. 212/2012 Sb. právě uvedené praktické podmínky pravděpodobně naplněny nejsou, což jejich využitelnost do jisté míry relativizuje. Je však nutno zdůraznit, že bude-li v kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb uveden jiný údaj umožňující jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, který bude splňovat požadavky § 1 vyhlášky č. 212/2012 Sb., zaručený elektronický podpis založený na takovém certifikátu bude uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 11 zákona č. 227/2000 Sb.
Toto stanovisko koresponduje s právním názorem odboru legislativy a koordinace předpisů ministerstva vnitra. Upozorňujeme, že výše uvedené je toliko právním názorem, k závaznému výkladu právních předpisů je v konkrétním případě povolán toliko soud.