Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Moderní úřad


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Sport a Evropská unie – Lisabonská smlouva

 

V čísle 24/2009 Veřejné správy jsme měli možnost se seznámit s pojetím sportu v oficiálních dokumentech orgánů Evropské unie (EU). V době mezi vytvořením textu a jeho publikací do této problematiky zasáhly, a nutno říci, že šťastně, změny iniciované ratifikovanou Lisabonskou smlouvou. Tato změna primárního práva EU znamená pro sport významné posílení jeho významu a postavení v budoucí politice nebo při tvorbě nových dotačních programů. EU si vymezuje pravomoc pro aktivity podporující, koordinující nebo doplňující činnost členských států, mimo jiné i v oblasti sportu.
 
Důležité je zejména nové znění článku 165 Smlouvy o fungování EU. V mnohém se podobá části navrženého a posléze odmítnutého konceptu smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu. Jeho název zní „Všeobecné a odborné vzdělávání, mládež a sport“. Sport je zmíněn jako fenomén výjimečné povahy, jehož unikátní vlastnosti se projevují zejména v roli společenské a výchovné. Text zvláště zdůrazňuje dobrovolnický aspekt v rámci sportu. Zajímavým se může zdát znění druhé části 1. odstavce, kde stojí, že EU přispívá k podpoře evropských hledisek sportu. Co přesně znamená ono „evropské hledisko“ je nejasné, stejně jako lze ovšem diskutovat o korektnosti překladu anglického „european sporting issues“.
 
Další část textu ve 2. odstavci specifikuje činnosti EU v oblastech dotčených tímto článkem. Mimo jiné vyjadřuje podporu spravedlivému a otevřeném soutěžení a spolupráci mezi subjekty působícími v oblasti sportu, ovšem již bez dalšího upřesnění. Mimořádně důležitá ve svých praktických dopadech může být zmínka o ochraně fyzické a mravní integrity zejména mladých sportovců. Tohoto ustanovení by snad bylo možné využít pro zavedení programů zaměřených na resocializaci nebo průběžné vzdělávání vrcholových sportovců, kteří se ocitnou na konci kariéry bez dostačujícího vzdělání a ve většině případů bez finančního zajištění. Zde by mohly programy koordinované na centrální evropské úrovni sehrát velmi prospěšnou roli.
 
Dozvídáme se, že členské státy i EU jako celek by měly spolupracovat se třetími zeměmi a také s mezinárodními organizacemi. Konkrétně je zde zmíněna Rada Evropy, nepochybně s přihlédnutím k jejímu dlouhodobému zájmu o kulturní a společenské aspekty sportu, které vyústily v jiný důležitý dokument, Evropskou chartu sportu.
 
Na závěr lze říci, že s nadcházející účinností Smlouvy o fungování EU se dostáváme do nové fáze sbližování sportu a Evropské unie a nezbývá než čekat, jak se ona stručná ale zároveň podstatná zmínka o sportu doplněná Lisabonskou smlouvou bude projevovat v praxi.
 
Text Arnošt Svoboda,
Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

vytisknout  e-mailem