Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Efektivní veřejná správa


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Regionální politika v kontextu rozšíření Unie

Evropská unie 

 

Regionální politika Evropské unie, často také nazývaná politika hospodářské a sociální soudržnosti, má za cíl snižovat rozdíly mezi úrovní rozvoje jednotlivých regionů. Je odrazem principu solidarity uvnitř EU, kdy bohatší státy přispívají na rozvoj chudších států a regionů, aby se tak zvýšila kvalita života obyvatel celé Unie.

Článek 158 Smlouvy stanoví, že Společenství se za účelem posilování hospodářské a sociální soudržnosti zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí. Regionální politika by měla přispívat ke zvyšování růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti začleněním priorit Společenství v oblasti udržitelného rozvoje, jak byly definovány na zasedáních Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24.3. 2000 a v Göteborgu ve dnech 15. a 16.6. 2001.

Evropská komise, výkonný orgán Evropských společenství, předkládá každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o pokroku dosaženém při upevňování hospodářské a sociální soudržnosti a o způsobu, jakým k tomu přispěly prostředky EU. V loňském roce byla publikována Čtvrtá zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti, která se zabývá obdobím 2004 – 2006, kdy došlo k historicky největšímu rozšíření Unie.

Zpráva dokazuje, že hlavní příjemci finanční pomoci z programů evropské politiky soudržnosti vykazovali nadále během období 2000 – 2006 vysoké tempo růstu. Vysoká výkonnost regionů s nízkým hrubým domácím produktem (HDP) na obyvatele v posledním desetiletí vedla k tomu, že na regionální úrovni dochází v celé Evropské unii z hlediska HDP na obyvatele ke sbližování regionů.

Nejvyšší hospodářský růst v nových státech Unie

Z dlouhodobého hlediska je v Evropské unii patrný vývoj, kdy nové členské státy EU dosahují podstatně vyšší hospodářský růst než původní státy. Lze konstatovat, že v průběhu deseti let od roku 1995 do roku 2005 překračoval růst HDP na obyvatele ve všech nových členských státech (EU 10) s výjimkou Kypru průměrné tempo růstu ve státech EU 27. Mezi novými členskými státy však byly značné rozdíly. Tři pobaltské státy (Estonsko, Litva, Lotyšsko) při průměrném ročním růstu 7 – 8 % svůj reálný HDP v průběhu deseti let takřka zdvojnásobily. Naopak v Bulharsku a v Rumunsku došlo v druhé polovině devadesátých let minulého století k hospodářskému útlumu, od roku 2000 však tyto ekonomiky obou zemí zaznamenaly opět značný růst (v průměru šest procent ročně). V loňském roce zaznamenalo nejvyšší hospodářský růst ze všech členských států Slovensko.

V původních státech EU 15 byl hospodářský růst v období 1995 až 2005 největší ve čtyřech státech (Irsko, Portugalsko, Řecko, Španělsko), které čerpaly prostředky z Kohezního fondu (Fond soudržnosti). Jednoznačně nejlepší hospodářské výsledky v daném období vykazovalo Irsko, kde roční růst HDP byl o čtyři procenta vyšší než činil průměr Evropské unie. Irsko se tak v žebříčku států Unie podle HDP na obyvatele měřeném podle parity kupní síly dostalo na druhou příčku za Lucembursko.

I když jsou perspektivy vývoje světové ekonomiky na počátku letošního roku poměrně nejisté, evropské ekonomiky si vedou v nepříznivých podmínkách relativně dobře. Přesto však poslední ekonomické prognózy signalizují, že ekonomický růst v Evropě bude pomalejší a inflace o něco vyšší, než se původně předpokládalo. Hospodářský růst by měl mírně přesáhnout dvě procenta a inflace by se měla pohybovat okolo 2,5 procenta. Lze však s jistotou konstatovat, že růst ekonomik nových členských států Evropské unie bude podstatně vyšší než je evropský průměr.

Přímé zahraniční investice – významný faktor růstu

Přímé zahraniční investice (PZI) hrají významnou roli v rozvoji hospodářsky slabších států a především jejich zaostávajících regionů. Nejenže podporují budování nových výrobních kapacit, ale často se jejich prostřednictvím zavádějí nové progresivní technologie a metody práce. Značnou měrou se podílejí též na vytváření nových pracovních příležitostí a snižování regionální nezaměstnanosti.

Přímé zahraniční investice jsou velmi důležitým faktorem růstu především u nových členských států Unie, kde přispívají ke snižování rozdílu v produktivitě práce mezi místním průmyslem a službami a zbývajícími částmi Evropské unie. Nejvýraznější byl tento trend v Estonsku, kde se v období let 2000 – 2005 odhaduje příliv přímých zahraničních investic ve výši takřka deseti procent HDP. Na dalších místech se v tomto žebříčku umístily Bulharsko, Kypr a Česká republika (přibližně osm procent), dále Slovensko a Maďarsko.

Kromě relativně nízkých nákladů na výrobu, jež vycházejí především z nízké hladiny mezd, existuje množství dalších důvodů, proč podnikatelé volí investování v nových členských státech. Patří sem například přístup na trh v cílových státech, blízkost k zemi, ze které investice pocházejí, společný jazyk nebo přijatelná jazyková vybavenost místního obyvatelstva, celkové podnikatelské prostředí, které jim vytváří vláda hostitelské země, dostupnost vhodné pracovní síly, dopravní spojení s dalšími evropskými státy.

V nových členských státech se přímé zahraniční investice soustřeďují často do hlavních měst a přilehlých oblastí, kde je dostatek kvalifikované pracovní síly, dobrá infrastruktura a sídlí tam také centrály zahraničních firem. I když mají přímé zahraniční investice celkově jednoznačně pozitivní přínos, mohou však také zvyšovat rozdíly v hospodářské vyspělosti mezi jednotlivými regiony.

Přímé zahraniční investice v nových státech EU (v % HDP za období 2000 – 2005)

Stát/rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2000-2005
Bulharsko 5,4 5,1 3,9 10,5 13,9 10,8 8,3
Česká republika 8,9 9,1 11,3 2,3 4,6 8,9 7,5
Estonsko 7,0 8,7 4,0 9,7 8,3 21,2 9,8
Kypr 9,2 9,8 10,1 6,7 6,9 7,2 8,3
Litva 3,4 3,7 5,1 1,0 3,4 4,0 3,4
Lotyšsko 5,3 1,6 2,7 2,7 4,5 4,5 3,6
Maďarsko 7,1 7,4 4,5 2,5 4,5 6,3 5,4
Malta 3,7 - - - 2,1 11,0 4,1
Polsko 5,5 2,0 3,1 2,2 4,9 3,1 3,5
Rumunsko 2,8 2,9 2,5 3,7 8,5 6,6 4,5
Slovensko 9,5 7,6 15,5 2,2 2,0 4,4 6,9
Slovinsko 0,7 1,4 4,0 3,8 2,1 1,7 2,3

Pramen: Eurostat, UNCTAD

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 9/2008.

 

Text:Ing. Jiří Zukal

vytisknout  e-mailem