Azylová a migrační politika

Migrační politika představuje relativně mladou politiku EU, která se v roce 1999 stala prostřednictvím Amsterodamské smlouvy součástí prvního pilíře a postupně se rozvinula v jednu z nejdynamičtějších a nejcitlivějších unijních politik.

Postupem času byla problematika migrace označena za klíčovou oblast zájmu EU, přičemž byla zdůrazněna potřeba společného a komplexního přístupu k tomuto fenoménu. Migrační politika se tak neměla zaměřovat pouze na potírání nelegálních forem migrace a jejích negativních důsledků (obchodu s lidmi, převaděčství, nucené práce), ale měla též napomáhat využít přínosy, které nabízí migrace legální. Dobře řízená legální, především pracovní, migrace by měla působit ve prospěch jak třetích zemí (pro účely jejich rozvoje), tak i EU (za účelem flexibilního uspokojování aktuálního nedostatku vlastních pracovníků v určitých odvětvích, vyrovnávání se s nepříznivým demografickým vývojem a následně posílení hospodářského růstu a konkurenceschopnosti EU). Tento požadavek se odrazil ve vytvoření konceptu "globálního přístupu k migraci", jehož základní myšlenkou je posílení spolupráce a dialogu se třetími zeměmi, bez jejichž zapojení není možné migrační politiku efektivně realizovat. Konkrétně např. existence tzv. modrých karet umožní lépe získat pracovní povolení vysoce kvalifikovaným osobám ze třetích zemí. V současné dále probíhá projednávání zvláštní úpravy pro sezónní pracovníky a pracovníky převáděné v rámci společnosti.

Nedílnou součástí migrační politiky je politika zaměřená na integraci přistěhovalců do společnosti členských států. Přestože aktivity v této oblasti spadají téměř do výhradní kompetence členských států, je problematice integrace věnována pozornost i ze strany EU. Jejím cílem je koordinace národních přístupů, neboť neúspěch jednoho členského státu při realizaci integrační politiky může různými způsoby negativně dopadat na ostatní členské státy. Jedním z předpokladů úspěšné integrace cizince do hostitelské společnosti je vzájemné pochopení často odlišných kultur a hodnot. Za tímto účelem EU rozvíjí mezikulturní dialog, který má za cíl přispět k boji proti rasismu a xenofobii.

V oblasti mezinárodní ochrany (azylu a tzv. doplňkové ochrany), sleduje EU cíl vytvořit do roku 2012 společný evropský azylový systém, tzn. systému jednotných pravidel EU v oblasti azylu. Doposud byly na unijní úrovni přijaty minimální standardy mj. pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu tj. osob prchajících ze své země před pronásledováním ať již z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité společenské vrstvě či zastávání určitých politických názorů. V současnosti probíhají práce na dokončení několika dalších souvisejících právních předpisů. S posláním napomáhat praktické spolupráci členských států EU v oblasti azylové politiky zahájila na konci roku 2010 činnost nová agentura EU – Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO). Využívání společné procedury v praxi by mělo vést k potlačení zneužívání rozdílů mezi národními azylovými systémy a zajistit poskytování stejné ochrany všem žadatelům v rámci EU.

Důležitý dokument v rámci vytváření komplexní migrační a azylové politiky EU představuje Evropský pakt o migraci a azylu, přijatý v roce 2008 během francouzského předsednictví. Představuje komplexní plán na sladění pravidel azylové a migrační politiky EU. Přes znatelný pokrok na tomto poli stále přetrvávají rozdíly mj. v legislativě a praxi jednotlivých členských zemí.

Více informací k problematice azylu a migrace v národním a mezinárodním kontextu naleznete v sekci O nás / Azyl, migrace a integrace.

Informace o změnách v oblasti azylové a migrační politiky, které přinesla Lisabonská smlouva, naleznete v sekci Agenda EU na MV / Nejdůležitější změny pro oblast vnitřních věcí.

Oblast vnějších vztahů (JHA RELEX)

Agenda JHA RELEX je definována jako vnější rozměr politiky Evropské unie v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Jedná se tedy o zastupování EU vůči třetím zemím a mezinárodním organizacím v oblasti kompetence Rady EU pro justici a vnitřní věci (JHA).

Vzhledem ke svému průřezovému tématu je koordinace agendy JHA RELEX náročná. Tématika zasahuje nejen do kompetencí Ministerstva vnitra (MV), ale i Ministerstva spravedlnosti či Ministerstva zahraničních věcí. Mimo kompetence Rady JHA navíc existují významné přesahy také do dalších oblastí činnosti EU, jako jsou agendy rozšíření či Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, vnějších vztahů a rozvojové politiky.

Z geografického hlediska MV ČR podporuje především další posilování praktické spolupráce se zeměmi kandidátskými, zeměmi západního Balkánu, státy Východního partnerství a se strategickými partnery EU, tj. USA a Ruskou federací.

Stránky Evropské Komise pro JHA-Relex

Policejní a celní spolupráce

Policejní spolupráce v rámci Evropské unie byla poprvé institucionalizována Smlouvou o Evropské unii (v platnosti od roku 1993) ustanovením o policejní a soudní spolupráci v trestních věcech (tzv. třetí pilíř). Před rokem 1993 byly otázky policejní spolupráce upraveny pouze v rámci schengenské spolupráce a činnosti skupiny TREVI (terorismus, radikalismus, extremismus a mezinárodní násilí). Lisabonská smlouva pak zrušením pilířové struktury EU v podstatě posunula oblast policejní spolupráce na roveň ostatních politik (více viz oddíl Lisabonská smlouva).

Mezi důležité aspekty policejní spolupráce patří především úkoly národních policií související se schengenskou spoluprací, činností společných pohraničních center policejní a celní spolupráce či národních jednotek Evropského policejního úřadu (Europolu).

Europol je agenturou Evropské unie v oblasti prosazování práva. Jeho cílem je pomáhat při vytváření bezpečnější Evropy prostřednictvím podpory orgánů v oblasti prosazování práva v členských státech Evropské unie v rámci jejich boje proti závažné mezinárodní trestné činnosti a terorismu. V průběhu let se osvědčil především v oblasti boje proti obchodování s drogami, proti sítím pachatelů zprostředkovávajících nedovolené přistěhovalectví a obchod s lidmi, nezákonnému obchodování s vozidly, počítačové trestné činnosti, praní špinavých peněz a padělání peněz. Europol je hlavním evropským úřadem pro boj v oblasti padělání eura. Od ledna 2013 působí v rámci Europolu také Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě (Eurpean Cybercrime Center - EC3) a od července 2015 také jednotka pro oznamování internetového obsahu (Internet Referral Unit - IRU).

Od roku 2002 mají členské státy možnost vytvářet společné vyšetřovací týmy. Ty umožňují příslušníkům dvou nebo více členských států pracovat společně v rámci kriminálního vyšetřování mezinárodního rozsahu.

Významným nástrojem policejní spolupráce je též síť evropských vzdělávacích institucí CEPOL (Evropská policejní akademie), která se zaměřuje především na přípravu vzdělávacích aktivit, založených na společných standardech, a tvorbu harmonizovaných programů, které jsou využity při realizaci národních vzdělávacích programů.

Na policejní spolupráci je úzce napojena celní spolupráce. Jejím cílem je především zefektivnění spolupráce mezi celními správami a policií, a to zejména vytvořením společných center, která by se podílela na prevenci a potlačování kriminality, zejména přeshraniční.
 

• Europol
• Cepol

​  

Boj proti terorismu

Terorismus zůstává jednou ze zásadních bezpečnostních výzev současného světa. Ke zhoršení mezinárodně bezpečnostní situace došlo zejména po útocích na USA dne 11. září 2001, k poslední významné eskalaci napětí došlo po útocích v Paříži a následných událostech v lednu 2015.

Boj proti terorismu je třeba chápat globálně. V současném světě jsou všechny oblasti života navzájem velmi úzce propojeny. Opatření pro boj s terorismem musí být pojata jako vzájemně propojený soubor kroků, věnovaných klíčovým aspektům dané problematiky. Zároveň ale nesmí být boj proti terorismu koncipován tak, aby v souvislosti s ním docházelo k nedůvodnému nebo nepřiměřenému omezení základních práv a svobod občanů.

Základním dokumentem EU v oblasti boje proti terorismu je Strategie EU pro boj proti terorismu, jejíž integrální součástí je Akční plán EU pro boj s terorismem. Impulsem k jejímu vzniku byly teroristické útoky v Londýně v roce 2005. Dokument je koncipován do čtyř následujících pilířů, které mají představovat odpovídající reakci na všechny aspekty terorismu: předcházet, chránit, pronásledovat, reagovat.

Vedle členských států EU, Evropské komise, Evropského parlamentu se problematikou terorismu zabývá rovněž protiteroristický koordinátor EU, který zajišťuje koherenci aktivit EU na tomto poli.

EU věnuje značnou pozornost problematice boje proti radikalizaci přistěhovaleckých komunit a prevence náboru jejich členů do teroristických struktur. Pro tento účel byla vypracována Strategie EU pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů, která se snaží o vymezení postupu boje členských států proti radikalizaci a rekrutaci k terorismu a je dokumentem obecné povahy - terorismus je dle ní bezpečnostní hrozbou pro všechny státy (nejen EU) a jedná se o fenomén v neustálém vývoji. Proto je tato strategie pravidelně aktualizována, poslední aktualizace byla schválena Radou v červnu 2014. Hlavním cílem dokumentu je prevence a efektivní reakce na nově se objevující hrozby. Jelikož každý stát přistupuje k řešení fenoménu radikalizace jinak, nejsou navrhované postupy konkrétní, ale spíše nápomocné, a mohou sloužit jako vodítko pro vytvoření vlastních národních verzí tohoto dokumentu.

Z pohledu EU je dlouhodobě vnímán jako jedno z významných bezpečnostních rizik příliv zahraničních bojovníků do Sýrie a dalších oblastí, v nichž probíhá bezpečnostní krize. Tito zahraniční bojovníci mohou po svém návratu do EU představovat velké bezpečnostní riziko. Teroristické útoky spáchané na počátku ledna 2015 v Paříži významně zintenzivnily pozornost členských států i institucí EU věnovanou problematice zahraničních bojovníků.

V této souvislosti se diskutuje řada opatření, která lze rozdělit do následujících oblastí: prevence radikalizace v prostředí internetu, sdílení informací (výměna informací mezi bezpečnostními složkami / orgány činnými v trestním řízení členských států, posílení role Europolu a Eurojustu), sledování cestovních tras teroristů a jejich identifikace (směrnice o jmenné evidenci cestujících (EU PNR), kontroly na vnějších hranicích), boj proti ilegálnímu obchodu se zbraněmi, aktualizace Strategie vnitřní bezpečnosti, justiční aspekty boje proti terorismu, kontroly finančních toků teroristů (sledovatelnost finančních toků teroristů, zmrazení majetku) a vnější dimenze boje proti terorismu (strategie boje s Islámským státem, posílení spolupráce se státy původu a tranzitními zeměmi).

Důležitým prvkem boje proti terorismu je předávání údajů o jmenné evidenci cestujících v letecké dopravě (PNR - Passenger Name Records). V únoru 2011 předložila Komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání jmenné evidence cestujících pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti (EU PNR). Návrh směrnice počítá s tím, že letečtí dopravci budou policejním orgánům předávat údaje, které vedou o cestujících (kontaktní čísla, rezervace míst, zvláštní požadavky apod.). Tyto údaje se budou uchovávat o všech cestujících. Mohou se uchovávat i data z vnitrounijních letů. Podstatou součást předpisu tvoří pravidla pro posílení ochrany osobních údajů, jakož i pravidla pro unijní spolupráci. Návrh odpovídá tendencím vyspělého světa (mimo EU v nějaké podobě provozují již delší dobu USA, Kanada, Austrálie, Jižní Korea a další).

Obecný přístup k této směrnici za účelem navázání trialogu s Evropským parlamentem Rada přijala v dubnu 2012. Od této doby je návrh blokován v Evropském parlamentu, kterému se nelíbí paušální uchovávání osobních údajů. Vzhledem k důležitosti přijetí směrnice pro boj proti terorismu se členské státy, zejména po lednových událostech v Paříži, snaží působit na Evropský parlament, aby přehodnotil svůj postoj k uvedené směrnici s cílem nalézt kompromisní řešení.
 

• Strategie Evropské unie pro boj proti terorismu (pdf, 293 kB)
• Revidovaná strategie Evropské unie pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů (pdf, 284 kB)